K odhadu věku srnců

Ing. Pavel ČERNÝ, MS Veleň

K napsání tohoto článku mě mj. přiměly poznatky z návštěvy výstavy Natura Viva 2001 v Lysé nad Labem.

Součástí výstavy byla také přehlídka trofejí respektive výběr trofejí z několika okresů středočeského kraje. U jednoho z okresů mne zaujalo naprosto diletantsky provedené hodnocení zejména srnčích trofejí z hlediska odhadu věku a stanovení chovné hodnoty. Není důležité na tomto místě uvádět konkrétní jméno okresu. Jsem přesvědčen, že mnoho čtenářů, kteří shlédli uvedenou výstavu a vyznají se v problematice, ví, o který okres se jednalo. Například typický roček s čerstvě dorostlými trvalými premoláry a s parožím vidláka cca 10 cm tam byl posouzen jako tříletý a označen zeleným bodem. Jsem přesvědčen, že podobný přístup hodnotitelské komise, ať už motivovaný úmyslem nebo způsobený neznalostmi či nezodpovědným přístupem je naprosto nepřijatelný a z hlediska úrovně naší myslivosti přímo škodlivý. Naprosto je takto potřen význam hodnocení trofejí jako zdroj poučení pro všechny zájemce o lov trofejové zvěře a jako opora mysliveckým hospodářům i celým mysliveckým sdružením nebo honebním společenstvům při vyvíjení potřebného tlaku na zodpovědný přístup svých členů k lovu zvěře. Lovec takového srnečka získá dojem, že vykonal dobrý skutek a s radostí ho v příštím roce zopakuje. Proti námitkám mysliveckého hospodáře má přitom pádný argument - výsledek hodnocení na okresní chovatelské přehlídce. Hodnotitelská komise má tak přímé "zásluhy” na poklesu úrovně chovu spárkaté zvěře v daném okrese. Jestliže pak pošle OMS kolekci trofejí i na národní výstavu, udělá si navíc i "národní” ostudu.

Blíží se opět období chovatelských přehlídek trofejí. Apeluji proto jednak na myslivecké rady OMS ČMMJ, které často doporučují složení hodnotitelské komise, a jednak a zejména na příslušné pracovníky oddělení myslivosti referátů životního prostředí na okresních úřadech, kteří připravují rozhodnutí o složení komise a zodpovídají za něj, aby k těmto úkolům přistupovali velice zodpovědně. Do komisí by měli být jmenováni schopní lidé se skutečným zájmem o problematiku a odpovídajícími znalostmi. Jestliže se v práci komise objevují výše popsané fatální chyby, je třeba složení komise upravit nebo zcela změnit.

Každý lovec spárkaté zvěře by se měl přesvědčit o správnosti svého odhadu věku živé zvěře ihned po ulovení resp. po preparaci trofeje. Drtivá většina z nás to také určitě dělá. Chtěl bych se dále podělit o několik zkušeností a postřehů z problematiky odhadu věku naší nejhojnější spárkaté zvěře, tj. zvěře srnčí, které jsem získal při určování věku zvěře ulovené v naší honitbě i jako člen okresní hodnotitelské komise.

Největší význam má správnost odhadu věku mladé a dospívající zvěře a pětiletých srnců ve třetí věkové třídě. Osobně doporučuji vytvoření typické stupnice spodních čelistí podle věku pro danou oblast nebo i jednotlivou honitbu a ve sporných případech provádět odhad věku porovnáním s touto vzorovou stupnicí. U nižších ročníků je pro stupnici vhodné vybrat srnce ulovené přibližně v období říje a pro ročky i několik čelistí od úplné výměny chrupu do konce doby lovu.

U jednoletých srnců ulovených zhruba do poloviny doby lovu bývá odhad věku nejsnadnější. Zhruba ve věku 13 až 14 měsíců je dokončena výměna mléčného chrupu za trvalý. Tito srnci mívají tedy bud' neúplně vyměněný chrup, nebo stoličky P1 až P3 a M3 těsně po výměně (hodně světle až bíle zbarvené a téměř bez obrusu). Nic v přírodě však není přísně pravidelné, takže se vyskytnou i srnci s úplným trvalým chrupem již v červnu, stejně jako srnci opoždění ve vývoji včetně zpožděné výměny zubů. Po určitou dobu po výměně chrupu si ještě většinou povšimneme nápadně světlejšího zbarvení povrchu korunek všech premolárů a moláru M3 proti molárům M1 a M2. Nemůže nás v těchto případech zmást ani někdy silnější opotřebení stoliček M1 a M2. V některých případech se zbarvení po stranách korunek rychle vyrovnává. Typická zde však bývá prohlubeň dosud nedorostlé dolní čelisti pod stoličkou P3, patrná z bočního pohledu (viz foto). Čelist se po dokončení růstu premolárů postupně přimyká ke kořenům a vyrovnává se její horizontální linie. Někdy bývá tato prohlubeň výrazná ještě i u dvouletých srnců na začátku doby lovu. U dvouletého srnce je však už vždy patrné těsnější přimknutí čelistní kosti ke kořenům zubů. V každém případě platí důležité upozornění pro uživatele honiteb, aby v zájmu správného posouzení právě u těchto srnců do dvou let věku při odesílání na chovatelskou přehlídku kontrolovali uvedení správného data lovu.

Srnci dvou a tříletí se poznávají podle postupně se zvětšujících plošek zuboviny -hnědého dentinu. Výška korunek při pohledu z boku však není výrazněji dotčena. To je možno zdůvodnit skutečností, že na třecích ploškách stoliček je ještě velký podíl tvrdé skloviny, u které se sice poměrně rychle otupí hrany, ale také se poté pomaleji opotřebovává i přesto, že tito srnci jsou stále v rychlém fyzickém vývoji a velmi intenzívně přijímají potravu. V literatuře i ve starších číslech časopisu Myslivost je možno najít podrobnější popisy odhadu věku srnců podle postupného rozšiřování a propojování jednotlivých tmavých plošek. Je však nutno poznamenat, že opotřebení je vždy nutno posuzovat komplexně a nikoli jen podle jedné či dvou stoliček.

Pro čtyřleté srnce je charakteristická výrazněji dotčená výška korunek, patrná při bočním pohledu. Od tohoto věku se vlivem opotřebení skloviny na třecích plochách začíná postup opotřebování rapidně zrychlovat, takže mezi srnci čtyřletými a pětiletými je už výrazný rozdíl.

Šesti a víceletí srnci jsou v podstatě vždy označováni jako lovní a případná menší chyba v odhadu věku není z hlediska posouzení chovné hodnoty podstatná. Stupeň obrusu chrupu je zde ovlivněn několika faktory, z nichž nejdůležitější jsou dlouhodobý vliv převažujícího druhu přijímané potravy, tvrdost zuboviny - dentinu i zubní skloviny, nerovnoměrné používání levé a pravé čelisti například vlivem lokálního onemocnění nebo případné deformace čelistí. Jako extrémní příklady vlivu přijímané potravy mohu pro převážně polní honitby uvést stávaniště na polích ozimé řepky, která má minimum vlákniny a klade tak po velkou část roku minimální nároky na přežvykování a naopak zimní stávaniště zvěře na polích po sklizené cukrovce, která je často konzumována zmrzlá a s příměsí zeminy včetně písku, což vede k rychlému obrusu nejen stoliček, ale i řezáků. Tvrdost skloviny a zuboviny jsou faktory ovlivněné jednak vrozenými dispozicemi, jednak výživou zejména v období růstu trvalého chrupu. Částečně je možno podle mých zkušeností z čistě optického pořnledu zobecnit, že tvrdost skloviny je přímo úměrná její bělosti, zatímco u zuboviny tomu častěji bývá naopak. Čím tmavší zubovina, tím větší tvrdost. Toto tvrzení je možno dokázat na příkladech nerovnoměrného opotřebení stoliček v jedné čelisti. Opakovaně se totiž setkávám s výrazně nižším stupněm opotřebení u molárů M1 a M2 u několika procent posuzovaných srnců. Přitom jsou to nejstarší stoličky v čelistech. Právě ty mívají proti ostatním stoličkám světlejší sklovinu a tmavší zubovinu. Rozdíl v opotřebení se prohlubuje s věkem a je tedy nejmarkantnější u některých srnců třetí věkové třídy. Nejprůkazněji je rozdíl tvrdosti patrný ze silného opotřebení těch částí stoliček P3 a M3, které se třou o tyto tvrdší zuby. Tuto skutečnost si vysvětluji tím, že trvalé stoličky M1 a M2 vyrůstají u některých kusů ještě v době intenzívního přijímání mateřského mléka a tím i dostatečného přísunu minerálních látek. Tyto kusy od srn s dlouhou a vydatnou laktací bývají i ve zvěřině dobře založené. Příklad takové dolní čelisti staršího srnce uvádím na druhé přiložené fotografii. U nerovnoměrně opotřebených čelistí musíme odhad na levé a pravé straně průměrovat.

Na závěr chci z vlastních zkušeností potvrdit, že zcela nespolehlivá je metoda odhadu věku podle postupu kostnatění chrupavčitých spojů klínovité kosti na spodině lebeční. Vícekrát jsem se setkal se srnci, odhadnutými podle obrusu chrupu na dva roky, kteří měli oba spoje klínovité kosti zcela zkostnatělé. Dá se tedy souhlasit pouze s obecným tvrzením, že tyto spoje s přibývajícím věkem postupně kostnatí, ale vztah kostnatění k věku jedince je značně individuální. Proto užití této metody pokládám za ztrátu času.

Redakční poznámka:

Autor mimo jiné správně zdůrazňuje, že opotřebení je nutno posuzovat komplexně a nikoliv jen podle jedné či dvou stoliček. Dostatečně početné srovnávací série chrupů jsou pro seriózní práci nezbytné. Detailní vzorce jednotlivých zubů pro každý rok, používané dříve zejména v cizině, vedou často k "přesnému určení nepřesného věku”. Naši autoři (Sekera, Komárek, Nečas, Lochman, Hell aj.) počítali vždycky s určitou srovnávací "interpolací” mezi stoličkovými řadami na vzorových tabulkách.

Zdeněk KOLÁŘ

Myslivost č. 7/2002