Navštívili jsme …

Připravila Ing. Kamila Kořínková

Po krátké odmlce jsme se opět vydali na návštěvu Okresních mysliveckých spolků. Volba padla na OMS Kutná Hora. Nebylo těžké najít sídlo tohoto mysliveckého spolku, protože z nároží historického domu, ve kterém sídlí, vystupuje veliká plastika jelena. Uvnitř této velmi citlivě zrenovované kulturní památky mě vlídně přijal předseda OMS Ing. Jaroslav Syrový s jednatelkou Ivanou Procházkovou. Povídali jsme si o tom, jaké jsou slasti a strasti mysliveckého hospodaření na bývalém okrese Kutná Hora.

Mohl byste ve stručnosti charakterizovat územní podmínky bývalého okresu Kutná Hora? Máte tu nějaké zvláštnosti?

Okres Kutná Hora má téměř 80 000 ha honební plochy, asi 2/3 spadají pod správu MU Kutná Hora a 1/3 pod Čáslav. Máme 66 honiteb, z čehož jsou 3 obory. Čtyřicet čtyři honitby patří ke Kutné Hoře a 22 k Čáslavi, ovšem tam jsou ještě 3, resp. 4 honitby neuznané. Odvolání proti rozhodnutí MU v současné době řeší Krajský úřad v Praze. Co se týče přírodních podmínek, severozápadní polovina okresu leží v Polabské nížině, kde jsou ještě zachovány poměrně dobré stavy drobné zvěře a srnčí; jihovýchodní část pak v kopcovitém a lesnatém Posázaví, s hojným výskytem srnčí a černé zvěře.. Kromě jmenovaných druhů byla v 80.letech vysazena na vhodných lokalitách i zvěř daňčí a mufloní. Daňčí zvěř se v oblasti chovu i mimo ni zdárně rozšířila, zvěř mufloní byla vzhledem k narůstajícím škodám na lesních kulturách prohlášena za nežádoucí a její chov je likvidován. Dvě obory se zabývají chovem bílé jelení zvěře. Poměrně hojné jsou i některé “vzácné“ druhy např. výr velký, vydra říční, krkavec , v rybniční oblasti na Uhlířskojanovicku můžeme pozorovat různé druhy vodní pernaté zvěře, na tahu se pravidelně objevuje i orel mořský.

Dotklo se vás nějak výrazně zrušení okresních úřadů a převod pravomocí na pověřené obce?

Jistá změna se projevila. Dříve na okresním úřadě měl myslivost na starosti jeden člověk, na něj jsme se obraceli a s ním řešili případné problémy. Docházel pravidelně na zasedání Myslivecké rady, takže kontakt byl,dá se říci, velmi úzký. V současné době jsou mezi jednotlivými pověřenými obcemi velké rozdíly v názorech na řízení myslivosti a nárocích kladených na držitele či uživatele honiteb. Navíc na MU Kutná Hora mají myslivost na starosti 3 pracovníci, takže je někdy komplikované orientovat se v jejich kompetencích.

Jak jste se srovnali s novým zákonem o myslivosti? Měli jste problémy s uznáváním honiteb?

Velké problémy jsme neměli, naprostá většina honiteb byla uvedena do souladu se zákonem hned v první vlně. Většina honiteb zůstávala v původním stavu, jen některé se dělily. Takže z oněch 66 zůstaly neuznané tři v obvodu MU Čáslav, kde jedna skupina vlastníků založila nové honební společenstvo a to požádalo o uznání honitby. Ovšem tyto honební pozemky byly již začleněny v minulém mysliveckém období do tří honiteb, a tak nastal spor mezi novým HS a dosavadními HS. Spor je velmi komplikovaný, neboť celá řada občanů vlastníků pozemků vstoupila do obou honebních společenstev. Bohužel ani výklady, které nabízí právní poradna časopisu Myslivost , nejsou kompetentními orgány brány v potaz.

Jak to tedy na uvedených pozemcích vypadá, když není určeno, kdo je bude spravovat? Stará se někdo o tamní zvěř nebo si řekli, nebudu vkládat práci do něčeho, co není oficiálně moje…

V podstatě se tam nic neděje, neloví se; v zimním období alespoň dosavadní uživatelé zvěř přikrmovali. Bohužel ani krajský úřad na základě výkladu Ministerstva zemědělství neuznává v tomto případě § 29 zákona o myslivosti, který říká, že do nabytí právní moci nového rozhodnutí o uznání honitby, hospodaří v honitbě dosavadní uživatel.

Zákon řeší zbytečně komplikovaně, podle našeho názoru, hlavně otázky kolem tvorby honebních společenstev a honiteb vůbec. V našich podmínkách převážně drobných vlastníků pozemků bylo velmi komplikované a časově i finančně náročné “dát” HS dohromady. Setkali jsme se v drtivé většině případů s nezájmem vlastníků, na valné hromady jsme se snažili přesvědčit k účasti alespoň některé vlastníky nemyslivce, problém byl získat starostu mimo okruh myslivců. Např. na valné hromadě našeho HS se sešlo 9 členů, z toho7 myslivců a 2 vlastníci bývalí myslivci.

Jaké máte počty adeptů?

Vloni jich bylo 31, letos je to jen 11, ale průměrně to kolem dvaceti na rok vychází. Je tu trochu problém s konkurencí, protože v Uhlířských Janovicích působí Safari klub, kde se dají zkoušky složit také, takže se možná několik zájemců přesunulo tam.

Hodně adeptů přichází z mysliveckých rodin, ale je tu i dost starších lidí, kteří například zdědili nebo získali v restituci pozemky patřící do honiteb a chtějí se začlenit do příslušného honebního společenstva. V loňském roce bylo dvěma adeptům dokonce více jak 65 let.

Jaké jste zaznamenali reakce na roční adeptskou praxi?

Nevím, jak z řad adeptů, ale v řadách komisařů i ostatních myslivců převládá spokojenost, protože si myslíme, že praktické prožití mysliveckého roku v honitbě přispěje k lepšímu pochopení teorie a tím k lepším znalostem u zkoušek. S honitbami, ve kterých adepti svou praxi prodělávají, máme uzavřeny smlouvy.

Říkáte, že máte adepty z mysliveckých rodin nebo vlastníky pozemků, máte i mladé, kteří nemají myslivecké kořeny v rodině, ale zajímá je ten obor a tak přijdou?

Ty samozřejmě máme taky, i když tento rok jsou zrovna všichni z mysliveckých rodin. Ale ti mladí, i když jsou třeba z města,ale mají o myslivost opravdový zájem, bývají většinou velmi dobře připraveni. Také se nám hlásí manželky myslivců a ty bývají většinou připravené nejlépe, protože je manželé doma učí a přezkušují, aby jim pak neudělaly u zkoušek ostudu.

Jak to potom vypadá se začleňováním mladých, kteří nejsou z rodin myslivců, ani nevlastní pozemky, do sdružení? Stává se u vás někdy, že takový člověk složí úspěšně zkoušky, ale těžko hledá umístění?

Bohužel se to stává a nechápu myšlení starších myslivců, že nechtějí mezi sebe přijmout “mladou krev”, obzvlášť, když ve většině sdružení je věkový průměr kolem padesáti let a výše. Myslím, že by si sdružení měla zajišťovat budoucnost právě tím, že budou shánět mladé.

Hlavně ti mladí z města mají problémy. Já naopak rád přibírám mladé lidi do sdružení, pokud jsou to lidi, kteří se k myslivosti dostali skutečně přes zájem, jsou ochotni jí obětovat spoustu času, (navíc dojížděním) a pak bývají skutečně platnými členy. Jednoho z těchto mladých jsem také využil na tvorbu a aktualizaci našich webových stránek.

Snažíme se na jednotlivá sdružení působit, máme snahu uzavřít se všemi smlouvy o možnosti umístění adeptů na roční praxi a pak následné začlenění již hotových myslivců. Některá sdružení si zřejmě neuvědomují, že je to pro ně výhoda, že jim přibude např. i brigádnická síla

Teď už bychom si mohli povědět něco o akcích, které se na vašem okrese konají.

Mezi pravidelné akce patří chovatelská přehlídka trofejí, tu máme letos rozdělenou na dvě části MU Čáslav letos dělá přehlídku trofejí samostatně a společná za celý okres bude 8. 5. 2004 na zámku Kačina při příležitosti oblastní výstavy psů. V tomto roce jsme zaznamenali 6 význačných trofejí srnců, což je dvojnásobek oproti minulým ročníkům, kdy byli tak dva až tři. Jeden srnec získal zlatou medaili, dva stříbrnou a tři bronzovou. V minulých letech, kdy jsme pořádali chovatelské přehlídky v zasedací síni okresního úřadu, jsme i přes zajímavý doprovodný program (např. přednášky a besedy s prof. Hromasem, doc. Volfem, ing. Havránkem) příliš mnoho návštěvníků nepřilákali. Dobrá zkušenost je naopak s její prezentací na oblastní výstavě psů. Tu navíc doplníme ukázkami sokolníků a koncertem lovecké hudby v podání Čáslavského tria lesních rohů.

Co se týče kynologických akcí, o ty je veliký zájem, tento rok už bude v pořadí devátá Oblastní výstava loveckých psů, je po první uzávěrce a už máme přihlášeno 340 účastníků, druhá uzávěrka bude 5. 4., takže potom uvidíme, kolik jich ještě přibude. Většinou se na těchto výstavách sejde kolem tisícovky lidí. Když vyjde počasí, chodí spousta diváků. Při minulé výstavě na Kačině se sešlo tolik lidí, že jsme je nemohli ani spočítat, protože nám došly vstupenky. Předpokládám tak 1600 až 2000 lidí.. V průběhu roku se u nás konají samozřejmě všechny možné kynologické zkoušky od zkoušek vloh, přes lesní, podzimní, barvářské po všestranné a zkoušky z norování. Konají se zde pravidelně i některé klubové zkoušky jezevčíků a slídičů. Nejbližší akce je 24. 4. jarní svod.

Ještě jsme nemluvili o střeleckých akcích. Měli jsme tu dvě střelnice v Čáslavi byla baterie a v Kutné Hoře lovecké kolo. Obě zanikly, vzhledem k postupující výstavbě měst. Navíc byly neustále terčem vandalů a zlodějů. Naštěstí se před třemi roky rozhodlo MS Kluky vybudovat střelnici v Nové Lhotě, kde je jak střeliště baterie, tak loveckého kola. Areál navíc doplňuje chata , takže v příjemném prostředí se nyní koná kolem šesti větších soutěží ročně a jinak ji samozřejmě v průběhu roku využívají myslivci ke zdokonalováni ve střelbě.

Jakým způsobem se mohou zájemci dozvědět o plánovaných akcích?

Možností je hned několik, například informace v tisku - máme dobrou spolupráci s Kutnohorským deníkem, pak také vydáváme naše vlastní myslivecké noviny, jmenují se “Hubertovy listy” a dostanou je myslivecká sdružení pro každého člena 2x ročně.. Dále jsou zprávy o připravovaných akcích na našich webových stránkách, které pravidelně aktualizujeme, takže se snažíme využívat všech prostředků k seznámení veřejnosti s našimi akcemi.

Vidím, že počítač využíváte v hojné míře nejen pro běžný chod spolku, ale sami si spravujete webové stránky, co vás k tomuto modernímu přístupu vedlo?

Uvědomili jsme si všechny výhody výpočetní techniky, šetří nám spoustu práce při každodenním provozu a prezentace na internetu je taktéž velmi praktická. Lidí, kteří mají přístup na internet je čím dál více, takže můžeme prezentovat naši činnost i zveřejňovat pozvánky na naše akce pro velké množství lidí. Z našich stránek se lidé dozvědí informace, které by se jinde nedozvěděli, mohou si prohlédnout fotogalerii z akcí, přečíst si i něco z historie, najdou tam kontakty na důležité činitele. Další věc, která nás utvrzuje v názoru, že je internet čím dál rozšířenější je ta, že nám čím dál více pošty chodí e-mailem.

Ještě se vrátíme ke kynologickým akcím. V loňském roce se na vašem okrese konal i Memoriál Karla Podhajského. Muselo to být náročné, dvě velké kynologické akce v jednom roce.

V loňském roce se u nás konalo i Polabské derby ohařů- Memoriál Karla Krýzy, což je soutěž mladých ohařů mezi okresy Kolín, Kutná Hora, Nymburk a Mladá Boleslav.Tato soutěž se u nás koná jednou za 4 roky, kroniku tohoto Polabského derby vedeme už od roku 1954. Chápali jsme tuto soutěž jako generálku na MKP, jsme zvyklí na pořádání více akcí. Kutná Hora má kvalitní zázemí zapálených kynologů. Např. pan František Horel, Jaroslav Šembera, předseda kynologické komise OMS a další, máme dostatek rozhodčích a neposlední výhodou našeho okresu je to, že máme v některých honitbách ještě relativně dostatek zvěře.

Opravdu, pokud je dost lidí nadšených pro věc, zvládne se všechno. Vždycky po akci vidíme různé nedostatky, něco, co mohlo být lepší, ale to je u všeho. Občas se vyskytnou problémy se sháněním finančních prostředků, sponzorů, ale ty má asi každý. Na pořádání Podhajského memoriálu jsme se sami přihlásili na ČMKJ. Většina OMS má zájem spíše o výstavy než o zkoušky, protože u výstav je větší návratnost vložených prostředků. Na zkouškách se dá i prodělat.

Ještě by mě zajímalo, jak u Vás funguje práce s mládeží? Máte na okrese nějaké kroužky mladých myslivců?

Před revolucí fungovala celá řada kroužků, pak na dlouhá léta aktivita ustala. Teď v průběhu posledních dvou let se nám podařilo založit dva kroužky, které v současné době vyvíjejí činnost a doufám, že v brzké době přibude třetí. V loňském roce již proběhlo okresní kolo soutěže o Zlatou srnčí trofej a vítězové se zúčastnili republikového kola. Okresní kolo připravíme i v letošním roce.

Ta nedávná nečinnost byla způsobena nedostatkem vedoucích nebo nezájmem ze strany dětí?

Bylo to tím, že nikdo nechtěl čas dětem věnovat. Dětí máme spoustu, takže jejich nezájmem to nebylo. Teď se vedení ujali zkušení myslivci, kteří i v minulosti kroužky vedli, kteří dětem mají hodně co předávat.

Ještě než byla vyhlášena výtvarná soutěž “Mé toulky přírodou”, dostali jsme podobný nápad, tak jsme si uspořádali oblastní kolo, sešlo se nám celkem 286 prací, ty jsme vyhodnotili a nejlepší jsme poslali do celorepublikového kola, kde byly naše děti velmi úspěšné. V každé kategorii jsme měli v první desítce tři až čtyři práce, jeden obrázek byl dokonce ve své kategorii první. Letos to uděláme stejně; celostátní kolo má uzávěrku do 15. dubna, takže my do konce března vyhodnotíme došlé práce a ty nejhezčí zase pošleme do Prahy. Také chceme tyto obrázky vystavit při některé vhodné příležitosti. Práci s dětmi považujeme za důležitou, protože je nám jasné, že nám z nich rostou nové posily a nástupci, takže se v nich vztah k myslivosti a přírodě snažíme prohlubovat již od mládí.

Jaké další akce pořádáte v průběhu roku? Na co se můžou kutnohorští těšit?

Velkému zájmu myslivců i veřejnosti se těší pravidelně pořádaný myslivecký ples, který se před dvěma lety přestěhoval z Uhlířských Janovic do Kutné Hory. Pořádali jsme také dva koncerty ve spolupráci s Loveckým triem. První byl v roce 2000 při příležitosti dokončení stavebních úprav na našem sídle, další v roce 2002 při příležitosti svěcení praporu. Tento akt proběhl ve zcela zaplněném chrámu sv.Barbory a vystoupil na něm kromě Loveckého tria také studentský pěvecký sbor Gaudeamus Gymnázia v Kutné Hoře. Vydařený byl i koncert špičkového souboru trubačů z Přerova společně s pěveckým sborem Tyl při příležitosti zahájení MKP.

Dále se snažíme každý rok uspořádat nějakou výstavu mysliveckého umění, příští rok by to měly být obrazy malíře Františka Hoffmana, rytíře Řádu sv. Huberta.

Stále si povídáme o víceméně příjemných záležitostech, co se týče myslivosti i soužitím s nemysliveckou veřejností. Máte i nějaké negativní zkušenosti? Setkáváte se s krádežemi nebo pytlačením?

Samozřejmě jako všude jsou lidé nenechaví, takže se nám ztrácí např. i krmivo a sůl z krmelců, jsou vyloupena různá myslivecká zařízení, chaty, voliery. Podezření na pytlačení jsou, podezřelá auta se v honitbách pohybují, ale prokázaných případů je poskrovnu.Přitom nemůžeme říci, že by orgány činné v trestním řízení neměly zájem o vyšetřování. Je problém zajistit nějaký důkaz. Před čtyřmi lety se nám něco takového povedlo, pachatel byl usvědčen (i když to byl policista), byl odsouzen k peněžité pokutě a k náhradě škody, kterou také nakonec uhradil.

Daleko častější je usmrcování zvěře na silnicích, náš okres je protkaný silnicemi, které jsou silně frekventované, takže o srážky se zvěří není nouze. Stává se někdy, že téměř celý plán

lovu srnčí zvěře je nalezen na silnici.

Jste jeden z mála OMS, který má vlastní prapor. Co Vás k té myšlence přivedlo?

Inspirací byl pro nás prapor OMS Litoměřice, který jsme viděli při konferenci o srnčí zvěři. Domníváme se , že takový spolek, jako je OMS by měl mít nějaký symbol, který by jeho členy spojoval, vyvolával v nich určitou stavovskou hrdost a zároveň je použitými symboly odlišoval od spolku jiného. Nechali jsme si proto zpracovat návrh od návrháře.- myslivce Petra Krámka, který do znaku zabudoval symbol svatohubertského kříže v barvách Kutné Hory, typickou siluetu střechy chrámu sv.Barbory, plastiku dvouhlavého jelena z našeho domu, znak ČMMJ a to celé na zeleném podkladě. Funkce praporečníka je čestná, máme vybraného jednoho myslivce ze spolku, který ho pravidelně nosí, aby nás dobře reprezentova. V případě, že by nemohl, máme vybrané dva náhradníky.Stejnou podobu má i znak v provedení odznaku do klopy, který mohou nosit všichni členové OMS.

Snažíme se prostě dělat všechno pro to, aby naše činnost byla pestrá. A nejenom pro sebe, ale i pro nejširší veřejnost. Spoustu věcí se dá udělat pokud je dobrá parta. A ta se myslím v případě myslivecké rady sešla.

Mohli byste mi ještě povědět pár slov k historii vašeho sídla, má mysliveckou minulost ?

Dům U Jelena v Kutné Hoře je ve vlastnictví myslivců od roku 1988. Tehdejší okresní výbor ČMS zakoupil tento dům národní kulturní památku - ve velmi zanedbaném stavu. Myslivci z celého okresu se tehdy podíleli na opravách. Konečnou podobu dostal až v roce 2000, kdy byly dokončeny opravy zadní části domu a celá fasáda. Jeho historie však sahá o několik století dále. První dochované zmínky se objevují v souvislosti s jeho prodejem v roce 1522. Je však velice pravděpodobné, že přečkal již husitské války včetně vypálení Kutné Hory. Jeho název se v průběhu staletí měnil od názvu podle vlastníků (Juzovský, Knížatovský), přes dům “U dvou jelenů” po dům “U červeného jelena”. Poslední názvy byly jistě odvozeny od plastiky jelena na nároží domu, která je ozdobou domu dodnes. Přes tento s myslivostí spjatý název jsme nenalezli v historii jiné souvislosti s myslivostí či lovem. Ozdobou domu je, kromě zmiňované plastiky,i hrázděné zdivo a pavlač v zadním traktu.

Děkuji za rozhovor Připravila Ing. Kamila Kořínková