Je zákaz lovu starších jelenů nejlepší cestou ke zlepšení věkového složení jelenů?

Ing. Josef JIRÁT, CSc.

V posledních letech probíhají mezi našimi myslivci časté diskuse o tom, že je u nás stále méně starších jelenů. V Národním parku Šumava orgán ochrany přírody tento problém řešil nejdříve zákazem lovu jelenů II. a III. věkové třídy, později povolením lovu plánem stanoveného počtu těchto jelenů s parožím do výše osmeráka. Pokusme se po sedmi letech platnosti tohoto opatření posoudit jeho účelnost rozborem mysliveckého hospodaření s jelení zvěří na území Národního parku za období deseti a půl let od

Národní park Šumava (dále jen „NPŠ“) výměrou 69 tis. ha patří k největším chráněným územím Evropy. Byl zřízen nařízením vlády České republiky číslo 163/1991 Sb. a zahrnuje území s komplexem relativně zdravých lesních porostů, s řadou unikátních rašelinišť a na flóru bohatých luk a s nízkým stupněm osídlení.

Na tomto území je odbornou organizací pro ochranu přírody, pro zabezpečení strážní, kontrolní a informační služby, kulturně výchovné a další činností Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava se sídlem ve Vimperku (dále jen „Správa“). Správa zajišťuje také péči o lesy ve vlastnictví státu nacházející se na území NPŠ a jeho ochranného pásma. Je jí svěřen i výkon státní správy v rozsahu daném zvláštními předpisy. Na úseku myslivosti je na území národního parku nyní orgánem státní správy myslivosti s působností, která je svěřena obcím. (Ústředním orgánem státní správy myslivosti pro území národních parků dále jen „NP“ je Ministerstvo životního prostředí dále jen „MŽP“).

Myslivecká činnost, resp. výstižněji péče o zvěř v národních parcích je zcela podřízena potřebám ochrany přírody a poslání národních parků, které spočívá v uchování a zlepšení přírodního prostředí, zejména v ochraně a obnově samořídících funkcí přírodních systémů, v přímé ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a v zachování typického vzhledu krajiny. Z těchto důvodů může být, a jak dále uvidíme, i bývá, výkon práva myslivosti orgány ochrany přírody plošně i časově omezen, případně může být i zakázán.

Společným základním cílem myslivosti a ochrany přírody je zachování a zlepšení přírodní rozmanitosti. Hlavním cílem péče o zvěř je dosažení přírodní rovnováhy mezi zvěří a prostředím, jejího harmonického souladu se zájmy a potřebami ochrany přírody.

Koncepce péče o zvěř je součástí Plánu péče o NP, který slouží jako závazný podklad pro další plánovací dokumenty (např. lesní hospodářské plány, územní plány apod.) a pro činnost orgánu ochrany přírody. Praktická péče o zvěř v národních parcích je usměrňována předpisem MŽP. Tato péče má některá specifika, která vyplývají především z poslání NP a členění území do tří zón ochrany přírody, vymezených s ohledem na přírodní hodnoty. Myslivecké aktivity jsou minimalizovány zvláště v I. nejpřísnější zóně ochrany přírody (např. vyloučení přikrmování zvěře, omezení loveckých zařízení a lovu). Od roku 1996 je v NPŠ např. vyloučen poplatkový lov trofejové zvěře. Významným pomocníkem Správy při řešení mysliveckých úkolů a problémů je Poradní sbor pro otázky myslivosti, který mimo jiné i neoficiálně zabezpečuje činnost související se dříve zrušenou a nyní opět se tvořící oblastí chovu jelení zvěře.

Na území NPŠ bylo v hodnoceném období 1993 až 2003 14 honiteb. Jejich celkovou honební plochu 68,6 tis. ha tvořila ze 79,4 % lesní půda, 9,3 % zemědělská půda, 1,1 % vodní plochy a 10,2 % ostatní pozemky. Výkon práva myslivosti zajišťovala Správa ve vlastní režii ve 12 honitbách na celkové výměře 63,3 tis ha a od roku 2001, kdy byla v rámci restitucí vyčleněna vlastní honitba Kašperskohorským městským lesům „Povydří“ o výměře 5,5 tis. ha, je to v 11 honitbách. Držitelem a uživatelem dvou honiteb v západním části NPŠ byl Pozemkový fond ČR, Územní pracoviště Prachatice (5,3 tis. ha honební plochy).

Honitby byly zařazeny do IV. jakostní třídy pro zvěř jelení (normovaný jarní kmenový stav na ploše 61,4 tis. ha celkem 486 ks, z toho 71 + 69 +44 = 184 jelenů + 189 laní + 113 kolouchů při koeficientu očekávané produkce 0,7) a zvěř srnčí (po úpravě v roce 1995 na ploše 58,5 tis. ha NJKS 601 ks, z toho 216 srnců, 233 srn a 152 srnčat při koeficientu očekávané produkce 0,6). Pro prase divoké nebyly stanoveny normované kmenové stavy, neboť v honitbách nebo jejich částech byl a je trvalý výskyt tetřeva hlušce a tak zvěř černou bylo a je možno lovit celoročně.

Zaměřme nyní pozornost pouze na zvěř jelení

Od roku 1993, kdy se uživateli většiny honiteb stala Správa (viz výše), bylo hlavním úkolem v péči o jelení zvěř radikální snížení počtu této zvěře na únosný stav, tedy na stav, kdy škody způsobované touto zvěří na lesních ekosystémech budou únosné. Šlo přitom především o úpravu poměru pohlaví ve prospěch samčí zvěře zvýšeným odstřelem zvěře holé, zejména laní.

Po jarním sčítání zvěře v roce 1996 Správa jako orgán ochrany přírody vydala rozhodnutí, kterým omezila výkon práva myslivosti v honitbách na území NPŠ tak, že zakázala lov jelenů II. a III. věkové třídy s tím, že o tento počet bude navýšen plán lovu zvěře samičí. Zároveň byl zakázán lov veškeré srnčí zvěře. Doba platnosti omezení nebyla stanovena. Výrok rozhodnutí byl zdůvodněn tím, že pokračuje program regulace jelení zvěře zaměřený především na odstřel jedinců samičího pohlaví, trvá nepříznivý poměr pohlaví a je nepříznivý stav věkové struktury jelenů, způsobený nedostatkem jelenů starších pěti let, především pak jelenů ve věku nad 9 let. Závěrem bylo konstatováno, že u jelení zvěře se redukčním odstřelem zhruba od roku 1989 podařilo snížit početnost na únosnější míru z hlediska vlivu na lesní ekosystémy, avšak věková struktura i poměr pohlaví se jeví jako značně nevyrovnaný. Názor orgánu státní správy myslivosti, zpochybňující správnost navrhovaného paušálního omezení pro všechny honitby na území NPŠ a odmítající při redukci jelení zvěře kategorický zákaz odstřelu jelenů II. věkové třídy bez umožnění odlovu minimálního počtu chovatelsky nežádoucích jedinců této věkové třídy, nebyl akceptován.

Koncem léta roku 1999 stejný orgán ochrany přírody vydal nové rozhodnutí, s platností na dobu tří let (do 15. 1. 2002), omezující lov jelení zvěře ve stejných honitbách na území NPŠ na zvěř holou, jeleny I. věkové třídy a průběrné jeleny II. a III. věk. tř. do výše osmeráka, u kterých je nežádoucí, aby měli podíl na vývoji jelení populace v těchto honitbách. Zákaz lovu veškeré srnčí zvěře zůstal v platnosti. V odůvodnění bylo konstatováno, že rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti Správy - útvaru péče o lesy, z které je zřejmé, že za poslední tři roky došlo ke zvýšení podílu starších jelenů v jelení populaci, čímž došlo ke zlepšení věkové struktury jelenů a ke zlepšení poměru pohlaví. Tím také odpadl hlavní důvod vyloučení lovu všech jelenů II. a III. věk. třídy. Orgán ochrany přírody rozhodl na základě výše uvedeného v žádosti, vlastní znalosti problematiky a doporučení Poradního sboru pro otázky myslivosti v NPŠ (v závěrech z jednáni tohoto sboru dne 13. 4. 1999 se doporučovalo MŽP požádat příslušný orgán ochrany přírody o uvolnění lovu průběrných starších jelenů v minimálním potřebném rozsahu, neboť úplný zákaz lovu těchto jelenů negativně ovlivňujících kvalitu populace). Pro nezbytnost regulace stavu přemnožené zvěře bylo odmítnuto stanovisko občanského sdružení Památkářská obec českokrumlovská, považující lov zvěře za úmyslné zabíjení volně žijících živočichů, což je činnost obecně nemravná a nevhodná civilizovaného člověka konce 20. století.

V červenci 2002 tentýž orgán ochrany přírody na základě žádosti Správy útvaru péče o lesy prodloužil platnost dosavadního omezení lovu jelenů II. a III. věk. tř. až do 15. 1. 2005 (stejně tak i zákaz lovu srnčí zvěře). Zdůvodnění bylo obdobné jako v předcházejícím rozhodnutí.

Dáme-li stranou subjektivní zjištění či pocity, domněnky a názory, zbývá nám v pokusu o objektivní posouzení účelnosti a efektivnosti výše uvedených rozhodnutí (dále jen „opatření“) v péči o jelení zvěř v dané oblasti poměrně omezený rozsah potřebných použitelných informací. Pozornost budeme věnovat zejména údajům ze sčítání jelení zvěře k 31.3. (s vědomím,že problematika sčítání zvěře je dlouhodobě provázena řadou problémů, připomínek a pochybností o reálnosti vykazovaných výsledků a že v tomto konkrétním případě rozdíly několika kusů nebo dokonce několika desítek kusů v tak velké zalesněné oblasti, s takovým vysokým počtem zvěře, mají velmi nízkou váhu) i z kontrolního sčítání jelenů v době říje v režijních honitbách a údajům o plánu a skutečném lovu včetně úhynu (v myslivecké statistice relativně nejreálnějším) se zaměřením především na jeleny. Porovnáme sumární údaje za celý NPŠ (14 honiteb) za celé období a ve třech následujících dílčích časových etapách:

I. etapa - 1993 jaro 1996 - seznamování personálu s novými podmínkami (převod hospodaření v lesích od Lesů ČR a Vojenských lesů a statků ČR na Správu, nové honitby, atd.), určité experimentování, hledání vhodných řešení i chybná rozhodnutí (např. dodatečné snížení plánu lovu jelení zvěře o téměř 200 ks v roce 1994), 1995 ukončení lovů trofejové zvěře poplatkovými hosty.

II. etapa podzim 1996 jaro 1999 - zákaz lovu jelenů II. a III. věk. tř. nízký plán lovu jelenů a výrazný nárůst plánu a skutečného lovu zvěře holé personál není zatěžován doprovodem poplatkových loveckých hostů a omezován zašetřováním zvěře holé před říjí na tradičních říjištích.

III. etapa podzim 1999 jaro 2003 - možnost lovu i průběrných jelenů II. a III. věk. tř. do osmeráka vysoký, náročný plán lovu.

K lepšímu posouzení přijatých opatření by jistě přispěla možnost analyzovat vývoj stavů jelení zvěře v delším období a to i před rokem 1996, kdy bylo rozhodnuto o omezení lovu. Tehdy však byly značně rozdílné organizační a provozní podmínky, takže porovnání by bylo velmi problematické. Celkový přehled poskytují připojená tabulka a orientační grafy.

V průběhu prvních tří let první etapy (1993 1995) došlo podle výsledků jarního sčítání k poklesu stavu jelení zvěře ve všech „kategoriích“ (jelení zvěř, jeleni celkem, jeleni v jednotlivých věkových třídách, laně, kolouši), přičemž největší pokles byl u jelenů II. a III. věk. tř. a to o jednu třetinu (při mírném poklesu jejich podílu na celkovém počtu jelenů ze 44 % na 39 %), nejmenší pokles u jelenů I. věk. tř. o jednu pětinu. V roce 1996 však byly vykázány výrazně vyšší sčítané stavy. Oproti roku 1995 stoupl stav jelení zvěře o více než jednu třetinu (asi o 200 kusů), jelenů o jednu čtvrtinu, ale stav jelenů II. a III. věk. tř. se nezměnil, což společně s dalším zhoršením poměru pohlaví ve prospěch laní (z 1:1,6 v roce 1993 na 1:1,8 v roce 1996) jistě ovlivnilo rozhodování o přijetí opatření. Plán lovu jelení zvěře byl v průběhu tří let nepřiměřeně snížen až téměř na polovinu a skutečný lov poklesl na tři čtvrtiny (starších jelenů na polovinu). V roce 1993 byl plán lovu splněn na 83 %, jelenů celkem i v jednotlivých věkových třídách na 63 %, ale v roce 1995 byl nízký plán lovu přirozeně překročen na 119 %, kdežto plnění plánu lovu jelenů II. a III. věk. tř. se prakticky nezměnilo.

Z hodnocení údajů o sčítání zvěře za čtyři roky a o lovu za tři roky je zřejmé, že téměř všechny ukazatele signalizovaly nepříznivý vývoj a stav jelenů II. a III. věk. tř. i nepříznivý vývoj poměru pohlaví, a tak vyvolávaly potřebu přijmout opatření k zastavení nepříznivého trendu.

V průběhu druhé etapy se podle vykazovaného sčítání zvěře po stagnaci počtu jelenů v prvním roce následně jejich stav značně zvýšil a to díky pozitivnímu nárůstu počtu jelenů II. a III. věk. tř. o asi polovinu. Podíl těchto starších jelenů na celkovém počtu jelenů činil v letech 1996 1997 jen 31 % a byl vůbec nejnižší v hodnoceném období, ale v roce 1998 již najednou vůbec nejvyšší - 45 %!? Začal se měnit dosavadní nepříznivý vývoj poměru pohlaví. Zároveň s opatřením se výrazně zvyšoval plán lovu jelení zvěř (1995/1998 na 186 %), zejména pak zvěře holé a tento plán byl i každoročně značně překračován (plnění na 114 125 %). Lov jelenů (pouze I. věk. tř. ostatní převážně úhyn), po počátečním, jistě nepředpokládaném poklesu na 42 kusů, což bylo v NPŠ historické minimum, začal stoupat. Postupně se zvyšovala úspěšnost plnění plánu lovu jelenů, i když nedosáhla úrovně první etapy.

Ve třetí etapě došlo k mírnému nárůstu sčítaných stavů jelení zvěře, k výraznějšímu nárůstu jelenů celkem (na 144 %) i jelenů II. a III. věk. tř., ale jejich podíl na celkovém počtu jelenů však od roku 2001 začal klesat až na 37 % v roce 2003 - pod nejnižší podíl před přijetím opatření v letech 1993 1995! Podíl jelenů na celkovém stavu jelení zvěře se z dosavadních 26 29 % (s výjimkou roku 1998) výrazněji zvýšil až v letech 2001 - 2003 (35 %). Poměr pohlaví se, po zhoršení na 1:1,6 v roce 2000, trvale zlepšoval až na neuvěřitelných 1:1 v roce 2003(?) Od roku 2001 počet jelenů II. a III. věk. tř. již každoročně překračoval normovaný jarní kmenový stav. Pro tuto etapu je charakteristický zejména trvale vysoký plán lovu, neboť zpětné propočty prokázaly potřebu dále zintenzivnit redukci této zvěře. Po „rekordním“ roku 1999, kdy byl překročen i doposud nejvyšší plán lovu jelení zvěře (950 ks), dochází v dalších letech k poklesu plnění plánu na 80 89 %. Ozývají se názory, že taková výše plánu lovu se při respektování platných pravidel blíží technickým možnostem. Plán lovu jelenů II. a III. věk. tř. do osmeráka byl plněn od 40 do 61 %, jejich podíl na celkovém počtu ulovených jelenů činil jednu čtvrtinu až jednu třetinu, když každý rok několik trofejí neodpovídalo stanovenému kriteriu. Přes postupný nárůst sčítaných jelenů i možnost lovu starších jelenů do osmeráka, lov jelenů celkem i jelenů I. věk. tř. v průměru klesal.

Z porovnání výsledků sčítání jelení zvěře v jednotlivých etapách je zřejmý nárůst celkového stavu jelení zvěře - ve 3. etapě oproti 1. etapě o jednu pětinu, při vyšším nárůst jelenů (o jednu třetinu).

V roce 1998 bylo zahájeno v režijních honitbách pravidelné kontrolní sčítání jelenů v době říje. Výsledky jsou spíše orientačního charakteru, ale přesto je nelze podceňovat. Počet jelenů v době říje se zvyšoval v těchto 12 honitbách zhruba na dvojnásobek jarního sčítaného stavu celého NPŠ. Na říjiště režijních honiteb tak mělo v prvních třech letech tohoto sčítání ročně přicházet asi 200 starších jelenů. Zarážející je však meziroční mírný pokles počtu jelenů celkem i jelenů starších. Přitom podíl jelenů II. a III. věk. třídy na celkovém počtu jelenů se každoročně příliš nelišil - pohyboval se od 57 do 63 % (při jarním sčítaní to bylo ve stejném období na celém území NPŠ od 37 do 45 %). Pokles jelenů na říjištích by si zasloužil podrobnější rozbor (vliv výsledků hospodaře-ní v lesích, turistiky, atd.).

Území NPŠ je sice poměrně rozsáhlé, přesto jsou stavy jelení zvěře během roku i na tomto území do jisté míry ovlivňovány migrací z území Bavorska i podhůří Šumavy. Vzhledem k reliéfu terénu a šířce území NP by se nemělo ani tak jednat o rozsáhlejší migraci do podhůří mimo NP např. v zimě z důvodu vysoké sněhové pokrývky a nedostatku potravní nabídky (zvěř např. sejde v rámci NP z prostoru Modravy do okolí Rejštejna), ale zřejmě často spíše o přirozenou migraci jelenů. Jejich pudově zakódované přecházení často na velké vzdálenosti a skryté, nenápadné a opatrné chování velmi ztěžuje jejich zaregistrování.

V této souvislosti bylo orientačně ověřováno, zda opatření a trvalé značné neplnění plánu lovu jelenů I. věk. tř. v NPŠ ovlivnilo výsledky hospodaření s jelení zvěří i v sousedních honitbách, zejména zda předpokládané zvýšení stavu jelenů, zejména starších, se promítlo i ve výši jejich odlovu. Z přehledu lovu jelení zvěře na okrese Klatovy (mimo území NP) v letech 1993 - 2002 vyplývá, že počet v jednom roce ulovených jelenů, mimo rok 1993, pouze v letech 2000 2002 překročil průměrný roční lov jelenů z posledních deseti let na 112 až 149 %, a to bez významnější závislosti na celkovém počtu ulovené jelení zvěře. Podíl ulovených jelenů II. (převážný počet) a III. věk. tř. na celkovém počtu ulovených jelenů po výrazném nárůstu v roce 1996 (z 11 na 22 %) a následném poklesu na 16 % (9 kusů) trvale stoupal až na 37 % (22 kusů) v roce 2002. Podíl jelenů na celkovém počtu ulovené jelení zvěře sice od roku 1998 stoupal (z 20 na 32 %), ale dostal se zhruba jen na stav v období před přijetím opatření v NPŠ.Podle přehledu poskytnutého Fürstamt Freyung se v sousední bavorské jelenářské oblasti v letech 1997 2000 sice zvýšil podíl jelenů na celko-vém počtu ulovené jelení zvěře z 27 na 33 %, ale podíl ulovených starších jelenů zároveň klesl z 15 na 12 % (přitom došlo i k výraznému poklesu ulovené jelení zvěře na 279 ks). Z výsledků sčítání jelení zvěře v letech 1996 2000 vyplývá, že podíl starších jelenů na celkovém stavu jelenů a podíl jelenů na celkovém stavu jelení zvěře (až na roky 1998 1999 35 % a 37 %) odpovídal našim výsledkům sčítání. Rozbor velmi omezených údajů jednoznačně nepotvrdil logický předpoklad o určitém vlivu opatření přijatých v NPŠ na počet a věkové složení jelenů v sousedních honitbách, ale ani tento předpoklad nepopřel.

Při podrobnějším pohledu na přehledovou tabulku může někoho překvapit skutečnost, že v letech 1998 až 2001 byl stanovený plán lovu jelení zvěře o 100 i téměř 200 kusů vyšší než její jarní sčítaný kmenový stav. Hlavním důvodem tohoto přístupu byly dosavadní omezený efekt snižování nepřiměřeně vysokých stavů jelení zvěře, snaha „urychlit“ dokončení redukce a co nejdříve upustit od tohoto jistě ne zcela běžného postupu péče o zvěř a především skutečnost, že teoretické zpětné propočty signalizovaly řádově o stovky vyšší stavy zvěře v oblasti, než s kterými se kalkulovalo.

Zrekapitulujme získané poznatky o hodnoceném období:

Z výsledků jarního sčítání zvěře vyplývá, že:

stavy jelení zvěře i jelenů měly vzestupný trend, pomaleji se zvyšovaly stavy jelenů II. a III. věk. tř.,

podíl jelenů na celkovém počtu jelení zvěře se v jednotlivých letech příliš nelišil - pohyboval se (až na rok 1998) mezi 26 až 29 %, výrazněji se zvýšil až v roce 2001 (šestý rok po přijetí opatření) a v letech následujících (34 38 %),

roční podíl jelenů II. věk. tř. na celkovém počtu jelenů činil za celé období v průměru 2,9 % a v souvislosti s opatřením se významněji neměnil (1. etapa průměr 3,0 %, 2. etapa 3,1 %, 3. etapa 2,8 % !),

roční podíl jelenů III. věk. tř. na celkovém počtu jelenů činil za celé období v průměru 10,0 % a v souvislosti s opatřením pozitivně stoupal (1. etapa průměr 8,7 %, 2. etapa 9,3 %, 3. etapa 11,4 %),

roční podíl starších jelenů (II. a III. věk. tř.) na celkovém počtu jelenů činil za celé období v průměru 39,6 % a překvapivě se v souvislosti s opatřením významněji neměnil (1. etapa průměr 39,2 %, 2. etapa 40,0 %, 3. etapa 39,5 % !),

poměr pohlaví se s výchylkami postupně zlepšoval tak, že z nejhoršího stavu v roce 1996 (1 : 1,8) se v roce 2003 vyrovnal na poměr 1 : 1.

Skutečné výsledky lovu (včetně úhynu) dokumentují, že:

lov jelení zvěře měl vzestupný trend,

plán lovu jelení zvěře byl překračo-ván zejména v 2. etapě (roční plnění na 114 125 %), v 3. etapě však již nebyl převážně plněn (od roku 1999 trvale neplněn i plán lovu laní),

plán lovu kolouchů byl, až na rok 2000, trvale výrazně překračován, téměř polovinu ročně ulovené zvěře tvořili kolouši (45 52 %),

trvale nebyl plněn plán lovu jelenů (roční plnění na 57 80 %), zhruba stejně ve všech etapách v průměru na 66 %,

trvale nebyl plněn plán lovu jelenů I. věk. tř., překvapivě s nejhorším plněním ve 2. etapě, kdy nebylo možné lovit jiné jeleny (1. etapa roční průměr 64 %, 2. etapa 59 % !, 3. etapa 77 %), roční podíl ulovených průběrných jelenů II. a III. věk. tř. do výše osmeráka na celkem ulovených jelenech ve 3. etapě dosáhl 24 36 %.

Jak bylo uvedeno, hlavními důvody přijetí opatření byla pokračující regulace jelení zvěře zaměřená hlavně na lov jedinců samičího pohlaví, nepříznivý poměr pohlaví a nepříznivý stav věkové struktury jelenů, způsobený nedostatkem starších jelenů.

Po sedmi letech platnosti opatření můžeme konstatovat, že:

opatření pozitivně neovlivnila regulaci jelení zvěře zaměřenou hlavně na lov jedinců samičího pohlaví. Stavy jelení zvěře v průměru i nadále stoupaly, roční plán lovu laní, po trvalém překračování v minulých letech, od roku 1999 (3. etapa) nebyl plněn a jeho neplnění se spíše prohlubovalo, počet ulovených laní v podstatě od roku 1998 klesal, došlo k postupnému zlepšení poměru pohlaví až na jeho vyrovnání v roce 2003 a to především díky zvýšení stavu jelenů (výsledek nutno hodnotit opatrně, vývoj tohoto významného ukazatele v jednotlivých letech např. výrazně nekoreluje se skutečnými výsledky lovu laní).

Opatření nenaplnila hlavní očekávání a zásadněji nezlepšila věkovou strukturu jelenů. Zvýšil se pouze podíl jelenů III. věk.. tř. na celkovém počtu jelenů, ale podíl jelenů II. věk. tř. a společný podíl jelenů II. a III. věk. tř. se v podstatě nezměnil. Postupně došlo sice k nárůstu počtu jelenů, důvodem však bylo především trvalé neplnění jejich plánu lovu. Při snaze nezvyšovat stavy jelení zvěře se trvalé neplnění plánu lovu nejmladších jelenů stává jednou z významných příčin nedostatečného zlepšování věkového složení jelenů ve prospěch jelenů starších.

Mnohý myslivec po přečtení názvu tohoto článku se podivil. Vždyť je přece jasné, že v případě zastavení regulačních zásahů člověka do stavu jakékoliv a zejména spárkaté zvěře se v normálních podmínkách musí její počet následně zvýšit. Náš rozbor však ukázal, že to tak jednoduché v přírodě, a zvláště v té naší, trvale vystavené silným civilizačním vlivům, nemusí být a že celá problematika je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Významným faktorem je také např. velikost území, na které se takové omezující opatření vztahuje. Ani v případě veli-kosti území téměř 69 tisíc ha nelze vyloučit nebo alespoň minimalizovat vzájemné ovlivňování jelení zvěře v NPŠ a v okolních honitbách (migrace zvěře, odlišný způsob mysliveckého hospodaření s touto zvěří, apod.). Výsledky sedmileté platnosti opatření nejsou příliš povzbudivé. Přistupujme k nim ale spíše jako k podnětu k zamyšlení, než k nějakému dogmatu. Již v úvodu bylo upozorněno na problematičnost některých vstupních dat. Rozbor se nezabýval kvalitativní stránkou problematiky, která je mimořádně významná. Řada místních zkušených praktiků např. tvrdí, že díky přijatému opatření se zlepšila trofejová kvalita starších, zejména dospívajících jelenů. Rozbor a z něho vyvozené závěry nejsou zdaleka vyčerpávající a nemusí mít všeobecnou platnost. Nebylo např. zjišťováno, jaký byl osud jelenů, kteří podle platné plánovací metodiky každoročně v počtu 1/4 - 1/3 přechází s I. věk. tř. do II. a z této v počtu 1/3 do III. věk. tř., proč proti stanovenému koeficientu očekávané produkce 0,70 byla skutečnost v roce 1999 1,14 (nejnižší) a v následujícím roce 1998 2,15 (nejvyšší), v desetiletém průměru 1,50, atd. Platí snad i zde známé lidové pořekadlo „na každém šprochu je pravdy trochu“, když se po šumavských hospodách „šušká“ o tom, jak stoupá počet silných jelenů „ulovených“ pytláky a mimo NPŠ i újedníky? Bylo by jen ve prospěch věci, kdyby na tento dílčí vstupní příspěvek mohlo navázat hlubší zpracování problematiky, např. formou odborné studie nebo diplomní či doktorantské práce. Vždyť např. v roce 2001 zprovoznění všech patnácti nově vybudovaných přezimovacích obůrek a jejich plné využití jistě v budoucnu významně upřesní naše dosavadní poznatky o jelení zvěře v NPŠ (v letech 2002 2003 bylo v přezimovacích obůrkách již téměř 50 % jarních kmenových sčítaných stavů).

Bylo by velmi nešťastné, kdyby tento článek vyvolal nebo prohloubil určitou přežívající averzi odborné myslivecké veřejnosti k postojům a rozhodování orgánů ochrany přírody. Přísluš-ný orgán bezpochyby přijímal opatření s nejlepším svědomím pomoci věc řešit; vždyť všechny dostupné informace (viz hodnocení 1. etapy) k tomu přímo vybízely.

Na závěr ještě pokus o odpověď na otázku uvozující tento příspěvek. Věřím, že částečně modifikovaný zákaz lovu starších jelenů může být jedním z vhodných způsobů k dosažení lepšího věkového složení jelenů. Musí to být ale koncepční přístup, vycházející z objektivního posouzení dosavadního hospodaření s jelení zvěří v oblasti, s předem vymezenou dobou platnosti opatření, umožňující v zájmu omezení rizika snížení kvality potomstva každoroční minimální odlov chovatelsky nevhodných starších jelenů v každé honitbě (rozhodně ale neposuzovaných podle počtu výsad), provázaný na celý komplex navazujících opatření (např. výše plánu lovu, zajištění jeho plnění, neformální spolupráce s uživateli okolních honiteb, jednotný postup dotčených orgánů státní správy, atd.). Širší uplatnění takového přístupu bude pravděpodobně v současné době problematické a bude zejména limitováno zatímní nefunkčností jeleních oblastí a příliš různorodými zájmy a finančními problémy jednotlivých dotčených uživatelů honiteb.