Lovečtí psi mají svou historii

K organizaci české lovecké kynologie dal jako první podnět význačný český lesník a písecký lesmistr Josef Zenker. V roce 1880 spolu s několika dalšími kynology předložil pražskému místodržitelství návrh na ustavení Spolku pro chov a drezuru psů v Království českém. Jeho stanovy byly schváleny 20. prosince 1880. Prvním sídlem spolku, který měl v době svého založení 143 členů, byl právě Písek. Tam také lesmistr Zenker redigoval německo- český časopis Spolku pro chov a drezuru, jehož první ročník začal vycházet již v roce 1881. Velký zájem o loveckou kynologii umožnil uspořádání polních zkoušek psů, které se konaly 23. sr pna 1881 v Uhříněvsi. Byly to první zkoušky loveckých psů nejen v Čechách, ale i v celém Rakousku a staly se prvním krokem na cestě k racionálnímu chovu loveckých psů. Zkoušek se zúčastnilo pouze sedm psů (krátkosrstí ohaři a jeden setr), protože v té době ještě nikdo neměl v této soutěži zkušenosti. Dalek o více však bylo těch, kdo zkouškám se zájmem přihlížel, aby poznal, jaké výkony se od psů požadují. Zkoušky byly rozděleny do třech kategorií: zahajovací soutěž, mezinárodní soutěž a soutěž o spolkovou cenu, které se mohli zúčastnit pouze psi myslivců z povolání. Při nich se hodnotilo hledání, vystavování, přiznávání, postupování, poslušnost, přinášení, klid před zvěří a čich. Teprve později se při zkouškách psů hodnotila práce ve vodě, hledání ztracené zvěře a vlečka se srstnatou zvěří. P rvní zkoušky psů měly velký propagační význam a vzbudily nejen zájem o výcvik psů, ale také o jejich čistokrevný chov. Z těchto malých začátků se pak zrodila dnešní vysoká úroveň české lovecké kynologie.

Pes je první zvíře, které člověk domestikoval. Zpočátku nalézali psi v blízkosti lidí odhozené zbytky potravy, požírali je a tato místa hájili před jinými psy i zvířaty. To byli psi hlídací a z nich se postupným ochočováním vyvinuli psi společenští. Lidé brzy poznali řadu dobrých vlastností psů, začali je prošlechťovat, až vznikla pestrá paleta dnešních plemen psů. K lovu byli psi záměrně šlechtěni nejdříve, protože je k němu předurčují jejich přirozené vlastnosti, zejména vynikající čich. Výsledkem prošlechťování psích plemen k různým loveckým účelům jsou dnešní takzvaná velká plemena loveckých psů, do nichž patří všichni ohaři, dále střední plemena, zahrnující barváře a honiče, a nakonec malá plemena, představovaná slídiči a norníky. Všec hny tyto skupiny plemen loveckých psů se kromě vzhledu liší také svou prací a loveckou použitelností. Pro šlechtění a další rozmnožování jsou v poslední době oblíbená velká plemena psů.

Slídiči

Retriever

Retrievři jsou skupinou psů, která je na první pohled jednotná - mohutní, ale ne velcí, silní psi s delší až dlouhou srstí a dobrými loveckými vlastnostmi. Obliba, které retrievři dosahují, pramení především z povahy a úžasné ochoty ke spolupráci s vůdcem, ať už se tato vlastnost projevuje při lovecké práci, či při plnění úlohy společenského psa.

Kokršpaněl je dnes využíván jako pes domácí, společenský. Je vhodný pro rodiny s dětmi.

Norníci Ohaři

Výmarský ohař

Výmarský ohař je znám jako samostatné plemeno již téměř sto let, ale doposud se nepodařilo ujednotit názor na jeho původ. U vádí se, že mezi jeho předky se nacházeli barváři, brakýři, před časem se dokonce objevil i názor na vliv dogy na jeho šedé zbarvení. Rovněž jeho zeměpisný původ je zatím nejasný. J e to pes, vzbuzující většinou pozornost svým neobvyklým zbarvením, výbornými loveckými vlastnostmi a velkou oddaností vůči svému pánovi. J e všestranný, lehce ovladatelný, náruživý, avšak nikoliv nadměrně temperamentní pes. Vyznačuje se systematickým hledáním, pozoruhodně dobrý čichem, ostrostí na škodnou zvěř, spolehlivostí ve vystavování a při práci ve vodě. Má zvláštní sklon k držení stopy, k přinášení ztracené zvěře a k přinášení vůbec.

Český fousek je o české národní plemeno, u myslivců jedno z nejoblíbenějších. Jako standardní rasa byl Český fousek uznán v roce 1963. Jde o hrubosrstého ohaře, který byl vyšlechtěn v první polovině dvacátého století.

Norníci Ohaři

Teriér Všichni teriéři jsou svým způsobem plemena lovecká, kdysi dávno určená k lovu lišek a jezevců, potkanů, krys a jiné drobné havěti. Jejich jméno pochází z latinského terra, což znamená země. K nám se jejich pojmenování dostalo z angličtiny, protože Anglie je vlastí teriérů. Většina z nich má výšku do 40 centimetrů a pracují jako norníci, i když někteří vykonávají i docela úspěšné služby při nahánění zvěře. V Česku jsou nejznámější foxteriéři hladkosrstý a drsnosrstý, velšteriér, skotský teriér, jagdteriér a český teriér. Jagdteriér je svým původem plemeno německé a český teriér je naše národní plemeno. Ostatní plemena jsou původem anglická. Mezi tyto rasy patří i nechvalně známý bulteriér.

Jezevčík

Snad nejznámější plemeno psů patří do skupiny takzvaných malých plemen loveckých psů. Při výkonu práva myslivosti se v současné době nejvíce používá na povrchu, při dosledu spárkaté zvěře, jako slídič při lovu drobné zvěře v nepřehledném terénu, jako honič, zejména černé zvěře, ale i jako norník na lišku v přírodních norách. Jezevčíci se těší velké oblibě pro své lovecké a povahové vlastnosti. Mezinárodní standard rozlišuje jezevčíky podle osrstění jako hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté.