66. MEMORIÁL KARLA PODHAJSKÉHO

Vladimíra Tichá, snímky Jan Tichý

V roce 1353 nechal Karel IV. zapsat do svého zákoníku Majestas Carolina mezi důležitá města, “která nemají být českou korunou nikdy zastavena nebo prodána“ půvabné západočeské město Tachov. Právě sem se o necelých 700 let později ve dnech 2. - 3. 10. 2004 sjížděli příznivci lovecké kynologie a zvláště pak chovatelé a majitelé ohařů. Konal se zde 66. ročník Memoriálu Karla Podhajského a ti, kdo jej navštívili, určitě nelitovali. Tachov je krásný, členitá krajina v jeho okolí půvabná a lidé v ní nebo aspoň ti, co se podíleli na přípravě memoriálu, jsou příjemní.

Asi je na místě připomenout, že čeští psi, kteří se mají memoriálu zúčastnit, mají projít kvalifikací v podobě memoriálu Richarda Knolla. Ten letos výběr startujících značně zkomplikoval, protože jej úspěšně zakončilo jen devět psů. Většina lidí byla zvědavá, co že s tím Kynologická komise ČMMJ, které výběr na memoriál přísluší, udělá. Konečné rozhodnutí bylo v souladu s platným řádem a bylo spravedlivé. Na losování se 1. října do kulturního domu v Dlouhém Újezdě dostavilo devět řádně kvalifikovaných českých psů a doplnilo je osm startujících z jiných států. Po dlouhé době tak neběžel plný počet dvaceti psů. Memoriál Karla Podhajského bývá doménou německých krátkosrstých ohařů. I tentokrát měli převahu, ale ukázala se i další plemena. Startovalo 10 německých krátkosrstých ohařů, 3 maďarští krátkosrstí ohaři, 2 pointři, 1 irský setr a 1 gordon setr.

Zahájení probíhalo na nádvoří Tachovského zámku. Pořadatelé už tady ukázali, že nejdůležitější pro ně jsou psi a jejich vůdci a přesto, že zahájení bylo opravdu slavnostní, bylo také krátké a do honitby se odjíždělo s minimálním zdržením. Memoriál probíhal v honitbách MS Studánka, MS Třídvoří Částka, MS Lesy Staré Sedliště a HS Pořejov. Určitě je třeba poděkovat těm, kdo svoje honitby pro podobné akce propůjčují. Dávají tak jiným a často zcela neznámým lidem k dispozici to, oč celý rok pečují. Kdo z nás si pustí na zahrádku cizí lidi a nabídne jim, aby si otrhali jahody?

Tachovští jsou zkušenými pořadateli a dobře vědí, kam jednotlivé disciplíny umístit. Ohrádka byla přehledná a les středně těžký. Pole bylo výborně zazvěřené, bažantů pro každého psa dostatek a menší počet zajíců zcela vynahradilo všude přítomné srnčí. Vodní práce byly od ostatních disciplín poněkud vzdálené, ale cesta byla výborně značená. Rybník byl velký a to trochu komplikovalo práci psů, protože se na něm snadno tvořily vlny. „Voda“ prověřila i schopnosti vůdců. Hladina rybníka totiž poklesla skoro o 1 metr a to v praxi znamenalo strmý a delší sestup k práci na hluboké vodě. Přístup rozhodčích byl velmi korektní. Nechali na každém vůdci, aby se rozhodl, zda zůstane stát ve svahu hráze a připraví tak psovi nepříjemnou situaci při předávání kachny nebo zda si vyjde na cestu na hrázi, kde si pes mohl dobře předsednout a kachnu předat tak, jak zkušební řád požaduje.

Vrchním rozhodčím memoriálu byl pan Václav Kratochvíl. Své kolegy vedl s klidem a nadhledem a určitě patří mezi naše nejvýraznější soudcovské osobnosti. Na rozhodčích bylo znát, že jsou většinou i zkušenými vůdci a že dobře vědí, proč který pes reaguje právě tak, jak reaguje. Dávali soutěžícím velký prostor a nikdo nikomu nic neurčoval. Jako by si říkali: “Ukaž nám, jak to děláš a my ti řekneme, nakolik je to v souladu se zkušebním řádem a co ti za to dáme“. Naučit se znát zkušební řád asi není problém. Naučit se jej ale aplikovat v praxi, to už problém být může. O přísnosti posuzování svědčí skutečnost, že i vítězný pes má v tabulce mimo „čtyřek“ také „trojky“ a dokonce i jednu „dvojku“.

Ze sedmnácti startujících dokončilo memoriál třináct psů. Na seznamu zadaných známek je uvedena 7x I. cena, 1x II. cena a 5x III. cena. Vítězem memoriálu se stala fenka německého krátkosrstého ohaře Kety z Lučkovic, vedená panem Radkem Dufkem. Získala čekatelství šampionátu CACIT a CACT, I. cenu a 470 bodů. Její vůdce získal mimo řady dalších cen odstřel jelena. Fena předvedla vyrovnaný výkon a o jejích kvalitách i schopnostech mladého vůdce svědčí to, že dvojice vyhrála i Memoriál Richarda Knolla. V historii memoriálů to bylo potřetí, co někdo v jednom roce vyhrál memoriál Richrada Knolla i memoriál Karla Podhajského. Pokud si někdo dá práci a otevře výsledkovou listinu loňského Vojtěchova memoriálu zjistí, že dvojice stojí na prvním místě i tam. Druhé místo na 66. Memoriálu Karla Podhajského, r.CACIT, r.CACT, I. cenu, 470 bodů a ocenění za nejlepší barvu obdržel německý krátkosrstý ohař Kord od Prokopova blesku vedený panem Františkem Drahokoupilem. První fenka i druhý pes získali stejný počet bodů. O pořadí tentokrát rozhodla skutečnost, že fena je chovná, pes zatím ne. Třetí místo, CACT, I. cenu a 468 bodů, vybojovala jemná fenka pointera Gela z Dolnic, vedená panem Pavlem Rathouským. Po dlouhé době tak pointer výrazně zasáhl do boje o titul nejvyšší. Fena byla výborně připravená a obdivuhodný byl její kontakt s vůdcem. I disciplíny, které nejsou vlastní „typickému polaři“, kterým pointer je, vykonávala přesně a ochotně. Na třetí místo jí posunula smůla na barvě. Ocenění za nejlepší polní práci, čtvrté místo, I. cenu a 467 bodů získal německý krátkosrstý ohař Rugo Tišnov na Moravě vedený panem Otto Banásem ze Slovenska. Nejlepší les a nejlepší vodu přisoudili rozhodčí dalším německým krátkosrstým ohařům. Les získal Blesk z Andrašíkova mlýna vedený panem Janem Švábkem a vodu Remo ze Štípek vedený panem Jaroslavem Sajbotem.

Pořadatelé odvedli ohromný výkon. Memoriál běžel v poklidu a z pohledu laika se možná zdálo, že připravit takovou akci asi není žádný problém. Ve skutečnost se za takovým klidem skrývá pečlivá příprava a mnoho hodin práce. Výborně fungovalo počítačové zpracovávání výsledků. Pracovalo se s dvojími zkušebními tabulkami. Jedny zůstávaly rozhodčím, druhé vozila „rychlá rota“ na motorkách do počítačového centra. V průběhu memoriálu se neustále na velkou výsledkovou tabuli doplňovaly získané známky. To skýtalo příležitost pro průběžné počty a také odhady, kdo že by mohl být vítězem.

Bodové rozdíly na prvních místech byly minimální a opět se potvrdilo, že k vítězství nebo dobrému umístění je třeba nejen kvalitní pes a dobrá příprava, ale i trochu memoriálového štěstí. To některé ze soutěžících opustilo. K jejich cti je třeba přiznat, že z memoriálu neujeli, a i když je určitě neúspěch bolel, zachovali si úsměv na tváři a šli doprovázet své šťastnější kolegy. Umění prohrát je umění těžké a je potěšitelné, že jsou vůdci, kteří ho ovládají.Vladimíra Tichá