80. let jednotné myslivecké organizace

Dr. Ing. Rudolf NOVÁK člen MR ČMMJ

Na přelomu 19. a 20. století začala spontánně vznikat řada zájmových organizací, jako důsledek zlidovění myslivosti daný zákony, zejména císařským patentem č. 154 ze 7. 3. 1849. Tento zákon poprvé umožnil vznik společenstevních honiteb a účast na myslivosti všem majitelům pozemků. Politické uvolnění následně umožnilo nejen vydávání odborných časopisů, ale také vznik prvních mysliveckých spolků, ať to byl Svaz českých lovců, Lovecký kynologický klub a jiné.

Po vzniku ČSR nastala snaha ujednotit nejen spolkový myslivecký život, ale také mysliveckou legislativu, která byla v zemích koruny české značně rozdílná. Československá myslivecká jednota vznikla v roce 1923. U jejího zrodu stáli J. B. Martin, K. Podhajský, Žalman a jiní.

Během krátké doby si ČSMJ vybudovala takovou autoritu, že se stala uznávaným partnerem státní správy. Výsledkem aktivit ČSMJ bylo ujednocení dob lovu zvěře v ČSR tzv. malým honebním zákonem v roce 1929 nebo zřízení regulovaného obchodu se zvěřinou. Byl připravován nový zákon - celostátní zákon o myslivosti. Všechny aktivity, bohužel, přerušila okupace a následná léta budování socialismu.

Nejen za okupace, ale i v dobách poválečných byla pro každý režim jednotná myslivecká organizace respektovaným partnerem a díky jednotnosti svých členů se jí podařilo prosadit do myslivecké legislativy nejen zájmy chovu zvěře, ale i zachování tradic české myslivosti, na které může být všichni hrdí.

Po roce 1989, tak jako již několikrát v minulosti, prošla ČMMJ řadou změn. Přes všechny snahy o její zrušení se stala opět respektovaným partnerem státní správy. Díky aktivitám ČMMJ byl konečně přijat i nový zákon o myslivosti a celá řada právních norem byla přijata s připomínkami, které předložila naše organizace prostřednictvím poslanců a senátorů.

Věřím, že i v dalších letech, kdy se staneme součástí jednotné Evropy, ČMMJ zůstane jednotná a bude i nadále hájit zájmy všech českých myslivců, tentokrát na “mezinárodním poli”. Koneckonců v ČR 100 000 voličů a v Evropě 7 milionů voličů organizovaných v jednotné zájmové organizaci s dlouhou tradicí není právě zanedbatelná síla.

Pár slov k vývoji myslivosti

Ing. Miloš PorČ člen MR ČMMJ

Myslivost podobně jako jiné oblasti zájmu člověka se neustále mění. Zásluhu na tomto faktu nemají pouze nové, stále se prohlubující poznatky výzkumu a praxe, ale i neustále se měnící prostředí, ve kterém zvěř žije. Myslivost prošla staletým vývojem než nabyla dnešní podoby. Myslivost a její předchůdce lov, byla a je vlastně výrobní činností i když výrobní prostředí je v porovnání s jinými nesrovnatelné.

Tak jako lov v prvobytně-pospolné společnosti byl pro člověka především zdrojem obživy, kdy jeho úspěšnost byla mnohdy podmínkou přežití, tak postupem času se stávaly dominantními jiné aspekty této činnosti.

V otrokářské společnosti byl lov prostředkem k zotročování, bezprávní otroci museli lovit zvěř pro své vlastníky za nelidských podmínek nebo byli sami dáváni na pospas šelmám při hrách pro podívanou svým pánům.

Feudální společnost ve středověku považovala lov za společenskou reprezentaci. Hospodářský vývoj šlechty vedl k okázalé rozmařilosti. Bylo třeba zabíjet ve velkém, vznešeně, slavně, šlechticky. Avšak právě z této doby, z doby baroka, pochází některé ušlechtilé, stále dodržované ceremoniály, jako je pasování na myslivce nebo zdobení úlomky. Při neuvěřitelných výřadech byla zvěři vzdávána okázalá pocta, přičemž poddaným lidem se nedostávalo ani takové pozornosti jako zvěři. Zvláště oblíbené v této době byly parforsní hony při nichž se koňmo, se smečkami psů štvala veškerá zvěř. Že některé lovy v té době měly spíše charakter jatek dokazují výřady. Například manželka Karla VI. Krystina Alžběta zastřelila za necelý den na komorním křivoklátském panství 138 jelenů sehnaných z okolí a vypouštěných postupně z odchytového zařízení.

Císař Karel VI. vydal v roce 1739 Všeobecné cechovní předpisy pro Čechy a jejich sousední země. Do té doby spadá i vznik mysliveckého cechu a povinnost učňovská a vandrovní s “kvérem na rameni”. Učňovská povinnost znamenala učiti se myslivosti u starších zkušených myslivců po dobu tří let a složit zkoušku před radou zkušených. Po absolvování zkoušky byli učni pasování ve jménu sv. Huberta na řádné myslivce.

Myslivost prvorepubliková uvolnila svůj výsadní ráz, přestala být mýtem. Dala základ rozmachu chovu zvěře a změnila myslivost v odborný obor. Majitelé honiteb začali uvědoměle pečovat o lepší životní podmínky zvěře, byly stanoveny doby lovu a hájení. Byla však přístupna většinou pouze vlastníkům pozemků a movitým nájemcům. Toto období dalo vznik prvním národním mysliveckým organizacím a to v roce 1920 Loveckému ochrannému spolku na Slovensku a v roce 1923 Československé myslivecké jednotě. K jejich sjednocení došlo v roce 1934.

K zásadním změnám v oblasti myslivosti došlo po druhé světové válce a to zejména zestátněním lesů a rozsáhlou pozemkovou reformou. Zákon o myslivosti z roku 1947 sjednotil výkon práva myslivosti na území celé republiky. Právo myslivosti bylo nerozlučně spjaté s vlastnictvím honebních pozemků a honitby se mohly pronajímat pouze mysliveckým spolkům.

Zákon o myslivosti č. 23 z roku 1962 oddělil právo myslivosti od vlastnictví pozemků a toto právo přiznával organizacím, které měly ve správě nebo užívání největší výměru honebních pozemků. Myslivost se stala odvětvím zemědělské a lesní výroby. Bez nadsázky lze říci, že v tu dobu byla myslivost myslivostí lidovou, myslivostí českou, známou daleko za hranicemi vlasti. Měla jistě své dílčí problémy, ale úspěchy určitě převažovaly nad prohrami a nikoho nenapadlo, že by se její podstat měla změnit. Společenské změny konce dvacátého století však měly dopad i do oblasti myslivosti. Po čtyřiceti letech máme nový zákon, který ať se komu nebí nebo nelíbí, je platný a je ho třeba dodržovat. Tento zákon jistě není úplně dokonalý, obsahuje řadu problematických ustanovení, ale je třeba si uvědomit, že jejich převážná většina je ku prospěchu zvěři a u některých záleží jen na nás, jak je budeme v praxi realizovat. Nejdůležitější je to, abychom se v konečné fázi dokázali domluvit sami mezi sebou, aby česká myslivost byla nadále myslivostí českou pod správou českých myslivců a ne němců, rakušanů či jiných finančně zajímavějších cizinců a aby konečným vítězem byla zvěř.

80. let ČMMJ z pohledu kontrolní činnosti

JUDr. Miroslav Machala předseda Dozorčí rady ČMMJ

Každé výročí je obdobím rekapitulace, hodnocením, počítáním úspěchů a neúspěchů. Letošní výročí myslivecké organizace je rovněž tímto obdobím. Hodnocení dosaženého ponechávám na odpovědných orgánech a osobách, které s mysliveckou organizací toto vše prožily. Každá organizace pro svoji úspěšnou existenci potřebuje i orgán, který bude usměrňovat její kroky a rozhodnutí, vnitřní chod jako celku a v neposlední řadě i chování jejích členů. V celém období naší organizace tuto roli plnily různé revizní a kárné komise, disciplinární senáty a v poslední době je to Dozorčí rada Českomoravské myslivecké jednoty. Pravomoce těchto sankčních orgánů byly v každém období jiné. Není cílem vyzvedávat co kdy bylo uděláno, každé období mělo svá specifika a musím podotknout, že i v myslivosti byl vývoj ovlivněn politickými trendy, které měly vliv i na rozhodnutí těchto orgánů.

Samotné závěry měly mít vždy jediný cíl - chránit zájmy a práva členů. V tomto směru je paradoxní, že každým rozhodnutím mohly být, respektive jsou, porušována domnělá práva a zájmy jiných.

Dozorčí rada ČMMJ se ještě v současné době potýká s pozůstatky rozhodnutí z let normalizace, následných rehabilitačních rozhodnutí a z pohledu lidského je její role o to těžší. Zaujmout objektivní stanovisko v mnohých těchto případech nelze, neboť DR ČMMJ k tomu kompetentní není. Rozsudek mohl vynést pouze příslušný soud, ale tyto záležitosti jsou již v převážné míře promlčeny.

V posledním období je činnost poznamenaná také tím, že se na nás obrací členové ČMMJ se záležitostmi členství a problémů mysliveckých sdružení, v čemž může tento orgán pouze poradit. Rozhodnout může a musí pouze soud, ale na druhou stranu pouze v minimální míře se na soud někdo obrátí. Je to dáno také tím, že naši členové si své problémy řešili sami a obracet se na soudy jim vůbec není vlastní, ale v budoucnu se tomu neubráníme. Toto vše je dáno historickým vývojem naší organizace.

Pohled dozorčího nebo kontrolního orgánu je vždy dán interními normami v rámci kterých se můžeme pohybovat v celkové návaznosti na platné zákony. Naši členové si toto propojení musí uvědomit a na druhé straně si musí zvyknout na to, že interní problémy si musíme vyřešit sami. Pokud bude tyto problémy řešit někdo jiný, tak jako celek na tom proděláme a obrátí se to proti nám (proti celku i jednotlivci).

Závěrem svého krátkého zamyšlení bych chtěl všem našim členům popřát, aby služeb DR ČMMJ potřebovali a využívali co nejméně a Českomoravská myslivecká jednota, jako nástupkyně Československé myslivecké jednoty, sloužila svým členům minimálně dalších osmdesát let!

Myslivosti zdar!