Malíř nejen lesních zákoutí

Pavel KLOZÍK

V lednovém portrétu brašnářky z Valašska Milady Chromelové jsem se zmínil též o malíři Petru Khailovi, s nímž mladá brašnářka vytváří ojedinělá umělecká díla, kombinováním rytí a malování kůže. Když jsem opět vstoupil do Miladiny kopřivnické dílny, zastihl jsem Petra Khaila, který větší část roku žije v Německu, štětci a barvami dokončujícího na velkém plátně scenérii hor.

Snad nejsem daleko od pravdy, přirovnám-li Petra k samorostu, který od dětství prorůstá lesem dnů, vztahuje výhonky větviček ke svému slunci. Tím sluncem je v jeho případě malování, jež začalo, letos dvaapadesátiletého rodáka ze Smiřic u Jaroměře, bavit brzy po té, co začal poznávat svět.

“Maloval jsem odmalička, daleko dříve než jsem se naučil číst a psát,” přiznává. “Měl jsem štěstí, táta s mámou mi v tom nebránili. Když jsem chodil do druhé třídy, táta mi koupil první olejové barvy. Maloval jsem především koně, indiány a kovboje. Jako malí jsme s kamarády chodili pomáhat na hony nahánět zvěř a často jsme se toulali po lesích. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu zvířata malovat.”

Čas odvál dětství a když Petr chodil do deváté třídy, přestěhovala se jeho rodina do Třince. Za pár let se vyučil důlním zámečníkem. Přitom poznával nedaleké Beskydy. Dospěl, pracoval na šachtě v Ostravě, rybařil, stavěl modely lodí se střílejícími děly a především maloval. Oblíbil si malé obrázky miniatury, s jemně prokreslenými detaily. Abstraktní umění jej nikdy nezaujalo. Po roce 1990 se krátce živil rámováním obrazů a několik let žil jako malíř na volné noze.

“Díky kreslení kovbojů jsem se seznámil s Romanem Horešovským, velkým milovníkem westernové střelby, který bohužel před několika lety zemřel. Ilustroval jsem časopisy Rodokaps, krátce vycházející Calibre 45, a několik let taky časopis Tramp.”

V roce 1997 se na Petra usmálo štěstí v podobě manažera majitele westernového městečka Pulman City stavěného nedaleko Pasova v Německu. Viděl jeho obrazy a pozvání do Německa na sebe nenechalo dlouho čekat. První rok maloval kovbojské motivy a učil se malovat velké nápisy na budovy, později začal hrát v některých scénách. Kromě toho se podílí na běžném provozu městečka. Další šťastný přelom pro něj představuje seznámení s Miladou Chromelovou, která jej přiměla k malování na kůži.

“Chvíli trvalo než jsem objevil správné barvy, a zjistil, že jsme s Miladou pravděpodobně jediní, kdo zkouší kombinovat rytinu a malbu na kůži,” usmívá se na závěr Petr Khail nad svým obrazem a přiznává: “Nevystudoval jsem žádnou uměleckou školu. Jsem malíř samouk se vztahem k realitě, a vedle kovbojských motivů maluji hory, přírodu a zvířata…”