Mlátičky obilí dřív poháněl dobytek

Dnes si už sotva dokážeme představit léto bez dovolené, cestování a odpočinku u vody. Naši předkové však rozhodně na odpočinek pomýšlet nemohli. Léto trávili prací na lukách, polích a ve stodole. Obrázek srpnového dne na vesnici před více než sto lety podává Primus Sobotka v Čítance pro školy rolnické a zimní hospodářské z roku 1892: "Mezi taškovými střechami výstavnějších statků krčilo se i mnoho chalup. Některé z nich byly ještě kryté doškami i šindelem. Ve chvíli odpoledního slunečního záření snila náves v tiché opuštěnosti. Lidé se rozběhli do luk ke sklizni otav. Vůně schnoucích travin plnila vzduch, napojený žárem léta.

Sem tam zaštěkal pes za uzavřenými vrátky, vedoucími do selských dvorů. Jinak přenesl se všechen ruch práce za ves, na luka, kde byla vítána každá pomoc. Všude sušili o překot. Z polí táhla vůně mateřídoušky, vadnoucí bramborové nati a jeteliny. Vlaštovky obletovaly dlouhými oblouky lučinatou pláň, na níž se to hemžilo muži, ženami i dětmi. Muži, odění v režných spodkách a letních košilích, na prsou hluboko rozhalených, tužili se s hráběmi a vidlemi v rukou. Pak snášeli dřevěnými vidlemi veliké náruče proschlé trávy do kop. Ženy za nimi pohrabovaly."

Hospodáři najímali nádeníky

Nebývalým ruchem ožila i pole. Nastal čas žní. Ještě předtím však ženci museli naklepat kosy. Pro sklizeň se kosiště upravovalo speciálním nástavcem. Nezbytná byla také prohlídka hrábí a ostatního nářadí. Od druhé poloviny 19. století jezdily po polích některých majetnějších hospodářů už žací stroje.Do polních prací se vedle příbuzenstva i trochu odrostlejších dětí museli zapojit děvečky, pacholci a najatí sezonní dělníci - tak zvaní nádeníci. Posečené obilí se vázalo povřísly - provazy z obilných stébel, utahovalo kolíky do snopů a stavělo do panáků, ve kterých sklizeň dozrávala a schla. Z pole obilí putovalo na žebřiňácích do stodol, kde čekalo na výmlat. Velkou událostí pak byly dožínky. Konaly se na přelomu srpna a září, obvykle v poslední den žní. Jimi lidé oslavovali úrodu, radovali se a tančili až do rána.

Obilí a "voršouf"

Snímek ze sklizně v Libřicích z 30. let minulého století zapůjčili manželé Kotkovi z Černilova. Fotograf, možná hospodář, si našel vhodný moment - muži a ženy, které právě svázaly posekanou vojtěšku do vysokých "mandelů", mají konečně chvilku na odpočinek a svačinu.Fotografie se zachovala, bohužel jména osob na ní zachycených ne.Starší snímek, rovněž z archivu rodiny Kotkovy, byl pořízen před více než sto lety na statku černilovského sedláka Duška. Dělnice shrabují dřevěnými hráběmi suchá obilná stébla, která na zemi zůstala po výmlatu obilí."Dřevěné lopatě, kterou drží žena vpravo, se říkalo voršouf. Jím se nabíralo obilí," dodává k fotografii Milada Kotková.

Cepy nahradily mlátičky

Zrno z obilí se vyklepávalo cepy. Od plev se oddělovalo pomocí sít a očištěné se uskladňovalo v sýpkách. Později byla namáhavá práce mlatců nahrazena mlátičkami. V menších chalupách využívali malých ručních mlátiček, ve statcích se pak obilí mlátilo pomocí žentourů. Mlátičky poháněly koně nebo krávy zapřažené před stodolou do kola. Obilí se následně čistilo na fukarech.Sláma z obilných stébel se dále zužitkovávala, buď jako podestýlka pro dobytek, nebo se z ní vyráběla povřísla, rohože, koše, ošatky či došky na střechu.