O nadstavbě a podstatě věcí

Upřímně řečeno - vyzná-li se dnes řadový spotřebitel v přepestrém spektru rubrik, specializovaných příloh či doporučení celé řady renomovaných odborníků, týkajícím se konzumace a výběru potravin, má takový člověk můj obdiv. Je samozřejmě pozitivní, že se v domácí publicistice téma osvěty spotřebitele stále více prosazuje, a je to ostatně téma logické. Zejména důraz na zdravotní aspekty, jedinečnost a přesnou

identifikaci vzniku příslušného potravinářského produktu je v současné době celosvětovým trendem jak získat spotřebitele na svou stranu, a zajistit si tedy odbyt svých výrobků. Problém je, že si řada doporučení vzájemně odporuje, i když každé má ze svého hlediska pravdu. Výzvou doby se tak pomalu stává informace o tom, která z nabízených pravd "je ta větší".

Jednou z největších je přitom potřeba konzumace mléka a mlékárenských výrobků, zejména z pohledu nejmladší generace. Je naprosto absurdní, že se právě kolem tohoto tématu v ČR diskutuje na ryze emotivní a lobbistické úrovni, bohužel s přispěním státu, jehož občasná propagační intervence směrem ke spotřebiteli spíše od konzumace těchto potravin odrazuje. Daleko lépe na to jde obecně prospěšná společnost Laktea, která se snaží prostřednictvím akce Školní mléko vytvořit potřebné stravovací návyky u školní mládeže. Jde totiž nepochybně o investici do budoucnosti a do peněženek nás všech. Ačkoli mléko není jistě samospasitelné, je v našich podmínkách pro mladý organismus základním dodavatelem vápníku a fosforu, což jsou látky potřebné ke zdravému vývoji zubů a především kostí. Nedostatek vápníku totiž vede k osteoporóze - řídnutí kostí, přičemž na léčení této choroby se v ČR vydává ročně v současné době přes miliardu korun. Tato situace se ale týká generace 50. a 60. let, která konzumovala v průměru podstatně více mléka než dnešní děti, protože tehdy byly mlékárenské výrobky tou nejlevnější, a tedy častou svačinou, někdy i obědem a večeří. Budoucnost může být tedy mnohem horší - pokud se za mléko nenajde jiný, alternativní zdroj všech látek, které tělo potřebuje. Nejde totiž pouze o vápník, který je veřejnosti nejznámější, ale také o laktózu, vitaminy s výjimkou vitaminů C, minerály, biologicky významné kovy a jód, který je hlavním podílníkem na rozvoji mozku, míchy a vyšší nervové činnosti.

Přitom není pravda, že by konzumace mléka znamenala zvyšování hladiny cholesterolu v krvi. Naopak nízkotučné a polotučné mléko a zakysané výrobky dokonce hladinu cholesterolu snižují. Odpůrci pití mléka také poukazují na to, že je na mléko část populace alergická. Počet jedinců alergických na mléko se sice neustále zvyšuje, přesto však jde v úhrnu o necelá dvě procenta. Někteří lidé nicméně nesnášejí laktózu - ti však mohou bez problémů konzumovat již zmíněné zakysané výrobky nebo sýry, ve kterých je tento mléčný cukr rozložen. Samotná laktóza má přitom, zejména na dětský organismus, velmi pozitivní vliv (zejména její složka galaktóza), neboť příznivě ovlivňuje složení střevní mikroflóry. A tak dále.

Uvedené informace může přitom potvrdit celá řada odborníků - a co je podstatné - z různých zdrojů a institucí. Z hlediska spotřebitele jde tedy o podstatnější údaje týkající se nezanedbatelného množství potravinářských výrobků než o pozitiva spojená s konzumací určitého specifického, někdy i doplňkového sortimentu. A o tom to právě je - z řady článků má člověk občas dojem, že jeho jedinou šancí, jak si na tomto světě zachránit život, je bezvýhradná aplikace popisovaných doporučení. Pravdou ovšem je, že mnohé takové receptury jsou již jen jakousi nadstavbou, návodem, který se snaží řešit deformaci původní přirozené stravovací podstaty. Jistě - i bez mlékárenských výrobků by se asi nějak tělo obešlo - jejich význam je však přece jen asi o něco vyšší než kuliček z hlíny, které pojídají lidé kdesi v Africe a "také jsou zdraví". Oficiální Světový den mléka je toho důkazem - o žádném jiném světovém dnu nějaké jiné standardní stravovací složky zatím nevím.

Petr Havel