DAŇČÍ ZVĚŘ NA VÍTKOVSKU

Ing. Gustav KOŘÍNEK

O zazvěřování honiteb na Vítkovsku daňčí zvěří jsem mysliveckou veřejnost informoval prostřednictvím časopisu Myslivost již před 34 lety. Jako iniciátor celé této akce jsem měl možnost sledovat nákup daňčí zvěře a její vypouštění do přípravných aklimatizačních obůrek v několika honitbách. První daňčí zvěř byla na Vítkovsku vysazena v roce 1968 v režijních honitbách Lesního Závodu Vítkov a to v honitbách Lesy a Dubová.

V roce 1969 bylo započato vysazování této zvěře do honiteb užívaných mysliveckými sdruženími. Do aklimatizačních obůrek byla zvěř umísťována vždy v zimních měsících a po vykladení mláďat byla na jaře i s daňčaty vypouštěna do volnosti. Zvěř pro zazvěřování byla nakupována z různých oborových chovů. Z obory Hukvaldy, Březka, Lešná a z obor Lesního Závodu Židlochovice. Z mysliveckých sdružení, pokud si vzpomínám, se akce vypouštění daňčí zvěře do honiteb zúčastnili myslivecká sdružení Nové Vrbno, Čermná, Melč, Jakubčovice, Kerhartice, Spálov a Fulnek-Jestřábí. Celkem bylo v rámci této rozsáhlé akce vysazeno na Vítkovsku celkem asi 50 jedinců daňčí zvěře. V letech 1968 1970 byly pro uskutečnění této akce velmi vhodné podmínky. Dohodou mezi zástupci Lesního Závodu Vítkov a zástupci státního statku Vítkov z dřívějších let byly vytvořeny honitby, které měly relativně větší výměry a hlavně hranice těchto honiteb byly vedeny ideálně po státních silnicích, větších vodotečích a podobně.

Po vypuštění zvěře do volnosti se tato zdržovala nejdříve v okolí blízkém od aklimatizačních obůrek. V dalších letech se pak postupně rozšířila do okolních honiteb. Poměrně rychle se rozšířila lesnatým údolím podél řeky Moravice až po obec Hradec nad Moravicí. Dále se šířila všemi směry do ostatních sousedních honiteb. V současné době po 36 letech od vypuštění prvních kusů je daňčí zvěří zazvěřena značná oblast honiteb a to jak v okrese Opava, tak Nový Jičín a Přerov. Tato zvěř se stala velmi atraktivní a jedním z nejvýznamnějších druhů zvěře vedle zvěře srnčí a zvěře černé.

V prvních asi patnácti letech po vypuštění zvěře bylo uloveno několik silných trofejových daňků. Nejsilnější daněk byl uloven asi v honitbě Nové Vrbno panem O. Daníčkem. Na celostátní výstavě byla tato trofej daňka ohodnocena zlatou medailí. V té době to byla nejsilnější daňčí trofej ulovená ve volné honitbě v ČSSR.

Prostředí zdejších honiteb chovu daňčí zvěře velmi vyhovuje i přesto, že se nadmořská výška pohybuje okolo 500 m nad mořem. Vysoká úživnost pro zvěř je dána především střídáním menších lesních celků a zemědělské půdy. V době vegetace má zvěř nadbytek velmi kvalitní potravy na lukách a polích se zemědělskými plodinami. V zimních měsících nachází dostatek potravy na bylinném a keřovém podrostu prořídlých lesů. Škody na lesních porostech ohryzem kůry kmenů smrků a kmenů dalších důležitých hospodářských dřevin daňčí zvěř zde nepůsobí. Škody okusem lesních sazenic a podrostů jsou podobné škodám, které na lesních kulturách a podrostech působí zvěř srnčí.

V honitbách, které spadají pod kompetenci MÚ Vítkov a Magistrát Opava bylo v roce 2003 vykázáno ulovení 54 daňků, 84 daněl a 77 daňčat. Hodnocení trofejí provedla komise OMS Opava ve dnech 15. 16. května 2004 na pořádané výstavě trofejí v zámku v Hradci nad Moravicí. Pro každého myslivce bylo jistě velmi zarážející, že mezi vystavenými trofejemi nebyla žádná trofej staršího daňka. Byly zde vystaveny pouze trofeje daňků I. a II. věkové třídy. Z celkového počtu ulovených daňků bylo uloveno 80 % daňků v I. věkové třídě a 20 % daňků ve II. věkové třídě. Je také zajímavé, že z 39 daňků ulovených v I. věkové třídě bylo komisí označeno 19 trofejí červeným bodem jako nesprávný odstřel. Podobně tomu bylo i v předcházejícím roce. Ve III. věkové třídě daňci loveni nebyli.

Je možno říci, že daňci v celé této oblasti jsou zpravidla odloveni dříve, než dosáhnou věku 5 let. Je také velmi zajímavé, že dle výkazu o dostřelu bylo uloveno 54 daňků a 84 daněl. V honitbách již řadu let početně převládají daněly nad daňky a je otázka, zda výkazy o prováděných odlovech jsou pravdivé, neboť počet daněl několikanásobně převyšuje počet daňků nejméně v poměru 1 : 3. Je skutečností, že v řadě honiteb je daněk špičák loven „na potkání“ naprosto bez ohledu na chovnou hodnotu. Dá se říci, že v současnosti je daňčí zvěř na Vítkovsku chována pouze pro produkci zvěřiny bez zaměření na možnost získání cenné trofeje. Příčina popsaného hospodaření s daňčí zvěří v této oblasti spočívá také v rozbití původních ucelených větších honiteb na honitby menší. Daňčí zvěř využívá běžně prostoru celé oblasti, střídá se ve všech honitbách. I když jsou přírodní podmínky v jednotlivých honitbách zcela stejné, až na rozdílné zastoupení lesů a polí, je v některých honitbách daňčí zvěř tzv. normovaná a jiných normovaná není. V těch honitbách, ve kterých je normovaná platí odlov schválený v plánu chovu a lovu. V honitbách, ve kterých daňčí zvěř normovaná není, může uživatel honitby volně lovit daňčí zvěř holou a špičáky. Starší daňky může pak lovit na základě povolení MÚ, které tento úřad údajně bez problému vystavuje. Honitby s tzv. normovanými a nenormovanými stavy daňčí zvěře se navzájem prolínají a tvoří jednu oblast. Pokud má být v chovu daňčí zvěře docíleno alespoň uspokojivých výsledků chovu, je bezpodmínečně nutné jednotné řízení chovu a lovu daňčí zvěře v celé oblasti, ve které se tato zvěř vyskytuje. Bez tohoto opatření není možný řádný myslivecký chov této zvěře. Z výsledků hodnocení trofejí provedené OMS Opava z oblasti chovu daňčí zvěře v okolí Vítkova vyplývá, že daňčí zvěř není řádně myslivecky obhospodařována. Za současného stavu není žádná perspektiva, že se v této oblasti podaří v některé honitbě dochovat starší daňky přes 5 nebo 6 let.

Jako ukázku současného hospodaření uvedu několik příkladů odlovů: v honitbě Hořejší Kunčice byli uloveni 3 daňci, z toho 2 vyloženě chovní; v honitbě Jakartovice uloveni 2 daňci, oba vyloženě chovní; v honitbě Dolní Životice byli uloveni 4 daňci, taktéž všichni vyloženě chovní. Je možné, že některým uživatelům honiteb, ve kterých není daňčí zvěř normovaná tento stav plně vyhovuje.

Jedním z důvodů, proč byl chov daňčí zvěře v honitbách na Vítkovsku zaveden bylo časté kolísání početních stavů srnčí zvěře a to v důsledku úhynu zvěře v tuhých zimách. Srnčí zvěř byla v té době jedinou významnou zvěří ve zdejších honitbách. Díky nadmořské výšce zdejšího kraje - jedná se o náhorní roviny - zde bývají zimy velmi bohaté na sníh. Daňčí zvěř je na rozdíl od zvěře srnčí proti nepříznivým vlivům zimního počasí mnohem odolnější. Dalším důvodem bylo zvýšení atraktivity honiteb, zpestření druhové skladby zvěře a také předpoklad získání velmi cenných trofejí a tím zlepšení ekonomiky mysliveckého hospodaření.

Od doby Pražského Jara, kdy byla daňčí zvěř na Vítkovsku vysazena, uplynulo nesporně dlouhých 36 let. Tato zvěř se zdejšímu prostředí plně přizpůsobila, rozšířila se na rozsáhlém území a stala velmi cenným přínosem pro všechny zdejší honitby. Za tuto dobu bylo uloveno skutečně několik set kusů daňčí zvěře. Je možno hovořit o mnoha tunách získané kvalitní daňčí zvěřiny. Je ale také skutečností, že v důsledku špatného mysliveckého hospodaření nebyly získány téměř žádné trofeje starších daňků. Jak je možno hodnotit současnou mysliveckou činnost uživatelů zdejších honiteb a zodpovědných řídících orgánů, když je zde vykazována taková skladba věkových tříd trofejí ulovených daňků. Jak vyplývá z uvedených skutečností, řádné myslivecké hospodaření daňčí zvěří v této oblasti je možné jen když chov a lov bude v celé této oblasti chovu daňčí zvěře odborně řízen jednotně v rámci vyhlášené oblasti chovu daňčí zvěře. A co tomu brání, aby se tak stalo?

Ing. Gustav KOŘÍNEK