Mezinárodní myslivecké setkání na počest vstupu nových zemí do EU

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ, Středoevropský institut ekologie zvěře Wien Brno Nitra

Dne 26. června 2004 proběhlo ku příležitosti vstupu nových členských zemí do Evropské Unie v dolnorakouském Marcheggu v bývalém loveckém zámečku prince Evžena Savojského mezinárodní myslivecké setkání, které bylo věnováno dnes již téměř zapomenutému slovanskému patronu myslivosti, sv. Janovi pod skalou. Iniciátorem a hlavním organizátorem tohoto setkání byl Mezinárodní řád sv. Huberta, přičemž čestnou záštitu společně převzaly Myslivecký svaz Dolního Rakouska, Českomoravská myslivecká jednota a Slovenský poľovnický zväz. První část programu byla po slavnostní mši věnována mysliveckým tradicím a myslivecké kultuře, zejména lovecké hudbě. V rámci odpoledního programu proběhlo ve spolupráci se Středoevropským institutem ekologie zvěře (Wien-Brno-Nitra) a s Institutem biologie zvěře a myslivosti Zemědělské univerzity ve Vídni (BOKU) mezinárodní sympozium na téma „Situace drobné zvěře v agrární krajině“.

Při oficiálním zahájení tohoto setkání zdůraznil rakouský velkopřevor Mezinárodního řádu sv. Huberta, Ing. Lackner, jak významnou úlohu hraje myslivost pro zachování stabilních populací zvěře v současném životním prostředí. Úspěšné plnění této úlohy však vyžaduje jak vysoké odborné vědomosti, tak nadšení pro věc a značnou osobní obětavost. Zdaleka ne všichni držitelé loveckých lístků splňují tyto předpoklady. Jak se bude myslivost dále vyvíjet, záleží především na těch, pro něž myslivecká činnost neznamená pouhé hobby nebo jakousi prestižní záležitost, ale kteří ji vnímají především jako poslání. Nelze se však uzavírat určitým změnám, které vyžaduje současná doba. Při formování moderní myslivosti je zapotřebí úzké mezinárodní spolupráce. Přitom je hledat strategické partnery především v sousedních státech, ve kterých myslivost vychází ze stejného ideového základu a má podobné tradice.

V další části svého zahajovacího projevu představil Ing. Lackner v krátkosti Mezinárodní řád sv. Huberta, který byl restaurován v Rakousku v roce 1950 na základě zaniklého Šporkova Řádu sv. Huberta, k jehož duchovnímu odkazu se hlásí. V dnešní době působí tento rytířský řád v celé řadě zemí. Kromě Rakouska jsou to Německo, Švýcarsko, Holandsko, Portugalsko, Anglie, Belgie, Itálie, Španělsko, Kanada, Mexiko a USA. Současným velmistrem tohoto řádu je arcivévoda Andreas Salvator Habsburg-Lothringen a jeho protektorem je španělský král Juan Carlos I.. Hlavní cíle Mezinárodního řádu sv. Huberta jsou podpora myslivosti a její kultury, udržování regionálních mysliveckých tradic a zvyků stejně jako ochrana přírody.

V následujícím příspěvku seznámil Prof. J. Dieberger účastníky setkání s postavou v dnešní době téměř neznámého českého světce, Sv. Jana pod skalou, nazývaného také Sv. Ivan, který v některých slovanských zemích původně platil za patrona myslivců, než byl i zde nahrazen sv. Hubertem. Svatého Jana pod skalou dodnes připomíná kaple zřízená na místě jeho dřívějšího působení ve středních Čechách nedaleko Karlštejna.

Hlavní část odpoledního programu byla věnována problematice současného mysliveckého hospodaření s drobnou zvěří. Z odborných referátů, které přednesli prof. J. Dieberger, Dr. M. Vodňanský, Mag. E. Klansek a Ing. P. Weiss, jednoznačně vyznělo, jak důležitá je intenzivní a především odborně fundovaná myslivecká péče pro udržení obhospodařovatelných populací drobné zvěře. Zkušenosti z rakouských honiteb ukazují, že nestačí se spoléhat pouze na ekologické zemědělské programy, vyplývající z agrární politiky EU. Ponecháváním určitého podílu orné půdy v klidu, vytvářením biopásů a zvýšeným pěstováním meziplodin vznikají samozřejmě vynikající předpoklady pro zvýšení biodiverzity zemědělsky obhospodařované krajiny. Přesto však nelze tvrdit, že by všude tam, kde jsou tato ekologizační opatření již po řadu let uplatňována, došlo automaticky k výraznému zvýšení populací drobné zvěře. Stále zřetelněji jsou však patrné diametrální rozdíly ve vývoji početních stavů zajíců, bažantů a koroptví v honitbách se zdánlivě srovnatelnými podmínkami. Mnohdy se přitom jedná buď o spolu přímo sousedící nebo blízko ležící oblasti. Například v okresu Mistelbach (Dolní Rakousko) se nachází celá řada honiteb, v nichž se i v minulém roce se zvlášť nepříznivými klimatickými podmínkami slovilo více než 50 zajíců na 100 ha honební plochy. V mnohých jiných honitbách téhož okresu musel být lov zajíců v minulém roce vzhledem k silnému poklesu jejich stavů značně omezen nebo dokonce zastaven. Podobnou situaci nacházíme i v některých oblastech jižní Moravy. Jako příklad je možné uvést honitbu Podivín, kde je i v současné době dosahováno poměrně vysokých odlovů zajíců, zatímco v mnoha jiných blízkých honitbách s podobným životním prostředím jsou stavy tohoto druhu zvěře velmi nízké. Při důkladné analýze situace v honitbách se srovnatelnými podmínkami a přesto odlišnými stavy drobné zvěře pak mnohdy vyplyne zřetelný rozdíl v intenzitě myslivecké péče. Referáty, které v Marcheggu zazněly, velmi názorně ukázaly, co lze od ekologizačních opatření v agrární krajině z hlediska jejich vlivu na zvěř očekávat a jakou roli přitom hraje správná myslivecká péče. Vybrané příspěvky budou podrobněji uveřejněny v některém z příštích čísel Myslivosti.

Adresa autora:

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ

Institut ekologie zvěře VFU BrnoPalackého 1-3, CZ-61242 Brno