Čmeláci mají falešné vzpomínky stejně jako lidé

Paměť je nespolehlivý nástroj. Nejenže často zapomínáme věci, které bychom v ní chtěli podržet, ale velmi často si pamatujeme věci, které neexistují, nebo příhody, které se nestaly. Nejsme v tom však sami.

Hmyz, jenž se živí sbíráním nektaru z květů, potřebuje dobrou paměť. Čmeláci ji mají. Entomologové ukázali, že si zvládnou zapamatovat tvary terénu, barvy, vůně i konkrétní barvy květin. Kathryn Huntová a Lars Chittka z Queen Mary University v Londýně objevili, že paměť čmeláků je náchylná k chybě, kterou dělají i lidé. Když si máme zapamatovat dvě věci, stane se nám občas, že je sloučíme do jedné. Pokud například máte koupit nízkotučný jogurt v bílém kelímku a bílý jogurt v modrém, může se vám stát, že koupíte jen nízkotučný jogurt v modrém kelímku.

Čmeláci Huntové a Chittky dělali něco podobného. Vědci jim ukazovali umělé květy s nektarem. Na začátku mohly být buď žluté, nebo s černobílými pruhy. Jeden typ květu vždycky obsahoval nektar, druhý ne.

Poté, co se je čmeláci naučili rozeznávat, přidali vědci ještě další typ, který vznikl sloučením předchozích dvou - květ se žlutými a černými pruhy. Když k nim čmeláky pustili jen několik málo minut po tréninku, neváhali, a vybrali si ten typ květu, který naposled obsahoval nektar. Po třech dnech si ale mysleli, že nektar bude ve žlutočerném.

Entomologové tvrdí, že se paměťové stopy dvou druhů květů v myslích čmeláků sloučily do jedné. Členovci pak přednostně navštěvovali barvu květu, kterou při tréninku vůbec neviděli. Vznik falešné vzpomínky nemusí poukazovat jen na nedostatky čmeláčího mozku. Naopak naznačuje, že je jejich inteligence vyspělá. Mezi lidmi jsou ke slučování vzpomínek totiž náchylní lidé, kteří jsou zároveň dobří v třídění věcí do různých kategorií. Nějaká podobná schopnost asi pomáhá čmelákům vyznat se v jejich složitém a proměnlivém životním prostředí.

Autor: Radek John