Myslivost v národních parcích České republiky

Ing. Josef Jirát, CSc., Ministerstvo životního prostředí ČR

Za národní park je u nás možné vyhlásit rozsáhlá území, která jsou jedinečná v národním nebo v mezinárodním měřítku a jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, kde rostliny, živočichové a neživá příroda mají výjimečný vědecký a výchovný význam. V současné době máme v naší republice čtyři národní parky (NP) - NP Šumava, Krkonošský národní park (KRNAP), NP Podyjí a NP České Švýcarsko. Zaujímají plochu 119,5 tis. ha (z toho tvoří 97,1 tis. ha lesní pozemky), což je 1,5 % území republiky.

NP Šumava patří výměrou 69 tis. ha k největším chráněným územím Evropy. Byl zřízen v roce 1991 a zahrnuje nejzachovalejší komplex relativně zdravých lesních porostů s řadou přírodovědecky unikátních rašelinišť, na flóru bohatých luk i významných přírodních útvarů s velmi nízkou hustotou obyvatel.

KRNAP je naším nejstarším národním parkem zřízeným již v roce 1963. Současná podoba parku o výměře 36,3 tis. ha byla stanovena v roce 1991. Díky své poloze a geomorfologii je unikátní biogeografickou křižovatkou severské a alpské přírody. Rozsáhlá hřebenová tundra, subarktická rašeliniště, ledovcové kary, květnaté horské louky a horské smrkové lesy představují mimořádně vysoký stupeň biodiversity, který nemá v našich pohořích obdoby.

NP České Švýcarsko s výměrou 7,9 tis. ha je naším nejmladším národním parkem. Byl vyhlášen zákonem teprve k 1. 1. 2000. Hlavním předmětem ochrany je unikátní geomorfologie pískovcového skalního města a na ni vázaná rozmanitost rostlinných a živočišných druhů.

NP Podyjí, rozlohou nejmenší park (6,3 tis. ha), se nachází v oblasti středního Podyjí, na hranici středoevropské lesní a teplé ponticko-panonské oblasti. Území, jehož páteří je civilizací málo dotčený hluboce zaříznutý kaňon řeky Dyje meandrující v lesním komplexu, patří druhovou rozmanitostí mezi naše nejcennější chráněná území.

Metody a způsoby ochrany národních parků jsou diferencovány na základě členění jejich území do tří zón ochrany přírody, vymezených s ohledem na přírodní hodnoty. Nejpřísnější režim ochrany je stanoven pro I. zónu.

Ochranu přírody, strážní, kontrolní a informační služby, kulturně výchovné a další aktivity zajišťují Správy NP. Ty mají na starost i hospodaření v lesích ve vlastnictví státu ležících na území NP a jejich ochranných pásem a je jim svěřen výkon státní správy v rozsahu, daném zvláštními zákony. Podle nového zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. budou Správy NP i orgánem státní správy myslivosti s působností pověřených obcí. Ústředním orgánem státní správy myslivosti na území NP zůstává Ministerstvo životního prostředí (MŽP).

VÝKON PRÁVA MYSLIVOSTI V NÁRODNÍCH PARCÍCH

Na celkové výměře honební plochy čtyř národních parků, která činí 118 180 ha, je uznáno 27 honiteb. V 17 honitbách (96 190 ha) zajišťují výkon práva myslivosti Správy NP, ve zbylých 10 honitbách další subjekty. Velikost honiteb je značně rozdílná, v režijních honitbách Správ NP je průměrná velikost 5660 ha, u ostatních 2200 ha. Podle myslivecké statistiky se myslivosti trvale věnuje 420 držitelů platných loveckých lístků.

Normované jarní kmenové stavy jelení zvěře činí 987 kusů a srnčí zvěře 1799 kusů. V období let 1998 - 2000 bylo ve třech národních parcích (mimo NP České Švýcarsko) ročně uloveno v průměru (včetně úhynu) 1330 kusů jelení zvěře, 410 kusů srnčí zvěře a 620 kusů černé zvěře.

Myslivecká činnost není v režijních honitbách správ NP založena na jednostranném komerčním přístupu.

Myslivecká činnost na území NP je podřízena potřebám ochrany přírody a poslání NP, které spočívá v uchování a zlepšení přírodního prostředí, zejména v ochraně a obnově samořídících funkcí přírodních systémů, v přímé ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a v zachování typického vzhledu krajiny. Z těchto důvodů může být a bývá výkon práva myslivosti orgány ochrany přírody plošně i časově omezen, případně může být i zakázán.

Koncepce výkonu práva myslivosti jednotlivých správ NP je součástí jejich plánu péče o park, který slouží jako závazný podklad pro jiné plánovací dokumenty, jako např. lesní hospodářské plány, územní plány apod., a pro činnost orgánů ochrany přírody. Výkon práva myslivosti usměrňuje resortní předpis "Instrukce MŽP ČR č. j. OOLP/1209/93 ze dne 26. 11. 1993 o mysliveckém hospodaření na území NP se změnami a doplňky k 1. 10. 1998” (viz Věstník MŽP, únor 1999, částka 2).

Společným základním cílem myslivosti a ochrany přírody je zachování a zlepšení přírodní rozmanitosti. Hlavním cílem výkonu práva myslivosti je potom dosažení přírodní rovnováhy mezi zvěří a prostředím, jejího harmonického souladu s potřebami a zájmy ochrany přírody. Při jeho naplňování jsou přednostně zajišťována především následující opatření:

- důslednou ochranou a zlepšováním biotopu udržovat ohrožené populace druhů původních volně žijících živočichů, jako např. tetřeva hlušce (v rámci managementu této populace v ČR), tetřívka obecného atd.,

- zvýšenou péčí a přednostním přístupem zajistit stabilizaci populací druhů původních a později reintrodukovaných zvláště chráněných volně žijících živočichů, např. rysa ostrovida (v rámci managementu populace v ČR) atd.,

- v zájmu ochrany původních druhů postupně vylučovat geograficky nepůvodní druhy volně žijících živočichů, jako např. muflona, daňka evropského, jelena siku atd.,

- za účelem dosažení přírodní rovnováhy, ale i zlepšení genofondu spárkaté zvěře jednoznačným preferováním kvalitativních kritérií cílevědomě redukovat přemnožené stavy zejména jelena lesního, a to v časových horizontech konkretizovaných v plánech péče jednotlivých národních parků.

ZVLÁŠTNOSTI VÝKONU PRÁVA MYSLIVOSTI

Výkon práva myslivosti na území NP má některá specifika, která vyplývají z poslání parků. Např. v I., nejpřísnější zóně ochrany přírody, je myslivecká činnost omezena pouze na individuální redukční odstřel zajišťovaný převážně pracovníky správ NP podle plánu lovu, dále jsou vyloučena veškerá krmná zařízení a lovecká zařízení v bezprostřední blízkosti značených turistických cest atd. Poplatkové lovy zahraničních hostů skončily v posledním NP (NP České Švýcarsko) v minulém roce. Uplatnění dalších uvažovaných potřebných opatření, jako např. další omezování krmných zařízení a přikrmování, postupná likvidace loveckých zařízení a lovu, je závislé jednak na stavu vybraných populací druhu volně žijících živočichů (jde zejména o postup jejich redukce, na území národních parků), ale i na stavu a úrovni výkonu práva myslivosti v honitbách v okolí území NP.

K podpoře praktického naplňování základních cílů výkonu práva myslivosti činnosti správy NP ustanovily poradní sbory pro otázky myslivosti složené z vlastních i jiných mysliveckých odborníků, zástupců uživatelů honiteb i zaměstnanců státní správy myslivosti dotčených okresů. Ty se formou doporučení vyjadřují především k realizačním opatřením plánu péče o NP, k návrhům plánu lovu, ke statistickým hlášením apod. Na Šumavě a v Krkonoších zároveň neoficiálně zajišťují činnosti související se zrušenými oblastmi chovu jelení zvěře. V poradních sborech působí i menší pracovní skupiny zabývající se managementem některých zvláště chráněných druhů živočichů.

Správy NP každoročně prezentují výsledky myslivecké činnosti na samostatných přehlídkách trofejí, Správa KRNAP v rámci přehlídky okresu Trutnov. Zatím se nedaří využívat této příležitosti k širší prezentaci ochrany přírody v NP.

V následujícím období by mělo v myslivecké činnosti na území NP dojít k výraznému kvalitativnímu posunu při naplňování základního cíle, tj. dosažení přírodní rovnováhy mezi zvěří a prostředím a v posilování samořídících přírodních procesů. V koncepčních plánech péče o NP bude postupně novelizována část o myslivosti důslednou aplikací ekosystémového pojetí této činnosti. V letošním roce MŽP vydá novou instrukci, která bude v tomto smyslu konkretizovat přístupy ke všem mysliveckým aktivitám, bude reagovat na novou legislativu a sjednotí postup při uznávání honiteb v roce 2003. Při dosavadní praktické činnosti dojde během tří, maximálně pěti let k naplnění redukčního programu stavu jelení zvěře ve všech NP. Pozitivně se projeví soustavná péče o vybrané zvláště chráněné druhy živočichů.

Všechna tato nastíněná, ale i další opatření jistě přispějí k tomu, že naše myslivost nezůstane stranou nastupujícím moderním trendům. Myslivecká činnost na území NP, na území s nejvyšším stupněm ochrany přírody, by měla být v tomto směru reálným příkladem.

Svět myslivosti č. 7/2002