Co zbývá farmářům?

Austrálii ničí sucho. Je největší za posledních sto let. Těžce doléhá zejména na farmáře. Čeští a moravští zemědělci žehrají na počasí - jednou je příliš deštivo, podruhé zase příliš sucho. Australští farmáři, uvyklí na drsné vnitrozemí pátého kontinentu, by nad jejich stesky nejspíš jen nevěřícně kroutili hlavou. Zejména v těchto dnech. Austrálii postihlo obrovské sucho. Je největší za posledních sto let.

"Každý den vyhlédnu ven a řeknu si: Mám až po krk té zářivě modré oblohy," říká farmář Mick, který hospodaří poblíž osady Barellan, jižně od Sydney. Země je v této oblasti vyprahlá, úroda téměř žádná a ovce hynou jedna po druhé. Mick patří mezi deset farmářů, kteří zkušenosti s australským venkovem popisují v knize s názvem Krušné časy.

Píší o svém boji s depresí i o myšlenkách na sebevraždu. "Chci prostě vidět nějaké mraky a hlavně trochu toho deště," úpí Mick, který celý život bydlí na malé farmě. "Napětí je tak trvalé a dlouhé, je to jako by mě někdo popadl pod krkem a pomalu mě každý den rdousil."

Počet sebevražd na australském venkově patří k vůbec nejvyšším na světě. Australští farmáři se potýkají se stresem ze sucha, špatné úrody a vršících se dluhů. V zemědělském týdeníku The Land vyšel článek o suchu s titulkem Cena: sebevražda každý čtvrtý den. Život na australském venkově, který kdysi spisovatelé a básníci tak opěvovali a romantizovali, je hazard se zdravím. Lidé z buše umírají mnohem mladší než obyvatelé rušných velkoměst.

Po katastrofálním suchu v letech 2002 a 2003 australští farmáři soudili, že je už nic tak hrozného nepotká. Letos je to však ještě horší: přehradní nádrže už dávno vyschly, sluncem sežehnutá půda puká. Chovatelé dobytka a ovcí poslali živý inventář na jatka. Nemohou si dovolit nakupovat krmivo či vodu. Farmářka Coral Russellová bojuje proti zoufalství.

Přepadá ji, když se dívá, jak se z jejího milovaného hospodářství Gunn Homestead stává pustina. Utěšuje se prohlížením alba se snímky z roku 1978. Fotografie zachycují šťavnatou, zelenou krajinu s bublajícím potůčkem, tekoucím nedaleko usedlosti, pole s pšenicí a pasoucí se stádečko ovcí. "Jsou dny, kdy si člověk jen zoufá. Tohle je přitom tak krásná země," stýská si majitelka farmy u Barellanu a trpce dodává: "Pokud ale prší."