K chovu zajíce polního

Doc.MVDr. Karel BUKOVJAN, CSc., Ing. František HAVRÁNEK, CSc., Ing. František KRÁL

Česká myslivost byla v minulosti ve světě proslavena druhovou pestrostí a vysokými stavy především drobné zvěře. Z velké zvěře zaujímala významné místo zvěř srnčí, ostatní druhy zvěře spárkaté, jako jelení, dančí a mufloní, zdaleka nedosahovaly současných početních stavů. Černá zvěř se do konce druhé světové války ve volných honitbách nevyskytovala. Zajíc, koroptev a bažant byli neproduktivnějšími druhy zvěře a tvořili základ mysliveckého hospodaření.

Se zhoršováním životních podmínek se nejdříve začala snižovat populační hustota koroptve, a to již od počátku padesátých let, kdy koroptev velmi citlivě reagovala na postupné změny životního prostředí, ke kterým došlo v polních honitbách. V současné době můžeme bez přehánění označit koroptev za existenčně ohrožený druh. Její početní stavy rok od roku klesaly a z několika milionových stavů uváděných před druhou světovou válkou, přestože je koroptev řadu let hájena, poklesly na 1 až 2 % stavů předválečných.

S postupnou intenzifikací zemědělské rostlinné výroby (od 60. až 70. let) a narůstajícími dalšími negativně působícími vlivy, došlo i na nejproduktivnější druh, a to zajíce polního, jehož početní stavy za posledních 20 let klesly na necelých 40 % a úlovky poklesly o 3/4 až 4/5.

Farmový chov zajíce

Docent Zadloudil z Vysoké školy veterinární v Brně uvádí, že oborní chovy zajíců byly známy již v 17. a 18. století, avšak brzy zanikly. Dnes nám po nich zůstaly jen názvy jako např. Zaječí obora, Zaječiny apod. Tyto obory měly maximální rozlohu 100 ha, kde se střídaly 4 - 8 m široké pásy polí s lesními porosty. V každém pruhu byla jiná plodina a lesní pásy se vyznačovaly velmi hustým podrostem křovin. V posledních letech se tímto způsobem chovu pokusně zabývali v Polsku a Maďarsku, avšak nedosáhli dobrých výsledků. Jakmile se dosáhne určitého početního stavu, dochází ke stagnaci reprodukce a přirozeným úhynem nakonec početní stavy v zařízení klesají. Nepřihlížíme-li k častému rozšíření parazitních onemocnění.

Zakládání těchto obor se provádí na vhodném místě s propustnou podloží a s vhodnými lesními porosty (pařeziny). Velikost je kolem 30 ha a na 1 ha se počítá se dvěma zajíci a poměr se udává 1:3 ve prospěch zaječek (ramlic).

Farmové chovy zajíců jsou známy ve většině zemí západní Evropy. U nás se dostala do podvědomí hlavně Francie, ale byly zakládány v Itálii, Švédsku, Anglii, Španělsku, Německu a Dánsku.

V podstatě se jedná o:

a) Skupinový klecový odchov zajíců v dřevěných klecích 10,5 m dlouhých 2,5 širokých s výškou 1 m. Uvnitř probíhá široká 60 cm chodba, ze které jde 7 malých boxů. Do klece se dává 6 zaječek (ramlic), které mají na krku límcovou zábranu, aby nemohly opustit svůj oddíl a zajíc (ramlík) měl možnost pohybu po celém prostoru. Tento systém u nás nebyl odzkoušen a neznáme výsledky tohoto harémového chovu.

b) Klecový chov zajíců pro poměr 1:1 až 1:2. Jsou známé klece švýcarské, italské, anglické, švédské, francouzské a jiné. V bývalém SSSR údajně odzkoušeli většinu klecí a zůstali u vlastní modifikace francouzských modelů, ale jen pro výzkum. Výsledky z jejich chovu nám však nejsou známy. Nejznámější klece užívané ve Francii jsou LA MONT BRONNAOSE, které mají délku 2 m, šířku 1,5 m a 1 m jsou vysoké. Klece mají dvě "noclehárny" a jsou určeny pro jeden pár zajíců. Klece Gandalau mají 2,35 m délku, 2,10 m šířku a 1 m jsou vysoké, pro zástav 1 zajíc a 1 zaječka.

Klece je nutno jednou ročně řádně vydesinfikovat a přeléčit zvěř kokcidiostatiky, nejlépe na podzim před sestavením chovných párů. Zde je třeba podotknout, že zajíci již narození na farmách dosahují většinou lepších reprodukčních ukazatelů než zajíci odchycení z volnosti. Při sestavování páru je pak třeba brát v úvahu skutečnost, že ramlík bývá poněkud menší než zaječka a proto bývá účelnější párovat staršího ramlíka s mladší samicí. Pokud je totiž ramlík příliš slabý oproti partnerce, hrozí nebezpečí že bude v průběhu vášnivého honcování zabit.

Podle sledování VŠV v Brně byla průměrná spotřeba krmiv na kus a den následující: Jadrné krmívo (oves a králičí granule) 0,1275 kg

Suchá píce (seno a vojtěška) - zimní období 0,1100 kg

Zelená píce (tráva, jetel) 0,5550 kg

Řepa krmná - podzim až jaro 0,3450 kg

Spotřeba vody v letním období 0,5 1 Spotřeba vody v zimním období 0,3 1

Klest měkkých listnáčů a ovocných stromů - pozdní léto až červen.

Zde je třeba poznamenat, že spotřeba vody může být při absenci zelených krmiv v krmné dávce a při laktaci i výrazně vyšší. Speciální granulovaná zaječí krmiva dodává v ČR Biofarm.

Celkově lze konstatovat, že v našich chovech je dosahována roční produkce na pár 3 - 5 odchovaných dospělých zajíců. V Dánsku však odchovávají některé farmy v průměru i 9 kusů mladých zajíců na chovný pár.

Zajíci ze zaječích farem jsou však používáni většinou pouze pro obchod - vývoz do Francie a Itálie. Dosavadní dílčí informace o přežívání těchto zvířat ve volnosti totiž nejsou příliš povzbuzující, jak z pohledu biologického, tak z pohledu ekonomického.

Rozptyl a ztráty zajíců z umělého chovu po vypuštění do přírody

Ze šetření, která proběhla u nás v osmdesátých letech, se ukázalo, že schopnost přežití zajíců z klecového chovu ve volnosti je dobrá, pokud se týče například přizpůsobení potravě. Hmotnostní přírůstky vypuštěných jedinců se totiž nelišily od přírůstků, které byly zjištovány u divokých zajíců. Vypuštění zajíci se také zapojují v následujícím roce do reprodukce. Toto pozitivní konstatování je ovšem třeba rychle uvést na pravou míru. Ztráty u vypouštěných mladých zajíců byly poměrně vysoké. Ztráty zjištěné ve středočeském kraji dosahovaly 47,8 %, ztráty na litovelsku 41 %. Na těchto ztrátách (100 %) se podíleli při vypouštění do oplocenek z 84 % a 55 % predátoři. Zde je ale nutno znovu podotknout, že uvedená pozorování probíhala před patnácti lety, a že od té doby došlo k výraznému nárůstu počtu predátorů, především lišky. Z tehdejších poznatků je pak možno dále uvést, že z vypuštěných mladých zajíců bylo odlovováno asi 20 %. Podobná nebo ještě nižší slovitelnost byla zjištována při zazvěřovacích akcích v zahraničí podle konkrétních podmínek (i v případě divokých zajíců). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že přežití zajíců vypouštěných v současnosti bude pravděpodobně ještě nižší. Je totiž zřejmé, že v rámci zmíněného nárůstu počtu predátorů, se tento týká především lišky. Řada současných zahraničních prací, kde je tomuto problému věnována (na rozdíl od ČR) značná pozornost, pak konstatuje přímou a prokazatelnou závislost počtů zajíce na populační expanzi lišky.

Pokud se týče migrací mladých, farmově odchovaných a vypuštěných zajíců, je možno říci, že při vhodných podmínkách, se příliš od místa vypuštění nevzdalují.

To však mnohdy neplatí o zajících odchycených ve volnosti a jinde znovu vypuštěných, u kterých byly zjištovány migrace i desítky kilometrů. Tito zajíci již bývají zvyklí na určité přírodní životní prostředí (pole, les, rozhraní louky a lesa, apod.) a pokud je jim změněno, jsou "nespokojeni" a vydávají se podobné prostředi hledat.

Vrat'me se však ke konkrétním poznatkům o uměle odchovaných zajících. Průměrná vzdálenost jejich ulovení od místa vypuštění byla 235 m. Pohybovala se v rozpětí od 50 do 600 m. U uhynulých zvířat byla zjištěna průměrná vzdálenost 174 m, při průměrném rozpětí 50 - 500 m. Žijící označení zajíci byli pozorováni do vzdálenosti 300 m od místa vypuštění.

Řízení populací zajíce

Pro znalost stavu a vývoje populace zajíce v jednotlivých honitbách, ale především v celých oblastech, je nutno monitorovat strukturální vývoj populací, to ne pouze početnost, jak se to dělá doposud (vyhodnocení obecné znalosti, pozorování z posedů, sčítání linií honců, noční sčítání pomocí reflektoru - jeví se jako velmi účinné), ale i poměr pohlaví a především poměr mladých a dospělých jedinců na výřadech. Za standardní poměr pohlaví lze považovat 1 : 1 (tj. 50 % zajíců a 50 % zaječek), při kolísání poměru plus mínus 5 %. Za přirozený poměr mladých a starých zajíců lze považovat též poměr 50 % a 50 %, i když lze předpokládat značné výkyvy v jednotlivých letech. Víceleté záznamy však umožní registraci důležitých vývojových trendů v populaci a stanovení chovatelských opatření v oblasti.

Zvýšení početnosti zaječek a snížení počtů mladých zajíců je jasným signálem o tom, že vnější tlak na populaci narůstá. Pro geneticky a reprodukčně stabilizovanou populaci je příhodná hustota zazvěření 40 ks/100 ha. Hustota zaječí zvěře 10 ks/100 ha je kritickou hranicí blížící se kolapsu populace, který může být způsoben jediným nevhodným krokem, třeba při uskutečňování lovu nebo lokální ekologickou kalamitou. Uvedené poznatky je bezpodmínečně nutné sledovat v období těsně před a na počátku lovu a vyvozovat z nich okamžitá opatření (třeba zastavení dalších honů).

Nové laboratorní metody otevírají cestu k dalšímu poznávání genofondu zvěře, které může vést k novým závěrům a přístupům v hospodaření s populacemi zajíce v oblastech, popřípadě k jeho záchraně.

Myslivost č. 7/2002