Lovečtí psi na loveckém zámku Ohrada

Oldřich Tripes

Při stavbě loveckého zámku Ohrada v roce 1708 byly mezi jeho prvními částmi vybudovány konírny a rozsáhlý psinec. Je to pochopitelné, když si uvědomíme, že kůň a pes - pomocníci člověka při lovu - hráli nejvýznamnější roli v tehdy právě zaváděných parforsních honech. Na Ohradu byl pozván i psovod Labranche, který se v roce 1709 nastěhoval se psí smečkou do psinců na severní straně hospodářských budov.

Již v katalogu mysliveckého muzea Ohrada z roku 1844 se objevily preparáty psů z ohradské lovecké smečky, které patřily k vůbec prvním exponátům muzea. Čtyři křížence se vztyčenými slechy pocházející z první poloviny 19. století vypreparoval Václav Špatný. V současná expozici věnované nenahraditelným čtyřnohým pomocníkům lovců a myslivců všech dob je kromě jiného kolekce modelů psů většiny dnešních loveckých plemen v měřítku 1:20, které zhotovil akademický sochař František Prosecký. Expozice se zabývá také původem psa domácího. Myšlenka, že jeho předkem mohl být vlk, je na Ohradě podpořena zkušenostmi s křížením psa s vlkem. Než byla v sousedství muzea založena dnešní zoologická zahrada, stály před zámkem voliéry a ohrady s různou zvěří. Chovali v nich také vlčici, kterou úspěšně křížili s psem plemene uherského ovčáka. Vlčice měla třikrát mladé, přičemž jednoho z těchto kříženců má muzeum dodnes vypreparovaného a uloženého v depozitáři. Preparát vlčice, která se dožila dvanácti let, je vystaven v expozici loveckých psů.

Je nepochybné, že důvodem vytvoření dvojice člověk - pes byl především lov. Pes člověku lov usnadňuje a naopak - již předchůdci dnešních psů se dostali ke kořisti snadněji ve spolupráci s člověkem. Pes byl domestikován zřejmě ve střední době kamenné - mezolitu, a to pravděpodobně na více místech světa nezávisle na sobě. Dokladem jsou jeskynní kresby lovců se psy v Tassili, v jihozápadní Evropě a na Sibiři i kosterní nálezy psů. Nejstarší psí čelist z jeskyně Palegawra v Iráku je stará 14 tisíc let.

Každé dnešní lovecké plemeno má svoji historii. Kdy se však u dávných pomocníků lovců začala rozlišovat plemena? Kdy se začalo s cílevědomým chovem, podporujícím požadované tělesné rozměry, sílu, rychlost a vlastnosti k lovu konkrétních druhů zvěře? Bylo to ještě dříve než ve starověku, nebo jsou těžké asyrské molosské dogy a štíhlí chrti egyptských faraónů první vyšlechtěná lovecká plemena? Již řecký filozof a dějepisec Xenofón 400 let před naším letopočtem a po něm Arriános rozlišovali ve svých dílech, shodně nazvaných "Kynégetikos” (O lovu), lovecké psy podle plemen.

Rovněž mnoho českých panovníků bylo velkými milovníky psů a lovu. Oldřich, Břetislav, Přemysl Otakar I., Václav I. i Václav IV. Tato náruživost jim byla často vytýkána kronikáři. Roku 1130 bylo připraveno zavraždění knížete Soběslava a lovečtí psi - ohaři - mu zachránili život, jak vypráví kronika kanovníka vyšehradského. Pomohli najít zločince, který měl připravený meč napuštěný jedem. Uznání dobré práce psů a jejich obliba vedla tak daleko, že si je panstvo a panovníci brali do svých komnat, a dokonce i do ložnic. Také král Václav IV. si oblíbil několik smeček loveckých psů, chrtů a těžkých dog tak, že s nimi spával v jednom pokoji. To však mělo tragický následek v roce 1386, kdy jeho manželka Johana Bavorská vstala v noci z lůžka a byla jedním z králových psů zadávena. Dnes už se nedozvíme, zda šlo o mimořádné zkratové jednání psa nebo o čin ze žárlivosti vyplývající z velké lásky ke svému pánovi.

Prvním výčtem našich psích plemen jsou pravděpodobně dva česko-latinské veršované slovníky z druhé poloviny 14. století - Bohemář a Glosář, sloužící pro potřebu založené Karlovy Univerzity. Jejich autorem byl Bartoloměj z Chlumce - Claretus de Solentia, zkráceně zvaný Klaret, český lékař a učenec. V tomto přehledu všech psů převažují lovecká plemena. To je jeden z dalších důkazů, že psi v minulosti sloužili převážně jako pomocníci lovců a myslivců. Sledníci, věžníci, zidovce, podchrtie, pes běhavý a líhavý, vydrák, jamník a parforsník - mnoho stránek by zabralo vysvětlit, jaká byla jejich úloha při lovu.

Ale zpět k muzeu na Ohradě. Expozice o loveckých psech věnuje pozornost rovněž našemu národnímu plemeni českému fouskovi, jehož historie údajně sahá až ke králi Karlu IV. V expozici je možné prohlédnout si také vzácnou kolekci 16 kolorovaných mědirytin německého malíře Johanna Eliase Ridingera, zobrazující průběh parforsního honu na jelena. Ten se v okolí loveckého zámku Ohrada konal velmi často a jednu z hlavních rolí v něm vždy hráli zejména lovečtí psi.

Svět myslivosti č. 7/2002