Děláme dost pro záchranu tetřeva hlušce v České republice?

Ing. Josef Jirát, CSc., Ministerstvo životního prostředí

V Evropě byly populace tetřevů ještě vprvní polovině 20. století na velmi dobré úrovni. Ve střední Evropě však nastal zhruba od 40. let zlom a stavy kurovitých začaly klesat. Od 80. let dochází kúbytku tetřevů i vseverní Evropě a vRusku. Evropská populace je nyní odhadována na asi 600 až 1.100 tisíc párů a ztoho zhruba dvě třetiny se nachází na území Ruska.

Snímek Eduard Studnička

Obdobný trend bylo možné pozorovat i u nás. Nepravidelný výskyt ve většině rozsáhlejších lesních komplexů se postupně měnil na ostrůvkovitý vpohraničních horách. Knejprudšímu poklesu stavu tetřevů došlo vsedmdesátých letech, kdy klesly stavy na minimum i vKrkonoších avJeseníkách a celková plocha osídlení sesnížila zhruba o 90 %. Zatímco vykazované stavy tetřevů vr. 1970 činily 800 ptáků, vr. 1980 300 ptáků a vr. 1990 již jen asi 150 až 180 ptáků , kdy se strmý pokles víceméně zastavil. Tento stav zhruba přetrvává i do současnosti. Výskyt tetřevů je nyní omezen pouze na pohraniční horské oblasti. Šumava je jedinou naší oblastí (a jednou zmála vestřední Evropě), kde je relativně početnější a pravidelně se rozmnožující populace tetřevů, ikdyž izde se její stav pohybuje spíše na spodní hranici potřebné pro dlouhodobé přežití. Ostatní naše populace jsou již hluboko pod hranicí biologického minima a bez schopnosti významnější reprodukce.

Na varující úbytek tetřevů u nás aktivně reagovali jako první, již vr. 1964, pracovníci Správy Krkonošského národního parku (dále jen “KRNAP”), kdy zadali Lesnické fakultě Brno zpracování projektu záchrany tetřevů vKrkonoších. Již tehdy se pochybovalo o reálné možnosti zachránit tetřevy vKrkonoších přirozenou cestou. Vr. 1976 byl proto zahájen ve Vrchlabí náš první umělý chov schovným hejnkem 14 ptáků. Základním cílem chovu si bylo ověřit praktické metody chovu apostupně zahájit posilování tehdy ještě zde existující původní populace tetřevů. Většina navržených opatření se vmnohém nelišila od současných názorů či postupů. Řadu rozhodujících úkolů se však nepodařilo splnit. Přesto první dosažené výsledky jsou zdnešního pohledu obdivuhodné. Vobdobí 1985 až 1993 se od chovného hejnka vpočtu od 6 do 13 slepic získalo postupně 500 vajec, zkterých se vylíhlo 214 kuřat, ztoho bylo odchováno 104 a vypuštěno do přírody 72 (47 + 25) ptáků. Výraznou postavou vřešení této problematika byl ředitel KRNAP ing. Jiří Svoboda. Negativní vývoj krkonošské populace se však nepodařilo zastavit.

Vnávaznosti na jednání regionální Komise pro chov tetřevovitých ptáků (Trutnov březen 1993) sezačalo vcelé problematice angažovat Ministerstvo životního prostředí (dále jen “MŽP”). Zjeho iniciativy byla na jaře roku 1994 ustanovena ze zástupců státní správy, vědeckých ústavů aškol, státních lesů, vojenských lesů a statků a chovatelů tetřevů Pracovní skupina pro záchranu tetřeva hlušce. Na její činnost navázal vr.1997 při MŽP oficiálně ustanovený Poradní sbor prozáchranu tetřeva hlušce vČR (dále jen “PS”). Vpočátcích bylo hlavním smyslem této aktivity dát celé činnosti určitý systém a řád a uvést ji do souladu splatnými právními předpisy.

Na začátku r. 1994, roku zahájení přípravné etapy systémového řešení celé problematiky (období 1994 až 1997), byl u nás následující výchozí stav péče o tetřevy. Pokračoval umělý chov vKRNAP vnově vybudovaném zařízení na Rýchorách (náklady včetně osvěžení krve chovného hejnka téměř 3 mil. Kč) schovným hejnkem 16 ptáků, ztoho 8kohoutů a 8 slepic (dále jen číselný údaj “celkem = kohouti + slepice”) a umělý chov u Lesů ČR, s. p., LZ Prachatice, odchovna Mlynářovice (dále jen “Mlynářovice”), zahájený vr. 1988 schovným hejnkem 11 = 3 + 8 ptáků, byla zahájena příprava umělého chovu Lesů ČR, s. p., LS Karlovice, odchovna Vidly (dále jen “Vidly”) - zatím jen jeden zraněný kohout (v říjnu 1993 vypuštěn snad u nás poprvé kohout svysílačkou, kterou však během týdne ztratil), začínal experimentovat ing. Macháček sjedním kohoutem, Foresta, a. s. Velké Karlovice (dále jen”Foresta”) zahájila výstavbu vypouštěcího zařízení v Beskydech za účelem vypouštění ptáků dovezených ze zahraničí a končil omezený umělý chov u ČMMJ, Interlov Tři sekery schovným hejnkem 6 = 4 + 2 ptáků.

Pracovní skupina a později PS se scházejí pravidelně jednou za rok a to nejčastěji vmístech, kde je možné získat nové zkušenosti a poznatky přímo vterénu. Vedle námětů adoporučení státní správě je hlavním přínosem těchto setkání bezprostřední výměna zkušeností, koordinovanost postupů, operativní seznámení se snovými poznatky, společná řešení problémů, atd. Svoji činností přispěla i klegalizaci všech aktivit týkajících se tetřeva jako zvláště chráněného, kriticky ohroženého živočišného druhu. MŽP, po dohodě sMinisterstvem zemědělství (dále jen MZe), vydala rozhodnutí o povolení výjimky o chovu zvláště chráněných živočichů vzajetí a o povolení záchranných chovů, kde stanovila i jednotné podmínky chovu (důsledná evidence, jednotné značení apod.).

Za významné události “přípravné etapy” možno považovat vr.1994 vybudování vypouštěcího zařízení Forestou v Beskydech, vr. 1995 rozšíření odchovny vMlynářovicích, vybudování nového zařízení na umělý chov tetřevů vKRNAP, Horním Maršově, první početnější dovoz mladých ptáků (26) ze Spolkové republiky Německo (dále jen “SRN”) za účelem jejich vypuštění do lesů Beskyd, ale i neúspěch při aklimatizaci (kuna vnikla do zařízení a ztráta min. 16 ptáků), zahájení postupné výstavby našeho nejrozsáhlejšího zařízení pro umělý odchov veVidlích kzabezpečení reintrodukce ptáků především vJeseníkách, vroce1996 založení odděleného nového chovného hejnka zptáků (12) dovezených zjižního Švédska v KRNAP s využitím potomstva pouze vKrkonoších, zahájení reintrodukčního programu u Vojenských lesů a statků, s.p.(dále jen “VLS”) vBrdech prvním hromadným dovozem ptáků ze SRN a jejich vypuštěním (22) z vybudovaného vypouštěcího zařízení, vybudování vypouštěcího zařízení vNárodním parku (dále jen NP) Šumava, vr. 1997 první náhodné pozorování vypuštěných přezimujících ptáků u VLS v Brdech, první delší sledování vypuštěných tetřevů pomocí telemetrie, první početnější vypuštění kuřat (20) odchovaných vMlynářovicích do NP Šumava, doplnění chovného hejnka vMlynářovicích o kohouta odchyceného na Šumavě ve volné přírodě, ukončení aktivit Foresty Velké Karlovice vBeskydech vypuštěním tří ptáků z dovozu, doporučení PS vedení MŽP projednat a schválit návrh Záchranného programu kriticky ohroženého živočicha tetřeva hlušce v České republice (dále jen “ZPTH”).

Vprůběhu let 1994 až 1997 se stav tří chovných hejnek a jednoho experimentujícího chovu (mimo ČMMJ, Interlov - Tři sekery) postupně zvýšil z 29 = 13 + 16 ptáků na 50 = 19 + 31 ptáků svýrazně příznivějším poměrem pohlaví ve prospěch slepic; bylo získáno 432 vajec, zkterých sevylíhlo 160 kuřat a bylo odchováno 100 ptáků, ztoho 77 vMlynářovicích.

Do volné přírody bylo vypuštěno 147 = 79 + 68 ptáků, ztoho 5 = 3 + 2 bylo vybaveno vysílačkami. Zdovezených 104 = 51 + 53 ptáků z NSR bylo vypuštěno 77 = 41 + 36 ptáků (18ptáků predace kunou, úhyn v době před vypuštěním) a zbytek 70 = 38 + 32 ptáků bylo z chovů Mlynářovice a KRNAP. Na Šumavě bylo vypuštěno 60 = 33 + 27 ptáků, vBeskydech 33 = 17 + 16 ptáků a vKrkonoších ulétlo zpoškozené odchovny 10 ptáků.

Po tomto “přípravném” období bylo zcela logické posunout aktivity kzáchraně tetřevů kvalitativně výše. Dosavadní činnost, založenou především na dobrovolnosti, nadšení a dohodě zúčastněných, bylo nutné rozšířit. Stavy kriticky ohroženého ptáka, pohybující se s výjimkou Šumavy, pod hranici biologického minima, vyžadovaly radikálnější systémové řešení. MŽP proto vsouladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zpracovalo na základě studie ing. Havránka, CSc. a dosavadních získaných zkušeností návrh ZPTH, který poschválení vedením resortu nabyl platnosti vsrpnu 1998 a to zveřejněním ve Věstníku MŽP, částka 4/1998.

Než přistoupíme khodnocení výsledků, dosažených během pěti let platnosti ZPTH, neuškodí si připomenout jeho základní myšlenky.

Vzhledem ktomu, že pro existenci tetřevů je rozhodující stav biotopu, bylo nutné zjistit současné nejvhodnější oblasti sodpovídajícími biotopy. Pomocí databáze geografického informačního systému byla posouzena vybraná území zhlediska velikosti lesních komplexů, typu avěku lesních porostů, jejich zařazení do pásem ohrožení imisemi, stupně ohrožení kalamitami, délky linií mezi lesní anelesní půdou, výškových a srážkových poměrů, doby trvání sněhové pokrývky, hustoty silniční sítě, atd. Zároveň bylo přihlédnuto i k dosavadnímu vývoji a stavu jednotlivých populací, k reálné možnosti jejich přežití či obnovy a k dostupným poznatkům praxe. Tak byly zařazeny mezi oblasti snejlepšími podmínkami pro existenci tetřevů (I.) Šumava, Český les a Beskydy, dooblastí sdobrými podmínkami (II.) Jeseníky, Krkonoše a Brdy, do oblastí s horšími podmínkami (III.) Žďárské vrchy a Křivoklátsko a do oblastí snepříznivými podmínkami (IV.) Krušné hory. Bylo rozhodnuto, že základní záchranné aktivity budou rozvíjeny vpříštích 20 až 30 letech pouze v I. a II. oblasti a pro ně bude zabezpečeno urychlené zpracování konkrétních oblastních ZP, které by reagovaly na místní specifické podmínky. Dále byly stanoveny rámcově ihlavní směry řešení jako např. trvalá péče o biotop, vytváření sítě tzv. stabilizačních center a to zejména ve zvláště chráněných územích snejvyšším stupněm ochrany přírody, případně vbiocentrech územních systémů ekologické stability území, realizace specifických zásad hospodaření vlesích zakotvených již vlesních hospodářských plánech a plánech péče o území, vyloučení používání biocidních látek a umělých hnojiv, snížení tlaku hlavních predátorů, omezení a usměrnění hospodářských a rekreačních aktivit, pravidelný a dlouhodobý monitoring, atd.

Vrámci realizace ZPTH bude preferovaná středoevropská subspecie Tetrao urogallus major stím, že vKRNAP bude samostatně ověřován chov subspecie Tetrao urogallus urogallus, která se zde víceméně osvědčila v 80. letech. Ročně by se mělo vypouštět do volné přírody minimálně 115 ptáků (asi 25 ptáků při obnově populace, asi 15 ptáků při posilování stávající populace na Šumavě).

Hlavním zdrojem ptáků pro reintrodukci budou tři naše uznané umělé chovy (odchovny Mlynářovice, Vidly a KRNAP), kde nutno doplnit chovná hejnka na optimální stav a postupně dosáhnout inkubace a odchovu kuřat vlastními nebo adoptivními matkami vpodmínkách comožná blízkým přírodě až do výše 50 ptáků na jednoho chovatele. Pro udržení diverzity genofondu chovných hejnek je nutné provádět řízenou výměnu chovných jedinců. Dalším zdrojem budou dovozy dospívajících kuřat zumělých chovů ze zahraničí, především zeSRN, které bude možné vpřípadě možnosti ověření kvality a původu využít i kosvěžení našich umělých chovů.

Nejproblematičtější fází je převod uměle odchovaných mladých ptáků do přírodního prostředí a jejich adaptace na nové podmínky. Jako nejvhodnější byla doporučena metoda vypouštění ptáků zvypouštěcího zařízení skládajícího se zadaptační voliéry a ze zajišťovací oplocenky pojednom až dvou týdnech pobytu, případně metoda vypouštění přímo zodchovny. Vlastní reintrodukci měly zabezpečovat uživatelé vybraných dotčených honiteb, tedy Správa NP a CHKO Šumava a Lesy ČR, s.p. (dále jen “LČR”) na Šumavě, Správa KRNAP vKrkonoších, Vojenské lesy a statky vBrdech, LČR vJeseníkách a Foresta vBeskydech.

ZPTH má platnost deset let (1998 až 2007) a předpokládané náklady na jeho realizaci vminimální variantě představují 12 mil. Kč, na jejichž zabezpečení se budou podílet především MZe, MŽP, LČR, VLS a správy KRNAP a NP a CHKO Šumava. Celou činnost měla koordinovat Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen “AOPK”) společně spříslušnými odbory MŽP vúzké součinnosti sPS.

Kriterium úspěšnosti reintrodukce tetřevů voblasti bylo převzato ze zahraničních zkušeností a spočívá vtom, že po desetiletém každoročním vypouštění minimálně 25 ptáků se tato populace aktivně rozmnožuje nejméně následujících pět let.

Dokončení vpříštím čísle