Vyrábí se to stejně jako domácí víno.

"Med se rozředí vodou, přidají se kvasinky a pro budoucí příchutě se mohou použít i nějaké aromatické bylinky nebo přísady," začal trochu z druhého konce vypravovat Tomáš Jurgovič o původní zálibě, která u něho přerostla v profesi. Podle jeho slov se jednoduchý recept týkal výroby stále oblíbenějšího "zdravotního" alkoholu - medoviny.

Žádný včelař ale nechová včely proto, aby mohl med pouze kvasit. Je to záliba vyžadující trpělivost, péči, ale hlavně vytrvalost. Velmi často se proto dědí z otce na syna.

"Já pocházím ze včelařského rodu. Když jsem zkoumal náš rodokmen, zjistil jsem, že s tím mí předkové začali opravdu už hodně dávno. Můj otec udělal malou přestávku, ale já jsem hned v šestnácti letech navázal. Začalo to vlastně tím, že k nám na jabloň přilétl roj včel. Sklepal jsem ho, a protože jsem neměl nic vhodnějšího po ruce, dal jsem ho nejdřív do krabice od bot," vypravuje o svých jinošských začátcích Tomáš Jurgovič.

"Skoro všechno jsem si musel koupit, doma byl po dědovi tak akorát rojáček, nějaká literatura a stará fotodokumentace. Tak jsem začal."

Tomáš Jurgovič měl výhodu, že bydlí v rodinném domku v hradecké Třebši.

"Ale pozor, znal jsem i člověka, který včelařil na balkoně v třetím patře paneláku," přidává perličku ze svého oboru.

Původním povoláním kamenosochař se dnes včelařině věnuje profesionálně.

"V malém krámku v Selicharově ulici prodávám potřeby pro včelaře, ale také všechno, co se ze včelích produktů vyrábí. Je to docela dobrá kombinace. Někdo si přijde pro medovinu nebo nějakou zdravou kosmetiku a zároveň vidí, co je k chovu včel potřeba. A mohu potvrdit, že je to doopravdy zajímá."

Jeho medem vonící obchůdek tak navštěvuje nejširší škála zákazníků. Včelaři, mlsouni, šikovné maminky, které si s dětmi chtějí udělat svíčku ze včelího vosku. Nebo ti, kdo chtějí své blízké obdarovat něčím krásným a zdravým z přírody.