Klimatická změna a včelařství

Rozkvět lípy velkolisté signalizuje začátek teplého letního období. Pravidelně je spojen s časem obrůstajících otav a letními prázdninami „za dveřmi“.

V letošním roce je všechno jinak – akáty odkvetly, sena ještě často nesklizena, do prázdnin ještě více než měsíc.

Vegetace se vyvíjela po již obvykle teplejším lednu dlouhodobě podle neobvykle kontinentálního klimatického a vegetačního schématu. Chladnou až do konce března prodlouženou fázi vegetačního klidu vystřídalo dvouměsíční mimořádně teplé a na frontální srážky přicházející z Atlantiku velice chudé počasí.

V krátké době prvních 10 dubnových dnů bylo vyrovnáno zpoždění vegetačního rozvoje a v rychlém sledu následovaly v přírodě další předjarní a jarní vegetační vývojové fáze. Na tom by nebylo nic neobvyklého, protože předjarní vývojové fáze včetně následujíciho časného jara jsou svým začátkem v různých letech kalendářně velmi proměnlivé, do vrcholného jara s kvetením jádrovin se však vývoj v přírodě ustavuje na velmi podobných kalendářních termínech. Od poloviny května postupně slábne určující vliv teplot a narůstá vliv půdní vláhy jako kritického faktoru, který prodlužuje nebo při nedostatku zkracuje délku vegetačních fází. V letošním květnu působení trvale vysokých teplot na zrychlený nástup vegetačních období a jejich krátké trvání posílila i velmi klesající zásoba půdní vláhy. Místní korekci přináší srážky v závěru května. Nejsou však spojeny s obvyklou cirkulací vzdušných hmot ze severozápadního směru, ale s větry přesně opačného směru. Srážky, které takto přicházejí nad silně prohřátou krajinu střední Evropy se vyskytují velmi nerovnoměrně, často jsou přívalové a zanechávají místy více škod než užitku, protože tolik potřebnou vodu nedokáže vyprahlá půda v krátkém čase absorbovat.

V přírodních neregulovatelných systémech by bylo chybou činit senzační závěry z mimořádného průběhu současné sezóny. Přestože z dobře doložených meteorologických dat víme, že v poslední době převládají roky s vyššími než průměrnými teplotami, fenologický vývoj předjaří, jara i již skončeného časného léta letošního roku je ale natolik mimořádný, že pro něj nelze najít v tomto i minulém století srovnání.

Na přelomu května a června za normálních okolností rozkvétá akát a s ním začíná fenologická fáze včelařského časného léta. Letos je tato převážně nektarodarná dřevina již několik dnů a v teplých oblastech dokonce až 2 týdny odkvetlá, efektivní přínos nektaru a pylu z řepky skončil v polovině května, zatímco vloni v první dekádě května řepková pole rozkvétala. Většina fenologických fází jara byla letos zkrácena o třetinu, v předjaří o polovinu. Stálé pokračování v tomto trendu vyústilo v současný stav, kdy kvetení lípy velkolisté v ČR začínající po odkvětu akátů obvykle uprostřed druhé červnové dekády má proti normálnímu stavu předstih 2 – 3 týdnů. Po 25. květnu odpovídá stav vegetace v ČR fenologické fázi vrcholného léta.

Nesdělujeme tyto skutečnosti proto, že bychom chtěli podporovat dílčí hypotézy o změnách klimatu, ať je jejich vyvolávací příčina v působení přírodních změn (výrazné změny oceánských proudů) nebo činnosti člověka (vypouštění skleníkových plynů). Považuji však za potřebné upozornit, že včelařství v takových mimořádných sezónách, jakou představuje ta letošní, čelí a bude čelit potřebě udržení ekotypů včely medonosné s ranou snůškovou zralostí. Máme za sebou výbornou mednou snůšku z trnky, dalších slivoní, javorů, hlohů, velmi dobrou sezónu řepkové medné snůšky, skvělé výsledky poskytla snůška z mimořádně bohatě kvetoucích akátů. Všechny tyto snůšky však měly jedno velké ALE – nastaly neobvykle časně a trvaly neobvykle krátce. Byly cennou lekcí všem včelařům, kteří dosud nepochopili potřebu zimování silných včelstev ve velkém úlovém prostoru, i těm, kteří nechtějí chápat přednosti kraňských včelstev právě pro takový typ vegetačního vývoje, jaký probíhá letos a – i když jim to aktuální legislativa v ČR nedovoluje – snaží se rozchovávat jiná plemena včel nevhodná do aktuálních snůškově klimatických podmínek.

Autor: Václav Švamberk