Problematika chovu i lovu zvěře černé

Ing. Lubomír Klement

Téměř v každém třetím čísle časopisu Myslivost lze nalistovat článek o potížích s chovem i lovem zvěře černé. Jiné články varují před narůstajícími stavy této zvěře a popisují škody touto zvěří působené, zatím co stavy stále dál narůstají.

Černá u krmeliště s volně rozhozenou kukuřicí v říjnu - lončáci již mají selata

Je svým způsobem překvapující, že lesníci se stále hlasitěji ohrazují proti škodám působených zvěří jelení, zatím co zemědělci se ozývají jen nesměle, i když podle mých zkušeností jim černá zvěř působí krátkodobě škody daleko citelnější.

Zvěř černou, tedy divočáky lovím již více jak padesát let. Svůj první kus černé, lončáka jsem ulovil v Bílých Karpatech při zimní naháňce. Nikdy nezapomenu na obřad, kterým jsem byl pasován na místě samém a to velice jednoduchým způsobem. Musel jsem se položit přes ulovený kus černé a přítomní střelci (jen ti, kteří již divočáka složili) mne sukovicí páně lesmistra Kavana obřadně uhodili po zadku. Vzhledem k tomu, že mnozí se chránili před zimou místní slivovicí (z Lipové u Velké n. Vel.), měli ruce poněkud pádnější a já jsem si dalších několik dnů pohodlně nesedl.

Koncem padesátých let se již černá počala vyskytovat častěji, zejména v hustě zalesněné krajině a každý ulovený kus byl mimořádným zážitkem. Ulovení divočáka nebylo jednoduché a spotřebovalo to spousty času a mnoho nocí proseděných na posedech.

Aby těchto loveckých příležitostí přibývalo, vžilo se nepsané pravidlo - nelovit bachyně. Ulovil-li někdo byť nechtěně bachyni, třeba i v zimě na naháňce, byl kritizován i zesměšňován. Nestřílet bachyně se v mysliveckém povědomí natolik vžilo, že přežívá až do dnešních dnů i přesto, že jinak všichni zkušení myslivci berou lov laní, muflonek i srn jako logickou součást chovu. Samozřejmě k tomu přispívaly u mnoha velkostatků i vypisované prémie na tlumení černé zvěře pro škody páchané touto zvěří na zemědělských kulturách.

Zájem o stále se zvyšující stavy černé zvěře měli všichni a nadále stoupal, protože v šedesátých letech již začal úbytek drobné zvěře, zejména zajíců. A byla to právě černá, která měla nahradit potřebnou chybějící zvěřinu a zároveň byl její lov lukrativnější.

Stejně tak i lesníci v jejichž revírech se nejvíce a nejčastěji tato zvěř nachází, tento trend podporují, mylně se domnívajíc, že v lese černá žádné škody nepáchá. A stavy úspěšně narůstaly a narůstají. Připočteme-li k tomu ještě poslední dobou se rozmáhající velkoplošné pěstování kukuřice, kterou se snaží zemědělci udržet na poli co nejdéle kvůli sušině, není proto div, že stavy této zvěře jsou jaké jsou.

Zárukou udržení a zachování potřebných stavů vysoké zvěře byly vždy lesní velkostatky. Právě tyto svoji rozsáhlejší výměrou zabezpečovaly potřebné podmínky pro zdárný vývoj a odpovídající kvalitu vysoké zvěře. V současné době za přispění výše zmíněných podmínek i na poli, rostou stavy černé zvěře geometrickou řadou a podle mého názoru již není v silách myslivců tomuto trendu úspěšně čelit.

Jsem přesvědčen, že dnešní nadměrné stavy černé zvěře jsou příčinou:

a) Neúnosných škod na zemědělských kulturách, což je všeobecně známo.

b) Malé procento přirozeně se zmlazujících porostů lesních dřevin, zejména dubu a buku. Systematickým přerýváním půdy pod těmito porosty ničí věškerou přirozenou obnovu, pokud vůbec jaká vznikne po nepřetržitém sběru žaludů a bukvic.

c) Stále se snižujícího stavu drobné zvěře včetně zvěře srnčí, tetřívků a veškeréh ptactva hnízdícího na zemi.

d) Degenerujících příznaků projevujících se stále se snižující průměrnou hmotnatostí selat i dospělé zvěře. Dnes se již medajlové trofeje na počet ulovených kusů ani přepočítávat nedají!

Že není toto jen planým varováním osvětlím na vývoji stavů černé zvěře v honitbě Libavá. V této honitbě se zhruba do roku 1980 - 1982 ročně střílelo od 80 do 140 kusů černé a měli jsme zato, že to přibližně koresponduje s žírnými roky. V plánu se počítalo se stavem 25 bachyní a koeficient přírůstu 4 až 5.

V druhé polovině osmdesátých let začal pozvolný nárůst prováděného odlovu a plán byl každoročně vysoko překračován. V roce 1991 se již střílelo více jak pět set a v roce 2001 bylo uloveno již 940 kusů. Za předpokladu, že se podařilo odlovit podstatnou část přírůstu znamená to, že bylo ve stavu více než 200 bachyní.

Podle těchto čísel usuzuji, že se po roce 1980 již blízké i daleké okolí černou zvěří nasytilo a výrazně se omezil přirozený odliv této zvěře. Vzhledem k tomu, že černá zvěř nemá u nás přirozeného predátora a navíc hojným často i nekvalitním přikrmováním (v podobě tzv. krmelišť - "hromad”?), omezuje se přirozený výběr mezi selaty v době zimní. Toho dokladem je již zmíněný pokles hmotnosti zejména selat koncem roku. Dříve byla váha selete v té době přes 20 kg, zatím co dnes nejsou v tu dobu selata pod 12 kg vzácností.

Téměř 10 let se v této honitbě věnuje velká pozornost lovu selat a lončáků po celý rok, zatím co je zakázán lov tří - a čtyř letých kňourů. Dokonce je premiemi zvýhodněn odlov lončáků bachyněk. (Bohužel při takovém množství je obtížné kontrolovat spodní čelisti!). Vzdor těmto opatřením stále platí, že čím více se jeden rok střelí, tím větší je počet střelené zvěře v roce příštím.

Bohužel se tato opatření doposud neprojevila ani na zvýšeném výskytu dospělých kňourů. Za posledních 10 let bylo uloveno celkem 30 kňourů starších tří let, z čehož bylo jen 10 medajlí - 1 zlatá, 1 stříbrná a 8 bronzů!!

Je to hubený výsledek tohoto desetiletého snažení. Jediným logickým vysvětlením je, že obdobná opatření nedodržují sousední honitby.

Daleko nejhorší je situace ve zvěři samičí. Stoupající odstřel černé zvěře má hlavní příčinu ve stále se zvyšujícím kmenovém stavu dospělých bachyň. Ten se neustále zvyšuje přísunem samičí zvěře ze stavu lončáků, kde i přes upřímné snahy redukovat lončáka bachyňku, nestačí to k zastavení nárůstu samičí zvěře. Ovšem hlavní příčina podle mých zkušeností je v neplnění plánu lovu těchto dospělých bachyň, jejichž plán lovu se naplňuje započítáváním ulovených vodících bašek lončáka a těch není málo při snaze střílet jen malé kusy, které se převážně rekrutují právě z lončáků. Plánem lovu bachyní se rozumí bachyně starší tří let, které by se měly lovit hlavně v zimním období při naháňkách, tedy do 31.12.! (V honitbách s přemnoženou zvěří a k úpravě stávajících stavů lze podle § 45 odst. 2 na základě souhlasu orgánu státní správy myslivosti docílit výjimky z ustanovení § 45 odst. 1 písm. t a u!). Není-li lončák kňour, nemůže být ani lončák dospělou bachyní! Jsou-li vodící bachyně lončáci již stálou součástí kmenových stavů, potom je třeba o toto množství zvýšit plán lovu bachyní.

Již v úvodu jsem se zmínil, že zodpovědnost za stavy hlavně vysoké zvěře nesly vždy velkostatky - velké honitby, které mývají vyrovnanější - stálé kmenové stavy. Mám zejména na mysli velké, z valné části zalesněné honitby státní, vojenské, případně i větší rozlohy soukromých lesů. Podle mne je situace u všech obdobná, tedy vrcholně nepřehledná, zejména pokud se týče zvěře černé.

Komplexy hlubokých, často těžko přístupných lesů jsou převážně myslivecky obhospodařovány menším počtem myslivců, kteří nejsou všichni stejně aktivní a často jsou zatěžováni i častými doprovody loveckých hostů. Nakrásně i ti vášniví se časem přesytí a dlouhé, časté noční vysedávání je unaví.

Velmi negativní vliv mají i rozměrné lány kukuřice v sousedství, kam se zvěř v době od srpna ráda ukryje a nedá ani těm nejvytrvalejším mnoho šancí.

Určité možnosti dávají zimní naháňky, které ale musí být dopředu dobře obeznámené a těch využít k lovu dospělých bachyní. (V honitbách s přemnoženou zvěří a k úpravě stávajících stavů lze podle § 45 odst. 2 na základě souhlasu orgánu státní správy myslivosti docílit výjimky z ustanovení § 45 odst. 1 písm. t a u!) V tu dobu jsou již selata odrostlá a v brzké době je vodící bachyně stejně odežene. Zásadně by se zde neměla za stávajících poměrů vyhlašovat jakákoliv omezení, myslí-li se to se snižováním stavů divočáků vážně. Každé vyhlášené omezení znejistí střelce a ti potom v přílišné opatrnosti propásnou tu nejpříhodnější dobu ke střelbě. Důležitá je i poznámka "dobře obeznaná leč”, protože celoplošné honění bez možnosti výhodného postavení střelců jen hrubě stresuje ostatní zvěř, která tím silně trpí a tím citelnější škody působí na lesních porostech.

Na tomto místě je třeba připomenout, že se hrubě neosvědčily společné naháňky na zvěř jelení a černou. Zatím co na černou zvěř v naších podmínkách jsou výhodnější menší leče, ze kterých se černá lépe vytlačí, méně jí vadí pohyb střelců při zastupování.

Při naháňkách na zvěř jelení musí být leče velké a zastupování obzvlášť opatrné, aby jelení zvěř neunikla z leče dříve než-li je dán pokyn ke střelbě. Ovšem z těchto lečí se černá těžko vyhání a stačí se do nejhustších partií opět vrátit za zády honců.

Současné přezvěření zvěří černou je natolik vážné, že jsem nabyl přesvědčení, že se tento stav normálními způsoby lovu již nedá zvládnout. Chci proto zde vyslovit určitou kacířskou myšlenku, na kterou mne přivedly zkušenosti letošní tuhé i když vcelku krátké zimy.

Při návštěvě několika přezimovacích obůrek pro jelení zvěř jsem zjistil, že téměř v každé byla k vidění i zvěř černá. Toto zjištění mě přivedlo na myšlenku, že odchyt divočáků do lapacích zařízení by mohla být účinná cesta ke snižování jejich stavů a zároveň by tak mohla být prováděna ta nejodbornější selekce. Vždyť přece je známou zkušeností, že se do přezimovacích obůrek v době po provedeném průběrném odlovu dostaví zvěř až překvapivě průběrná.

Je známo, že plán lovu se sestavuje často dosti obtížně (i opatrně) proto, že je obava z jeho neplnění, což u režijních honiteb může činit potíže. Při povoleném odchytu by se plánovalo odvážněji a chytalo by se do naplnění plánu. Odchyt by se prováděl v období mezi 1. lednem a 31. březnem, tedy do konce mysliveckého roku. Tímto způsobem by se lovila zvěř mladá (sele, lončák), dospělá - zdravá zvěř by se vypouštěla zpět do honitby. (Aplikace na Vyhlášku 245, § 2, odst.1.). Bylo by to v období, kdy lov ostatními způsoby není z mnoha důvodů příliš populární.

Při analogii na zvěř jelení můžeme tedy usuzovat, že takováto zařízení nejdříve vyhledá zvěř, která se cítí pro svoji kondici více ohrožená. Zvěř silná a zdravá takovýmto nástrahám nedůvěřuje a věří si, že sama nepříznivé období překoná.

Určitě s mým názorem bude polemizovat řada pravodatných myslivců, ale uznají-li skutečnost, že se dostupnými prostředky ke snížení stávajících stavů černé zvěře nemůže dojít, pak vezmou tento můj názor na vědomí a nebo navrhnou jiný, účinnější způsob! Neměli bychom čekat až si příroda pomůže sama nějakou katastrofou (např. prasečím morem). Nezdá se mi, že očekávaná samoregulace něco vyřeší

Mohlo by to být řešení s dobou určitou a povolovalo by se při schvalování plánu chovu a lovu. V době, kdy by došlo k potřebnému snížení početních stavů, odchyt by se zastavil. Po tomto čase by se ale musel striktně plánovat lov dospělých bachyní s úměrným navýšením oproti plánu lovu kňourů. Bachyně-lončák by se evidovala v kolonce lovu lončáků.

Takto postavený plán by platil v rámci pomyslné oblasti chovu, velkých režijních honiteb, případně celých okresů. Plnění plánu lovu by se muselo běžně sledovat a nejméně měsíc před koncem roku na vyrovnání plánu lovu zainteresovat celou oblast.

Není velkým tajemstvím, že hlavního predátora divočáků vlka nevyhubili v naších zemích myslivci střelnou zbraní, ale chovatelé domácího zvířectva otrávenou návnadou, aby zamezili škodám na svém dobytku.

Možná, že mé zkušenosti i některé závěry jsou více ovlivněny místními zkušenostmi, ale věřím, že se dají uplatnit i v širokém měřítku.

Redakční poznámka

Příspěvek je určitě výsledkem dlouholeté přemýšlivé praxe. Tedy jen několik drobností: zemědělci se "ozvývají jen nesměle” snad proto, že v soudní praxi není vždy snadné prokázat přiměřená opatření k zabránění škod. Často je těžké je přesvědčit alespoň ke zřízení průseků v nekonečných lánech kukuřice, ve kterých je černá zvěř na dlouhou dobu zcela nedobytná. Lesníci jsou v tomto ohledu u ostatní spárkaté zvěře mnohem čipernější, včetně prosazování příslušných zákonných norem.

Pojem degenerace je biologicky poměrně dobře definován a je nutné s ním operovat velmi opatrně. Statisticky zachycená snižující se váha selat má řadu jiných příčin, mj. nepravidelné pozdní vrhy, předčasná oplodnění nevyspělých bachyněk atd. Také u kňourů je známo, že dobrou trofej, odpovídající anatomickému vývoji, můžeme očekávat až kolem šestého roku a těch je opravdu pořídku. Že se nevracejí z dalekých potulek a neznají hranice vytýčené vlastníky pozemků z pohnutek docela jiných než biologických, není jejich chyba... Naproti tomu jsou i dnes běžní mladí sekáči a dokonce i lončáci, jejichž váha i zbraně jsou více než uspokojivé. Že byli uloveni předčasně a nedostali se do statistik medailí, za to také nemohou.

Tak jako není tajemstvím, že vlk byl vyhuben otrávenými návnadami, je jen o něco méně utajovanou skutečností, že v racionalizovaných a ekonomizovaných dobách tereziánských a josefinských byla černá zvěř zlikvidována převážně do lapáků. Byla jednoduše dána "v obecný plen” všemi prostředky a "lid” si s ní také poradil v neuvěřitelně krátké době. V archivech se zachovala řada typů lapáků na šňůrovou spoušť, nebo důmyslné samospouště, podle toho zda sloužily k odchytu pro obory, nebo jen k prostému vybití. Existovaly i specializované party, které je stavěly po širokém kraji "na zakázku”. Jaký bude vývoj v tomto směru dnes, nejsem schopen odhadnout. Patřil jsem kdysi k horlivým zastáncům tzv. "vnadišť”, nebo "újedišť”, které dodnes považuji za nejlepší zařízení k rozumnému, biologicky vyváženému lovu černé zvěře, ovšem za předpokladu dokonalé organizace a kontroly! Dnes je mi líto, že mnohde slouží k likvidaci veškeré zvěře, která na hromadu za noční tmy přijde.... Jak by byl organizován odchyt do lapáků v dnešních poměrech, si nedovedu představit.

MVDr. Zdeněk Kolář

Myslivost č. 11/2002