MOŽNOST OBRANY PROTI KLASICKÉMU MORU PRASAT

V letošním lednovém čísle časopisu Jäger se prof. dr. P. Müller zabýval obranou proti klasickému moru prasat.

Prasata, lhostejno, zda domácí nebo divoká, která prodělala infekci, si vytvořila protilátky a jsou trvale odolná proti opětovné nákaze. Viry moru prasat tedy šíří především selata, popř. lončáci. Na ně je třeba proto soustředit pozornost celoročním odstřelem nebo odchytem a to hlavně v lesních honitbách. V polních honitbách se černá zvěř tolik nezdržuje.

Vedoucí bachyně je však třeba bezpodmínečně hájit. Aby nedocházelo k nejasnostem, je nutné vysvětlit, co je vedoucí bachyně a co bachyně vodící. Posledně zmíněná vodí selata a v druhém roce i lončáky - bachyňky. Kňourci jsou z rodinného svazku vypuzeni ve stáří asi 18 měsíců. Vedoucí bachyně je starší zkušená bachyně, která vede rodinnou tlupu, v níž jsou její dcery se svým potomstvem. Sama vodit nemusí. Vedoucí bachyně se svou rodinnou tlupou dodržuje stávaniště, jež nerada opouští. Proto je důležité vymezit klidová území, v nichž zvěř bude co nejméně rušena.

Pokud někde propukne mor prasat, musí se odstřel soustředit v co největším rozsahu bez ohledu na hranice honitby na selata a lončáky. Požadavek lovit starší zvěř je nesmyslný, protože ta mor prasat nepřenáší. Naopak, je to zásah chovatelsky velmi škodlivý, jímž se snižuje průměrný věk v populaci, která se zmladí a výsledkem je prudký nárůst početnosti. Proto musí myslivci co nejdůsledněji dodržovat již před 30 lety známý chovatelský požadavek lovit nejméně 75 % selat. Tím se, kromě vykládání imunizovaných návnad, nejlépe brání šíření prasečího moru.

Jäger, 1/2002, AN

Svět myslivosti č. 7/2002