CWD děsí Ameriku

jp svyužitím materiálu informačního serveru www.osel.cz

Nemoc šílených krav zdecimovala stáda skotu především vEvropě. Nemoc se zde rozšířila po zkrmování kafilerních odpadů ztěl ovcí postižených prionovou chorobou klusavkou. BSE se rozšířila i do Asie, ale Americe se zatím jak se zdá vyhýbala. A protože také vEvropě počet postižených zvířat vnávaznosti na zákaz zkrmování kafilerních odpadů rapidně klesl, panoval optimismus, že se Americe prionové choroby přenosné na člověka vyhnou.

Lovci zvěře si nemohou být jisti, který zkusů je zdravý a který je infikovaný. Je to proto, že inkubační doba trvá až 30 měsíců. Zobavy, aby se lovci nebo chovatelé nenakazili infekčními priony, vyvrhují a porcují zvířata pouze sochrannými prostředky. Gumové rukavice (dlouhé až po loket a z pevné gumy, nikoli chirurgické rukavice) jsou nyní pro americké lovce stejně samozřejmou součástí výbavy jako je puška.

Ukázalo se ale, že Amerika je promořená prionovými chorobami, a to prostřednictvím spárkaté zvěře, u níž se nemoc, která je sBSE příbuzná, vyskytuje. Jedná se o prionovou chorobu označovanou jako Chronic wasting disease (dále jen CWD). Choroba je pro zvířata smrtelná. Dosud se soudilo, že nemoc CWD není na člověka přenosná. Nyní je tomu již jinak. Za prokázání přenosu se nyní považuje úmrtí několika lidí, kteří jedli nakaženou zvěřinu zjelenů zfarmových chovů i ulovených ve volnosti na Aljašce. U těchto lidí byla následně diagnostikována prionová choroba projevující se zhoubovatěním mozku vCJD (Creutzfeld-Jakobova nemoc).

Bílé plochy oblasti kde byl zjištěn výskyt CWD u jelenů nebo jelenců, chovaných voborách, nebo jako hospodářská zvířata na farmách. Černé tečky jsou lokality, kde byla choroba CWD diagnostikována u volně žijících zvířat.

Podle lékařských záznamů nejde o nový jev. Vletech1997 2000 bylo z920 podezřelých případů šedesát procent potvrzeno jako choroba mozku vyvolaná priony. Problém je vtom, že diagnózu prionové choroby lze potvrdit jen při provedení pitvy a ta se ve většině případů neprováděla. Odborníci usuzují, že počet úmrtí na infekci prionů byl ve skutečnosti mnohem vyšší.

Pro žlutě vyznačené oblasti jsou připraveny státní ozdravovací programy. Včerveně označených oblastech byly již faremní chovy jelenovitých zakázány.

Americkou veřejnost úmrtí na vCJD u konzumentů jeleního zvěřiny doslova vyděsilo. Postupně si uvědomují, že se nejedná jen o nakažené jeleny na Aljašce, ale že je to mnohem hlubší problém. Vroce 2002 byla totiž choroba CWD diagnostikována také u jelenů vzápadním Coloradu. Následně byla nemoc diagnostikována ve státě Utah. Vsoučasné době 12 států unie potvrdilo, že na svém území má CWD u jelenů chovaných ve farmových chovech, vněkterých lokalitách byla CWDzjištěna u zvířat ve volné přírodě.

Jakmile u infikovaných zvířat dojde kprojevu nemoci, začnou ztrácet na hmotnosti. Přesto, že často a hodně pijí (a močí), trpí neustálou žízní. Horní snímek - jelen americký, dole jelenec.

Vdalším stádiu choroby začnou zvířata nezvykle slinit a ze svíráku jim samovolně vytékají husté sliny. Zvířata se sama oddělují od stáda, stávají se apatickými, svěšují hlavu. Smrt nastává většinou během tří až čtyř měsíců po projevu prvních příznaků nemoci. Byly ale také zaznamenány případy sextrémně rychlým průběhem nemoci, kdy konec nastal během několika dnů, nebo naopak kdy úhyn nastal až po roce.

CVD byla vAmerice diagnostikována u nejrozšířenějších jelenů ušatých, ve skutečnosti se zoologicky jedná o jelence (Odocoileus hemionus). CWD ale postihuje i další zástupce z čeledi jelenovitých (Cervidae) jelence viržinského (Odocoileus virginianus) a jelena amerického (poddruh jelena Cervus elaphus nelsoni).

Než se choroba na zvířeti projeví, trvá to jeden až tři roky.Mezi chovateli jelenovitých a mezi myslivci propuká panika. Lovci vyvrhují zvěř pouze vrukavicích a zvěřina je konzumována až po vyšetření, jehož cena se pohybuje kolem 20 dolarů. I přes tato opatření přestává být o zvěřinu zfarmových chovů u veřejnosti zájem a rodiny, které měly jelení zvěřinu voblibě snapětím čekají, zda se u někoho zjejich blízkých nevyvine neléčitelná prionová choroba s postupnýmrozpadáním mozkové tkáně.

Jedna zamerických postižených oblastí, tzv. eradikačních zón, leží několik desítek mil západně od Madisonu ve státě Wisconsin. Jedná se o stovky čtverečních kilometrů, na kterých žijí tisíce kusů spárkaté zvěře. Přesněji řečeno - žilo. Zrozhodnutí Wisconsinských úřadů byla vyhlášena mimořádná lovecká sezóna scílem vystřílet více než 18 000 jelenů. Mozky zvířat jsou vyšetřovány, těla zpopelňována.

Poslední údaje zveřejněné na stránkách Wisconsinského úřadu pro ochranu přírody uvádějí 204 nakažených zvířat. Dosud provedený výzkum uvádí, že mladé laně a jeleni jsou postiženi stejnou měrou a jednoročků je vprůměru ve státě Wisconsin infikováno 3,2 3,6 %. Rovnoměrné promoření obou pohlaví se zdá logické. Zatímco u mladých zvířat je zhlediska pohlaví poměr nakažených jedinců vyrovnaný, u starších zvířat se situace mění - infikovaných jelenů je v porovnání s laněmi dvojnásobek. Laně vyššího věku jsou infikovány v8,1 %, jeleni v 16,3 %. Obdobné dvojnásobné hodnoty nemocných starších jelenů pozorovali také veterináři ve státě Colorado. Neradostné informace zveřejnil nedávno také stát Iowa, kde v centrech výskytu infekce mají až 7 % zvířat nakažených.

Poslední informace uvedené včasopise Nature uvádí, že postiženo je nejméně 12 států vUSA a nejméně dvě provincie vKanadě. Nemoc se přenáší zjednoho zvířete na druhé a neexistuje žádná přirozená odolnost. Zákeřností choroby je její dlouhá inkubační doba. Kviditelným projevům nemoci dochází až vrozmezí 20 až 30 měsíců. Vpostižených oblastech USA se vysoká zvěř ve farmových chovech hromadně vybíjí a úřady doufají, že se jim tak podaří zabránit přenosu choroby jak na další jelenovité, tak na stáda skotu, který je kinfekčním prionům rovněž vnímavý. Jedna zposledních zpráv, která se týká Kanady uvádí, že Kanada přestala být zemí BSE prostou, neboť se na jejím území BSE u skotu již také vyskytla. Pesimisté naznačují, že ani vybíjení tisícihlavých stád nezabrání, aby na postižených oblastech nevypukla choroba znovu. Neblahé zkušenosti chovatelů jelenů jim bohužel dávají za pravdu. Ani skrývka zeminy kolem krmelců a nákup nových zvířat výskytu nových případů CWD na “ozdravené farmě” nedokáže zabránit. Teprve budoucnost nám také odpoví na otázku - kolik lidí se infekčními priony nakazilo a kolik jich chorobě vCJD podlehne.