Ke Slovu do a z vlastních řad

Ing. Karel BARTOŠEK

Článek V. Broukala v čísle 4 našeho časopisu byl psán jistě pod silnými emocemi, vyvolanými tragickými událostmi ve Slopném. Ostatně některé reakce na něj, otištěné v čísle 5 (zvl. od L. Stropka) byly emotivní také. Do celé diskuse bych si dovolil navrhnout jednu zásadu: "vraťme se na zem!”. Nejprve k názoru kolegy Stropka, který má dojem, že pilotní článek V. Broukala "sděluje že myslivci jsou u nás veskrze banda hlupáků…”, že z něj vyplývá, že "se schovává za tlaky antilovecké propagandy…” a "co dělá naše společnost (tedy ČMMJ) … - nic, resp. se jen diví nebo potichu obviňuje ze zaujatosti”.

Víte, vážený kolego, tyhle názory (chápu, že napsané v "laufu”) jsou značně, značně mylné a řekl bych, že především neinformované. Věřte mi, nemám nejmenší důvod obhajovat práci toho "našeho spolku” a jeho představitelů s V. Broukalem v čele - nic z nich nemám, spíš naopak se já snažím tu a tam pomoci - ale Vaše tvrzení by si zasloužila pořádnou omluvu. Víte, za "antiloveckou” propagandu se opravdu nikdo neschovává, ona prostě je. Bohužel v minulých letech natolik ovlivnila převážnou část našich volených zákonodárců a jejich politických stran, že nebýt strašlivé, opravdu strašlivé a neuvěřitelné práce právě vedení ČMMJ, byl by myslivecký zákon schválen asi v podobě 50 ha honiteb, absolutního rozhodování vlastníků pozemků o veškeré myslivecké činnosti a možná i s oním zmiňovaným zrušením chovu a péče o zvěř a s přenesením lovu zvěře na profesionální lovce (americký model). Nebýt někdy až zoufalých, trvale opakovaných akcí vedení ČMMJ, byly by stávající "antilovecké” nálady o hezkých pár řádů horší, než jsou nyní. Kdo to nesleduje, nemůže to vědět, ale Vámi kritizovaný "náš spolek” s širokým kolektivem různých spolupracovníků a nadšenců denně nejen hasí požáry vzniklé z iniciativ různých "panelákových ochránců”, ale aktivně tlačí na zveřejňování naopak "promysliveckých” článků, pořadů a vystoupení, ostatně jich není zase tak málo. Jak si asi myslíte, že se do zákona o myslivosti dostaly (proti velmi silně projevované vůli ODS, US i části ČSSD) takové věci jako 500 ha honitby, přednostní právo současných nájemců honiteb, způsob stanovování plánů chovu a lovu? Znáte jednoho poslance, který by to aktivně prosazoval? Nebo si myslíte, že to bylo dílo pracovníků Ministerstva zemědělství? To se pletete - více než tři roky dělali lidé z vedení ČMMJ možné i nemožné, aby na stranu myslivosti získali co nejvíc poslanců, otupili ty nejhorší výstřelky v tisku i v ostatních médiích, bili se za každé promyslivecké slůvko, každou aspoň trochu přijatelnou formulaci v návrhu zákona. A že se nepodařilo do zákona dostat vše, co by nám vyhovovalo (jako stanovení horní hranice nájmů apod.), to není z hlediska objektivních nálad našich politiků a mediálních tlaků prohra, spíš je s podivem, že se podařilo ustát to, co se ustálo, když při zahájení projednávaní zákona byla většina sněmovny naladěna v podstatě jako ti "panelákoví ochránci”. Za tu práci kterou odvedli a kterou odvádějí, bychom jim měli být spíš vděčni a ne jim absurdně vyčítat něco, co naopak podle mne dělají na víc než 200%.

No, tak teď jsem se nechal unést zase já. Omlouvám se, ale vývoj boje naší myslivosti za přežití jsem měl v posledních letech možnost sledovat dost zblízka a mrzí mne, když si na moři stěžujeme na nedostatek vody.

Ona je ostatně celá ta diskuse k nastoleným problémům trochu nelogická. Jestli V. Broukal kritizoval některé negativní jevy v naší myslivosti (a to si myslím, že Slopného se zrovna netýkají), tak křičet, že tady existuje mnoho slušných myslivců a mysliveckých spolků a tudíž že je nepřípustné tyto věci ventilovat, protože se týkají jen těch "neslušných” myslivců a spolků a ti ať si s tím poradí jak umějí, je přinejmenším krátkozraké. Česká společnost, česká média přece nesledují, nerozmazávají pozitivní, ale negativní případy, tedy ať se snažíme jak chceme, každý novinář skočí desetkrát raději po průšvihu než po příkladu vzorného mysliveckého hospodaření a péče o zvěř. A co máme dělat s těmi "bouchaly”, těmi "neslušnými” myslivci a jejich spolky? Před pár lety se na základě velkého tlaku z některých částí členské základny (snad si na to všichni pamatujeme a většina to radostně přijala a ostatně prosadila), ČMMJ z hlediska kompetencí a pravomocí prakticky decentralizovala. Sekretariát ČMMJ a prakticky žádný orgán "našeho spolku” nemá (z vůle nás, kteří tvoříme členskou základnu) dost pravomocí k tomu, aby sledoval a "likvidoval” ty, kteří naše jméno poškozují. A i kdybychom občas někoho takového vyloučili ze svých řad, tak stejně může právo myslivosti vykonávat dál, protože (přes veškeré snahy vedení ČMMJ) není členství u nás podmínkou pro získání a držení loveckého lístku. A pokud se budeme rozčilovat, když si nějaký myslivec dovolí kritizovat jiné myslivce a vše budeme zametat pod stůl se zdůvodněním, že přece my jsme ti správní myslivci a ti ostatní vlastně neexistují a že nesmíme žádné "průšvihy” kritizovat, to si zaděláme právě na ještě větší antimyslivecké nálady ve společnosti, protože právě ti "panelákoví ochránci” (kterých je bohužel řádově víc než myslivců) začnou, podporováni médii volat: "vidíte je, zase mají průšvih, zase někoho zabili, a tváří se jací jsou dokonalí!”. A jak chcete jakémukoliv nemyslivci (o novinářích nemluvě) vysvětlit, že vy jste správní myslivci, kteří dodržují všechna ta přísná pravidla - automaticky bude následovat otázka: "tak co uděláte s těmi špatnými, kteří pravidla nedodržují, protože veřejné mínění je kruté a dává všechny do jednoho pytle a všechny hodnotí podle toho nejhoršího?” Myslím si, že odmítáním alespoň na stránkách našeho tisku diskutovat o těch "špatných” myslivcích a negativních jevech, které v části naší myslivosti opravdu existují, děláme myslivosti a jejímu vnímání veřejností tu nejhorší, medvědí službu. Já si uvědomuji (jak správně napsal kolega Stropko), že jsou myslivecká sdružení, kde pět střelců a jeden pes po obnově dokáže slovit všechna selata z tlupy a že jinde padesát střelců po sto ranách sloví jednoho divočáka. Ale to víme všichni. Jak ale prosadit a zařídit, aby všechna naše sdružení se řadila do té první skupiny a žádná do té druhé? Pokud u nás bude alespoň jedno, pět, deset sdružení toho druhého typu - tedy sdružení nebezpečných bouchalů - je to pro myslivost smrtelné nebezpečí. Jak to ale zařídit - neříkejte, že jsou u nás i myslivci dobří (i kdyby jich byla většina) - to víme, ale co udělat s těmi špatnými, to je ten hlavní problém a ten nevyřešíme, když jej budeme ignorovat. A to, aby se začal řešit a aby co nejvíce nás, řadových myslivců poradilo, co s ním, byl asi hlavní smysl článku V. Broukala.

Jinak k problematice osvětlení při nočních lovech na černou. Vím, že poctivý myslivec nikdy nesáhne k takové věci. Ale když jsem před deseti, patnácti lety byl na první večerní čekané a pak si stěžoval svým známým myslivcům, že jsem sice viděl a slyšel černou, ale z temných stínů na temném pozadí lesa jsem nepoznal, zda se jedná o loňčáka či bachyni a tak jsem radši nestřílel, byl jsem za pár dnů doslova zavalen nabídkami na zhotovení různých pomůcek na připevnění baterky k hlavni - a to se mne dokonce někteří z nich ptali, jaký že to mám typ pušky, protože ty pomůcky se liší podle toho, zda to je ZH s brokovou hlavní dole, klasická kozlice se spodní kulovou hlavní či opakovací kulovnice s tloušťkou hlavně někde mezi tím. Tak bych celkem s jistotou tvrdil, že i když se nad nočním lovem s osvětlením rozčilujeme, mnoho, velmi mnoho myslivců jej běžně provozuje. A zase - protože zrovna poctiví myslivci takovouto zvrhlost neprovozují, neznamená to, že jej neprovozují všichni myslivci - a řekl bych, že těch, kteří si občas baterkou na divočáka posvítí, je z celé stotisícové základny pěkných pár desítek tisíc. Takže nezavírejme před tím jevem oči, přiznejme ho a buď si řekněme, jak proti němu účinně bojovat, nebo pro něj stanovme přesná pravidla - ale taková, která jej umožní kontrolovat a postihovat ty, co je poruší. Ale nic mezi tím, tedy nás v žádném případě nemůže uspokojit, že si ti poctiví řeknou, že něco takového nikdy nedělali a ostatní je nezajímá - to je sice pěkné, ale nic to neřeší, protože bohužel celou společností jsme všichni myslivci sledováni a každému nemyslivci je úplně jedno, jestli nějaký přestupek udělá myslivec poctivý či nepoctivý - pro ně je to prostě a jen myslivec. Anebo si řekněme, jak - ale prakticky, nejen formálním prohlášením - se těch nepoctivých myslivců zbavovat a vylučovat je ze svého středu. Ale abychom se těch nepoctivých mohli zbavovat účinně, nesmíme se okřikovat, když někdo z nás ukáže na nepořádky nebo na průšvihy, které nějaký myslivec udělal. A zase jsme na počátku - pokud nezačneme otevřeně mezi sebou hovořit o tom, co někteří z nás dělají špatně a společně diskutovat o tom, jak tomu efektivně a reálně zabránit, nemáme šanci zlepšit špatný obrázek myslivců v naší společnosti, budeme stále hlouběji zabředávat do problémů a nakonec se politikům podaří myslivost u nás zlikvidovat, jak už se před půl rokem jednou pokoušeli.

Myslivost č. 7/2002