Příroda versus golf a ti druzí…

Jan VEBER

Tak nám, alespoň podle kalendáře, zcela nedávno, začalo jaro, vzduch je cítit vůní probouzející se země a nás to všechny čím dál častěji všechny táhne ven, do přírody. A tím nemám na mysli jen myslivce, kteří jsou v honitbách prakticky po celý rok a mají tak o dění ve „svém revíru“ ten nejlepší přehled. Sílící sluníčko a čím dál větší počet překrásných dnů vyláká ven i lidské tvory, spící dosud byť jen pomyslným zimním spánkem.

Na cesty a stezky vedoucí lesními úseky, ze kterých s mizející sněhovou pokrývkou zmizeli běžkaři a mnohde i stále oblíbenější spřežení tažných psů, se vrátí cyklisté či turisté, aby se nejen nadýchali toho svěžího jarního vzduchu, ale zároveň dostali do nohou ten správný rytmus pro nadcházející sezónu, okraje potoků a řek obsadí rybáři se svými udicemi, pasoucí po tom zaručeně největším pstruhovi z tůně pod mostem, na golfová hřiště, často lemující okraj lesa, dopadnou první letošní sněhobílé míčky těch, kteří neměli tu možnost si v zimním období golfu užít v některé z krytých hal či zámořských destinací, kde sezóna této překrásné hry prakticky nikdy nekončí, a na obloze začnou jako již spoustu jar směle ptákům konkurovat příznivci létání a paraglidingu. Zapomněl jsem ještě na někoho? Pokud ano, snad mi to promine…

Hned v úvodu jsem ale zapomněl podotknout, že tenhle můj dnešní příspěvek není namířen proti žádné z vyjmenovaných či z neznalosti opomenutých zájmových skupin obyvatelstva, tak jak by se na první pohled mohlo zdát, ale jedná se úplně o něco jiného.

Jak mnozí možná víte, jsem především fotograf, hrozně rád fotografuji zvěř a přírodu vůbec a přesto nejsem členem žádného mysliveckého sdružení, rád se toulám s fotoaparáty kolem golfových hřišť a nejsem zároveň ani členem žádného golfového klubu, s udicí k vodě si občas také zajdu, i když jen s kamarády, protože svůj rybářský lístek nemám a na kole se svezu také docela rád, ale vzhledem k mým sto kilogramům váhy… Jen létat nelétám, zastávám názor, že člověk by měl zůstat na zemi, ale zároveň připouštím, že proti gustu… Tím jsem chtěl osvětlit těm, kteří za mými úvodními řádky viděli jakési nadržování určité skupině lidí, že se skutečně mýlí.

Mnohý z oné vyjmenované, ať už organizované a nebo svoji zálibu volně provozující skupiny lidí, se však ve spoustě příkladů dokáže dívat na přírodu jen zúženým úhlem pohledu svého vlastního zájmu, tedy jen pohledem myslivce, golfisty, cyklisty nebo rybáře.

Na druhé straně ovšem musím honem rychle napsat, že v každé z oněch výše jmenovaných zájmových skupin jsou stovky, tisíce a mnohde i desetitisíce nadšených a svému zájmu oddaných lidí, kteří nekoukají jen sami na sebe a na věci kolem sebe a s přírodou samozřejmě související se dokáží podívat pěkně širokým úhlem. S velikou spoustou z nich se velmi často setkávám a jsem mnohdy velmi překvapen, co všechno dokáží pro ochranu i zvelebení okolní přírody udělat, ať už je to výsadba nových dřevin, coby útočiště pro zvěř i drobné ptáky, ale třeba i nový estetický prvek zelených ploch golfového hřiště, vyčištění potoků a břehů řek po jarních vodách, zarybnění novým potěrem, budování a značení nových turistických tras a cyklostezek a hlavně ve spolupráci s Lesy České republiky, s.p. pak vybudování velmi zajímavých odpočinkových míst, která jsou velmi vhodným doplňkem celé řady naučných stezek i přírodních rezervací. Pozadu ve výčtu aktivit nezůstanou jistě ani ostatní.

Jak už to ale v životě chodí, mezi některými těmito organizacemi vznikají čas od času spory a já si tvrdím říci, že ve spoustě případů zcela zbytečné a jen proto, že se někdo chová tak, jako by mu to buď všechno patřilo a nebo doopravdy nedokáže myslet na nic jiného, než na sebe a vše ostatní přehlíží a je mu úplně jedno, že tady na Zemi není sám a že má taky (nedej bože) také někdo jiný odlišný názor, zájem i potřeby.

A přitom je to tak jednoduché! Nechat spát emoce a v klidu si o všem promluvit, najít vždy společné, pro zúčastněné strany přijatelné řešení. Vím, že to není věc jednoduchá, ale chceme-li žít ve shodě navzájem a mít zároveň radost ze své záliby či koníčka, jinudy prostě cesta nepovede a je to dobře. Není totiž dost dobře možné prosazovat jen svoje vlastní zájmy a nebo zájmy právě té „mojí“ zájmové skupiny.

Není možné říkat: „My jsme myslivci a kromě nás nemá v lese nikdo co dělat“, „My jsme golfisté a divoká prasata nám ničí hřiště!“, „My jsme cyklisté a turisté a bojíme se, že po nás někdo vystřelí!“ a tak bych samozřejmě mohl pokračovat, ale to není ani cílem a ani záměrem tohoto příspěvku. Jak už jsem uvedl výše, je třeba a řekl bych přímo nutností hledat vzájemná řešení. Dělají-li divoká prasata škody na finančně značně nákladných plochách golfových hřišť, je nutné se pokusit vzájemně škodám zabránit. Velmi účinné jsou chomáčky lidských vlasů umístěné v nylonových punčochách a nebo síťkách na okrajích lesa, černou to alespoň na několik dnů bezpečně odradí a pokud se správce hřiště a nebo vedení golfového klubu dohodne s mysliveckým hospodářem o „aktualizaci“ tohoto bezpečnostního opatření, krok správným směrem bude učiněn!

Potká-li myslivec na obchůzce honitbou (stejně tak i rybář u vody) turisty a nebo cyklisty, není nutné hned spouštět „bandurskou“. Zastavte se a pochlubte se zajímavostmi ve své honitbě a upozorněte na to, že nastává jaro a je tedy nutné v přírodě zachovávat klid, aby živočichové všech druhů, co jich jen je, měli klid na své období lásky i výchovu mláďat, na druhé straně turisté a cyklisté, jezděte a choďte jen po vyznačených turistických a cyklistických stezkách, podél nichž je zvěř na lidi zvyklá a všude jinde potřebuje opravdový klid, v tom mají myslivci pravdu. A odpadky? No ty samozřejmě vezměte sebou, protože les vážně není smetiště a pokud nechceme za týden či měsíc projíždět skutečným smetištěm, je to na nás a naší výchově a kázni. Sám jsem viděl na vlastní oči valníky naložené odpadem po myslivecké a rybářské brigádě, kdy členové těchto organizací čistili les při cestě a potok, tekoucí souběžně s ní. Kdybych to neviděl, neuvěřil bych, co všechno jsou lidé schopní do přírody vyhodit a pramálo si dělají starostí, že např. stará a vysloužilá autobaterie obsahuje nejen škodlivé, ale přímo nebezpečné látky, podobně jako lednička apod.

Na druhé straně bychom sami neměli být lhostejní k tomu, že necháme bez povšimnutí takové to počínání, jsme-li jeho náhodnými svědky. Mobilní telefon dnes u sebe máme téměř nepřetržitě a číslo na policii zná každé dítě.

Dále si myslím, že velké mezery má co do potírání takových to případů i naše legislativa. Zkuste se u našich západních sousedů jen tak projíždět na terénní motorce po loukách či lesem! Zkuste vzít svůj domovní odpad, naložte jej do pytlů a odvezte ho do lesa někde poblíž hranic! Pokud vás chytí, začne ten správný „cirkus“ a výsledná suma pokuty se snadno může podobat počtem číslic telefonnímu číslu. Proč tedy jsme tak lhostejní k tomu, když se např. naši němečtí sousedé s naprostou samozřejmostí na motorkách prohánějí lesy, jako by se nechumelilo a už notoricky dobře známé „modré pytle“ s odpadem německých domácností hyzdí okraje našich lesů, potoků a řek? Proč máme strach proti tomu zasáhnout? A proč máme strach zasáhnout i proti domácím rádoby závodníkům a těm, kteří si přírodu pletou s úložištěm komunálního odpadu? Zametení před vlastním prahem je tedy nasnadě.

Vnesu však i několik kritických slov i do vlastních řad, když dovolíte. Zájmovým organizacím chybí dostatek prostoru ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, mám hlavně na mysli televizi a rozhlas. Chybí tady diskusně vzdělávací pořad, nepočítám-li „Receptář prima nápadů“ a „Jak na to“, který by k jednomu stolu svedl myslivce, rybáře, turisty, cyklisty, golfisty i ostatní, kteří se nějakým způsobem podílejí na činnosti v přírodě a kde by si navzájem jednotlivé strany předávaly zkušenosti, ale i to kde koho co pálí a jak z toho problému ven. Pravidelným hostem takového pořadu by měl být i renomovaný právník. Návrat velmi oblíbených Lovů beze zbraně bude už asi opravdu navždy patřit minulosti. Máme ale internet, který se jen nesmíme bát využít, internetové stránky www.myslivost.cz jsou toho přímým důkazem a příkladem vhodným k následování!

Moc bych si přál, aby si tyhle moje řádky mělo možnost přečíst co největší množství lidí, pohybujících se v přírodě. Proto bych rád tento příspěvek se svolením redakce časopisu Myslivost zaslal také šéfredaktorům časopisů Golf, Rybářství, Kajman, Sportovní rybář i například Cykloturistika.

Všichni bychom si měli uvědomit (a to nastupující jaro k tomu přímo vybízí) a ono nám nakonec nic jiného ani nezbude, že příroda je tady doopravdy pro nás pro všechny a my se k ní a k sobě navzájem podle toho také musíme začít chovat! Bohužel to tak zatím v mnoha případech nevypadá.