ENERGETICKÉ PLODINY A ZVĚŘ

Dr.Ing.František LIBOSVÁR

Je známou skutečností, že rostlinný pokryv je základním předpokladem existence všech živočichů a závisí na něm druhové i početní zastoupení. Na poušti, v tropic-kém deštném pralese, za polárním kruhem a stejně i ve středoevropské krajině je takové druhové a početní zastoupení živočichů, jaký je zde rostlinný pokryv. Tato skutečnost se zákonitě vztahuje i na zvěř, která je středem našeho zájmu v naší současné krajině. Původní rostlinný pokryv byl změněn za umělý, (pole, louky, les, parky, zahrady atd.) a tím byla nucena existující zvěř se přizpůsobit, nebo člověku ustoupit, (pokud bylo ještě kde). Víme, že změna rostlinného pokryvu člověkem pro zvěř nebyla vždy jen v neprospěch. Mnohé nově zavedené plodiny byly pro zvěř vhodnější, než původní planě rostoucí rostliny, (viz jeteloviny, okopaniny, zelenina, ovocné sady, zakládání luk a podobně) a díky tomu některé druhy zvěře v dané době dosáhly historicky největší početnosti. V minulém století to byli především zajíci, koroptve, bažanti, srnčí zvěř, jelení zvěř a v současnosti černá zvěř.

Problémem posledních desetiletí a současnosti je snižování počtu pěstovaných plodin a likvidace ostatních planě rostoucích druhů rostlin při monokulturním způsobu hospodaření. Při takovém způsobu hospodaření se upřednostňují ekonomicko-vlastnické zájmy a myslivci, kteří pozorně sledují tyto změny mají oprávněné obavy přede-vším o drobnou zvěř.

V současnosti je evropský trh v nadbytku potravin. Bylo by jednoduché řešení potraviny nevyrábět a nebo vyrábět jen v podmínkách, kde to je ekonomicky výhodné. Toto je však nereálné z toho důvodu, že racionálně provozované zemědělství je nenahraditelnou údržbou kulturní krajiny v níž žijeme. V takovéto krajině jsme dosáhli myslivecko-chovatelského vrcholu drobné zvěře. V současné době neobdělávaná půda se sama nevrátí do podoby původní středoevropské stepi nebo pralesa, ale na neobdělané půdě začnou vznikat rostlinná společenství nejagresivnějších druhů, jako je pcháč rolní, bolševník velkolepý, zlatobýl kanadský, netykavka žlaznatá, turan kanadský a další. Takový rostlinný pokryv je pro lidskou společnost a i většinu živočichů naprosto nepřijatelný. Rozšiřují se zde klíšťata, semena a pyl způsobující alergie. Jmenované rostliny j sou často toxické a pro zvěř bezcenné. Výzkumní pracovníci za této situace nabízí zemědělským podnikům alternativní řešení uvedeného problému pěstováním energetických rostlin, poněvadž energie nebude nikdy pro člověka nadbytek . Tento úkol řeší Výzkumný ústav rostlinné výroby a České sdružení pro biomasu Praha 6 - Ruzyně. Pro zvěř to bude opět rychlá změna se kterou se různé druhy budou vyrovnávat podle geneticky dané přizpůsobivosti a pomoci myslivců.

Lze jen předpokládat, jak se tyto změny na zvěř projeví, poněvadž praktické poznatky a zkušenosti ještě nemáme.

Mezi energetické rostliny patří poměrně známé rychle rostoucí dřeviny, jako jsou topoly a vrby.Tyto dřeviny se v tri až pětiletém obmýtí v mimovegetačním období sklízí, dosouší, štěpkují a briketují.

Takovéto kultury lze považovat pro zvěř za vhodnější, než olejniny nebo některé obilniny. Topná biomasa se sklízí i z jednoletých a vytrvalých bylin. Ve státech EU se z bylinných energetických rostlin se doporučuje především Miscanthus, tak zvaná " sloní tráva ". Pokusné výsledky v našich podmínkách byly neuspokojivé pro vysoké nároky na teplotu, pravidelné srážky a vysoké náklady na výsadbu. Na stanovišti Miscanthus vydrží až dvacet let.Uvedené výzkumné pracoviště tuto rostlinu v ČR nedoporučuje.

V našich podmínkách se doporučuje využívat vzrůstné jednoleté rostliny jako jsou : súdánská tráva, komonice bílá, sléz krmný, konopí seté a laskavec . Z trav lze využívat lesknici rákosovitou, sveřep samužníkovitý a sveřep bezbranný.

Z hlediska praktického a ekonomického se jeví nejvýhodněji využívat vzrůstné a nenáročné víceleté rostliny jako jsou: topinambur, mužák prorostlý, jestřabina východní, oman pravý a krmný šťovík. S tímto šťovíkem máme u nás největší zkušenosti, poněvadž byl původně šlechtěn pro krmivářské účely a ověřován na více pracovištích v ČR. Má dobré krmivářské vlastnosti a lze jej využívat i jako zeleninu. Pro zvěř může být šťovík dobrou časnou jarní krytinou, zdrojem potravy a po sklizni v časném podzimu a zimě taktéž. Zaplevelení orné půdy touto plodinou nehrozí, poněvadž založení tohoto porostu je agrotechnicky poměrně náročné.

Šťovíky, kadeřavý a tupolistý rostoucí u nás, jako plevel v pícninách jsou jiné druhy s jinými vlastnostmi a nelze je v ničem s tímto šťovíkem srovnávat. Vzhledem k tomu, že tento krmný šťovík vytváří velké množství suché biomasy začal se z úspěchem pěstovat jako zdroj energetické biomasy. Vyšlechtěn byl v Rusku ze šťovíku ťanšanského a šťovíku zahradního s názvem Uteuša. Na stanovišti vydrží 15 - 20 let. Od druhého roku dosahuje výšky 1, 5 - 2 m čímž se velmi podobá z hlediska krytiny kukuřici. Jeho vytrvalost předpokládá minimum agrotechnických zásahů, čímž může být pro zvěř bezpečnější. Sklizeň se provádí v červenci, kdy většina drobné zvěře má již vyvedená mláďata. Zemědělské družstvo vlastníků Fryšták v Zlínském kraji v roce 2003 založilo plantáž „Uteuši“ o výměře 20 ha a jaký vliv bude mít tato kultura na zvěř budeme sledovat spolu s Mysliveckým sdružením a jmenovaným podnikem.