Ve Španělsku se potýkají s Toxoplasma gondii

Přibližně 16 procent španělských prasat je infikováno parazitickým prvokem Toxoplasma gondii (vícehostitelská kokcidie, která parazituje v buňkách člověka i zvířat; definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy, mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka). Podle mínění amerických a španělských vědců má tato skutečnost vliv na ochranu spotřebitele. Toxoplasma gondii může infikovat lidský organismus prostřednictvím konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa. Zvláštní význam má infekce tímto parazitickým organismem u těhotných žen, protože pokud dojde k primární infekci v průběhu těhotenství, může dojít i k infikování plodu. Pokud následně nedojde k potratu nebo porodu mrtvého dítěte, může se prenatální infekce Toxoplasma gondii u narozeného dítěte projevit subklinicky, nejprve prokazatelná pouze sérologicky (krevní rozbor) až po závažná poškození. U klinicky nediagnostikovaných případů by ale mohlo po několika měsících nebo létech dojít k poškození zejména centrálního nervového systému (psychomentální retardace) a oka (retinochorioiditida – zánět sítnice a cévnatky, ztráta zraku).

U dětí byl prokázán vzájemný vztah mezi hyperaktivitou, nízkým inteligenčním kvocientem a vysokými hodnotami protilátek proti toxoplasmě.

Z výsledků výzkumu publikovaných z odborném časopise Parasitology International vyplývá, že byla ve Španělsku prokázána přítomnost protilátek proti Toxoplasmma gondii u 24,2 % prasnic a 9,7 % prasat ve výkrmu. Za zvlášť významný rizikový faktor vědci považují výskyt škůdců a koček v zemědělských podnicích.

Podobně jako ve Španělsku je Toxoplasma gondii rozšířena i v jiných zemích. Autoři v publikaci zmiňují Itálii (16,3 %), Portugalsko (15,6 %) a Německo (16,5 – 18,5 %). Při roční produkci jatečných prasat v Německu ve výši 45 mil. kusů to každý rok představuje přibližně 7,5 mil. infikovaných jatečných trupů, které se stávají součástí potravního řetězce.

Vyšší hodnoty byly zjištěny v Srbsku (28,9 %) a Polsku (26,4 %). Nízké hodnoty naopak ve Švédsku (5,2 %) a v Nizozemsku (10,9 %). Posledně jmenovaná země vyvinula v průběhu minulých let jako jedna z vedoucích chovatelsky vyspělých zemí velké úsilí ve snaze tento problém řešit, což se projevilo výrazným potlačením této infekce v početních stavech prasat.