Výrobci džusů Hello pomohly k rekordnímu zisku přesnídávky v plastových kapsičkách. Přišel s nimi jako jeden z prvních

Společnost Linea Nivnice loni vydělala před zdaněním kolem 60 milionů korun při tržbách přes 980 milionů. Firmě se vyplácí investice do nové linky na přesnídávky v plastových kapsičkách. Klíčová však zůstává výroba džusů.

Rozsáhlý výrobní areál firmy Linea Nivnice u Uherského Brodu jako by spolkl pět různých provozů.

V jedné budově voní meruňkové džusy, které hned po naplnění do obalu linka doveze až k připraveným ka­mionům. V druhé výrobně si právě malé lahve s pomerančovým nápojem na pásu běží pro etiketu s pohádkovými postavičkami. Ve třetí zase člověka uhodí do nosu vůně plodů jalovce, které se tu právě ve velkém tanku s lihem destilují na Nivnickou Borovičku, oblíbenou mezi místními.

Ač firma vypadá nesourodě, téměř všechny produkty spojuje jejich ovocný původ. Linea Nivnice je v Česku největším zpracovatelem ovoce.

Firma, která navazuje na tradici někdejších Slováckých konzerváren, loni vykázala největší zisk v historii. Před zdaněním se pohybuje kolem 60 milionů korun.

"Děkujeme za to především nízkým cenám ovoce v předešlém roce a úspěšným inovacím. Tržbami jsme se už poněkolikáté zastavili před hranicí miliardy, konkrétně jsme utržili přes 980 milionů," hodnotí Gabriel Slanicay, dlouholetý ředitel podniku. Letos se připravuje na mírný pokles výsledků, protože ovoce v roce 2015 zdražilo.

Pod rukama více než 260 zaměstnanců se v Nivnici rodí okolo 300 druhů výrobků, hlavně pod vlajkovou značkou Hello. Skoro polovinu tržeb firmě zajišťují džusy a nápoje, po pětině produkce tvoří sirupy a dětské přesnídávky. Asi desetina výroby jsou ovocná vína a doplňkovým produktem jsou lihoviny.

"Věřím, že pro nově příchozí je to pořádná džungle. U výrobků se tvoří modifikace, různé obaly, do toho vyrábíme privátní značky pro obchodní řetězce. Vyžaduje to dobrou organizaci," shrnuje ředitel.

Do obalů privátních značek jde třetina obratu nivnické společnosti. Nechá si je tu vyrábět většina velkých řetězců v Česku, včetně Albertu, Lidlu, družstevních prodejen COOP nebo Makra. "Sice je to konkurence pro výrobky s našimi vlastními značkami, ale kdybychom to nedělali my, udělá to někdo jiný," říká Slanicay. Linea také díky tomu naplno využije své linky, a tím pádem mohou být jejich produkty levnější.

Slanicay potvrzuje, že spolupráce s řetězci je obtížná.

"Je to leckdy za hranicí možného. Po revoluci jsme netušili, že kapitalismus může být tak tvrdý.

Na druhou stranu nás řetězce dotlačily k tomu, abychom byli produktivnější a efektivnější," uznává pětašedesátiletý šéf.

Pomáhá jim to v boji s konkurencí, která na českém trhu není malá. U džusů a nově i sirupů bojují zejména s polským Maspexem, který stojí za značkami Relax nebo Kubík. U sirupů jim na předních příčkách trhu dělá společnost také Kofola se značkou Jupí. V přesnídávkách pak Linea soutěží s Hamé.

Jen na poli ovocného vína jsou v Česku jedinými významnými výrobci a z hlediska lihovin se zase nepovažují za konkurenta velkým likérkám. Až na lihoviny je tak společnost v jednotlivých segmentech trhu v Česku jedničkou, případně dvojkou.

K udržení silného postavení jí pomohla i loňská investice do nové linky na přesnídávky v plastových kapsičkách. "Mile nás překvapil jejich úspěch. Loni jsme s nimi přišli jako jedni z prvních, a tak jsme měli výhodu," popisuje Slanicay. Celkově loni podnik investoval 55 mi­lionů korun, což je podle ředitele nadprůměrná částka.

Každý podzim je v nivnickém podniku ve znamení zpracování jablek. Spolu s višněmi je to jediné ovoce, které si Linea sama vykupuje přímo od pěstitelů a zpracovává. Ročně vykoupí z okolního regionu asi 15 tisíc tun padaných jablek, jejichž cena se pohybuje kolem dvou korun za kilo.

Nakoupené ovoce zaměstnanci od září do listopadu v nonstop provozu zpracovávají na koncentrát. "Na skladování celé šťávy i s vodou nemáme kapacity. Navíc ovoce v této podobě se nekazí," vysvětluje Slanicay. Zkoncentrovanou šťávu pak používají při výrobě celý následující rok.

Dalších 15 druhů ovoce vozí Linea z celého světa. Na jižní Moravu vše putuje už ve formě koncentrátu. "Na nás pak je jen, abychom ho doplnili stejným množstvím vody, které z něj v zemi původu vypařili," říká Slanicay. Banány v džusech Hello tak pochází z Kostariky, grapefruity z Floridy a Kuby a například mango z Ekvádoru.

Asi patnáct procent výroby se vrací zase zpět do zahraničí. "Většina z toho jde na Slovensko, ale vyvážíme i do Saúdské Arábie, Egypta, Austrálie nebo Mongolska," jmenuje ředitel namátkou.

Pětašedesátiletý Gabriel Slanicay je jedním z šesti akcionářů Linea Nivnice. Do firmy nastoupil hned po studiích v roce 1974, privatizace v roce 1994 se zúčastnil už jako její ředitel a nyní se pomalu chystá přesunout jen do dozorčí pozice.

O prodeji podniku nechce ani slyšet. Ačkoli nabídky od největších konkurentů přichází opakovaně, majitelé s nimi už ani nediskutují. "Firmu po nás postupně převezmou potomci, kteří už zastávají vyšší pozice," vysvětluje Slanicay.

Vášnivý sběratel umění a tenista tak bude mít brzy více času na své koníčky a také na dokončení knihy o historii podniku, kterému zasvětil celý svůj pracovní život.