Dokud si mají divočáci čím plnit žaludky, zůstávají doma

Divoká prasata nejsou takovými tuláky, jak se traduje v mysliveckých mýtech. Na několik desítek kilometrů dlouhou pouť se vydávají jen ojediněle. To jasně dokládají dílčí výsledky výzkumu, který už několik let provádí Roman Urbanec. Počty divokých prasat narůstají. O tom, jakou paseku dokážou napáchat na polích, mohou zemědělci vyprávět romány. Proto se ředitel lesnické divize rožmberské společnosti Agrowald Roman Urbanec rozhodl zjistit, jak je to s migrací černé zvěře doopravdy. "Černá zvěř je naší původní zvěří a z mysliveckého hlediska je její chov velmi zajímavý a žádoucí. Proto bychom ji neměli likvidovat, ale omezovat její stavy na únosnou míru," uvádí Roman Urbanec.

Aby myslivci mohli chov černé zvěře usměrňovat, musí znát její migrační tahy. Roman Urbanec výzkumný projekt zahájil před třemi roky po dohodě s profesorem Josefem Hromasem z brněnské lesnické fakulty a za podpory tehdejšího českokrumlovského okresního úřadu. Projekt ale podporuje i veterinární správa a Okresní myslivecký spolek Českomoravské myslivecké jednoty Č. Krumlov, pomáhají i myslivci v honitbách chovatelské oblasti Vltava.

"Dospěl jsem k dílčím výsledkům, které se shodují se zahraničními poznatky. Zvířata se pohybují za potravou," říká Roman Urbanec.

Černou zvěř ředitel se spolupracovníky chytal, značkoval a sledoval v honitbách Přířez a Třešňovice, které mají celkem 5761 hektarů a které leží v centru chovatelské oblasti Vltava o rozloze 21 917 hektarů. V této zóně převažuje extenzivní zemědělská výroba s pastevním odchovem skotu.

Pracovníci Agrowaldu odchytávají zvěř do pěti stabilních odchytových zařízení v honitbě Přízeř a Třešňovice.

"Odchyt provádíme jen v určitých ročních obdobích, kdy má stres na zvířata co nejmenší dopady. To znamená od listopadu do ledna, kdy jde zvěř hlavně za krmivem, selata jsou už odrostlá a bachyně nejsou tak plné, tedy gravidní. Zaměřujeme se na lončáky, protože zvěř musíme uspat nastřelovací puškou a manipulace s bezvládným zvířetem není nijak jednoduchá," přiblížil Roman Urbanec. Sledovaná zvířata jsou pak ozdobena žlutou plastovou značkou na slechu.

Ukázalo se, že v menší honitbě Třešňovice, na jejímž území se zemědělsky nehospodaří, je migrace černé zvěře větší, a to zejména v letních měsících, kdy divočáci odcházejí do sousedních honiteb. Hlavně na Přídolsko a Kaplicko, kde jsou lákavá pole s obilím a kukuřicí. V zimě se černá zvěř drží v honitbě, protože její houštiny skýtají ideální krytové podmínky a terén závětří. Myslivci rovněž zvěř vydatně přikrmují, takže nijak nestrádá hladem.

Na největší honitbě v regionu v Přízeři se dosud polaří, a tak se divočáci převážně zdržují na území honitby. I tam v zimě myslivci přikrmují a jsou tam dobré krytové podmínky. Rozdíly v migraci v jednotlivých ročních obdobích tu nejsou tak výrazné.

"Zajímavou výjimkou byla bachyně, která urazila zhruba 60 kilometrů. Střelili ji až v Truskovicích u Vodňan. Nebo lončák střelený zhruba 200 až 300 metrů od hranice na rakouském území. Víc podobných případů jsme ale nezaznamenali," konstatoval Roman Urbanec.

Ve sledovaném regionu jsou divočáci spíše stálou, stanovišti věrnou zvěří. Směr a vzdálenost přesunů zvěře ovlivňuje potravní nabídka. Velikost domovského okrsku rodinných tlup je v létě 800 až 1000 hektarů, v zimním období 600 až 800 hektarů.

Tam, kde je černá zvěř stálá, mají myslivci šanci chovatelskými zásahy významně ovlivňovat populaci a tím i škody v zemědělství.

"Ve výzkumu pokračujeme. Prosím proto myslivce, kteří střelí divočáka se žlutou značkou, aby o tom podali Agrowaldu zprávu na telefonní číslo 380 749 825," vyzývá Roman Urbanec.