Jak na to v Jak na to?

Připravil Ing. Jiří KASINA

O tom, že je myslivost opomíjena sdělovacími prostředky (pokud se nejedná a naopak neuvěřitelně rychlé a podrobné zpravodajství, způsobí-li myslivec nějaký závažný přestupek či trestný čin), není třeba asi dlouho pochybovat. Již delší dobu Českomoravská myslivecká jednota může jen závistivě hledět k našim slovenským sousedům, kde se velmi dobře ujal pravidelný magazín studia Halali. Na stránkách Myslivosti byl několikrát zmiňován a ČMMJ vehementně podporován záměr na obdobný pořad z produkce brněnského studia České televize. Ten ale chvíli je a chvíli není, výsledek by vzhledem k vývoji nedokázal odhadnout snad ani zkušený sázkař. Přitom z produkce pražského studia České televize, konkrétně z Centra zábavné tvorby, začal vycházet již před časem pořad Jak na to, který jaksi mimo pozornost a rozsáhlejší podporu organizovaných myslivců začal akcentovat i témata myslivecká. Jelikož byla ČMMJ, resp. redakce Myslivosti v poslední době kontaktována a požádána o spolupráci ve prospěch posílení a rozšíření myslivecké tématiky v tomto pořadu, požádal jsem o rozhovor Jarmilu Skopalovou – vedoucí projektů Centra zábavné tvorby ČT, která má kromě jiných na starost právě program Jak na to.

Přiznám se, že nejsem zcela pravidelným divákem pořadu Jak na to a mám zafixováno, že původně pořad vznikl spíše jako rybářský.

S tím bych nesouhlasila. Pořad se od začátku vysílá jako měsíčník. Od počátku se střídají dva moderátoři – Jiřina Bohdalová a Rudolf Hrušínský. Témata se střídala, jednou za 14 dní moderoval Rudolf Hrušínský díl rybářský, za další dva týdny pak díl, jak já říkám “o zvířátkách neplavacích”. Tento díl se ale vždy dává dramaturgicky těžko dohromady. Obtížně se totiž spojuje téma oblečků pro psy, hadi a papoušci s honem na kachny tak, aby to akceptovali diváci a nevypadalo to strojeně. Zkoušeli jsme nejrůznější cesty, uvažovali jsme i o monotématických dílech, ale výsledek je ten, že jsme se rozhodli, že vyeliminujeme domácí chovatele. Nakonec pro ty je podle mého názoru pořadů v televizi dost. O září se chceme věnovat pouze volné přírodě, kde by měla myslivost být nosným tématem, ale chceme se věnovat i dalším zajímavostem z volné přírody ať už jsou to mraveniště, zajímavá ekologická farma nebo záchranná stanice pro handicapovaná zvířata.

Vše o přírodě by se mělo odvíjet právě od myslivosti. Pro mě jsou to spojené nádoby – co je důležité pro myslivce, to je důležité i pro přírodu. Tak to cítím já. Ráda bych ale zmínila ale ještě o jedné věci. připadá mi, že mezi myslivci a i mezi rybáři jsou pořád nějaké boje, snaha trumfnout jiného, dokázat si kdo je lepší a schopnější. Ale z pořadu by mělo přece doslova čišet, že se v prvé řadě jedná o společnou zálibu, koníčka, lásku k přírodě a pohodu a myslivci i rybáři by měli dávat najevo, co dělají dobrého pro přírodu i sebe samé. Takže řešení sporů a bojů mezi zájmovými skupinami odmítám na obrazovce televize řešit. Nechci se přiklánět na kteroukoliv stranu a je mi jen líto, když si životní radost kazí někdo zbytečnými anymozitami.

Čím byla tato změna vyvolána, reagovali diváci nebo je to změna vzešlá z prostředí České televize?

Ze strany rybářů, konkrétně Českého rybářského svazu byly celý rok boje a diskuse, jak dalece má být pořad odborný a jak dalece zábavný, která témata upřednostnit a která ne. Musím konstatovat, že to tak ze strany Českomoravské myslivecké jednoty nebylo. Jediným a hlavním zdrojem informací a stěžejním spolupracovníkem byl pro nás JUDr. Nechanický, kterému bych tímto taky chtěla poděkovat. Takže jednoznačná odpověď na Vaší otázku - nápad vznikl v myslivecky laickém prostředí České televize, kde jsme usoudili, že už je dále dramaturgicky neúnosné spojit všechna zvířata dohromady. A já bych byla moc ráda, kdyby nás ČMMJ vzala trochu pod svoje křídla a začala s námi úzce spolupracovat. Vím, že to v některých momentech bude z důvodu televizní mašinérie a techniky obtížné, protože nemůžeme obrazně řečeno sedět dva dny s myslivcem na posedu. Vždy to bude o nějakém kompromisu, protože v našem pořadu nebudeme nikdy ukazovat divákovi, jak se správně vyvrhuje srna, jelikož jsme centrum zábavné tvorby a chceme, aby to byl ne odborný myslivecký pořad, ale pořad, který zábavnou a přitažlivou formou o myslivosti řekne něco i nemyslivcům. Chceme, aby k myslivosti, a tím i třeba k ochraně přírody, přivedl pořad i děti. Tvrdím ale, že se dá říct a ukázat v podstatě všechno, ale je potřeba vědět jak a není téma, kterému bysme se vyhnuli. A o tom jsme připraveni s ČMMJ diskutovat a spolupracovat.

Přesto by ale podle mého názoru pořadu větší odbornost prospěla.

Víte, já si myslím, že detailní odborné informace si myslivci vždy najdou. Náš pořad v rozsahu 23 minut na každý díl nemůže dopodrobna rozebírat odborný problém, ale má za úkol těm, kteří myslivosti tolik nerozumí pomoci se informovat a orientovat například jak se chovat v lese, proč si nebrat srnčata domů a jak rozpoznat ohaře od barváře a kulovnici od brokovnice. Ale jak jsem již řekla, diskusi a tříbení názorů na to, co by v pořadu být měl a co už ne se vůbec nebráním, právě naopak, proto jsem vás oslovila s nabídkou spolupráce

Můžete čtenářům Myslivosti trochu poodhalit zákulisí pořadu? Kdo vlastně pořad připravuje?

Pořad připravuje tým scénáristů a externích spolupracovníků, kteří přijdou s nápady a tématy. Může ale přijít i naše vlastní produkce, že když např. natáčeli tam a tam, objevili něco zajímavého, co by podle jejich názoru stálo za zařazení do pořadu. Musím říci, že atmosféra kolem natáčení je velmi vstřícná. Například právní poradna s JUDr. Nechanickým, která má mimochodem velmi dobrý ohlas, vznikla tak, že do běžné a pravidelné Listárny ČT přišel dotaz paní, která se rozčilovala, že jí myslivec zastřelil psa. Kameraman, který to natáčel a není myslivec, se přišel se mnou dohadovat, proč když je majitel lesa tam musí trpět nějaké myslivce a proč není zvěř jeho.

Já a dramaturgyně dr. Marie Loucká dáme na hromadu přišlé nápady a snažíme se udělat bodový scénář. Vybíráme samozřejmě témata tak, aby byla aktuální v příslušném měsíci. Což je ale někdy těžké, protože my musíme natáčet nejpozději dva měsíce před vlastním uvedením. Naštěstí už z loňského roku máme řadu akcí předtočených jako jsou např. hony a můžeme je teď zařadit do příslušného měsíce. V tomtosměru se nám letos již dýchá lépe než když pořad začínal.

Konkrétní detailní scénáře na jednotlivé rubriky dodávají externí scénáristé, máme pak velmi zkušeného scénáristu supervizora, který to vše posuzuje z hlediska odborného scénáristického. Musí zkontrolovat a sladit tu odbornost televizní, kdy se musí počítat například s tím, že když je reportáž napsána na dvě minuty, s nutným komentářem a vstupy se jusí počítat s minutami nejméně čtyřmi či naopak se musí z důvodu spádu a běhu pořadu některé reportáže a vstupy zkrátit, aby pořad nebyl nudný a rozvláčný.

Takže se nebráníte tomu, že by vám dodali scénář myslivci třeba i přímo z praxe?

Námět může dodat v podstatě kdokoli, ale scénář má už určité náležitosti, které musí i externí scénárista respektovat a je třeba se to naučit. Proto logicky nelze akceptovat vše co přijde. My také někdy můžeme vyrazit na obhlídku a posoudit, zda by byla na nabízené téma reportáž zajímavá a nebo dokonce musíme ověřit, zda nám sdělené informacese zakládají na pravdě a faktech. Tím ale nechci odradit čtenáře Myslivosti – máme samozřejmě stále zájem o nová témata a náměty, budu jen ráda, když buď přímo sem k nám nebo prostřednictvím redakce Myslivosti čtenáři napíšou a nabídnou zajímavé náměty. Viděla bych to ale spíše na úrovni jednotlivých témat než přímo zpracovaných scénářů.

Od záři by tedy každý měsíc měl být jeden díl pořadu Jak na to věnován myslivosti. Jaká je naděje, že zůstane pořad zachován i pro rok následující?

Čtyři podzimní díly jsou jisté, nejpozději v říjnu se rozhodne, zda pořad zůstane ve vysílacím schématu České televize i na příští rok. Okolností ve hře je celá řada. Záleží samozřejmě hlavně na tom, jaká bude po tomto pořadu poptávka. Je třeba si taky uvědomit, že pořad magazínového typu je mnohem dražší než jiné ve studiu, musíte platit štáb a techniku, jezdit na výjezdy a reportáže, přizpůsobovat natáčecí program počasí a přírodě, zpracovávat množství různorodých témat. A to vše stojí nemalé finanční prostředky. A samozřejmým přepokladem je kladný pohled z míst v rámci České televize, které o pořadech rozhodují.

A co moderátor, i myslivecké díly bude moderovat Rudolf Hrušínský?

Musím říct, že Ruda je fantastický nadšenec a obětavec, je ochoten se nechat štábem vláčet několik dní v měsíci po všech koutech republiky a snášet veškerá úskalí televizní práce. Navíc působí nesmírně přirozeně a přátelsky, divácké ohlasy jsou veskrze pozitvní a nemám sebemenší důvod uvažovat o změně. Vždyť budete mít osobně možnost být při natáčení a vyzpovídat ho.

A co divácké zázemí? Jak jste spokojena Vy osobně, resp. odpovědná místa v České televizi se sledovaností, resp. ohlasem na pořad mezi diváky?

Z hlediska diváckého zázemí jsem spokojena, pokrýváme podle našeho názoru dostatečně cílovou diváckou skupinu a pořad Jak na to je v podstatě trvale v top dvacet mezi programy České televize. Důležité ale je, aby bylo patrné, že myslivci chtějí pořad pro myslivce, rybáři pořad pro rybáře atd. Dopisů od diváků a ohlasů dostáváme čím dál tím víc. Proto jsme nakonec kontaktovali redakci Myslivosti, aby se ještě více posílil kontakt s řadovými myslivci a budu jen ráda, když se rozeběhne vzájemná spolupráce a výměna témat a nápadů. Jistě ale i Vy sám víte, že není na světě člověk ten, který by se zavděčil všem. Vždy to bude otázka kompromisů a vždy se najdou tací, kteří budou mít výhrady. Budou-li diváci chtít, abychom byli více odborní, budeme se snažit vyhovět a naopak. Možná se budete divit, ale zajímají nás víc ohlasy nemyslivců než myslivců.

Neuvažujete o tom, že by se pořad z hlediska vysílání posunul do divácky atraktivnějších časů? A co třeba reprízy?

Ale on v divácky atraktivním čase je a my jsme to tak chtěli. První půlrok jsme vysílali v neděli v půl šesté večer a sledovanost byla podstatně nižší. Lidé se vraceli z chalup, chystali děti na druhý den do školy apod. Zatímco nedělní poledne je doba, kdy jsou všichni doma, sedí u oběda a třeba i v létě si to pustí v rámci polední relaxace. No a reprízy máme dvě, někdy i tři, a divil byste se, kolik lidí mi volá, že pořad viděli v pět ráno! Vždyť se lidé dívají třeba i při nočních směnách a službách!

Přejme tedy na závěr pořadu Jak na to, aby našel důstojné místo mezi pořady České televize jak v druhé polovině roku letošního, tak hlavně byl mezi těmi vyvolenými v roce příštím. Nám myslivcům pak přejme, aby připravovaná dramaturgická změna přitáhla jak pozornost dalších diváků, tak hlavně přispěla k obhájení činnosti myslivců mezi veřejností a pochopení jejich činnosti ve prospěch přírody. Zkusme proto s nadhledem překonat nekonečné a nikam nevedoucí spory a nevraživosti a přispějme ke zdaru společné věci. Vyděláme na tom všichni, jen musíme chtít!