Bažant královský zvaný "královák"

Bažant královský zvaný ”královák”

Kučera - Kučerová, Litovel

Lidské společenství se již od věků snažilo tu s větším, tu s menším úspěchem získávat do svých lovišť další druhy lovné zvěře a ptáků, za účelem zpestření fauny daného území. Snaha o zdomácnění nových, mnohdy i exotických, druhů měla několik motivů. Například se mohlo jednat o doplnění ekologických nik, z nichž původní zvířena ustoupila, nebo se nacházela pouze ve velmi omezeném množství. Jindy převládal důvod ryze estetický, krásný vzhled, jindy zase důvody zcela prozaické - užitková hodnota druhu při obživě člověka. Ve většině případů však převládala obě hlediska, která mohla hrát určitou roli při snaze o zdomácnění např. bažanta královského, o němž již v době zakládání chovů bylo známo, že má vynikající zvěřinu. Jeho krásné peří bylo mnohdy dováženo na výzdobu interiérů, jako okrase slavnostních tabulí. Peří našlo také uplatnění jako módní prvek v mysliveckém oblečení. Vyráběly se z něj různé ozdobné předměty apod.

Snímek: Josef Zápotocký

Na přelomu 19. a 20. století se dovoz královského bažanta (Syrmaticus reevesii, Gray, 1829) zvýšil natolik, že již bylo možné uvažovat o zdomácnění králováka v Evropských zemích. Následné zasídlovací pokusy uskutečňované ve Francii, Skotsku a Německu nedosáhly větších úspěchů.

Naproti tomu na území Moravy, v oblasti lužního lesa Hornomoravského úvalu, kde byl poprvé začátkem 20. století na arcibiskupském majetku vysazen (Zámeček u Kroměříže), se zde nejenže udržel, ale úspěšně probíhajícím reprodukčním procesem se natolik rozmnožil, že cestou přirozené migrace zasídlil i sousedící oblasti lesního mikroklimatu lužních lesů. I když početní stavy bažantů královských z roku na rok mírně kolísají, přesto je možné konstatovat, že průměrný roční odstřel na bývalém polesí Troubky se pohyboval kolem 260 i více kusů; na bývalém LZ Kroměříž kolem 200 kusů. Jinde jako na Litovelsku, byl poslední královský bažant sloven 1953 na území části Nové Zámky u Litovle. Od roku 1954 do roku 1966 se zde již nevyskytoval vůbec. V letech 1966 - 1968 se zde lovilo dva až pět kusů ročně. V letech 1969 - 1975 byla přísně dodržena doba hájení králováka, která měla přispět ke zvýšení početního stavu. V letech 1976 - 1991 se odlovy pohybují již v rozmezí dvou až sedmi kusů. Výjimku tvoří dva roky: 1978, v němž bylo uloveno 12 kusů a nakonec rok 1991 jako maximum se svými 93 ulovenými kusy.

I když reprodukční a přizpůsobovací schopnosti bažanta královského jsou značné, přesto v některých letech bylo udržení žádoucí výše jeho stavu značně komplikované, více než by se mohlo na první pohled zdát. Opakující se povodně, dlouho stagnující voda z nich, různě dlouhá období sucha, pozdní mrazíky v době kladení vajec a hnízdění, které zničily celou násadu postižených hnízd, pytláci různé kategorie - čtyř i dvounozí. Všechny vyjmenované skutečnosti se značnou intenzitou působily na početní stavy královských bažantů velmi nepříznivě. Dalo hodně práce a starostlivosti udržet stavy na předchozí úrovni.

Tak např. když v roce 1976 přebíral LZ Litovel od LZ Olomouc oblasti s přirozeným výskytem královského bažanta, byl jeho stav v bažantnici Lužní les (polesí Troubky) ve volnosti pouze 19 kohoutů a minimální počet slepic. Co téměř vyhlazení tomuto druhu předcházelo se již zcela pravdivě nepodařilo zjistit. Aktéři mlčeli. Případ byl uzavřen tím, že zde mohlo dojít i k určité změně lesního mikroklimatu v důsledku poklesu hladiny spodní vody a to převážně následkem těžeb štěrkopísků v blízkém okolí. Nové vedení okamžitě vydalo zákaz lovu králováka a to jak kohoutů, tak i slepic do doby, pokud se jejich stavy nezvýší. Zároveň bylo započato s umělým odchovem tak, aby mohly být posíleny stavy volně žijících ptáků.

Pokud jde přímo o část území nynější CHKO Litovelské Pomoraví - bývalou bažantnici Střeň-Březová, lesního závodu Litovel, spravujícího celé území dnešní CHKO a po němž je také uvedená chráněná oblast pojmenována jako ”Litovelské”, tam se královák od roku 1954 až do roku 1966 nevyskytoval. Do líhní chovné bažantnice bažanta lovného bylo první a též poslední větší množství vajec - 69 kusů dáno až v roce 1967. Vejce pocházela od volně žijících králováků z úseku Včelín. Líhnivost byla stoprocentní, avšak 69 kusů připravovaného chovného hejna bylo ještě týž rok zcela zničeno pytlačícími psi, kteří vnikli do voliéry. Jejich identifikace se zdařila tím, že po té co vykonali dílo zkázy, spadly na ně ochranné sítě voliéry a psy pod sebou uvěznily. I když majitelé psů byli v majetkoprávním řízení odsouzeni k zaplacení pokuty, tato v žádném případě nenahrazovala ztracené chovné hejno.

Pro současnost můžeme konstatovat, že stavy královských bažantů na územních částech mimo CHKO Litovelské Pomoraví jsou vcelku stabilizovány na odpovídající úrovni. Toto však nelze říci o té části býv. bažantnice Střeň-Březová, která je pod správou chráněné krajinné oblasti prosazující omezování a likvidaci chovu bažantů. Toho chovu, který zde již probíhá několik staletí. To znamená, že po desetiletí s námahou reintrodukovaný pták z volné přírody zcela vymizí a příroda zdejšího kraje ztratí další druh. S touto strategií nelze zcela souhlasit, neboť jak uvádí vynikající americký ekolog A. Leopold, citujeme: ”Každý druh má jedinečný genofond, vytvořený při vývojovém procesu jako výsledek přirozeného výběru. Všechny druhy mají potenciální hospodářský význam pro člověka, protože není možné odhadnout, které z nich se časem mohou stát užitečné, nebo dokonce nenahraditelné”. Tolik slova slavného ekologa publikované již před více než třiceti lety.

Přes všechny vyjmenované peripetie, které chov královského bažanta ve volnosti provázejí, nic nemění na skutečnosti, že se jedná o velmi perspektivního lovného ptáka. Pro zajímavost uvádíme několik skutečností ze života královského bažanta.

Životní prostor: Přirozeným biotopem bažanta královského je biotop lesního mikroklimatu. Pro svou existenci totiž vyžaduje nejen prosvětlené lesní porosty s bohatým keřovým patrem. Velmi rád osídluje místa s bohatým výskytem kopřivy. V oblibě má i část dlouhodobě vlhkých ale nezaplavovaných lesních porostů s tůňkami typu lužních lesů. Bažant královský trvale obývá především centra většího lesního celku. Optimální polohy pro volně žijící populace králováků leží v nížinách do 300 m n. m.

Souhrnně lze říci, že lokality obývané královským bažantem jsou toho typu, které obvykle nevyhledává bažant obecný. Nebo, že lokality na nichž velmi dobře prosperuje bažant obecný, jsou pro králováka nevyhovující. Je ovšem možné se domnívat, že pod určitým populačním tlakem, za výhodných rozmnožovacích podmínek, či po určitém přeplnění ekologické niky místně usedlé populace, by mohlo dojít k zasídlení i méně příhodných územních částí, i když litovelské poznatky v tomto směru by byly spíše pesimistické.

Celkový vzhled, opeření (Habitus): Královský bažant náležející do podčeledi Phasianinae - bažanti praví - je jedním z největších a nejkrásnějších kurů této čeledi. Ve své původní domovině obývá rozsáhlé oblasti zalesněné pahorkatiny a hory střední a severní Číny.

Rod Syrmaticus reevesii (Gray, 1829), k němuž patří bažant královský, se vyznačuje neobyčejně prodlouženými ocasními pery u kohoutů, což je také jedním z hlavních dimorfních znaků tohoto druhu. Dimorfní znaky čeledi Phasianinae jsou velmi výrazné jak poznáme z následujícího popisu: kohout královského bažanta dosahuje délky až 210 cm, z čehož na ocas připadá přibližně 180 cm (prostřední ocasní pera obvykle této délky dosahují až v třetím roce života). Pří na hlavě kohouta má barvu černou s bílým temenem a krkem, s bílou skvrnkou pod okem. Vlastní tělo je většinou zbarvené zlatožlutě a každé pero má černý lem. Ocasní pera jsou stříbrošedá s černými příčnými pruhy, okraj je zlatožlutý. Ostruhy jsou krátké. Slepice dosahuje délky kolem 75 cm a je shora zbarvena šedohnědě s černě olemovanými pery, spodní pera jsou převážně okrově zbarvená, rezavě hnědě skvrnitá. Šedavý s černými příčnými proužky zdobený ocas bývá dlouhý až 45 cm.

Způsob života: Ve volné přírodě žijí králováci v malých skupinách, které se v období toku rozpadají. Na noc vyletují do korun vysokých stromů, kde zásadně hřadují. Na delší vzdálenosti jsou to však špatní letci, zvláště kohouti mají občas určité problémy se svým dlouhým ocasem. Zvláště za větrného počasí dokáže poryv silnějšího větru poměrně rychle změnit nádhernou aerodynamickou siluetu letícího ptáka v půlkruhovitý útvar připomínající luk. Tristní je také pohled na kohouta snažícího se o vzlétnutí po té, co mu při pastvení konce ocasních per zamrzly do rozmoklého sněhu. Stává se, že se na konci ocasu z roztálého a následně zmrzlého sněhu vytvoří sněhová koule, která jako závaží zabraňuje kohoutu dosáhnout v případě potřeby bezpečí. Na zemi uvíznuvší jedinec se pak poměrně snadno stává kořisti některého z predátorů.

Rozeznávání králováka od bažanta obecného nečiní žádných potíží, i když mladý královák se může délkou ocasních per pramálo lišit od bažanta lovného. Hůře jsou však rozeznatelné slepice králováků. Zde je nutná zvýšená opatrnost, i když zkušený myslivec je podle zvuku vydaného při vzlétnutí slepice královské od slepice o. bažanta rozezná. Královačka totiž při vzlétnutí vydává svůj charakteristický, těžko popsatelný zvukový doprovod. Jemný, šelestivý zvuk se musí poznat a zažít jej.

Hnízdění a rozmnožování: kohout obvykle žije polygamním způsobem života. Nejčastěji má u sebe dvě až tři slepice, ale mladí kohouti také někdy jenom jednu. Slepice snášejí sedm až 15 olivovohnědých vajec na nichž pak slepice sedí 24 až 25 dnů, tj. doby potřebné pro vývin zárodku (inkubační doba). Po této době se z vajec začínají klovat kuřata.

Ve svatební době se kohout ozývá čiřikavým hlasem nebo také krátkým pípáním.

Protože slepice bažanta královského hnízdí poměrně brzy z jara, dříve než slepice bažanta obecného, hrozí, dostaví-li se v období hnízdění silnější přízemní mrazíky, nebezpečí úplného zničení postiženého hnízda.

Výchova kuřat je zcela shodná s ostatními druhy této čeledi.

Potravní nároky: nejsou v podstatě nijak rozdílné od příbuzných druhů.

Způsoby odlovu - trofejní znaky: vzhledem k vzácnějšímu výskytu královských bažantů na našem území, byla vždy snaha regulovat jeho odlov takovým způsobem, který by v žádném případě nemohl narušit stávající početní stavy jednotlivých populačních skupin. To znamená - odlovovat se má pouze tolik, kolik bylo reprodukováno (přirozený přírůst).

V osmdesátých letech předložil LZ Litovel návrh na nový způsob odlovu králováků, aby tito byli loveni na individuálním lovu kulovou zbraní a to v době od 1. 1. do 15. 2. Ideální by bylo, pokud by se lov mohl uskutečňovat na sněhové pokrývce, kde je kohout dobře viditelným terčem. V takovém případě nedochází k poškození vlastního těla kohouta, které je celé trofejí. S rozstřílenou tělesnou schránkou má preparátor značné problémy.

Mimo uvedená období má nýt zachována i možnost lovu na společných honech s tím, že povolený počet stanovený mysliveckým hospodářem nesmí být překročen a musí přesně odpovídat možnostem daného honebního celku.

Finanční ohodnocení královského bažanta se rovná dvojnásobku ceny kohouta bažanta obecného. Odlov královských slepic mimo asanačního odstřelu je zcela zakázán.

Myslivost č. 8/2002