Jsou naše doby lovu založeny na biologických základech?

Zajíc polní a králík divoký

Ing. Roman JELÍNEK

V Myslivosti 5/2004 jsem se zamýšlel nad dobami lovu a jejich biologickým opodstatněním u naší spárkaté zvěře. V tomto příspěvku bych se chtěl pozastavit nad dobami lovu a způsobem hospodaření s drobnou zvěří srstnatou. Současná situace, zvláště pak kolem zajíce polního (Lepus europaeus), se v poslední době nevyvíjí zrovna nejlépe. V tomto článku tedy nehodnotím pouze vývoj situace v minulém roce, ale v několika posledních letech v souvislosti na současné právní úpravě dob lovu těchto druhů zvěře.

ZAJÍC POLNÍ

(Lepus europaeus)

ČR 1.11. - 31. 12.

SR 1. 11 - 31. 12.

Polsko 15.10. - 15.1.

KRÁLÍK DIVOKÝ

(Oryctolagus cuniculus)

ČR 1.11. - 31. 12.

SR 1.9 - 31.12.

Polsko 15.10. - 15.1.

Honcování zajíců a králíků probíhá po celý rok. Už na konci ledna lze pozorovat, jak několik samců pronásleduje samici a svádí o ni souboje. Doba březosti u zajíce je 42 dnů a u králíka 32 dnů, kojení probíhá přibližně 4 týdny. S mladými zajíčky se můžeme setkat od počátku března až do zimy. Zaječka, ulovená na honu na počátku prosince, může mít v sobě plně vyvinuté zajíčky, což svědčí o silné repro-dukční schopnosti zajíců. Mláďata z těchto časných a velmi pozdních vrhů ovšem většinou uhynou na následky rychlých změn a počasí nebo padnou za oběť predátorům. Ovšem i z vrhů rozených v ideálních klimatických podmínkách, kdy je možné od jedné zaječky očekávat 7 10 narozených zajíčků za rok se dospělosti dožívají pouze 2 4 (Hromas, 2000). Mezi nejčastější příčiny úhynu patří nemoci, náhlé změny počasí a velké množství predátorů včetně pytláctví. Výrazný vliv na zaječí zvěř má i stále rostoucí intenzita silniční dopravy, kdy mnoho zvěře hyne pod koly aut.

Z pohledu doby lovu lze říci, že je optimálně stanovena na poslední dva měsíce v roce s tím, že zohledňuje biologické požadavky této zvěře.

Situace v chovu zajíce polního

V současné době jsou počty zajíců v mnoha honitbách pod normovanými stavy, a to z různých příčin, je nutné uvažovat o komplexním pohledu na tuto zvěř. Zvláště v kontextu stagnujícího až klesajícího počtu lovené zaječí zvěře za poslední léta v průměrné výši 110 000 ks. Ovšem tento problém není jen v krajině, kde chybí prostorové rozdělení sítí mezí a remízků, ale především v našem přístupu k této zvěři. Každý by chtěl lovit, ale pokud možno bez další péče a práce ve prospěch chovu zaječí zvěře. Ta je omezena maximálně na zasypání obilného odpadu, v lepším případě kvalitnějších obilovin do zásypu, vytvoření sítě velkých krmelců a slanisek. Problém je ovšem v tom, že tato krmná zařízení zaječí zvěř nerada navštěvuje, popřípadě je od nich vytlačena silnější spárkatou zvěří. Zajíc potřebuje mít při krmení výhled do všech stran, a to i nad sebe, a proto nerad navštěvuje bažantí zásypy (Hromas, 1991). Nejlepší je pro něj síť korýtek a jesliček hustěji rozmístěných po krajině s menší, ale častěji doplňovanou dávkou krmiva (nebezpečí navlhnutí a následný rozvoj plísní).

Příklad z péče o zaječí zvěř si lze vzít z reportáže ze zaječí honitby Wildendurnbachsi (Myslivost 11/2002).

Situace v populaci králíka divokého

U králíků je situace obdobná. Jejich stavy se už v dřívějších letech podstatně snížily, především vlivem zavlečených chorob (myxomatóza, mor) přičemž o zbytek se zasloužili predátoři. Postupně se u králíků započalo s umělým odchovem také díky dovezeným králíkům ze Velké Británie, kteří mají údajně větší odolnost vůči myxomatóze. Dnes jsou již známa mnohá myslivecká sdružení nebo i jednotlivci, kteří do honiteb reintrodukují tuto zvěř, což se jim daří s různými úspěchy. Ovšem bez velkých iluzí je třeba vidět, že dalšího roku života se dožívá pouze malé procento vypuštěné zvěře. Podle mých pozorování se přes zimní období podaří přežít sotva 20% vypuštěné populace. A tak stavy divokých králík spíše stagnují než rostou. Mysliveckým úsilím dochází tedy pouze k jakémusi pokusu o vyrovnání ročního úbytku zvěře v přírodě zvěří uměle odchovanou.

Vliv změn ekosystému

Pokud nedojde ke změnám v ekosystémech, které obývají tyto dva druhy zvěře, a také ke zlepšení našeho přístupu v péči o tyto dva druhy zvěře, stavy zajíců a králíků se zvedat nebudou.

U obou druhů došlo v minulosti k výrazným změnám v biotopu, který obývaly. Do ekosystému se dostávalo a dostává velké množství škodlivých látek. Mezi nejčastější patřily různé pesticidy, herbicidy a umělá hnojiva se zastoupením těžkých kovů. Vedlejší účinky pesticidů, které se projevují vysokým zastoupením těžkých kovů nejsou zanedbatelné. Při sledování biologických účinků pesticidů na zaječí zvěř bylo zjištěno: snížení živé hmotnosti, prokázány změny v koncentraci sledovaných parametrů v krvi, obsah reziduí v parenchymatických orgánech s následnými patomorfologickými změnami (Črep, Švický, 1993). Je možné se domnívat, že dále nastává propuknutí nádorových onemocnění a různých vývojových vad v celé šíři potravního řetězce a to nejen v jeho spodní části (býložravci), ale následně i u vrcholových konzumentů (šelmy, člověk). V ekosystému došlo k redukci počtu dříve běžně se vyskytujích rostlin (plevelů), z nich řada sloužila jako potrava. Za 20 let prováděného výzkumu v období 1962 1982 došlo ke značnému snížení četnosti rostlinných druhů a živočišné složky, jakožto dvou nejdůležitějších faktorů pro zdárný rozvoj stanovištních druhů drobné zvěře, a to především: agrotechnickými zásahy, zvýšenou aplikací prům. hnojiv, podporováním hlavní plodiny agrochemickou cestou. Nejdříve mizely ty rostliny, které řadíme mezi léčivé a ze živočišných druhů mizí nejdříve užitečný hmyz (Zabloudil, 1986). Vliv na zaječí populaci má i intenzifikace zemědělského hospodaření, při které se používá stále větší množství výkonnější a rychlejší zemědělské techniky. S jejichž pomocí dochází nejen k rychlejšímu postupu v době sklizní, ale i rychlejší ztrátě potravních a krytových podmínek pro zaječí zvěř. Jejíž střevní mikroflóra se nestihne připravit na rychlou změnu v potravní nabídce. Dojde-li po sklizni k okamžitému zaorání strniště, dochází k úhynu zaječí zvěře, jenž se rychle nestihne přizpůsobit novým potravním podmínkám. To je jeden z důvodů, kterým si lze vysvětlit proč na jaře i v létě je zaječí zvěře dostatek, ale s příchodem podzimního období již pozorujeme úbytek zaječí populace.

Jaké změny je třeba iniciovat

Pokud ovšem nedojde ke změnám v ekosystému, který obývá tato zvěř a především ke zlepšení našeho přístupu a péče o ni, stavy zajíců a králíků se zvedat nebudou. Jednou z možných cest, je navázání spolupráce se zastupitelstvy obcí a měst v jejichž obvodu máme pronajatou honitbu. Především přijít s konkrétní nabídkou či návrhem a pomoc a spolupráce při ozeleňování různých částí intravilánu obcí. Nejen formou zakládání dočasných, ale i trvalých remízků, ale i obnovou protierozních mezí a průlehů. Tato aktivita bude zcela jistě na většině OÚ kladně přivítána ke spokoje-nosti obou stran. Myslivecká sdružení se dále mohou podílet na vytváření, péči a ochraně sítě ekologických prvků v kulturní krajině, z nichž většina, je nebo může být součástí Územních systémů ekologické stability (ÚSES). Je důležité zaměřit péči a údržbu na plochou malé, ale velmi významná stanoviště, která nejsou nebo nemohou být součástí většího chráněného území. V kulturní krajině ovšem plní důležitou funkci krajinotvorných a stabilizačních prvků daného území.

V člověkem silně ovlivněných lokalitách, které jsou v dnešní době v jakési fázi útlumu využívání (zarostené okraje intravilánu obcí, opuštěné průmyslové areály, násypy podél železničních tratí) nacházíme dnes největší koncentraci drobné zvěře. Zvěř je zde ovšem vystavena nejen poměrně silnému predačnímu tlaku, ale i neblahému působení člověka včetně pytláctví.

Úloha myslivců je nezpochybnitelná

V těchto lokalitách je nutné se soustředit na lov predátorů nejen vlastním odstřelem, ale využívat všechny zákonem povolené prostředky (budování a údržba umělých nor, sklopce a lapací zařízení). Zároveň je nutné, zde vytvořit dostatečné množství krmných zařízení, v kterých bude včas zasypáno a doplňováno dieteticky vhodné a nezávadné krmivo. To by se v krmných zařízeních pro zaječí zvěř mělo objevovat již v před sklizní hlavních zemědělských kultur pěstovaných v okolí, aby je zaječí zvěř včas našla a zvykla si něho. Ze zdravotního hlediska je vhodné do korýtek či zásypů raději zasypávat méně ovšem častěji, aby se předešlo zplesnivění krmiva. Při budování krmných zařízení nesmíme zapomínat na dostatečný počet slanisek, nejlepší jsou malé duté kůly z kterých je sůl pomalu vyplavována a ulpívá na povrchu slaniska a zvěř je postupně konzumuje (okusuje) i s vlastním lizem.

Pokud se nám podaří zlepšit přístup k životnímu prostředí nejen zaječí a králičí zvěře dojde zároveň ke zlepšení a zvýšení krytových, klidových a úživnostních podmínek v honitbě, což jistě prospěje všem volně žijícím živočichům a nejen těm, pro které jsme původně tyto úpravy krajiny a přístup naší péče měnily. Jistě by byl ideální stav, tak jak ho pamatujeme před scelováním pozemků, rozoráváním mezí a remízů v rámci melioračních a technických opatření na zemědělské půdě. Je těžko představitelné, že dojde k obnovení drobné držby a obdělávání půdy, tak jako jsme to očekávali před 15 lety s nástupem počátků soukromého hospodaření a někteří si to ještě pamatují z poválečných dob. Ovšem je nutné pokusit se v rámci jednotlivých dotačních titulů ve spolupráci se současnými vlastníky pozemků tuto situaci napravit.

Pokud nepřistoupíme i v rámci jednotlivých honiteb k principu trvale udržitelného hospodaření s jednotlivými druhy zvěře, čeká českou myslivost úpadek především v oblasti, kde dříve dominovala chovu drobné zvěře. Dnes jsou již doby, kdy zajíc byl hlavní zvěří v téměř všech honitbách a v produkci zvěřiny byl na 1. místě až na pár vyjímek pryč. Musí dojít k rapidní změně v oblasti péče o drobnou zvěř. Nebo se dočkáme doby, kdy nám zůstanou na polích jen hroudy a z nich nám zajíc nenaroste. Zcela určitě se nelze zaměřovat jen na lov, vždyť spárkatou zvěř přece také jen nelovíme, ale máme u ní vypracovaný způsob péče a hospodaření.

U divokého králíka, by bylo vhodné upustit na nějakou dobu z lovu, vždyť odlov 97 kusů za rok 2001 a za rok 2002 ve výši 120 kusů je spíše výsměch než výsledek hospodaření. A svou snahu orientovat na podporu zbytků divoké populace a reintrodukci tohoto druhu zpět do přírody v místech, kde vymizel buď vlivem nemocí, neúměrného lovu či z jiných příčin.