MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ PETR ZGARBA ŘEKL PRÁVU

MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ PETR ZGARBA ŘEKL PRÁVU * Předpokládám, že jste se po měsíci práce v úřadě už zorientoval - a tak se ptám: co od vás mohou zemědělci, potravináři i širší veřejnost v následující době očekávat?

Chci zachovat kontinuitu v zemědělské politice a v dotačním systému a tuto kontinuitu prosadit i do budoucna. Zemědělství je totiž druh podnikání, kde nelze z roku na rok měnit záměry. Pro udržení konkurenceschopnosti je třeba velkých investic a podnikatel musí mít před sebou výhled na dostatečně dlouhou dobu, aby se mu tyto investice vrátily. Stabilitu podnikatelského prostředí pomáhá udržet Společná zemědělská politika EU, avšak tu právě nyní čekají velké změny. Mým úkolem je také bojovat za národní zájmy při těchto změnách.

* V čem bude vaše jednání a rozhodování jiné, než bylo u vašeho předchůdce Jaroslava Palase?

Myslím, že mojí určitou výhodou je, že za poměrně krátkou dobu práce ve Sněmovně (Petr Zgarba je poslancem za ČSSD od voleb v roce 2002 -pozn. red.) jsem snad ještě neztratil to, čemu se říká zdravý selský rozum. Velmi živě si pamatuji, jak jsem zemědělskou politiku vlády vnímal pohledem "zdola". Dobře vím, že pro každého zemědělce jsou nejdůležitější pokud možno neměnná pravidla pro podnikání, co nejjednodušší administrace podpor a samozřejmě srovnatelné podmínky vůči konkurentům v okolních státech. Naši zemědělci přitom patří mezi nejvzdělanější a po nastavení podmínek už není třeba, aby je někdo vodil za ruku.

* Po vstupu do EU a po převzetí společné zemědělské politiky jde do resortu mnohem více peněz, než se dařilo zajistit dříve pouze z národního rozpočtu. O úrovni podpor ve starých členských zemích si přesto naši zemědělci mohou nechat jen zdát... Budete chtít získat pro ně více peněz a využít všech vyjednaných dotačních možností?

Ekonomická situace zemědělských podniků i samostatně hospodařících zemědělců v ČR je bezesporu podstatně lepší, než byla před vstupem. Na druhou stranu otevřením hranic se dost dramaticky změnily konkurenční podmínky. Jestliže mají naši zemědělci vyjednáno 60 procent podpor proti 100 procent podpor jejich kolegů v evropské patnáctce, pak asi nemá smysl tvrdit, že všichni mají stejné podmínky, stejnou startovací čáru. A to beru v úvahu i naše určité komparativní výhody, jako jsou velikost farem či nižší cena půdy. Je proto logické, že chci, aby naši zemědělci dostali alespoň to, co bylo vyjednáno. Způsob, jakým bylo v nedávné minulosti financováno české zemědělství, poškodil obraz zemědělců v očích veřejnosti. Podhodnocený rozpočet přinášel krizové situace při republikových, ale i lokálních katastrofách. Po povodních, extrémním suchu, krupobití, přemnožení hrabošů vláda a parlament posílaly se značným časovým zpožděním zemědělcům peněžní náhrady za část těchto škod. Ti by bez této pomoci asi sotva přežili, ale ve veřejnosti získali nálepku těch, kteří stále potřebují pomoc, stále jen nastavují ruku. Proto chci, aby byl resortní rozpočet řešen systémově. Aby nedošlo k jeho podhodnocení a aby případné další oprávněné nároky zemědělců při lokálních kalamitách či haváriích byly řešeny pojištěním.

* To je vaše hlavní priorita pro nastávající období?

Řekl bych spíše, že je to nutnost. Je třeba, abychom se v zemědělském sektoru dostali do standardního režimu, který je praktikován na západ od našich hranic. Priorit pro následující období se nabízí hned několik a vyplývají ze současného stavu zemědělství a potravinářství a z problémů, které je třeba řešit. Jednou z takových priorit je podpora chovu skotu. Dlouhodobým snižováním stavu skotu u nás hrozí nejen to, že nebudeme soběstační v zásobování masem, ale ztrácíme tím odbyt pro krmné obilí a pro produkci zeleného krmení. Proto chci v rámci doplňkových přímých plateb vyplatit za každý kus dospělého skotu maximální možnou dotaci. Ta v EU činí 67,9 eur, tedy přibližně 2000 korun. Bude na samotných chovatelích, jak nastavené podmínky využijí a zda navrátí chov skotu do normálních dimenzí.

* Pěstitelé zeleniny, výrobci masa, vajec, ale i potravinářské firmy si v poslední době stěžují, že mají velké potíže s odbytem, že je z obchodních sítí vytlačují podle nich méně kvalitní a levné potraviny z dovozu. Hrozí zánik mnohých tradičních oborů. Co s tím?

Není sebemenší důvod, proč bychom měli ustupovat z domácího potravinářského trhu. Naopak, s našimi kvalitními potravinami máme šanci uspět i v rozšířené Evropě. Zlepšení propagace potravin je další mojí prioritou. Jsem přesvědčen o tom, že bychom měli kupovat především domácí potraviny. Když už ne z důvodů národní hrdosti, jak to činí Francouzi, Švýcaři, Rakušané, tak prostě proto, že víme, z čeho jsou vyrobeny, v jakém prostředí, a že svojí kvalitou dovozové zboží často předčí. V následujících měsících se rozběhne kampaň na podporu domácí potravinářské produkce, zvláště pak potravin, které získaly prestižní značku kvality Klasa. Na podporu propagace potravin použijeme také bruselské peníze, a to v rámci programu, který Unie hradí až z 50 procent.

* Letošní rok slibuje opět dobrou úrodu obilí a přitom mnohé sklady jsou stále plné obilí z loňské sklizně. Jak to chcete řešit?

Musím s politováním konstatovat, že intervenční nákup, tedy nástroj EK k regulaci trhu s obilím, v prvním roce rozšíření Unie selhal. "Záchranná síť" v době nadúrody pro naši zemědělskou veřejnost nefunguje tak, jak bylo deklarováno, a na naše žádosti o přesun obilí do skladů v jiných členských státech EU dostáváme odpovědi s velkým zpožděním. Ve skladech je však mnohem více krmného než potravinářského obilí. A to je problém již zmiňovaného poklesu stavů hospodářských zvířat. Otázka skladovacích kapacit je při řešení nové sklizně klíčová. Sklady jsou v soukromých rukou, a když se stát musí v rámci intervenčních nákupů postarat o potravinářské obilí a přesuny v rámci Evropy, musíme mít buď vlastní sklady, nebo větší možnost skladování obilí ovlivnit.

* Závěrem si dovolím jednu osobní otázku. Jak jste sám pro sebe vyhodnotil nabídku stát se ministrem zemědělství v Paroubkově vládě? Co to pro váš život znamená?

Rozhodování nebylo jednoduché, ale po vyhodnocení všech pro a proti jsem se rozhodl přijmout tuto výzvu. Chci maximálně pomoci našemu zemědělství. Za ten krátký čas už jsem poznal, že člověk je ve všem mnohem více na očích, životní rytmus je hektičtější a je víc než kdy jindy naplněn prací a odpovědností. V osobní rovině to znamenalo přerušení veškerých podnikatelských aktivit a prodej podílu v jedné společnosti, abych předešel i možnému náznaku střetu zájmů. V držení jsem si ponechal pouze pozemky, které jsem postupně a za standardních podmínek získával ve veřejných dražbách. Na těch chci v budoucnu hospodařit. V tuto chvíli ale s dalšími investicemi do půdy samozřejmě končím. Zmíněné pozemky neleží ladem - jsou v pronájmu, ze kterého mi však neplyne žádný zisk.