Korunovace náročné práce třeboňských ryb

Výlov rybníka Svět v jihočeské Třeboni nebyl jen zlatým hřebem dvouletého pracovního úsilí rybářů, ale také společenskou událostí, které jsem měla tu čest se zúčastnit.

Rybník Svět byl prvním velkým vodním dílem Jakuba Krčína z Jelčan. V době, kdy přesídlil do Třeboně, mělo jihočeské rybníkářství za sebou již dlouhý vývoj. Staří rybníkáři zde vybudovali rozsáhlou síť rybníků a Štěpánek Netolický je rozšířil a spojil v jednotnou vodní soustavu. Jakmile se Krčín seznámil se všemi Štěpánkovými návrhy, rozhodl se je uskutečnit. Třeboň se stala jeho hlavním stanem ve velkém tažení proti třeboňským blatům a rašeliništích. Svou pozornost zaměřil na povodí Spolského potoka, jehož voda nebyla dostatečně využita a jejíž přívaly škodily Zlaté stoce pozemkům v okolí města. Zde vyrostlo první Krčínovo dílo rybník Svět a nad ním rybník Spolský. Ještě větší škody vznikaly v té době v povodí řeky Lužnice, která se často měnila v divoký tok, vystupující z břehů a zaplavující široký pruh krajiny téměř až k Táboru. Zde později vystavěl rybník Rožmberk a s ním související stavbu Nové řeky, odvádějící část vody z Lužnice do řeky Nežárky

První rybník, který Krčín začal budovat v roce 1571, dostal název Nevděk – pro nesnáze s třeboňskými měšťany, ale i nesnáze spojené s jeho výstavbou. Jméno Svět dostal až po krátkodobém spojení a opětovném oddělení od rybníka Opatovického. Krčín zde zvolil mimořádně mohutnou hráz, kterou opatřil po celé její délce kamenným tarasem. Ten ji chránil proti západnímu vlnobití. Po celých 380 let pak odolávala tato hráz všem přívalům. Až v roce 1890, za mimořádně veliké vody, se protrhla a zaplavila město. Byla by asi vydržela i tento nápor, kdyby se voda nepřelila v jediném místě, celkem nepatrným úvozem – zářezem v hrázi před městskou branou, kterým v zimě projížděly vozy ledařů pro led, který naši předkové uchovávali ve sklepních lednicích a v letních měsících používali k chlazení potravin a hlavně piva. Své kvality osvědčila i v době povodní v roce 2002 a v roce 2006.

V současné době činí rozloha rybníka Svět 216 hektarů. Výlov se provádí každý druhý rok. Bonita tohoto rybníka je nízká, protože má písčité dno a protože plní i několik dalších funkcí (rekreační – ročně se zde koupou 3 až 4000 lidí; sportovní – kanoistika, veslování, jachting), z čehož vyplývají přísnější ekologické limity. Není možné zde používat hnojiva, jen se vápní a ryby se přikrmují. Srovnatelně velké rybníky (Horusický, Bošilecký) dávají 2-3 x více ryb. Hlavní rybou je kapr, rybou vedlejší (široké druhové spektrum) sumec, candát, štika, tolstolobik (býložravá ryba, která čití rybník), cejn, bělice, okoun.

Chov kapra jako dominantní chovné ryby prošel v posledním půlstoletí výraznými změnami nejen organizačními, ale také chovatelsko-technologickými. Na tom podstatném se však nezměnilo nic, čeští a moravští rybníkáři stále produkují kapra všestranně vysoké kvality, jeho chov je dlouhodobě stabilizovaný, životaschopný a probíhající i v současných tvrdých tržních podmínek bez větších ekonomických turbulencí. Je to známka úspěšně zvládnutého produkčního procesu, vysoké profesionality chovatelů dokazující, že tradiční kaprové rybníkářství je i dnes plně funkční, oceňované doma i v zahraničí, a je také jednou ze silných stránek celého zemědělství České republiky.

Stále plně platná je třístupňová metoda chovu této ryby, objevená v našich zemích v první polovině 15. století. Ve výživě kapra je plně využívána přirozená rybniční potrava (zooplankton a bentos), bohatá na bílkoviny. To umožňuje přikrmovat rybu již jen přirozenými obilovinami doplňujícími pouze energii. Odchovávaný kapr má charakter potravinářsky organického produktu, po kterém je dnes poptávka v celém vyspělém světě.

Negativem chovu kapra je zabahnění rybníků, jejich roztroušenost v krajině výrazně zvyšující náklady na jejich obhospodařování např. ve srovnání s centralizovanými chovy pstruha, relativně dlouhé chovné období kapra (3 až 4 roky) ve srovnání s konkurenční drůbeží, králíky, jehňaty, ale i prasaty promítající se zákonitě do ekonomiky hospodaření, stále ještě vysoký podíl namáhavé fyzické práce v rybníkářství či přetrvávající sezónnost trhu. Kaprové rybníkářství nemá v blízké budoucnosti ambice výrazněji produkčně expandovat. Cílem chovu kapra nejsou tuny produkce, ale udržení vysoké kvality této odchovávané ryby a s ní tradičně dobré pověsti českého kapra a jeho konkurenceschopnosti jak doma, tak i v zahraničí.

Maso kapra se vyznačuje celou řadou dietetických a zdravotně podmíněných předností. Obsah tuku je ve svalovině kapra nízký, nižší než u libového hovězího masa. Jeho složení je optimální, protože obsahuje polynenasycené mastné kyseliny, které organismus potřebuje k redukci sérového cholesterolu a tím i k omezení koronárních onemocnění s prevencí proti infarktu myokardu na prvém místě. Tyto kyseliny řady omega-3 (zejm. kys. eikosapentaenová a dokosahexaenová) jsou sice zastoupeny i v jiných tucích, ale ryba je schopna dodat je lidskému tělu v ideální podobě. Mezi přednosti kapřího masa patří i jeho dobrá stravitelnost daná příznivou strukturou kratších svalových vláken a zanedbatelnou přítomností nestravitelného vaziva (toho je ve svalovině kapra 4x méně než ve velice kvalitním mladém hovězím). Důsledkem toho opouští kapří maso žaludek už za 2 až 3 hodiny po požití. Podíl bílkovin v mase kapra (16 až 20 %) je sice srovnatelný s masem teplokrevných zvířat, ale kvalita bílkovin je výrazně vyšší díky příznivému spektru aminokyselin. Za zmínku stojí i skupina extraktivních látek dodávajících kapřímu masu nejen jeho typickou chuť a vůni, podstatně jemnější ve srovnání s rybami mořskými, ale obsahující i trávicí enzymy příznivě ovlivňující zažívání. Významný je i obsah minerálních látek a vitamínů.