O zdárných a ztroskotaných kolonizátorech českých vod

Text a snímky Jan RYS

Příští rok tomu bude už plné století, co podnikavý kníže Colloredo Mansfeld na cestách světem zjistil, že kožešnický průmysl dobře platí za ondatří kožky nazývané „seal-bizam“. Cena se rovnala sobolímu nebo skunčímu bizamu. Vypočetl si, že by to mohl být pro něho dobrý byznys, kdyby vysadil ondatry na svém panství v Čechách, které oplývá nadbytkem rybníků, mokřadů či jiných vod, vhodných k životu ondater. Objednal si tedy roku 1905 u hamburského obchodníka se zvěří 10 párů „bobříků pižmových“, jak se jim přezdívalo a vysadil je na rybník u Staré Huti, poblíž Dobříše. Služebnictvu přikázal, aby je hlídalo, aby pečovali o ně a opatrovali před pytláky. Už záhy se ukázalo, že pižmovkám naše příroda svědčí a nadmíru vyhovuje. Jak klimatickými podmínkami, v nichž projevily nadměrnou plodnost, tak i tím, že je neohrožoval prakticky žádný predátor. Ondatří samice dokázaly ročně vrhnout až třikrát mláďata, někdy po devíti jedin-cích, což v jejich domovině, Severní Americe, bylo výjimečné.

Ondatra je noční tvor s přizpůsobivostí u vody každé krajiny; pokud má dostatek rákosu a orobince. Útočiště najde ve strmých hlinitých březích, kde si vyhrabe dlouhé nory s větracími šachtami a výlezy pod vodu. Usídlí-li se na rybníce či jezeru s rozlehlými porosty vodních rostlin, buduje si ze stébel rákosu a orobince vysoké kupy, uvnitř s obytnou komorou a východy pod hladinu. Takové stavbě se říká „ondatří hrad“ a může jen plavat zaklesnutý do vegetace, nebo stát na dně. V místě klidu se dokáže ondatra dožít až 10 let.

Rybník, na kterém byly ondatry u Dobříše vysazeny, jim brzy pro velkou početnost přestal vyhovovat a protože ho napájel potok Kocáby, začaly se po jeho toku šířit do krajiny. Dostaly se až k Vltavě, která neoplývala většími porosty rákosu ani orobince, a tak putovaly řečištěm dále, hledat lepší vhodné životní prostředí u vzdálenějších vod. Když uplynuly tři roky od jejich vysazení, měly už ondatry zkolonizovány celé střední Čechy; začaly dobývat pro ně zvláště příhodné biotopy na jihu naší země. Po roce 1914 dokonce překročily hranice našeho státu do Bavorska, Rakouska a Saska. Jak postupoval čas, úspěšná ondatří pouť vedla dále, do jiných evropských zemí. Někde ji ochraňovali a nesnažili se bránit jí v dalším šíření, jinde zase ji hubili jako ničitele stability vybudovaných hrází k zadržování vod. Ale marně; nevšední adaptování do krajiny vod se schopností rychle se množit, si nadále vynucovaly domovské právo na všechny mokré kouty celého evropského kontinentu. Poplašné zprávy o ondatří škodlivosti časem ochabovaly, když byla všude pozorována jen jako býložravec. Velké obviňování z decimování ryb se nikdy neprokázalo, byť byla někdy přistižena u masitého sousta, ale jen leklé ryby nebo uhynulého raka. Všechny dohady o škodách ondater rozptýlili přírodovědci v roce 1920, když o nich dokončili obsáhlou studii a konstatovali, že v naší přírodě nepůsobí větší hospodářské problémy, až na nějaké rozvrtávání hrází. Ovšem jen potud, pokud jejich stav není příliš vysoký. Všechna negativa jsou ale vyvážena ondatřím bizamem, který pro kožešnický průmysl měl cenu zlata. „Myšaři“ mu v 70. létech minulého století ročně dodávali 50 tisíc kožek. Zlom nastal v roce 1978, kdy se populace ondater začaly snižovat a v létech 2000 dosáhly minima asi 10 %. Prudký úbytek ondater nebyl dosud objasněn a je jen doměnka o souhrnu více příčin. Znečišťování vodních toků, nadměrný lov a zvýšený počet predátorů vydry a norka amerického.

Cesta jiného kolonizátora do našich vod, nutrie říční, se zákonitě klikatila a nemohla nikdy v naší přírodě uspět. Připutovala do Evropy z Jižní Ameriky kolem 40. let min. století, jako kožešinové zvíře do klecového farmového chovu. Vynutil si to hlad po nutriích kožkách, ale ne na dlouho - snad asi na 20 let. Když se pak farmové chovy začaly uzavírat, mnohá zvířata z nich lidé bezmyšlenkovitě pouštěli do přírody v domnění, že je zachrání. Málo plaché nutrie se zdržovaly při březích řek, rybníků a dokonce i potoků. Budily všeobecnou pozornost a dost z nich se stalo obětí lidské chamtivosti z předpokladu, že jde o bobry.

Velikostí těla je nutrie něco mezi ondatrou a bobrem, její hmotnost je asi 9 kg. Je také býložravec, ale s denní aktivitou. Živí se převážně dužnatou vodní vegetací, doplňovanou travou nebo okusováním kořenů příbřežních stromů. Voda není pro ni takový živel jako pro ondatru nebo bobra, stěží vydrží pod hladinou asi jen čtyři minuty. Největší pohroma v naší přírodě je pro nutrii drsné zimní období, které těžko přežívá. Nemá vrozený instinkt si pro něj nashromáždit zásoby potravy. Lepší podmínky pro přežití a rozmnožování nalezla v klimaticky mírnější západní Evropě, kde dokonce obsazuje v parcích měst jezírka a bývá zábavnou atrakcí pro lidi při nedělních procházkách.