Agrární komora konečně prozřela

Změnu v chování nejvýznamnější profesní organizace zemědělců naznačil sněm Agrární komory. Neubylo sice lobbistických požadavků, ale doplnily je i dříve neslýchané apely na spoluodpovědnost rolníků za hledání východisek z neutěšené situace na trhu.

Z agrární tribuny tak například zaznělo, jak by se chovatelé měli podílet na řešení krize s vepřovým masem, jehož ceny padají kvůli přebytkům produkce na trhu. Komora navrhuje: stát musí okamžitě finančně podpořit export tuzemské nadvýroby, a zároveň začít všemožně bránit domácí trh před dovozem. Až to udělá, zjistí se výše zbývající nadprodukce. A na vývoz poloviny tohoto přebytku musí stát zase najít někde peníze - ale druhou polovinu už zemědělci chtějí vyvézt bez exportních dotací!

A komora šla ještě dál: podivila se, proč se producenti vepřového nesdružují do odbytových družstev, jejichž působení navíc dotuje stát. Družstva umožňují soustředit prodej výrobků a získat tím silnější pozici pro vyjednání lepší ceny. Konečně agrární lídři vyzvali podnikatele, kteří mají v produkci vepřového podprůměrné ekonomické výsledky, aby zvážili, zda nemají s činností skončit.

Kdo se na tomto místě zarazí, toho je třeba upozornit, že komora skutečně slevila ze své předchozí rétoriky, kdy znala jen slova "máme nárok". Podnikatelům z jiných oborů se pochopitelně ani nezdá o výhodách, které zemědělci považují za zcela běžné plnění povinností státu vůči nim.

Výzva do vlastních řad tak působí i silným kouzlem nechtěného. Co by ve standardních ekonomických poměrech bylo možné označit za přetrvávající lobbistickou zaslepenost, to lze v zemědělství považovat za průlom.

Nastoupení opravdové cesty k efektivitě podnikání však bude víc než na změněné rétorice představitelů komory záviset na tom, zda budou sedláci vystaveni většímu konkurenčnímu tlaku. Vždyť co jiného by mělo pročistit jejich řady od podprůměrných podnikatelů, než aspoň minimální působení zákonů nabídky a poptávky? Kdo by mohl lépe regulovat nadprodukci, než sami producenti v odbytových družstvech?

Snad si to komora vážně uvědomuje. Každopádně letos také přivítala na sněmu hosty dříve nezvané - prezidenta Potravinářské komory či ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Učinila dobře.

Potravináři před lety Agrární komoru opustili, cítili se v ní opomíjeni, a založili si vlastní organizaci. Vazba mezi dodavateli surovin a zpracovateli je ovšem tak těsná, že vzájemný boj by oslabil obě strany. Teď zřejmě také stále důrazněji pociťují, že by své síly mohly společně uplatnit vůči obchodním řetězcům při diskusích o cenách.

Výzkumnému ústavu doposud leckteří představitelé Agrární komory nemohli přijít na jméno.

Výzkumníci se snažili ukazovat, jak skutečně vypadá domácí zemědělství a jak si může vést po vstupu do Evropské unie. Jejich práce však byly zakázanou četbou. Podnikatelé je sice hltali, protože jiné objektivní informace neměli. Oficiálně však výsledky ústavu kritizovali.

Když výzkumníkům vyšly pro obor nelichotivě, tak tím prý podrývali skvělou pozici České republiky pro vyjednávání vstupních podmínek s Bruselem. Když ukázali výsledky dobré, tak zase hrubě zkreslovali skutečnost - podnikatelé prý na tom zdaleka tak dobře nejsou, proto potřebují vyšší dotace.

Jenže, jak se očekávaný vstup do unie blíží, podniky už nezbytně potřebují vědět, co dělat, aby v budoucnu uspěly. Takže výzkumníci jsou vzati na milost.

Pokud Agrární komora vydrží v trendu, který naznačil její letošní sněm, tak se napříště lze dočkat i dalších překvapení. Třeba opětné spolupráce s Asociací soukromého zemědělství.

Přežívající nevraživost různých skupin na zemědělsko-potravinářské scéně se na cestu do Evropské unie moc nehodí. Spíš by se podnikatelé měli zaměřit na to, jak obstát na budoucím volném trhu nejen vůči producentům z patnáctky, ale i Polska či Maďarska. Možná že až tehdy přijde to pravé prozření.