Mladí veterináři se do kravínů nehrnou

Běžný pracovní den venkovského veterináře začíná ráno koncertem pro obě ruce. Jedna připravuje do krabice antibiotika, kortikoidy, analgetika, glukózu, injekční stříkačky, gázu a podpůrné vitamíny. Druhá ruka svírá věčně zvonící mobilní telefon, jehož prostřednictvím se zootechnici i drobní zemědělci dožadují ošetření zvířat.

Ordinovat se kvůli zvracející kočce začíná po telefonu

"Dnešek bude pestrý," konstatuje veterinární lékař Zbyněk Linhart, který si mezi tím v novoknínské ordinaci dává sterilizovat chirurgické nástroje a na počítači dopisuje několik účtů. Telefonicky ještě doporučuje studentce zemědělské školy vhodnou literaturu o nemocích koní a důchodkyni radí, jak má pečovat o zvracející kočku. Připravený materiál putuje do kufru Felicie Combi a na zadní sedačky ještě několik krabic s léky pro kravín v Oborách. Nechybí ani pracovní plášť, balík dlouhých igelitových rukavic a nezbytné holinky.

Terénní auto zůstává nesplněným snem

"V zimě a po deštích by se mi hodil terénní vůz," povzdechl si při jízdě do Rosovic veterinář, který po rozbitých venkovských silničkách a polních cestách Dobříšska měsíčně najezdí tři tisíce kilometrů a musí spoléhat na dobré pneumatiky a sněhové řetězy. Při první zastávce v Rosovicích odevzdá na jatkách vzorky koňské krve pro sérologický rozbor ve Státním veterinárním ústavu a jede se do Ouběnic, kde v hospodářství drobných zemědělců trpí jedna z kravek zánětem vemene. Důchodkyně se omlouvá, že kvůli manželově nemoci nestihla ve stáji pořádně uklidit. Kráva dostává po vyšetření vemene injekci s kombinací penicilinu a streptomicinu.

S vyprázdněním močového měchýře musí pomoci ruka

Další zastávka je v kravínu v Drhovech. Veterinář si nazouvá holinky, které sundá až o čtyři hodiny později, a v diáři studuje vzkazy zootechničky. "Je k ničemu, nechce se postavit," zní lakonický zápis o stavu jedné z krav. Zbyněk Linhart si k ní přináší kýbl vody a začne s vyšetřením. Rektálním teploměrem změří teplotu a poslechne si srdeční činnost. Ruku navlečenou do igelitového rukávu vnořuje do zvířecích útrob. "Musím jí uvolnit moč, protože vleže se kráva nevyprázdní," vysvětluje veterinář. Gejzír čpící moče stříká až na stěnu, zvěrolékař zachycuje pár kapek na zkušební papírek, z jehož zabarvení pozná, jaké látky v moči jsou a které krávě schází. Téměř v poklusu si přináší injekce, léky a kapačku. Jejím prostřednictvím putují ležícímu zvířeti do žíly podpůrné látky. Okolní krávy apaticky přežvykují a občas některá zvedne ocas, aby za doprovodu mlaskavého zvuku přispěla do zásob chlévské mrvy.

Tele se zdlouhavě dere z krávy na svět

V protější řadě se jalovička snaží porodit tele. Zatím mu koukají jen přední nohy oblepené blánou a šlemem. Při větších stazích se objeví i mulec. Do kravína přichází zootechnička a vzápětí přináší porodní provazy. Zkušeně jimi zachytí přední nohy a spolu s veterinářem zkouší teleti pomoct na svět. První dva pokusy se nedaří a na pomoc přichází z vedlejší mléčnice dva údržbáři. Jalovice nevzrušeně leží a po očku sleduje dění kolem jejího zadku. Zootechnička si na ni kleká a rukama se snaží více roztáhnout kravskou vulvu. "Je úzká," konstatuje. Přibíhají další dva dělníci a vzápětí se tele ocitá na podestýlce. Veterinář ho spolu se zootechničkou očišťuje od blan a krve. Tele přerývaně dýchá. Z nozder a tlamy mu odtékají zbytky plodové vody. Lidské ruce ho přenáší na sousední zídku hlavou dolů, aby se mu uvolnily dýchací cesty. Veterinář mu gázou čistí tlamu a spolu s údržbářem ho přenáší zpět ke krávě.

"Tak holka, lízej, máš tady potomka," povzbuzuje krávu.

"Pokud by se porod nedařil, musel bych hned udělat císařský řez," dodává. Kráva chvíli tele pozoruje, pak několikrát zabučí a ujímá se mateřských povinností. Zatímco drsným jazykem tele dočišťuje a pošťuchováním tlamou se ho snaží postavit, z vulvy jí odtéká šlem a zbytky krve. Na vypuzení placenty se nečeká, kráva se jí zbaví přirozenou cestou do druhého dne. Sousedky nevšímavě likvidují poslední zbytky siláže ze žlabu a koláče nestrávených zbytků mlaskavě dopadají na zem. Zbyněk Linhart se vrací k původní pacientce, aplikuje jí injekce a spolu se zootechničkou jí do tlamy nalévá podpůrný prostředek. Oba úspěšně pomáhají krávě vstát. Potom se podrobí veterinárnímu vyšetření per rektum a aplikaci hormonálních injekcí několik krav, které se nechtějí "běhat".

Vyšetření dělohy se pacientce nelíbilo

Po nezbytném vyplnění výkazů a zápisu veterinárních úkonů do diáře se přesouváme do sousedních Drevníků, kde čeká na gynekologické vyšetření dalších sedm kandidátek. Spolu s venkovní teplotou stoupá i intenzita zápachu hovězích exkrementů a moče. Jedna z krav se ruky šátrající v útrobách snaží zbavit komíhavým pohybem zadku, ale veterináři se nakonec protitlakem s vypětím všech sil daří zasunout do krávy paži až po rameno a pohmatem vyšetřit dělohu i vaječníky. Křídou si na kravskou kůži poznamená, jakou hormonální injekci pacientka dostane.

Návštěva prasečáku naštěstí není v programu

"Teď na jaře není zápach tak intenzivní," poznamenává Zbyněk Linhart ke všudepřítomnému odéru chlévské mrvy a močoviny. Návštěva prasečáku dnes naštěstí na programu není. "Při letních vedrech je to horší. V zimě je zase v kravínech průvan a když jsem při porodu jen v zástěře a každou chvíli odbíhám ven do auta pro léky, je to o zdraví," dodává. To je právě jeden z důvodů, proč se novopečení zvěrolékaři na venkov nehrnou. "Každý si radši hledá místo v nějaké veterinární ambulanci nebo na klinice. Na seminářích o hovězím dobytku se zpravidla schází jen střední a starší generace veterinářů," poznamenává čtyřicátník. V oblečení nasáknutém zápachem, kterého je plné i služební auto, se po rozbité asfaltce přesouváme do Zadních Hájů, ke kravičce rodiny Sedláčkových. Dojnice po porodu se zadrženým plodovým lůžkem, ze kterého hrozí zánět dělohy, dostává antibiotické čípky. "Naštěstí máme její mléko čemu dát," říká hospodář po poučení, že nadojené mléko se nesmí smíchat s tím, které putuje při svozu do mlékárny.

Pro získání dotací mají zemědělci šibeniční termíny

Je téměř poledne a veterinář s povděkem přijímá pozvání na kávu a kousek buchty v rodinné farmě, na níž se její obyvatelé starají nedaleko Slapské přehrady o 70 hektarů zemědělské půdy a početné stádo hovězího dobytka, pro které budují volné ustájení. "Pro získání dotací dostáváme šibeniční termíny. Jednou se preferuje obilí a řepka, jindy zase jiná plodina. Výkup vázne, sila jsou plná. Žito nikdo nechce a oves přenechávám myslivcům," povzdechne si pan Sedláček s tím, že by se dotace měly dávat plošně podle hektarů.

Dalmatin hned vycítil nějakou nepravost

Z osady sjíždí Zbyněk Linhart do sousedních Hřiměždic, kde ho čeká očkování psa proti vzteklině. Dosud klidně pobíhající dalmatin vycítil po vystoupení veterináře z auta nějakou nepravost a snaží se zmizet v garáži. Proti přesile rukou nervózně bojuje poštěkáváním a snaží se vymanit ze sevření. Když jeho čelist mine ruku s injekcí jen o pár centimetrů, musí mu majitelka nasadit košík a zklidnit ho pevným držením vodítka. Pes natlačený k zídce nakonec kapituluje, dostává injekci a s poštěkáváním mizí za domem. V pravé poledne absolvují o pár ulic vedle stejnou proceduru další dva psi.

Veterináři dobře znají bílý sex i žaludeční vředy

Na oběd není čas, neboť v nedaleké usedlosti čeká poraněný kůň, ve Vestci na očkování další pes a v Oborách na ošetření opět několik krav a dvě pohublá telata. "V autě si vozím láhev s minerálkou a většinou při přejíždění mezi obcemi do sebe v autě na pokračování nasoukám bagetu. Až večer začnou doma klapat dveře od ledničky," usmívá se Zbyněk Linhart s tím, že venkovští veterináři patří mezi typické představitele "vředařů".

(dokončení příště)