50 nejkrásnějších míst v Česku: Červené blato

Blata a rašeliniště byla odedávna požadována za místa, kterým by se člověk měl raději vyhnout. Jsou považována za místa mytická, tajemná, nebezpečná. Pravda je taková, že někdy stačí jen jeden chybný krok a není cesty zpátky. Podobná místa ale mohou být i turistickou atrakcí. Tak je tomu i v případě místa, na které vás zavede další díl našeho letního seriálu.Na místě blat byla nejdříve jen jakási terénní prohlubeň, ve které vyvěraly spodní prameny. To bylo v době před deseti až dvanácti tisíci lety. Do této promáčené prohlubně se pak začaly ukládat rostliny. Tento proces trval celá tisíciletí. Dnes může rašeliniště fungovat i jako jakási kronika. Konzervovaly se v ní totiž pylová zrna i rostliny. Rašelina tak dnes může podat vzácné svědectví o vývoji rostlin a osudu živočichů, a také o vývoji podnebí v této lokalitě po skončení poslední doby ledové. Červená blato najdete blízko Šalmanovic. Roste tu hlavně borovice blatka, pod ní se daří rojovníku bahennímu. Část blat je chráněna už půl století, od roku 1992 má území status národní přírodní rezervace. Její rozloha je poměrně velká, přes 330 hektarů. Nejdříve tu bylo slatiniště, to je rané rašeliniště. V průběhu tisíciletí se nakonec změnilo do dnešní podoby tzv. vrchoviště (tak se označují nejstarší rašeliniště). Pokud je splněna základní podmínka - dostatek vody, navrství se rašelina do výšky několika metrů. Tak je tomu i na Červeném blatu. Maximální mocnost rašeliny tu dosahuje 7,6 metru, průměrně 3 metry. Rašeliniště působí jako jakýsi termoregulátor. V létě do sebe teplo absorbují, v jejich okolí je proto citelně větší chlad než jinde. V zimě jej naopak vydávají, takže je na blatech větší teplo než o kousek dál. Pověsti blat nepřidává mlha, která touto nerovnováhou vzniká.

Rašelina pro skláře

Rašelina je v podstatě usazenina organického původu. Člověk si pro ni našel využití - dnes spíše jako hnojivo, v minulosti především jako palivo. V minulosti se těžilo i na Červeném blatu. Těžba je sice poškodila, ale narušené části se poměrně dobře regenerovaly. Vznikla pestrá mozaika různých rašelinných biotopů. Některá místa jsou holá, jinde roste souvislý les, který je domovem řady živočichů. Zdejší rašelina našla odbytiště v nedaleké sklárně. Ta byla založena již v roce 1775 a stála v Jiříkově údolí. Místním sklářům se dařilo, hlavně po roce 1815. Tehdy majitel sklárny, hrabě Jiří František Buquoy, zavádí výrubu nových druhů skla (černé opaktní sklo "hyalit"). Sklárna samozřejmě spotřebovala velké množství dřeva, jehož cena byla v té době poměrně vysoká. Proto sklárna pro svou potřebu těžila v nedalekých blatech rašelinu, nejmasivněji v letech v letech 1860 - 1910. Používala se přitom metoda tzv. borkování (ruční rýpání kvádrů). Tato metoda je poměrně šetrná, takže i když kolem roku 1880 těžila sklárna téměř 18 milionů borků (cihel) rašeliny ročně, příroda se s tímto zásahem dokázala vypořádat. Z konce 19. století pocházejí sklářským odpadem, drtí barevného skla zpevněné cesty v rezervaci, po nichž vede část naučné stezky. Borovice není jediným stromem, kterému prostředí blat vyhovuje. Roste tu také bříza a krušina. O bohatém podrostu rojovníku bahenního byla už řeč, daří se tu i dalším vřesovcovitým rostlinám. Převládá borůvka černá, vlochyně bahenní a kyhanka sivolistá. Na vytěžených plochách jsou uhynulé borovice, které vlastní váhou zapadly do mokrého podkladu. Tato místa jsou pak doménou jen několika druhů rašeliníků. Z vyšších rostlin je tu hojně zastoupen suchopýr a klikva, vzácněji rosnatka okrouhlolistá. Na suchá narušená místa proniká z obvodových částí rašeliniště borovice lesní a smrk ztepilý. Na rašeliništi roste také řada hub, byly tu zaznamenány třeba vzácné choroše. Ačkoli se lidé blatům spíše vyhýbali, jsou domovem řady druhů živočichů. Hlavně bezobratlým zdejší prostředí svědčí. Můžete tu pozorovat řadu vážek, třeba šídlo rašelinné či vážku tmavoskvrnnou. A pak je tu celá řada motýlů. Na blatech probíhal poměrně detailní průzkum a bylo jich tu napočítáno na šest set druhů. Z nich je nejnápadnější bohatý výskyt velkých píďalek borůvkových, ale nejcennější jsou populace chladnomilných druhů motýlů. Borovice blatka hostí řadu druhů brouků, například vzácné krasce. Pokud se vypravíte do zdejší rezervace na výlet, můžete tu spatřit i ještěrky, zmije. A také čápa černého, hnízdí tu i jestřáb lesní, kulíšek nejmenší. V blízkosti zaplavených vytěžených ploch pak našel domov vodouš kropenatý, jeřábek lesní a další. Okrajové části rezervace jsou ovlivněny lidskou činností. Podobně jako na jiných místech tu probíhá šetrné lesní obhospodařování. Jeho cíl je jediný - postupně přírodě "dovolit", aby se vrátila k tomu, co je pro místní poměry přirozené... Nejcennější části blatkových pralesů jsou pak svému vývoji ponechány úplně. Území rezervace je přístupné jen po naučné stezce v délce 4 kilometry. Můžete si ji projít jen po svých. V centrální části rašeliniště je vyhlídková plošina, přístup k ní je bezbariérový, jsou zde vybudovány zpevněné chodníky. Nástupním místem naučné stezky NPR Červené blato je Jiříkovo údolí u Šalmanovic, asi 17 kilometrů jižně od Třeboně. V Jiříkově údolí je záchytné parkovišti pro auta a autobusy, cyklisté mohou využít odstavnou plochu u stanoviště č. 2.Správa Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko