Od grachtů do kopců

„O takové nádheře by se mi v Holandsku mohlo zdát,“ pochvaluje si John Gijsbertsen vyhlídku z verandy svého domu. Nizozemský pastor tráví v podkrkonošské vesnici Stupná velkou část roku, za sousedy má rovněž krajany. Daleké výhledy však nejsou jediným důvodem, proč Nizozemci obsazují Česko.

Romantická a kopcovitá krajina. Klidnější a uvolněnější životní styl. Investiční spekulace do nemovitostí. Místo pro spokojené stáří. To všechno v ráji nízkých cen. Takové jsou základní důvody, jež stály u zrodu prvních „holandských vesnic“ v Česku a které ženou vpřed aktuální plány na výstavbu dalších stovek bungalovů, haciend a roubenek. Mnoho vesnic už má pro Nizozemce vyčleněny kilometry pozemků, největší zájem je o hory, lesy, jezera. „Byznys mého života? Řekl bych to ještě jinak: úplný sen!“ neskrývá nadšení z podnikatelského úspěchu sedmatřicetiletý Ard-Jan Gijsbertsen, makléř a developer, kterému se podařilo postavit zbrusu novou vesnici u Nové Paky, nyní dokončuje rekonstrukci zámku ve Vrchlabí a na jaře začíná budovat pětadvacet luxusních domů v Lučanech nad Nisou. Jeho firmu Arcadian živí prodej a pronájem českých nemovitostí - komu jinému než Holanďanům. V současné nabídce jsou modely Cottage Comfort, Cottage Romance a Cottage Dream v cenách 104-178 tisíc eur, tisícimetrový pozemek je za příplatek ve výši 35-40 tisíc eur (obojí bez DPH).

Šestnáct milionů Nizozemců žije natlačeno na území čítajícím polovinu rozlohy České republiky, z toho devadesát procent obývá města a přilehlé aglomerace. Hustou zástavbu navíc ohrožuje oceán - čtvrtina státu leží pod úrovní moře, a bude-li globální oteplování pokračovat současným tempem, dosavadní hráze pevninu neochrání. Také proto se Nizozemci rozhlížejí po životě jinde. Nyní - po Norsku, Švédsku či Maďarsku - přišlo do módy Česko.

Authentieke roubenka

Z ranní mlhy vystupují obrysy roubených domů, jimiž jsou posety okolní svahy. Po nedodělané kamenité cestě stoupá k dřevěným vilám automobil Jaroslava Vacka, prostředníka mezi nizozemskými „chalupníky“ a tuzemskými úřady. Přijíždí dohlédnout na řemeslníky, kteří se věnují drobným dodělávkám. „Práce je tu pořád dost. Každou chvíli si některý z Holanďanů vzpomene, že chce například ještě bazén, zvlášť když ho právě dostavěl soused,“ říká inženýr Vacek, strojař přeškolený na stavaře a současně lyžařský instruktor. Před osmi lety udělal tento podnikatel a sportovec z nedalekého Tanvaldu terno. Seznámil se ve frontě na vlek se zmíněným panem Gijsbertsenem, který nosil v hlavě velkolepý plán. Dnes stojí na sedmnácti hektarech pozemků v kopcích nad obcí Stupná devětadvacet přepychově vybavených domů, které šly mezi Holanďany na dračku pod názvem „authentieke roubenka“. „Chcete vidět, jak to vypadá uvnitř?“ chrastí zástupce správcovské firmy Vacek svazkem klíčů a odemyká jeden z rozlehlých domů ve svahu u lesa.

Obvodové zdi kopírují tradiční stavební postupy předků, čtvrt metru široké smrkové trámy však skrývají komfort jedenadvacátého století, vtěsnaný mezi sádrokartonové příčky: podlahové vytápění, elektrické přímotopy, televizory se satelitním příjmem. Chalupy jsou koncem ledna prázdné a čeští servismani toho využívají k opravám a vylepšením podle přání nizozemských majitelů, v některých domech stojí nevybalené krabice. „Posílají si sem nábytek a vybavení, předevčírem dorazil obrovský kamion,“ vysvětluje inženýr Vacek.

Truhly, golf a bohoslužby

„Pojďte dál, omlouváme se za ten nepořádek,“ zvou manželé Gijsbertsenovi neohlášenou návštěvu a uklízejí vysavač. Na stole stojí kytice žlutých tulipánů, téměř každé místnosti dominuje malovaná krkonošská truhla. Novostavby na přilehlých stráních živí rodinu nadvakrát: nejdříve je synova společnost Arcadian rozprodala, dnes je matčina agentura Otium Reizen dále pronajímá.

Gerda Gijsbertsenovávan den Broek se v Podkrkonoší poprvé objevila před patnácti lety. Zabývala se tehdy pronájmy apartmánů v Maďarsku a ve snaze rozšířit teritorium na další země střední Evropy objížděla český venkov. Kraj mezi Novou Pakou a hradem Pecka jí a jejímu manželovi - protestantskému duchovnímu -hned učaroval. Při jedné z dalších expedic do Čech s sebou vzali syna Ard-Jana, kterému stačila jediná návštěva zapomenutého koutu pod horami, aby pochopil, jaká se tu naskýtá obchodní příležitost. Rodina koupila ve Stupné tři domy včetně bývalé školy, načež Gijsbertsen junior sehnal několik investorů a vykoupil od restituenta rozsáhlé louky mezi lesem a vesnicí. Zanedlouho v roce 1998 vznikla první série „echtovních“ roubenek. „Takhle jsme si to nepředstavovali,“ říká Jiří Brendl, starosta obce Vidochov, pod kterou patří i Stupná. „Do pokladny nám jdou mizerné čtyři koruny rekreačních poplatků za osobu a noc, což je deset tisíc ročně. Jinak z toho nic nemáme: pozemky jim prodal soukromník, daň z nemovitostí jde do Paky.“ Radnice je dnes zajedno: „Slibovali, jak se tu zvedne zaměstnanost, místo toho máme jenom zničenou silnici. Kdybychom to tušili, nic bychom jim nepovolili.“ Ze stejných důvodů se vedení obce postavilo i proti plánu přidat k dosavadním třiceti roubenkám dalších deset. „Kdyby aspoň přišli a řekli: Jsme tady! Ale kromě Arďana (Ard-Jan, pozn. red.) ty lidi vůbec neznáme.“ Rozhořčení usedlíků má i další důvody, způsobené nejspíše oboustranně mizernou komunikací: „Za kontejnery neplatili, takže jim je nevyváželi. Teď nám pytle s odpadky vyhazují u obecních kontejnerů,“ zlobí se starosta Brendl. Usedlíci mají na Holanďany spadeno i za jejich řidičské návyky: „Jezdí třicítkou a ještě prostředkem. Ne že by se tady muselo lítat, ale ať nás nezdržujou, nebo ať jdou pěšky. My pak kvůli nim třeba uvízneme v závěji a oni ani nezastaví,“ říká Brendl. „Chápu, že místní lidé z našich aktivit příliš výhod nemají,“ uznává Gijs bertsen junior. „Všechno ale stavěly české firmy, navíc majitelé domů ve Stupné nejsou žádní chudáci: obchodník s nábytkem, majitel pekařství, manažer softwarové firmy. A podle toho tady utrácejí: jezdí na lyže, hrají golf, nakupují.“

Holanďanům v Podkrkonoší, zdá se, téměř nic nechybí. „Ve Stupné sice není kostel, ale i to jsme už vyřešili,“ říká reverend Gijsbertsen, který sloužívá mše v Jilemnici a Křížlicích. V sezoně na ně přijíždějí až dvě stovky Nizozemců z celého kraje. „Pokaždé se vybere dost peněz, které necháváme místní farnosti. Ta z nich může platit vytápění nebo některé opravy.“

Sami pro sebe

Traduje se, že posedlost Nizozemců nákupem nemovitostí v českých kopcích pohánějí vládní dotace na pořízení „nouzových domovů“ pro případ vzestupu mořské hladiny následkem klimatických změn. To je fáma. Pravděpodobnější je, že český venkov slouží Holanďanům k „ulejvání“ peněz před nizozemskými finančními úřady.

Také další motivy hodně související s finančními machinacemi: nákup „prázdninového“ domu je v Holandsku komplikovaný (jak už bylo řečeno, v zemi prakticky není k hnutí, pokrývá ji hustá příměstská zástavba nebo lukrativní zemědělská půda), pro pořizování takového nadstandardu navíc v Holandsku neplatí pravidlo o možnosti daňového odpočtu při splácení hypotéky. Neméně důležitou roli hraje snaha Nizozemců vyhnout se vysoké domácí dani z nemovitosti: jejich české domy často oficiálně vlastní nizozemský investor, krytý „eseróčkem“ s českým jednatelem. Do našeho stupu do EU to ani jinak nešlo, teď je režim volnější. Ale ať tak nebo tak, české ministerstvo financí neshromažďuje žádné informace tohoto druhu, natož aby je předávalo na naše poměry velmi všetečným nizozemským úřadům.

V neposlední řadě je Česko relativně blízko a zdejší nemovitosti jsou až čtyřnásobně levnější než třeba ve Francii, Švýcarsku či Skandinávii.A dá se tu stále pobývat s minimálními náklady -zvlášť při rozšířené holandské praxi vozit si i potraviny z domova. A Holanďané tady oceňují i možnost pobývat mezi dalšími Holanďany, se kterými si mohou popovídat bez znalosti světového jazyka. „Jsou to většinou lidé s nižším vzděláním,“ tvrdí nizozemský novinář Carel Goseling, jehož žena je Češka. Manželé koupili chalupu u Semil a chování jejich krajanů se jim příliš nezamlouvá.„Tihle Holanďané se s místními až na výjimky nesžívají, utrácejí minimálně, vaří si sami. Většinou sedí ve svých koloniích a to je všechno,“ neskrývají rozčarování.

Štěstí pod závorou

Areál jménem Villa Park Happy Hill v krkonošské obci Čistá odděluje od okolí recepce a závora. Celkem tady stojí v geometrickém uspořádání připomínajícím luxusní pionýrský tábor dvaačtyřicet domků. Původní investor je - stejně jako ve Stupné -rozprodal jednotlivým majitelům, kteří je prostřednictvím společné agentury v mezidobí, kdy je nevyužívají, dál pronajímají. Vnitřní uspořádání a vybavení čtyřpokojových bungalovů musí zůstat totožné, aby nevybočovalo z unifikované nabídky přidružené cestovní kanceláře. Okolní travnaté pozemky ochranáři zakázali jakkoli upravovat - nesmějí se tu například sázet květiny ani stromy.

„Je to tady super,“ libuje si šestičlenná rodina, kterou v Nizozemsku živí obchodování s ovocem a zeleninou. Za týdenní pronájem tří ložnic, obývacího pokoje a terasy s výhledem na Černý Důl, kuchyně se sporákem, lednicí a mikrovlnnou troubou zaplatí dohromady tři sta eur. „Přes den zkoušíme lyžovat, večer hrajeme karty, koukáme na televizi,“ říká hlava rodiny Guus Feenstra-Hasselt a zdraví sousedy z vedlejší buňky, kteří právě z rodinného transportéru se žlutou značkou vynášejí igelitové tašky z Penny Marketu.

Podobných holandských vesnic bude v Česku přibývat. Kromě zmiňované Stupné (luxusnější provedení, týden pro šest lidí za 600 eur) a Čisté (proletářská varianta) stojí podobné sídliště ve Stárkově na Broumovsku, další se právě chystají - až na výjimky v severních a východních Čechách: například v Hrádku nad Nisou, Javorku u Jilemnice, Žacléři, Libči u Trutnova, Pelíkovicích u Rychnova nad Nisou, Novém Oldřichově, u Velkého Dářka (Vysočina), v Proseči (Chrudimsko).

Většina Nizozemců nakupuje nemovitosti v Česku s vidinou bezpečného uložení peněz a vzestupu cen. Kupříkladu realitní kancelář Tsjechische Vastgoed nabízí klientům za úhradu vyřízení povolení k pobytu v Česku, založení bankovního účtu, stavební dozor při opravě či stavbě domu, tuzemskou poznávací značku automobilu. Za zprostředkování investice do českých realit inkasuje firma dvě procenta ceny (minimálně 60 tisíc korun) a nabízí i ubytování pro zájemce, kteří se vydávají hledat v Česku nemovitost (30 eur za noc). Společnost Tsjechie Totaal inzeruje knížku a CD s minikursem českých reálií (55 eur). Co jsou to knedlíky s vajíčkem, se Holanďan na internetových stránkách doví zdarma.

Invaze šedých hlav

„Pak je tu ještě jeden důvod, proč se Holanďané poohlížejí po bydlení v Česku: chystají se sem na důchod,“ říká původem Češka Zuzana Goselingová, která žije již přes dvacet let v Haagu. Nizozemská státní penze je nízká a „šedých hlav“ přibývá. Důchody se budou snižovat, hranice odchodu na penzi se posouvá vzhůru (nyní činí 65 let, má se zvednout na 70 let).

Holanďané, kterým je dnes něco přes padesát, začínají mít nahnáno. Aby mohli i v seniorském věku žít na úrovni, na jakou si zvykli, hledají svoji „Floridu“. Raději by sice trávili stáří třeba v Norsku, ale na to nemají dost peněz. Jejich příliv do Česka proto bude sílit. Z hlediska poměru „cena/výkon“ jsou pro ně v tuto chvíli české kopce takřka ideální náhradní vlastí.