K chovu a lovu černé zvěře

Josef Černý

Jelikož jsem vyslechl mnoho vzrušených a rozporuplných diskusí na toto téma, a přečetl si řadu různých názorů na stránkách naší Myslivosti, rozhodl jsem se také přispět svou troškou do mlýna. Přístup kchovu a lovu zvěře se samozřejmě vyvíjí. Pamatuji si na dobu, řekněme tak před 40 lety, kdy byl chov černé zvěře ve volné přírodě téměř neznámým pojmem, kdy se na ni ještě nepořádaly naháňky a kdy se při individuálním lovu respektovaly nanejvýše její zákonné doby. Nepamatuji si, že by myslivec, sedící a mrznoucí na posedu, nevystřelil na divočáka “jen” proto, že je “chovný”.

V souvislosti směnícími se stavy zvěře se myšlení myslivců postupně měnilo. Jednoznačně převážily chovatelské zásady supřednostněním lovu mladé zvěře a ochranou zvěře dospělé. Přikrmování černé zvěře, které bylo dříve neznámým pojmem, se stalo běžnou věcí. Pokud jsou stavy černé zvěře vurčité lokalitě přiměřené, je to tak vpořádku. Současné diskuse se však často zabývají situací, kdy dochází kprudkému zvýšení stavů zvěře a hrozí, že se situace vymkne myslivcům zrukou. Tyto obavy jsou velmi časté.

V této souvislosti mě zaujal článek JUDr. Jana Vebra vMyslivosti č. 8. Na rozdíl od většiny autorů totiž nepokládá redukci stavu za složitou či dokonce za nemožnou a to při zachování stávající zákonné doby lovu, ale při ustoupení od vžitých chovatelských zásad. Pokládá sice takový postup zmysliveckého hlediska za špatný, ale vkrajní situaci za možný. Jsem rád, že měl autor odvahu tuto jednoduchou, avšak myslivci tabuizovanou pravdu, napsat. Situace, že by se zvyšující stavy černé zvěře vymkly myslivcům zrukou, tedy nehrozí a pokud by ktomu došlo, tak pouze jejich vinou.

Velmi diskutovaným tématem je způsob lovu. Většina aktivních a zkušených myslivců upřednostňuje individuální lov a má výhrady knaháňkám. Zjejich pohledu je to jistě věcně správné, ale .... ”Je nás málo”, píše vtitulku svého článku Ing. Stanislav Kožnar, rovněž vč. 8. Je skutečností, že skladba myslivců ve sdružení bude vzhledem kvěku, zdraví, různému pracovnímu vytížení a jiným zájmům vždy taková, že se bude intenzivnímu individuálnímu lovu věnovat jen menšina jeho členů. Domnívám se, že je tato přirozená situace hlavním důvodem pro organizování naháněk na černou zvěř. Další důvod je zejména společenský.

Snaháňkami je spojena celá řada souvisejících činností. Je to výroba zbraní, zvláště vhodných ktomuto účelu, včetně zaměřovací optiky. Vždyť téměř každá firma, zabývající se výrobou puškohledů, má dnes ve své nabídce “naháňkový” dalekohled svolbou minimálního zvětšení smaximálním zorným polem a sosvětleným záměrným bodem. Tento způsob lovu dává také prostor kpoužití kolimátorů.

Pro naháňky se nabízí celá řada zbraní od drahých dvojáků či kulových kozlic přes samonabíjecí kulovnice a “pumpy” až po lehké opakovací kulovnice, např. CZ 527 Carabine vráži 7,62 x 39 mm. Jelikož není dovoleno lovit na naháňkách dospělou černou zvěř, nevyžaduje lov nutně použití nejvýkonnějších kulových ráží a je dovolen i lov brokovnicí sjednotnou střelou.

Lov černé zvěře na naháňce je spojen se zásadní nevýhodou. Myslivec se musí bleskurychle rozhodnout, zda vystřelí na zvěř, kde si není správností lovu zcela jist. Je nasnadě, že to může být pro méně zkušeného myslivce problém a pro loveckého hosta navíc i problém společenský. Stává se, že myslivec raději nevystřelí vůbec, než aby riskoval ulovení chovného kusu.

Můžeme si snadno představit, že by se při skutečném přemnožení černé zvěře střílelo při naháňce po příslušné zákonné úpravě “na všechno”. Bylo by to jistě krajní opatření, které si myslivci určitě nepřejí. Zmínil jsem se o něm jen proto, že jsem podobně jako JUDr. Jan Vebr přesvědčen o tom, že jsou myslivci schopni udržet stavy černé zvěře vpřijatelných mezích a že nejsou obavy znezvládnutelného stavu v důsledku jejího přemnožení na místě.