Jakou si vybrat kulovnici

Ing. Ladislav DÉKÁNY

Výběr vhodné kulovnice je skutečně ošemetná věc. Ideální by bylo, kdyby existovala kulovnice, která by pokrývala široké spektrum použití. V praxi však takovou kulovnici, která vyhoví každému účelu nenajdeme.

Myslivci žijí a střílejí každý v jiném prostředí. Někdo loví pouze v lese, jiný naopak má rozlehlé polní honitby. Rozdílnému přírodnímu prostředí a rozdílné lovené zvěři patří rozdílné vlastnosti kulovnic. Je tady vysloveně rozdílný účel použití kulovnice.

Pro porovnání a základní rozdělení kulovnic podle účelu použití si dovolím pominout hranice naší republiky. Vždyť už jenom rovinaté jižní Slovensko nebo Maďarsko vyžaduje dost jiný typ zbraně, než třeba Krkonoše v Čechách.

Způsobu lovu, jako jedno z možných kritérií, udává účel použití kulovnic. Dělení kulovnic podle účelu použití je následovný: kulovnice určené na střelbu na velkou dálku, kulovnice určené pro lov nebezpečné zvěře, ultralehké kulovnice určené do horského terénu, krátké "lesní” karabiny a standardní kulovnice.

Zkusme si představit základní charakteristiky daných kategorií.

Kulovnice určené pro střelbu na velké vzdálenosti

Tyto kulovnice jsou charakterizovány dlouhou hlavní, málokdy kratší než 66 cm, někdy až 71 cm. Dlouhá hlaveň totiž zvyšuje rychlost střely, zvyšuje energii střely a zvyšuje přesnost zbraně. Tato dlouhá hlaveň bývá v provedení tzv. těžkém, tlustším než jsou standardní hlavně. Těžké hlavně jsou vyžadovány pro tuto kategorii proto, že jsou přesnější. To ale neznamená, že lehké hlavně nejsou přesné, je ale jednodušší a levnější vyrobit přesnou těžkou hlaveň než lehkou.

Co se týče závěru, toto provedení zbraní bývá většinou provedeno s válcovým závěrem, většinou (i když ne vždy) Mauserova typu. Důvodem je zabezpečení vysoké přesnosti.

Pažba je většinou umělohmotná, laminovaná. Méně často je z kvalitního dřeva. Dřevo se obecně u přesných zbraní (určených do různého terénu a povětrnostních podmínek) nepoužívá, protože v průběhu času mění své vlastnosti. Za sucha vysychá, za mokra bobtná a absorbuje vlhkost, mění svou pružnost i další, hlavně geometrické vlastnosti. I když změna těchto vlastností není nijak dramatická, je pozorovatelná již v průběhu jednoho roku (při intenzivním používání zbraně).

Tyto kulovnice jsou vybaveny optikou v rozsahu zvětšení zvaném velký. Zvětšení obvykle končí na rozsahu 18x až kolem 36x.

Taková to zbraň je těžká, těžká hlaveň, velká pažba, těžká optika. Hmotnost kompletu se může pohybovat kolem 6 kg. Ráže zbraní se pohybuje od 6 mm do 8,4 mm (0.25 palce až 0.33 palce).

Přesnost zbraně se pohybuje na úrovni ˝ úhlové minuty (tj. rozptyl kolem 1,4 cm na 100 metrů, nebo pod 6 cm na 400 metrů). Střílí se většinou z opory, nebo z dvounožky.

Ultralehké kulovnice

Je to jeden z trendů ve vývoji zbraní v současnosti. K výrobcům ultralehkých kulovnic se řadili zpočátku pouze šikovní puškaři, teď se přidávají i firmy jako New Ultralight Arms, Winchester, Remington, Ruger, Wheaterby atd. Velké množství jiných výrobců připravuje své provedení ultralehkých kulovnic do sériové výroby. Proč ale různí výrobci připravují ultralehké kulovnice? Proč je o ně stále se zvětšující zájem? Nejlépe a nejrychleji porozumí ten, kdo si na takovou kulovnici sáhne. Její lehkost a ovladatelnost (manipulace s ní) je přímo fantastická. Lehká kulovnice je vyhledávána lovci, kteří rádi šoulají nebo loví v horách, ve skalnatém a kopcovitém terénu. Ultralehké kulovnice si zachovávají všechny vlastnosti klasických kulovnic, jako přesnost a bezpečnost. Jsou pouze o dost lehčí a bohužel, o dost dražší. Vzpomínám na poľovníka ze slovenských Nízkých Tater, který miloval lov na kamzíky. Jeho kulovnice se mohla stát takovým prototypem ultralehké kulovnice. Měl klasickou ZKM 600, ale skoro úplně odstrojenou. Měl sundanou mušku i hledí (měl puškohled) a pažbu měl vydlabanou.

K typickým vlastnostem ultralehkých kulovnic patří hmotnost, která se pohybuje kolem 2,2 kg. Válcový závěr je samozřejmostí, i když je speciální, odlehčený. Hlaveň je tenká, její délka nepřesáhne 60 cm. Ocel je nahrazována, všude kde to jen jde, lehkými slitinami, pažba je plastová. Puškohled je kompaktní, se středním zvětšením v rozsahu kolem 4x až 10x. I na montáži optiky se šetří, je dvoudílná a ne jednodílná.

Na první pohled se může zdát, že ultralehké kulovnice mají samé výhody. Tak proč je všichni nechtějí? Je zde několik důvodů. Prvním je cena. Ta bývá minimálně dvakrát větší než stejně vybavená standardní kulovnice (která je ale aspoň o 50 % těžší). Pak je tady zpětný ráz, který omezuje použití výkonnějších řáží. Pocit zpětného rázu je totiž znatelně větší, díky menší hmotnosti zbraně. A to tak, že pokud máte zájem o velice lehkou kulovnici, která má ještě zvládnutelný zpětný ráz, musíte se omezit v ráži. Výrobci vám nabídnou prakticky libovolnou ráži, ale u extrémně lehkých kulovnic tento výběr většinou končí u ráže 30-06.

Kulovnice určené pro lov nebezpečné zvěře

Toto jsou kulovnice obvykle zvané africké, i když se nemusí jednat o pouze Afriku, protože hodně lovců jezdí do Ruska, Kanady, USA apod.

I když se u nás nevyskytují lvi, sloni, nosorožci a velcí medvědi, přesto je už i u nás určitá skupina lovců, kterým není zvláštní lovit tuto zvěř. Důkazem budiž velice častá inzerce cestovních kanceláří nabízejících africké safari. Kdyby nebylo zákazníků, neinzerovali by. A také u nás je zvěř, která je velice vitální a standardní ráže nemusí být tolik účinné.

Hlavním charakteristickým znakem těchto kulovnic je velká a výkonná ráže. Jak velká ráže a jak velká energie? To je diskutabilní, ale řekněme si, že musí být taková, aby zvládla svou práci dobře. Něco jiného je střílet na medvěda grizzly ráží .338 a něco jiného na slona ráží .375, i když obě ráže můžeme zařadit mezi velké.

Většina "afrických” kulovnic je v provedení dvojka nebo dvoják (viz výrobek CZ Uherský Brod CZ 589 zvaný STOPPER v ráži .458Win), občas se vyskytnou i opakovací kulovnice. Délka hlavně nepřesáhne 60 cm. Zbraň je těžká, aby se minimalizoval zpětný ráz. Závěr je tady zlamovací, mechanické provedení jednoduché a spolehlivé.

Často jsou používána pouze mechanická mířidla, zbraň může být ale vybavena také puškohledem o malém zvětšení nebo kolimátorem. Optika však musí být v každém případě mimořádně odolná. U těchto kulovnic se dvěma hlavněmi není vyžadována extremní přesnost. Stačí, když se soustřel dvou hlavní pohybuje v rozmezí 15-17 cm na 100 metrů. Málokdy se totiž střílí na větší vzdálenost. Mnohem důležitějším faktorem je jednoduchost obsluhy a absolutní spolehlivost.

Lesní kulovnice - karabiny

Tyto kulovnice vypadají jako kombinace dvou již jmenovaných druhů kulovnic, a to lehkých kulovnic a tzv. afrických kulovnic. Jsou charakterizovány kratší hlavní, kolem 55 cm, dobrou ovladatelností, jednoduchou obsluhou a větší ráží s pomalu letící střelou. Ideální optikou pro tyto zbraně je kolimátor, mechanická mířidla nebo puškohled o malém zvětšení.

Jelikož se používají v lesním nebo hornatém terénu, obvykle se s nimi střílí na vzdálenost maximálně do 120 - 140 metrů. V praxi to bývá spíše 60 - 90 metrů. Mimořádná přesnost není požadována, výhodou je rychlost a dobrá ovladatelnost.

Tento typ zbraní je za mořem ve veliké oblibě v provedení kulovnice poloautomatické s lučíkovou pákou. V Evropě tomuto druhu zbraně odpovídají kulobroky, dvojáky, trojáky apod.

Standardní kulovnice

Zjednodušeně se dá říci, že standardní kulovnice je ta, která se nevejde do vyjmenovaných kategorii. Je to tedy ta kulovnice (řečeno s mírnou nadsázkou), která nestřílí přesně na větší dálku, kterou nezastavíte rozzuřeného nosorožce a která je dostatečně levná na to, aby nebyla ultralehká nebo kompaktní. Přesto je to nejrozšířenější typ kulovnice. Neakceptuje žádné "výstřelky a módní trendy”, je solidně zpracovaná, zásadně s dřevěnou pažbou, lehkou hlavní a většinou s optikou s pevnou ohniskovou vzdáleností. Odlišovacím prvkem od jiných kulovnic této kategorie nebývá technické provedení, materiál nebo doplňky zvyšující účinnost, užitnou vlastnost nebo přesnost, ale rytina ve dřevě nebo v kovu. Závěr je tradiční - válcový s pákou. Je tady také největší výběr ráží pokrývající nejširší spektrum loveckých potřeb.

Co se týká výbavy myslivce, myslím si, že v jeho zbraňovém arsenálu, by se měly vyskytovat dvě následující zbraně: Jedna z kategorie "lesní kulovnice”, třeba s kombinovanou hlavní a rážemi podle místních podmínek a nejčastěji lovené zvěře. Druhá by měla patřit do kategorie zbraní pro střelbu na větší dálku. Kvůli odstřelu větší zvěře, kvůli poplatkovému lovu, kde se nesmí chybovat, kvůli přesnosti a jisté ráně.

Ještě poznámka týkající se druhu závěru, a to ve vztahu k rychlosti přebití zbraně. Panuje obecně rozšířená představa, že střílení ze zbraně, která je vybavena poloautomatickým závěrem (samonabíjecím) je rychlejší a že se tak dá střelit více zvěře (což je špatné, protože to vede k omezení stavu zvěře, a proto je třeba omezit tyto zbraně). Zde se totiž zaměňuje rychlost pracovního cyklu závěru se skutečnou rychlostí mířené střelby. Mířená střelba na typickou mysliveckou vzdálenost, řekněme na 80 metrů je celým komplexem činností, kde mechanizmus přebití zbraně (a je jedno, jestli přebíjíme pumpou, závěrem kulové zbraně, závěrem s lučíkovou pákou, závěrem s přímotažnou pákou nebo samonabíjecí závěr) zabírá pouze zlomek času, který proběhne od výstřelu k výstřelu. Velice pěkně je to vidět při loveckých soutěžích, nebo při střeleckých zkouškách myslivců (to ale u nás ne). Každý se snaží přesně zamířit, dobře dýchat, uklidnit ruce, udržet cíl na nitce puškohledu. Výstřel padne vždy až po dlouhé době.

Skutečně nevidím důvod, aby kulovnice s klasickým Mauserovým závěrem (válcový s pákou) mohly mít v zásobníku třeba 10 nábojů (např. kulovnice Steyer-Manlicher typ Steyer ProHunter nebo Steyer Scout), většina kulovnic 4-5 nábojů a kulovnice samonabíjecí pouze 2. Neustálá manipulace se zbraní, vyndávání zásobníku, páskování, nabíjení na bezpečnosti naháněk nebo natláček rozhodně nepřidá. A provádět tuto manipulaci na posedu v noci nepřidá na bezpečnosti ani zkušenějšímu lovci. Lovec většinou přestane sledovat okolí a ztrácí pojem o tom, kde se nachází on, kde jeho sousedé (kteří se mohli mezitím také přemístit) a kde se nachází zvěř.

Podobná připomínka se týká i brokovnic. Samonabíjecí brokovnice může mít v zásobníku dva náboje a brokovnice přebíjená posuvným předpažbým (pumpa) třeba osm.U obou zbraní při lovu padne rána každé 2-3 sekundy. V čem je pak rozdíl? Respektuji znění zákona č. 449/2001, ale myslím si, že na bezpečnosti to nepřidá. Obávám se totiž jednoho - vždy, když se dostane do konfliktu a) možné ohrožení vlastního zdraví nebo zdraví skupiny osob versus b) porušení předpisu (který to může způsobit), lidé se rozhodnou pro svou bezpečnost. Zdraví nestojí za žádné peníze. Tento příklad je tak trochu přitažený za vlasy, ale tak trochu poodhaluje morální konflikt v paragrafu 45 odst.1 písmeno l zákona 449/2001.

Když už máme kulovnici, tak k čemu malorážku?

Při výběru kulovnic to vypadá, že jsme zapomněli na velice oblíbenou zbraň, malorážku 22LR.

Malorážka je, podle mého názoru, nepostradatelná zbraň pro lovce - myslivce. Nechci se věnovat obvyklému pohledu užití malorážky jen na lov škodné. Tam má své, velice vážené místo. Chtěl bych tady ukázat hlavní účel malorážky.

Když se chce lovec naučit pořádně střílet, musí toho znát poměrně hodně o teorii střelby, o balistické křivce, o vlastnostech náboje, o vnější a vnitřní balistice. Musí však také hlavně střílet. Na to, kolik musí vystřelit nábojů, není u nás jednotný názor, ale ve světě na to jsou dokonce i normy. Říkám ve světě a ne u nás, protože u nás, dokonce i v armádě, která by měla naučit střílet člověk vystřelí za rok jen asi 30 nábojů.

Takže, ve světě, pokud se někdo chce naučit střílet, tak se může zapsat do kurzu. Střílet tím myslím na profesionální úrovni, tj. jako profesionální myslivec, lovec, lovecký průvodce nebo ostrostřelec (tady jsi dovolím použít tohoto termínu místo čistě vojensky znějícího odstřelovač). V průběhu tohoto kurzu vystřelí 3000 ran v kurzu ve Velké Británii nebo až 5000 ran v kurzu ve Spojených Státech. Každá rána je vyhodnocena a zapsána do střeleckého deníčku. Za každého počasí, ve dne i v noci, v každé poloze.

Z malorážky stojí 5000 ran 5000 Kč. Prakticky všechny faktory ovlivňující přesnost střelby je možné na malorážce cvičit stejně jako na dospělé zbrani. Pouze je to levnější. Když budeme počítat obchodní cenu levnějšího kulového náboje á 20Kč, pak takovéto cvičení by stálo 100 000 Kč. Při použití dražšího náboje to je i několikrát více.

Jaké vlastnosti by měla mít taková malorážka? Měla by být "kopií” velké kulovnice. Ideální je, když se taková zbraň pořídí od stejného výrobce jako velká kulovnice. Stejná velikost (může však být i menší), stejná bezpečnost (pojistky na stejném místě), stejná spoušť, stejná optika. Prostě návyky, které získáte na malorážce by měly být lehce přenositelné z malorážky na velkou kulovnici.

Pokud tedy chodíte do lesa s krátkou samonabíjecí kulovnicí, pořiďte si samonabíjecí malorážku. Pokud chodíte střílet s kulovnicí s těžkou hlavní do polní honitby, pořiďte si podobnou malorážku. Důležité je ale, aby střelec s malorážkou střílel. Příprava na loveckou sezónu by měla "stát” 500 až 1000 vystřelených nábojů z malorážky.

Vybrali a koupili jsem si kulovnici, co teď s ní?

Je skoro univerzální pravdou, že na každé kulovnici, ať je to nová nebo z druhé ruky, je co zlepšovat.

Zlepšit je možné jak vnější atributy zbraně (vzhled), tak i vnitřní atributy, jako je přesnost kulovnice. A kdo by nechtěl mít přesnější zbraň? Při tomto je třeba mít na paměti charakteristickou vlastnost dobré kulovnice: rozumně malý rozptyl, který je stále na stejném místě a to po dlouhou dobu.

Takže po koupi zbraně zbraň vyčistíme, odkonzervujeme a vytřeme hlaveň do sucha. Zvolíme si kvalitní terčové střelivo (ne lovecké, to má horší rozptyl), nejlépe od dvou až tří výrobců a půjdeme na střelnici. Vystřelíme 5-10 ran z každého typu střeliva na vzdálenost 100 metrů a vybereme rozptylový obrazec s nejmenším rozptylem. Tento vzorek pak bude výchozím pro posouzení možných chyb zbraně a cestou k jejich nápravě.

Pokud máme rozptyl pod 1,5 cm na 100 metrů, radujme se. Máme kvalitní zbraň. Je-li rozptyl v rozmezí 1,5 až 3 cm, můžeme, ale také nemusíme uspět v "ladění” zbraně. Je-li rozptyl větší než asi 3 cm, měli bychom dosáhnout nějakého úspěchu a rozptyl zmenšit.

Začneme teda "ladit” kulovnici. Dotáhneme všechny šrouby, které spojují pažbu se závěrem a začneme vyhodnocovat nástřel. Pokud jsou nástřelné rány rozptýlené podél nějaké pomyslné přímky (je jedno, jestli horizontálně, vertikálně, nebo úhlopříčně), tak to indikuje, že upevnění závěru zbraně k pažbě si zaslouží pozornost.

Jiným ukazatelem problémů spojení závěru a pažby jsou dvojstřely (po dvou ranách blízko u sebe). Takovéto nástřely dávají relativně velikou naději na zlepšení. Nástřel, který je ale bez těchto charakteristických dvojstřelů nebo typických rozptylů podél přímky, je méně čitelný, nevypovídá tolik o charakteristickém problému zbraně a dává méně šance na zlepšení.

Při zjištění těchto problémů provedeme úpravu lůžka závěru a případně úpravu předpažbí vzhledem ke závěru a hlavni. Cílem úprav je zlepšit uložení závěru v pažbě a případně učinit hlaveň tzv. volně plovoucí. Technologický proces úpravy je následující. V místě styku pažby se závěrem, tam kde je pažba přichycena pomocí obvykle dvou šroubů k závěru, odebereme trochu materiálu. Místo vyplníme speciální epoxidovou směsí, závěr natřeme přípravkem zabraňujícím přilnutí epoxidu a pevně spojíme. Po vytvrzení epoxidu oddělíme závěr od pažby a všechno zbavíme nečistot. Pokud hlaveň vykazuje částečný dotyk s předpažbím, můžeme ji buď celou podepřít - což pomáhá u těžkých hlavní, nebo naopak oddělit ji od předpažbí a nechat ji bez doteku s ním - což pomáhá hlavně u lehčích hlavní.

Pokud máme zbytek zbraně v pořádku a kulovnice stále vykazuje velký rozptyl, je čas zkontrolovat ústí hlavně, tzv. korunku (to je místo, kde střela opouští hlaveň). Toto místo by mělo být bez jakýchkoliv vrypů, škrábanců a zádrhelů apod. Všechny překážky a poruchy hladkosti korunky ve velké míře ovlivňují přesnost zásahu. Kontrolu provedeme pod silnou lupou a pod světlem. Případné problémy odstraníme, nejlépe u dobrého puškaře.

Posledním místem, které může způsobovat problémy je optika a její montáž. Pokud zbraň stále střílí nepřesně, vyměňte nejdříve optiku a pak případně i montáž za jiný typ, nejlépe jiného výrobce. Podle výsledků pak zůstaňte u své optiky a montáže nebo je vyměníte. Pamatujte, že pokud optika a montáž dobře sloužily uplynulých 20 let, tak to není důkaz toho, že jsou teď v pořádku.

Co můžeme očekávat od těchto úprav? Většinou zmenšení obrazce rozptylu o nějakých 50 % a jeho zrovnoměrnění.

Deset pravidel pro bezpečné zacházení s kulovnicí

Je to skutečně zajímavé, ale střelecký sport patří k jedním z nejbezpečnějších sportů vůbec. Toho je dosaženo pouze respektováním a dodržováním určitých bezpečnostních pravidel, která jsou v různých podobách známa skoro všem. Přesto jsem si dovolil zopakovat jejich znění:

1. Vždy miřte se zbraní na bezpečné místo. Nemiřte na lidi ani nikam, kam nevidíte, nebo nevíte co tam je. Nemiřte ani když je zbraň bez nábojů nebo bez závěru. Prostě nikdy. Myslete na to, aby ústí hlavně vždy směrovalo do vámi kontrolovaného prostoru.

2. Přesně rozeznejte svůj cíl. Buďte si vědomi, na co střílíte. Buďte si vědomi, co je za cílem, na který hodláte vystřelit. Nestřílejte nad vodu nebo led, kde se náboj může odrazit.

3. Nikdy nepokládejte prst na spoušť, jenom když jste připravení střílet. Spoušť je konstruována tak, aby odpálila náboj a tím způsobila výstřel, takže prsty pryč od ní, pokud nemíříte na cíl, na který chcete vystřelit.

4. Zbraň mějte vybitou. Nabijte ji až na stanovišti, až budete připraveni střílet. Výmluva typu "já jsem nevěděl, že je nabita” vás později nezachrání.

5. Buďte si jisti, že vaše zbraň je bezpečná, že je z technické stránky v pořádku. Staré zbraně svěřte puškařům nebo zkušebně ke kontrole. V lese je k vidění spousta starých zbraní po dědečkovi, které jsou krásně ryté a určitě k nim máte i silnou citovou vazbu. Než je budete používat, nechte si je zkontrolovat.

6. Naučte se používat svou zbraň. Naučte se, jak fungují bezpečnostní pojistky na vaší zbrani a kdy co ovlivňují. Naučte se svou zbraň bezpečně nabít a vybít.

7. Používejte pouze vhodné náboje. Ne všechny moderní a výkonné náboje jsou vhodné do všech, zvláště starších zbraní. Pozor na kamarádské: "došly ti náboje, tady máš, přebíjím si je sám”.

8. Používejte dobrou ochranu zraku a sluchu. Ochrana zraku je zvlášť důležitá u samonabíjecích zbraní. Zkuste se na nějaké soutěži zblízka podívat na střelecké brýle střelců. Jeden takový pohled vás přesvědčí na celý život o důležitosti ochrany.

Co se týče sluchu, pokaždé, když jste vystaveni zvukové úrovni vyšší než 90 dB, dochází k malému, částečnému poškození sluchu. Výstřel z kulovnice je pokaždé nad touto úrovní.

9. Nikdy nepoužívejte alkoholické nápoje, nebo drogy před a v průběhu střelby. Nejde jenom o to, že by jste pod vlivem alkoholu, nebo drog (pozor na léky snižující pozornost, označené červeným trojúhelníkem!) po někom stříleli. Jedná se také o to, že vlivem snížené pozornosti můžete přehlédnou a opominout spoustu důležitých věcí.

10. Uschovávejte zbraně vybité, zabezpečené s oddělenými náboji. Pamatujte, že i do počtu pěti zbraní již musíte používat plechovou skříň vybavenou podle zákona. Nesmíte mít zbraň "uschovanou” na věšáku nebo na háku na zdi. Zvláště nenechávejte zbraně v dosahu malých dětí.

Myslivost č. 7/2002