Kočka divoká v Čechách

Napsal lesní rada Alois Nechleba na Křivoklátě,

Česká myslivost, 3 (ročník XIX.), 1915

Hajný na Křivoklátsku zastřelil dne 14. prosince 1914 silnou divokou kočku (kocoura). Stalo se na panství knížete Fürstenberka v Čechách, v revíru Fürstenberku a sice v isolovaném lesním oddělení Hrachovce, nejbližším okolí vesnice Žloukovice u Křivoklátu. Kočka objevena byla jezevčíkem hajného na strmé, skalnaté, asi 25letým porostem jehličnatým prostoupené stráni. Pes kočku zastavil a tak dlouho zaštěkával, až se hajnému podařilo přes neschůdný terén a houštinu přiblížiti se ke zvířeti na osm kroků, načež kocoura dobrým výstřelem v ohni složil. Hajný se z počátku domníval, že pes zastavuje a zaštěkává zvěř černou, i chtěl přejíti k dennímu pořádku. Když však hluk nepřestával a do prudkého štěkotu psa vmísilo se zuřivé vrčení a prskání, vylezl s největší námahou na stráň, a tu spatřil před psem něco, co nebylo ani liška, ani jezevec. Když se hajný blížil, chystalo se zvíře už několikráte prchnouti, ale bylo vždy ostrým psem zastaveno, a teprve až po výstřelu, po němž se mrtvé s pevně zakousnutým psem skulilo dolů ze stráně, poznal hajný, že má před sebou silnou divokou kočku (kocoura). Dle měření, konaného v knížecím lesním úřadě na Křivoklátě, jest: délka od čenichu až ke špičce oháňky 97 cm, délka oháňky 38 cm, výška v zátýlku 42 cm, objem hlavy přes čenich 37 cm, objem krku 25 cm, váha 9 kg. Kočka byla měřena teprve druhého dne (15. prosince) odpoledne, kdy již byla úplně vychladlá. Ale dle šetření, konaného na kočce ještě ve stavu jakési pružnosti, seznáno, že ve ztrnulém jsou rozměry tělesné o 10 procent menší. Nádherné toto zvíře dodáno k vycpání bratřím Hodkům ve Vídni, kteří učinili kníž. les. úřadu křivoklátskému ze dne 19. prosince následující sdělení:

"Takové silné kočky neměli jsme doposud v rukou, ačkoliv jsme jich již vycpali několik set. Váš exemplář váží netto 9 kg. Jakých škod musí takové zvíře způsobiti! Zdá se, že kočka řádila někde v bažantnici. Zajisté, že ulovení takového škůdce musí býti v každém revíru ihned pociťováno. Blahopřejeme atd.”

Domněnka pánů Hodků, že kočka řádila někde v bažantnici, jest asi pravdivou, protože se při honitbě Fürstenberské nalézá bažantnice, kde jsou bažanti pěstováni na divoko. O řádění kočky v lese "Hrachovci”, který hraničí s polmi, svědčí také ta okolnost, že v huštinách tohoto lesa bylo v jiných letech zastřeleno pravidelně 15 - 25 zajíců - letos však ani jediný! Při honbě vánoční nebylo zde vůbec vystřeleno.

Nyní ovšem zbývá otázka, jak se kočka do křivoklátských lesů dostala. Přirozeně, že to není žádná kočka domorodá, protože kočky divoké jsou jak na Křivoklátu, tak i v celých Čechách už přes sto let úplně vyhubeny. Někdy sice byla jednotlivá kočka ulovena, ale tu šlo vždycky o přistěhovalce. Domníval jsem se, že se k nám kočka zatoulala, znepokojována jsouc hlukem válečným, odněkud od východu anebo také ze západu. Ohlížel jsem se však po jiném vysvětlení, když jsem si připomenul:

Předně: veliké vzdálenosti, množství otevřených řek a pak existenční podmínky. Vyskytly by se přece na cestě bližší, rovněž tak příznivé pro ni položené krajiny s doupaty. Potom také proskakovala při výpovědích honebních zřízenců sdělení, že prý již před několika měsíci bylo něco neznámého v revíru stopováno, ba dokonce i viděno. A tu nemohlo býti již ani řeči o přistěhování se kočky z takových dálek. Že se v honitbě již dříve o přítomnosti kočky nevědělo, dlužno vysvětliti tím, že stopa při svém velikém rozměru dělala dojem stopy lišky nebo psa. A kdo by se byl ostatně bez jiného bližšího znamení odvážil tvrditi, že tu máme divokou kočku? Jistě by byl označen jako chvastoun!

Světlý paprsek vniknul do této temné otázky, když se pisatel tohoto článku připamatoval, že se na knížecím Hanavském panství v Hořovicích, které jest pouze několik hodin pěšky vzdáleno od honitby Fürstenberků, bylo před několika roky vysazeno několik mladých divokých koček, které, dle různých sdělení, buď předčasně zahynuly anebo nevysvětlitelným způsobem zmizely. Na můj dotaz odpověděl mi pan komorní ředitel Liebus v Hořovicích následující:

"V roce 1907 zakoupili jsme od Gudery ve Vídni dva párky mladých divokých koček, které jsme na jaře vysadili v hlubokém lese. Kočky do podzimku zmizely. Jedna zastřelena byla ve Vohraženicích sedláky ve stodole, druhá v Pasekách u Příbramě a třetí rovněž u Příbramě, nedaleko Svaté Hory. Kam se poděla čtvrtá kočka, toho jsem se už nedozvěděl, i není vyloučeno, že jest totožnou s kočkou, složenou v revíru Fürstenberku, tato byla by tudíž osm roků stará.”

Vysazení kočky divoké v hořovickém lese provedeno proto, aby výřad lovecký byl zpestřen rozmanitostí. Majitel panství hořovického nemohl zapomenouti, jaké vzrušení způsobila kočka divoká, jež byla ulovena při kterémsi lesním honě v hessenských polesích, kde za mladých let prodléval. Nebylo by proto zrovna na místě, pokus ten docela odsuzovati, protože každý lovec cenil by si ukořistění takové kočky divoké jistě tolik, jaké té zvěře, kterou kočka za svého života zahubila, ba i více! (?)

Děkuji panu kolegovi Liebusovi na tomto místě za jeho sdělení a za dovolení, použíti je veřejně ku vypátrání původu u nás ulovené divoké kočky.

Dle tradice byla poslední domorodá divoká kočka ulovena na panství křivoklátském v době od r. 1780 až 1790 a to v revíru bělečském, dříve Lhota zvaném. Dle starých křivoklátských záznamů, vedených o odstřelu zvěře, bylo v roce 1768 složeno 13 koček divokých.

Svět myslivosti č. 1/2003