Biologické základy mysliveckého obhospodařování srnčí zvěře I.

01.04.2002 | Myslivost

Biologické předpoklady - přírodní výběr

Srnčí zvěř je doposud nejpočetnějším druhem spárkatí zvěře žijícím na území České republiky (ČR). Vždyť v roce 1999 bylo uloveno více než 100 000 kusů a jarní kmenové stavy v loňském roce uvádí myslivecká statistika na úrovni 270 000 kusů. S naznačenou početností souvisí i areál výskytu; kromě vysokohorských oblastí a lidských sídlišť prakticky neexistují biotopy, které by tato zvěř neosidlovala (v obou směrech jí, bohužel, významně konkuruje černá zvěř). Je tedy pro většinu českých honiteb zvěří hlavní a navíc je druhem původním, kterých je mezi kopytnatci české fauny, také bohužel, menšina.

Snímek Petr Král

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že u tak rozšířeného, obecného druhu zvěře, který je navíc zvěří rozhodující, se budeme v myslivecké praxi setkávat s velmi kvalifikovaným managementem. Ten bude spočívat ve využívání biologického potenciálu srnčí zvěře a bude vycházet z hlubokých a podrobných znalostí populační dynamiky, reprodukčního systému, potravní strategie, biotopových nároků atd., na kterém nutně musí být postaven, má-li si činit ambice na to, aby byl výkonem odborným. Velmi se obáváme, že tomu mnohde a mnohdy skutečnost nenasvědčuje. Pokud tento problém neexistuje pouze v našich domněnkách, tak je podle našeho soudu podmíněn multifaktoriálně, přičemž o některých jeho příčinách (s návrhem alternativních řešení) se zmíníme v následujících kapitolách (pokračováních) tohoto seriálu.

Studium biologie srnčí zvěře si ještě vyžádá mnoho úsilí, hlavních náplní životního poslání celých generací vědeckých pracovníků i praktiků (myslivců), než budeme moci dát přesnou odpověď na většinu, třeba velmi jednoduchých, elementárních otázek, na které se nám doposud dostává pouze spekulativních odpovědí. Jistě však není na místě rezignace, ale naopak cestou je využívání dostupných vědeckých poznatků týkajících se srnčí zvěře (jen neúplná knihovna autorů jich čítá přes 2000) a jejich aplikace v praxi - především v mysliveckém hospodaření. To je také současně jediným, neskromným cílem předkládaného seriálu.

Nejdříve bychom rádi zmínili základní poznatky týkající se etologie druhu v průběhu roku.V zimním období (zhruba od poloviny listopadu do konce března až poloviny dubna) srnčí zvěř vytváří tlupy. Ty jsou založeny především na rodinné tlupě (jednotce), což je srna se svými srnčaty. K takto spojeným jednotkám se někdy přidávají srnci. Velikost zimních tlup je především závislá na populační hustotě, pohlavní a věkové struktuře a na faktorech vnějšího prostředí, přičemž polní srnčí zvěř obecně vytváří tlupy značně početnější. Současně je to také období, kdy srncům rostou nové parůžky (jejich shazování spadá většinou do září až prosince, vyjma některých letošních srnčat - srnečků, jejichž vývoj paroží spadá již do předchozího období - fenomén dvouparožení).

Na jaře (přibližně od března) se mezi srnci začíná projevovat nesnášenlivost, opouští tlupy a vydávají se do míst budoucích teritorií (důsledek endokrinně podmíněných vnitřních procesů se spouštěcími mechanismy vnějšího prostředí). V dubnu někteří srnci vytloukají nově vytvořené parůžky (především staří) a teritoriální srnci již naplno obhajují svá teritoria (u mladých srnců je vytloukání paroží posunuto na květen - červenec). Gravidní (plné) srny se před kladením srnčat dostávají do míst svých domovských okrsků.

V období říje (červenec, srpen) srna prochází několika teritorii srnců a vybírá nejvhodnějšího k páření. Srnec téměř nikdy neopouští hranice svého teritoria a sám srnu po okolí (vně teritoria) aktivně nevyhledává. Také nemá žádný mechanismus, kterým by donutil srnu, která se objevila v jeho teritoriu, k páření. Dále se dostáváme do podzimního období, které je charakterizováno tvorbou tlup a intenzivním příjmem potravy. Anabolismus depotního tuku je nezbytným předpokladem pro zdárné přežití následného zimního období.

V průběhu všech ročních období se (s odlišnou intenzitou) zapojují přirozené mechanismy, řídící populace srnčí zvěře. Ty jsou uplatňovány především v populacích neovlivňovaných člověkem, ale mají svůj zásadní význam i v současné, kulturní krajině ČR, přičemž podíl jednotlivých faktorů se různí. Tyto mechanismy mikroevoluce druhu lze označit souhrnným termínem - přirozený výběr. Ten se skládá ze dvou základních komponent; z výběru přírodního a výběru sexuálního. Jejich působení není jednotné, ale někdy působí naprosto protichůdně. Jejich společným znakem je účelnost, tj. znaky, resp. jedinci, kteří jsou nositeli takového účelného znaku přežijí, jsou zvýhodněni v konkurenčním boji, mají vitální potomky, kteří jsou schopni se dále rozmnožovat atd. Podle současného vědeckého poznání, uznávané vědecké hypotézy nejde o jedince, ale geny (Hypotéza sobeckých genů - viz příští pokračování). Dále se budeme zabývat přírodním výběrem - jeho selekčními mechanismy. Protože, pokud chceme populace srnčí zvěře kvalitně ovlivňovat, nutně musíme znát základní principy jejich fungování bez zásahu člověka.

Prvním z nich je již zmíněný teritoriální systém, zajišťující dvě závažné funkce; kompletaci rodičovských párů (viz příště) a regulaci denzity - početnosti populace. Velikost teritoria a domovského okrsku totiž odpovídá potravní kapacitě prostředí, tzn., že níže sociálně postavení jedinci, kteří by mohli ohrozit nabídku potravy, jsou z oblasti vypuzeni. Tato velikost je značně stabilní, tj. teritoria zůstávají prakticky stejná a mění se pouze jejich držitelé (pokud se v krajině neuplatní takové faktory vedoucí ke změně kapacity prostředí). V současné době však, díky vysoké početnosti srnčí zvěře - v porovnání třeba s vývojem početnosti za posledních sto let (na čemž se významnou měrou podílí také myslivci), v naší republice téměř neexistují volné prostory, kam by tato zvěř mohla emigrovat. Účinnost teritoriálního systému je tedy v tomto ohledu velmi omezena. Přesto, emigrací srnčí zvěře do suboptimálních biotopů, které z nejrůznějších důvodů (třeba nedostatek kvalitní potravy) nejsou schopny optimálně saturovat její potřeby, dochází k regulaci početnosti této zvěře. Suboptimální biotop (pro daný druh) lze totiž popsat minimálně jeho dvěma důsledky: nižší reprodukční úspěšností a vyšší mortalitou (nehledě na kvalitu zvěře v nejširším slova smyslu, která je dána již skutečností, že jsou vytlačeni jedinci, kteří kvalitnější biotop - teritorium nejsou schopni obhájit). U srnčí zvěře se projevují i jiné mechanismy regulující její početnost - populační hustotu. Jsou jimi: poměr pohlaví, věková struktura, predace, klimatické vlivy, onemocnění a stresové faktory.

Pokud jde o poměr pohlaví, jeho primární poměr je 1 : 1. Ten by teoreticky měl zajišťovat takový přírůstek, který vyrovnává přirozená mortalita. Vzhledem k tomu, že srny investují do reprodukce mnohem víc energie než srnci, také energii vydávají v podstatně delším období, jsou také tomuto rizikovému období vystaveny delší dobu. Navíc jsou preferovaným úlovkem predátorů (viz níže). Z toho vyplývá, že skutečný poměr pohlaví je v původních populacích srnčí zvěře vyrovnaný či je posunut ve prospěch srnců (přestože se u srnců setkáváme s větší postnatální mortalitou, která poměr pohlaví vyrovnává). Současný poměr pohlaví v mnoha populacích srnčí zvěře je však přesně opačný; díky myslivcům je uměle udržován ve prospěch srn, což s sebou přináší, kromě jiného, i nadměrný přírůstek.

V pořadí druhým regulačním mechanismem, o kterém považujeme za nutné se zmínit, je věková struktura populace. Dospělá zvěř, která v populacích srnčí zvěře neovlivněných člověkem tvoří její většinu, je kostrou a stabilizační složkou populace. Nejcennějšími jedinci jsou pak staří (teritoriální) srnci a staré srny. Spolu s poměrem pohlaví vytváří sociální strukturu , která je základním ukazatelem kvality populace.

Dalším významným regulačním faktorem jsou velcí predátoři (např. rys, vlk). Pokud se budeme zabývat spektrem potravy, kterou lovili, jsou to především srnčata, dále kusy oslabené (např. onemocnění, stáří atd.) potom srny a na posledním místě srnci. To je logické vzhledem k tomu, že predátor musí citlivě sledovat energetickou náročnost lovu, ale i potenciální možnost poranění při něm. Skutečnost, že ani populace srnčí zvěře v ČR nejsou výjimkou naznačují i výzkumy probíhající především v NP Šumava, kde se vyskytuje reintrodukovaná populace rysa ostrovida. Zásadní publikace týkající se vlivu predace rysa na populaci srnčí zvěře budou studijní skupinou publikovány v nejbližší době. Již nyní je zřejmé (jak naznačují již publikované výsledky), že závěry se budou shodovat s obecným principem vztahu predátor - kořist.

Významným selekčním mechanismem srnčí zvěře jsou klimatické vlivy, které mají významný dopad především při extrémním průběhu počasí (např. dlouhé zimy s vyšší sněhovou pokrývkou nebo zimy teplé, vlhké a větrné, dále deštivé klima v době kladení srnčat aj.). Samozřejmě lze do této oblasti zařadit nechvalně známé přírodní katastrofy apod.

Klíčovým faktorem limitujícím početnost srnčí zvěře jsou onemocnění. U tohoto druhu byla popsána celá řada infekčních i neinfekčních onemocnění, z nichž celá řada může končit úhynem, a to zejména srnčat.

Posledním selekčním mechanismem úzce souvisejícím s předchozím faktorem je distress (nezvládané stresové faktory), projevující se snižováním ukazatelů reprodukce, nižší živou hmotností zvěře a její celkovou sníženou biologickou kvalitou. S tímto negativním jevem se v naší republice setkáváme zhruba v posledních 30 letech a je podmíněn multifaktoriálně. Jeden jeho důsledek - snížená reprodukce - je však také podmíněna onemocněními reprodukčního aparátu, které mají souvislost i se zatížením životního prostředí xenobiotiky (”vedlejší” produkt negativního působení člověka). Stresové faktory jsou dány především činností člověka v přírodě: zemědělským a lesním hospodařením, průmyslovou činností, turistikou, myslivostí, sportem atd. Je obecně známo, že reprodukce (stejně jako parožení) je zbytným životním projevem jedince a jednou z prvních funkcí organismu, která se při jeho zatížení (stres, nedostatek potravy, onemocnění) omezuje nebo dokonce zcela zastavuje. Po dobu trvání takového faktoru (nebo vzájemného působení několika negativních faktorů) se rozmnožování omezuje (multiparní druh má například menší počet mláďat) nebo se zvěř nerozmnožuje vůbec. Srnčí zvěř reaguje na stresové faktory velmi citlivě (je to druh excitabilní), přestože má současně široké rozpětí adaptivity. Kromě již zmíněných stresových faktorů, je v tomto směru velmi důležitá vysoká populační denzita. Jak již bylo publikováno, se zvyšující se populační denzitou (hustotou) se snižuje množství ovulovaných vajíček, zvyšuje se embryonální mortalita, snižuje se zastoupení dvou narozených srnčat na jednu matku. V důsledku naznačených změn (jsou současně dány i onemocněním reprodukčního ústrojí) se snižuje nejen počet narozených, ale i počet odchovaných srnčat na jednu srnu.

Tyto negativní jevy jsou výrazně umocněny širším poměrem pohlaví ve prospěch srn. V populaci srnčí zvěře, ve které je kromě zvýšené populační hustoty ještě vyšší zastoupení srn je absolutně vyšší přírůstek zvěře. Jeho důsledkem je další zahušťování populací vedoucí k intenzivnějšímu čerpání potravních zdrojů, ve kterém jsou, jak již bylo zjištěno, srny zvýhodněny vůči srncům. Dochází ke zvýšení kompetice o potravní zdroje a tím i k intenzivnějšímu rozvoji vnitřních (uvnitř dané populace) stresových faktorů. Pokud je populace ve stresu, reaguje tím, že se rodí více samic v neprospěch samců. To je přirozené, neboť stres je ohrožení populace, a ta se jej snaží překonat zvýšeným přírůstkem samic - nositelek života. Bez ohledu na to, že oním stresovým faktorem je právě zvýšený poměr samic. Ty, jak již bylo naznačeno, jsou zvýhodněny v boji o potravu. Nedostatek potravy se u srnců projevuje ve větší míře (přestože jsou postižena obě pohlaví), především sníženou živou hmotností a s ní související kondicí, celkovým oslabením organismu, který je vnímavější pro různá onemocnění, sníženou tvorbou paroží a v konečném důsledků vyšší mortalitou v porovnání se srnami. Tím se dále rozšiřuje poměr pohlaví, zvyšuje se populační denzita, což ústí až k rozpadu sociální struktury populace srnčí zvěře.

Jak již bylo výše uvedeno, kromě přírodního výběru se v populacích srnčí zvěře uplatňuje i výběr sexuální. Tato selekce používá jiných mechanismů, které mohou dokonce působit proti faktorům přírodním. Při hospodaření se srnčí zvěří je znalost reprodukčního systému opravdu nezastupitelná, proto jí budeme věnovat celé příští pokračování.