„NĚKOLIKATERO“ LOVECKÉHO PRŮVODCE

Jan VEBER

Doba kolem moderní myslivosti dnešní doby sebou přináší také spoustu novinek, na které jsme v dřívejších dobách nebyli zvyklí a nebo jsme o nich jen čítali v přepestré myslivecké beletrii některého z našich šťastnějších kolegů, který měl to štěstí a byl pozván na odstřel trofejové zvěře. V současné době se situace rapidně změnila a v inzertní části našeho časopisu celkem pravidelně inzerují různá myslivecká sdružení a nabízí poplatkové lovy na různé druhy zvěře, vyskytující se v našich honitbách, nejčastěji se samozřejmě jedná o odstřel srnčí a ostatní spárkaté, ale stranou nezůstavají ani hony na divoké kachny či natláčky na černou zvěř.

Je však nutno si uvědomit, že zorganizování jakéhokoliv poplatkového odstřelu není jen přínosem mnohdy nemalých finančních prostředků do pokladny mysliveckého sdružení či honebního společenstva, ale je zároveň převzetím zodpovědnosti za celkový pobyt loveckého hosta v honitbě, kdy úspěšný odstřel je už jen jakousi pomyslnou třešničkou na dortu celého našeho snažení. A kdo jiný nese v kontaktu s loveckým hostem na trh kůži nejvíce? No přece lovecký průvodce.

Dovolte mi nyní, abych se v několika bodech zmínil zejména o povinnostech a dobrých mravech, (jejichž výčet samozřejmě nemusí být úplný), které by měl správný lovecký doprovod mít zaryté pod kůží ještě mnohem dříve, než na hospodářově stole zazvoní telefon, na jehož druhém konci bude lovecký host se svým dotazem na možnost lovu právě ve vaší honitbě.

Průvodce musí znát!

Za naprosto neoddiskutovatelnou povinnost považuji u loveckého průvodce perfektní znalost svěřené honitby a v ní žijící zvěře. Ještě před samotným příjezdem loveckého hosta by se měl průvodce na vlastní oči přesvědčit, zda zvěř opravdu navštěvuje její oblíbená místa a nespoléhat na ujištění svých loveckých kolegů, že tam či onde viděli „pěkný kus“. Nejideálnější samozřejmě je, dělá-li loveckého průvodce sám myslivecký hospodář, ale ten už má na svých bedrech tolik práce, že mnohdy neví ani kam dřív skočit. S mysliveckým hospodářem, stejně jako s loveckým hostem, by měl mít průvodce naprosto jasno, jaký druh a v jaké trofejové třídě a kvalitě, ale také v jaké cenové relaci se bude lovit, popřípadě je dobré mít v „záloze“ ještě jiný, podobný kus zvěře, pro případnou dohledávku také vlastního a nebo předem domluveného loveckého psa. Příroda je totiž mnohdy nevyzpytatelná a dokáže toho v náš prospěch, stejně i neprospěch, udělat opravdu mnoho.

Samozřejmostí, zvláště v honitbách při našich západních či jižních hranicích republiky, ale platí to samozřejmě o honitbách v celé republice obecně, by měla být u loveckého průvodce znalost některého světového jazyka, hlavně pak němčiny či angličtiny a v ní krom obecných frází také speciální výrazy z myslivecké terminologie. Není totiž nic horšího, než když průvodce musí ospravedlňovat neúspěch či odstřel nesprávného kusu argumenty, že mu host nerozuměl, protože neumí česky!

Lovecký host přijíždí

Nastal den „D“, kdy k nám přijíždí avizovaný lovecký host. Jedním ze základních dobrých mravů je průvodcova přesnost a dochvilnost být v domluveném čase na smluveném místě, čekající host kdesi uprostřed návsi v jemu mnohdy neznámém prostředí určitě nepřispěje k utvoření jeho dobrého obrazu o našich službách. V dnešní době a éře mobilních telefonů se dá případné a nepředvídané opoždění včas avizovat a domluvit s hostem náhradní čas a třeba i místo setkání.

Také čistota a vzhled mysliveckého oděvu (nemluvím tady o žádném maskáčovém či jiném civilním oblečení!) svědčí o kvalitě průvodce a věřte, že i tato, pro mnohé zdánlivá maličkost, přispívá k dobré pohodě a utváření vztahu mezi hostem a jeho doprovodem. Nedovedete si představit, v jaké utrpení se mění pobyt například na těsném posedu či kazatelně, kdy se z průvodcových úst line nelibý zápach zkaženého chrupu, tabáku či česneku, který v topinkách snědl těsně před odchodem do honitby a nebo z oděvu, ve kterém krmil domácí zvířectvo a nebo opravoval auto. Jediným přáním v mysli hosta pak většinou bývá být honem rychle od těchto aroma co nejdál.

I v dnešní uspěchané době si ve valné většině přijede host do naší honitby především odpočinout a pak teprve lovit, i když jsou známy případy lovu ve stylu: „Honem, honem, zítra střílím zase jinde!“. Ale i na takový případ je třeba se připravit a to především pevnými nervy a notnou dávkou diplomacie. Ale vraťme se k našemu „normálnímu“ hostu.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato

Pokud průvodce kouří, měl by se hosta zeptat, zda mu kouření na posedu nebude vadit, právě před zplodinami města a kouřem kanceláří doslova prchají mnozí městští lovečtí hosté do ticha, klidu a čistého vzduchu honiteb v horách a na venkově.

Řekl bych, že při doprovodech platí dvojnásob, snad i trojnásob známé přísloví: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Jedná-li se o první vzájemné setkání hosta a jeho doprovodu, kdy ještě navzájem hledají k sobě cestu, je dobré nechat na loveckém hostu zapředení konverzace, často si host chce mnohdy velmi zasloužený pobyt v přírodě v klidu užít a průvodcovo neustálé povídání snáší jen s krajní benevolencí. Jedná-li se ještě navíc o sebechválu a vyzdvihování vlastních loveckých úspěchů, hanu šéfa či nespokojenost s politickou situací v naší zemi, je dobré se podívat na hostovy ruce, zda se již nezačínají zatínat v pěst.

Na druhé straně je třeba se nebát upozornit hosta, který je na tom naopak se svojí výřečností daleko před svým průvodcem, že bude-li takto pokračovat, nic neuvidí a tím i nestřelí, to bezpečně pomáhá. Jeho zážitky ze safari a jiná lovecká dobrodružství je také často nutno brát s určitou rezervou a pokud jsou doopravdy pravdivá, nepropadejte jako průvodce v malomyslnost či závist a nesnažte se tak hostův pobyt u vás v honitbě znepříjemnit. Lidské povahy jsou různé a dobrý průvodce musí být kromě výborného myslivce i dobrým psychologem a věřte mi, že stejně tak se dokáží těšit na další společné lovecké i ostatní zážitky navzájem si vyhovující host i průvodce, jako se před dalším chystaným příjezdem chytat hrůzou za hlavu ti, u kterých se to z různých příčin nepovedlo.

Vlastní lov

V okamžiku vlastního lovu je na loveckém průvodci, jaké má zkušenosti s lovem daného druhu zvěře, jak zná její obvyklé i neobvyklé chování a samozřejmě i to, jak ovládá v případě nutnosti vábení, které může samotný lov velmi ovlivnit ať už v pozitivním, nebo i negativním směru. V žádném případě by neměl podlehnout naléhání hosta na záměnu loveného kusu, zvláště jedná-li se o vyšší trofejové hodnoty. Host bývá v okamžiku lovu velmi často okouzlen krásou trofeje a finanční otázka zůstává nebezpečně opomenuta. Vystřízlivění přichází po úspěšném výstřelu velice rychle a stejně rychle se navrací i otázka následného zaplacení. Různé handrkování ať už přímo nad uloveným kusem a nebo potom v kanceláři mysliveckého hospodáře je jen nedůstojným chováním hosta, ale jak jsem podotknul výše, na vině se velmi snadno ocitne i průvodce, že k ulovení takové zvěře dal souhlas a o cenový rozdíl mezi předem dohodnutým a skutečným stavem se také velice snadno s loveckým hostem může podělit. Jedná-li se o trofejově hodnotný kus zvěře, nikdo z nás by nechtěl být určitě v jeho kůži. Doba benevolence u majitelů loveckých revírů už je bohužel (a nebo bohudík?) pryč a tak za nesplnění povinností loveckého průvodce můžeme sankce po právu od majitele očekávat.

Ulovením povinnosti nekončí

Probíhá-li ovšem všechno jak má, je všechno v nejlepším pořádku a po úspěšném lovu je na loveckém průvodci, aby lovci poblahopřál se všemi poctami, které mu podle našich mysliveckých tradic po zásluze patří. Ve valné většině vyvržení ulovené zvěře dělá průvodce, ale zcela určitě nic nezkazí dobrý průvodce tím, že loveckého hosta upozorní na to, že je to právě jeho povinnost a vlastně jakási čest, aby provedl tento úkon sám.

Na průvodci už samozřejmě je dohodnout a domluvit transport uloveného kusu z honitby nebo jeho řádné zabezpečení pro případ, že to v ten samý den, např. pro pokročilou denní dobu není možné, stejně tak i zabezpečení a úpravu trofeje.

Závěrem

Uf! To toho bylo, viďte? Ba ne. Zkušení a dlouholetí lovečtí průvodci by přidali ještě pytel dalších „musíš" a „nesmíš" a „měl bys“ a „neměl bys“ a určitě by zalovili ve vzpomínkách na dobré i špatné lovecké hosty ze své vlastní praxe. Je třeba si ale uvědomit dvě důležité skutečnosti. Lovecký host je jakýmsi naším zákazníkem a platí tedy, že „náš zákazník, náš pán“, i když všechno má své meze! Druhou skutečností je ten fakt, že se velmi rychle může stát, že za výborné průvodcovské služby budete pozváni na oplátku někam vy a ocitnete se tak v roli loveckého hosta, nebo si takový lov sami zaplatíte a budete tak po právu vyžadovat a očekávat to, co jiní po vás.

Na úplný závěr mi dovolte milí čtenáři, abych ocitoval slova náměstka pro myslivost z jednoho lesního závodu, se kterým jsem měl možnost již několikrát pobývat při mých toulkách i když „jen" za fotografickými lovy: „Víš Honzo, když dřív přijel lovit nějakej blbec, tak jsme ho nějak přežili, dneska se modlíme, aby už konečně přijel někdo normální..." , Já všem loveckým průvodcům přeji, ať už budou doprovázet opravdové střelce a nebo fotografy, jen ty úplně normální lidi!

Jan VEBER, Snímek Eduard Studnička