Listopad v honitbě

30.10.2006 | Agris

Listopad je obdobím přikrmování zvěře, hlavní lovecké sezóny, dokončování polních prací a podzimní orby. V listopadu myslivci přikrmují spárkatou zvěř jadrnými krmivy. Cílem je předkládat zvěři energeticky bohaté jadrné krmivo (zrno ovsa, ječmene a triticale). V tomto období je trávicí trakt ještě přizpůsoben zpracování škrobnaté jadrné potravy a zvěř tak dokáže efektivně využít energii a přeměnit ji na životně důležité tukové zásoby, bez kterých by nepřežila dlouhé zimní období. Stále se však jedná pouze o přikrmování, protože zvěř si dokáže potravu získat z přirozených zdrojů. Myslivci pokračují ve vykupování kaštanů a žaludů od sběratelů a dosušují je na skladovatelnou vlhkost.

Plody obsahují hodně tuků, které se při dlouhém skladování postupně kazí a zhoršuje se jejich stravitelnost. Proto je od konce listopadu vozí v malých dávkách do honitby, aby se jimi zpestřila zvěři potrava.

Seno do krmelců se zakládá až po objevení sněhové pokrývky. Dokud nenapadne sníh, zvěř seno z krmelců nebere, protože nalezne dostatek objemné potravy z přirozených zdrojů. Tam, kde je stálá sněhová pokrývka je nutno doplňovat do krmelců seno a letninu. Myslivci pravidelně kontrolují množství soli ve slaniscích. Slanisko je myslivecké zařízení, které slouží k předkládání kusové krmné soli. Nejčastěji je provedeno ve formě rozříznuté vidlice z kmínku mladého stromku. Dále jsou předkládány minerální lizy, které mají za úkol vyrovnat deficity v příjmu mikroprvků v potravě.

Přikrmovací zařízení pro spárkatou zvěř by mělo být umístěno na:

- suchém místě,

- s dobrým rozhledem pro zvěř (aby dokázala včas zjistit nebezpečí a v klidu uniknout),

- v klidové zóně (v dostatečné vzdálenosti od hlavních silnic a železnic), aby zvěř byla odlákávána od rušnějších komunikací pro snížení střetů s dopravními prostředky

- v místech s co nejmenší pravděpodobností rušení člověkem,

- nejméně 100 - 200 m od mladých lesních porostů (snížení škod na mladých porostech).

Pak se zvěř cítí bezpečněji a častěji navštěvuje krmná zařízení. Místo pro krmelec by mělo být také pokud možno dostupné (kvůli doplňování krmiv).

Přikrmování zvěře se provádí:

- přiměřeným množstvím vhodného krmiva (oves, ostatní obiloviny pouze ve směsi s ovsem, jablka, krmitelné odpady z potravinářského průmyslu, výlisky ovoce, krmná a cukrová řepa, ….),

- krmivy s vhodnou energetickou hodnotou vzhledem k danému období (v listopadu je vhodné přikrmovat krmiva s vyšší energetickou hodnotou),

- zásadně se vyvarovat riziku zaplísnění krmiva - zaplísnění značně snižuje efekt přikrmování a může zvěři i uškodit,

- stále stejnými krmivy, protože spárkatá zvěř patří mezi přežvýkavce a ti vyžadují stálost potravy vzhledem k bachorovým mikroorganizmům v předžaludcích, kteří jim pomáhají potravu trávit.

Myslivci intenzivně přikrmují bažanty a koroptve doplňováním přiměřeného množství jadrných krmiv a obilních odpadů do „zásypů“. Nesmí dojít k zaplísnění předkládaného krmiva a krmit tak, aby bažanti nalézali potravu na více místech. Pokud bažanti nenaleznou ve svém okolí dostatek potravy, vydávají se potravu hledat, což není žádoucí, neboť dochází k rozprchávání bažantů do volné krajiny, kde jsou ohroženi hlavně predátory a vlivy civilizace.

Při přikrmování je nutno dodržovat ustanovení platné legislativy zejména ustanovení vererinárního, rostlinolékařského zákona a zákona o myslivosti.

Zvláště v příměstských oblastech nejsou výjimkou krádeže a projevy vandalizmu, a proto je nutno krmná zařízení pravidelně kontrolovat.

Zvěř hledá pastvu na polích

Na polích vzešly všechny ozimy. Řepka pokrývá povrch půdy, časně seté porosty poskytují dostatek šťavnaté pastvy. Většina porostů řepek vlivem teplého počasí vytvořila bohatou přízemní růžici listů a přerostla, a proto může při silnějších mrazech během zimy vymrznout. Používané herbicidy spolehlivě regulují zaplevelení i výdrol obilnin, a tak srnčí zvěř nemá jiné šance než se pást na „čisté“ řepce, a tím činit nemalé škody na mladých porostech. Mnoho ploch řepky je oseto odrůdami s vysokými obsahy glukosinulátů. To by se nemohlo stát při registraci odrůdy systémem testování v ČR, ale bohužel mnoho odrůd je v ČR pěstováno na základě jejich registrace v EU (tzv. Evropského katalogu osiv), tedy nikoliv po registraci v ČR, kde by byly díky tomuto zamítnuty. Plochy s odrůdami s vysokým obsahem glukosinulátů mohou způsobit silné úhyny až zdecimování populace srnčí zvěře v dané oblasti.

Ozimé obiloviny vlivem suchého počasí vzcházely pomalu a nepravidelně, a tak je řepka a časně setý ozimý ječmen prakticky jedinou možností čerstvé pastvy. Ostatní neoseté plochy se postupně proměňují orbou na „potravní poušť“, na které zvěř nenalezne jediný zdroj potravy či vody. Bezorebné technologie jsou sice z tohoto pohledu ke zvěři vstřícnější, ale ani to zvěři nestačí. Navíc stále větší množství ploch je ošetřeno „totálními“ herbicidy na bázi glyphosátu, které nenechají na poli jedinou živou rostlinu. Zvěř je i tímto faktem nucena stahovat se na vzešlé ozimy a na okraje silnic a železnic. Tam je potravy dostatek, hrozí však poškození zemědělských plodin či komplikace řidičům. Proto je nutné realizovat v honitbách systém odváděcího či doplňkového přikrmování.

Cílem odváděcího krmení je odlákat zvěř od silnic do bezpečných a klidných úseků honitby, k čemuž se využívá předkládání atraktivního krmiva. Doplňkové přikrmování je realizováno u velkých ploch osetých řepkou, které má za cíl snížit ztráty na zvěři vlivem nadměrné konzumace řepky, která obsahuje zvěři nebezpečné glukosinuláty.

Jak bylo již výše uvedeno, přirozených zdrojů potravy postupně ubývá, zvěř je nucena hledat potravu na polích - stává se více viditelnou. Spárkatá zvěř se shlukuje do zimních tlup. To však není projevem přemnožení zvěře. Jedná se o přirozené chování, které má za cíl zvýšit pravděpodobnost přežití zimního období a jako obrana před predátory.

Důležitým zdrojem potravy a krytu pro zvěř zůstávají zvěřní políčka a „biopásy“, které jsou osety speciální směsí plodin (proso, pohanka, jarní pšenice, krmná kapusta, oves, …), což tvoří potravní doplněk k sousední velkoplošně pěstované zemědělské plodině (pšenice, řepka, ječmen). Na biopásy by se měly přednostně využívat právě nepravidelné okraje velkých lánů, které jsou obtížně využitelné pro mechanizaci a nebo části polí v blízkosti lesa. Dalším zdrojem potravy jsou plochy hořčice a svazenky na „zelené hnojení“. V listopadu jsou tyto plodiny kvetou a zvěř v nich nachází nejenom potravu, ale i kryt.

Při lovu je třeba dbát všech zásad bezpečnosti

Listopad je období hlavní lovecké sezóny. Předmětem lovu u srnčí a jelení zvěře, díky silné redukci početních stavů po zimě 2005 - 2006, by měly být jen slabé kusy. Tam, kde došlo k velkému úbytku srnčí zvěře je nutno lov provádět velmi citlivě. Nejsou výjimkou ani oblasti, kde se srnčí nebude lovit vůbec, protože počet poklesl pod minimální stav, který musí být udržován.

Zejména v lesních honitbách, do kterých se stáhla černá zvěř ze sklizených polí jsou konány společné lovy (naháňky a nátlačky). Čerstvě napadlý sníh poskytne příležitost k obeznávání zvěře. Redukce početních stavů by měla být soustředěna zejména na selata a lončáky. Ulovení bachyně či kňoura je hodnoceno jako porušení myslivecké etiky a lovec je následně potrestán.

V listopadu se loví bažanti a zajíci. Vedoucí honu musí na začátku honu upozornit myslivce na dodržování všech pravidel bezpečného zacházení se zbraní a případné hříšníky potrestat vyloučením z honu. Vedoucí honu je rovněž povinen před zahájením honu vypracovat seznam střelců a honců, zkontrolovat platnost zbrojního průkazu, průkaz zbraně, lovecký lístek a také doklad o povinném pojištění lovce. Odpovědnost za vedení honu má myslivecký hospodář nebo pověřená osoba. Zákaz požívání alkoholu a neúčast na honu osob mladších 15 let je dnes již samozřejmostí.

Společný lov je pro účastníky společenskou událostí. Proto je nutno dbát na dodržování mysliveckých tradic nejen v oblékání, ale i v organizaci honů. Dobře organizovaný výřad jako pocta ulovené zvěři s loveckými fanfárami, je nezapomenutelným zážitkem pro všechny účastníky honu a posouvá tradice a kvalitu naší myslivosti do budoucnosti. Právě díky kvalitě české myslivosti pravidelně navštěvují naše honitby zahraniční lovci, kteří zde nalézají kvalitní zvěř a atmosféru lovu, kterou vytvářejí i tradice a jejich dodržování.

Kontroly Policie ČR

I v letošním roce budou pokračovat kontroly Policie ČR zaměřené na účastníky společných honů, při nichž budou kontrolovány potřebné doklady a konzumace alkoholu před a v průběhu lovu. Tyto kontroly jsou Českomoravskou mysliveckou jednotou vnímány jednoznačně pozitivně a doufáme, že se v těchto namátkových kontrolách bude dále pokračovat. Kontroly mají velmi pozitivní preventivní charakter.

Práce mysliveckého hospodáře

Myslivecký hospodář vede záznam o lovu zvěře, o vydaných povolenkách, plombách a lístcích o původu zvěře. V předepsaných termínech podává hlášení místně příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Hospodář také vede v patrnosti včasné rozeslání pozvánek na listopadové bažantí hony. Dále kontroluje lov holé zvěře a připravuje organizaci společných lovů. Vede v patrnosti i sběr srnčích parůžků s cílem sledovat a porovnávat kvalitu srnců v honitbě. Pokud někdo nalezne shozený srnčí parůžek na své procházce lesem, měl by ho každopádně odevzdat mysliveckému hospodáři či jinému myslivci s udáním místa nálezu. I když má parůžek velmi malou finanční hodnotu, pro myslivce jsou velmi důležité , protože podle nich lze sledovat kvalitu srnců v honitbě. Ponecháním shozu se vystavuje nálezce trestnému činu pytláctví.

Probíhá mufloní říje

Muflon patří mezi přežvýkavé sudokopytníky příbuzné ovci, žijící ve stádech, a proto je často chován v oborách. V české republice se muflonovi daří v rozsáhlejších lesnatých oblastech s tvrdou, kamenitou půdou. Živí se spásáním trav, výhonků keřů a borůvčím. Kde nestačí potrava v lesích, vychází i na pole, kde ho můžeme spatřit brzo ráno a k večeru. Mezi tím leží v úkrytu a přežvykuje. Mufloni byli dovezeni do ČR jako nová zvěř až v polovině 18. století z ostrovů Korsiky a Sardinie, které jsou považovány za místa jejich původního rozšíření. Postupem času se ukázalo, že životní podmínky jsou pro mufloní zvěř mnohem příznivější než v domovině a že zvěř na to reaguje zvyšováním své kvality v tělesném vývoji. Chov muflonů má v ČR vysokou úroveň. Toulce mufloních beranů z našich honiteb proto patří k nejsilnějším na světě a odvážejí si ze všech mezinárodních výstav nejvyšší ocenění.

Základní barva těla je hnědá s různými odstíny. Nejtmavěji bývá zbarveno tzv. rouno, tj. prodloužená srst na krku muflonů, a hřbetní pruh. Berani mívají zpravidla na bocích velké bílé až šedé skvrny, označované jako sedlo (čabraka). Výměna srsti, přebarvování, probíhá dvakrát v roce, tak jako u jiných druhů spárkaté zvěře. Nejdříve přebarvují opět mladí a zdraví jedinci, nejpozději jedinci staří a nemocní. Je velice často chován v oborách a právě tam lze nejlépe v tomto období sledovat souboje nejsilnějších beranů. Po počátečním poměřování pohledem se proti sobě dva soupeříci berani rozeběhnou a udeří do sebe toulci, což při rychlosti a síle beranů může vypadat někdy nebezpečně. Mufloní zvěř má velice dobře vyvinutý zrak. Jedno pořekadlo praví: „Vlas, který vypadne myslivci při pochůzce honitbou jelení zvěř slyší, černá navětří a mufloní vidí“

Co dalšího se děje v honitbách

V první polovině listopadu:

Středně staří srnci shazují paroží.

Začíná říje jelena siky, probíhá mufloní říje.

Přilétá brkoslav severní a káně rousná.

Jezevci a plazi se ukládají k zimnímu spánku.

Na polích kvete hořčice a svazenka setá na „zelené hnojení“.

V lesích probíhá asanace stromů napadených kůrovcem.

Probíhá kontrola oplocenek nových výsadeb stromků a oplocení mladých listnáčů.

Myslivci kontrolují technický stav přezimovacích obůrek.

14.11. Světový den bez aut.

Končí agrotechnický termín aplikace herbicidů do obilovin.