Namísto pesticidů používá obyčejnou kosu

Když se na poli objeví plevel, sedne zemědělec do traktoru a bodlák pokropí pesticidem. Když se chce bodláku na svém poli zbavit Tomáš Křišťan, musí vzít kosu, ohnout hřbet a plevel dřív, než rozkvete a rozmnoží se, posekat. Křišťan je ekologický farmář, nepoužívá ani gram chemie. "Vím, že zemědělství životnímu prostředí dost ubližuje," vysvětluje, proč se rozhodl na starém rodovém statku začít hospodařit novým způsobem, který je šetrnější k přírodě. Má to ovšem i svou druhou stranu: menší výnosy a více dřiny. "Už dvakrát mě napadlo se vším praštit. Naposledy teď na jaře," přiznává. Jako by se proti němu spiknul "bůh strojů": napřed se mu porouchal vysokozdvižný vozík, pak "kleknul" traktor a nakonec se ještě naboural v autě. "Jenže přijít z práce a sednout si k televizi, jako to dělají jiní, to bych nevydržel," říká. I tak si nechává Křišťan otevřená zadní vrátka. Farmaření je jeho druhé, vlastně třetí zaměstnání: učí na zemědělské škole a je místostarostou Humpolce. "Zatím si netroufnu, aby byla celá rodina závislá jen na zemědělství, každý rok se klepat, aby se urodilo," říká. Křišťan je ženatý a má dva dospívající syny. Všední dny biofarmáře se podobají jako vejce vejci. Brzy ráno odjíždí do školy v Humpolci, odpoledne se vrací a začíná mu druhá směna: na poli pěstuje brambory, obilí, zeleninu. K tomu má ještě stádo ovcí a k hospodářství patří také kus lesa. Dnešek však bude výjimečný, Křišťan na své farmě převezme cenu pro nejlepšího biorolníka roku, které se říká Bartákův zlatý hrnec podle nestora českého ekozemědělství Richarda Bartáka, bývalého náměstka ministerstva zemědělství a zakladatele nadace, která titul uděluje. "Křišťan je jeden z nejlepších v Česku," konstatuje lakonicky Barták. Křišťanův statek vypadá jako reklama na ideální český venkov: perfektně opravené starodávné budovy, čerstvě nabílené stěny, všude uklizeno, čisto, klid. Nechybělo však mnoho a statek skončil jako totální ruina. Křišťanovi hospodařili v Milotičkách po staletí. V roce 1956 ale přišli komunisté, označili Křišťanovy za kulaky a vyhnali je. Tomáši Křišťanovi byl tehdy rok. Celou rodinu přestěhovali jen kousek od statku do dělnického domu. Téměř čtyřicet let pak jeho děda a otec sledovali, jak jejich majetek chátrá... Jak může být život tragikomický, se ukázalo v roce 1986. Tehdy Křišťan odkoupil od státních statků obytnou část hospodářství, o které se jeho předci starali jako o vlastní dítě a kterému v tu chvíli hrozila zkáza. "Lidé mi říkali, že jsem blázen, když takovou ruinu kupuju," vzpomíná. Dal se do opravy. Všechny peníze, co rodina vydělala, dala do domu. Po listopadu 1989 se jim vrátil všechen majetek. Křišťan si půjčil od státu peníze, pokračoval v rekonstrukci a rozjel ekologickou farmu. Z bývalé sýpky udělal pokoje pro turisty a v létě se nestane, že by neměl plno. Dnes hospodářství zase "jede" a rodina vede tradiční život zemědělské rodiny se vším, co k tomu patří: Synové vypomáhají o víkendech, a když je potřeba sesbírat vyorané brambory, přijedou další známí. S odbytem svých ekoproduktů nemá potíže, stále však řeší "běžné" starosti dne ("Zrovna mi marodí beran, jeden mi už před lety zemřel. Nafta je zase dražší."). "Jsme tu spokojení," říká Křišťan a jeho manželka přikyvuje. Že za poslední roky byla celá rodina na dovolené snad jen dvakrát? "Když chceme, uděláme si hezkou dovolenou tady," dodává.

PAVEL BAROCH

Výhody ekologického zemědělství:

je šetrné k životnímu prostředí, odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje

výnosy jsou menší než z tradičních polí, čímž se snižuje nadměrná produkce potravin (nadprodukce je problémem všech vyspělejších zemí)

ačkoli potraviny z tradičních polí splňují všechny normy, lze předpokládat, že biopotraviny jsou zdravější

Nevýhody:

hospodaření na ekopolích je kvůli tomu, že se nepoužívají chemické prostředky, náročnější

biopotraviny jsou až o dvacet procent dražší než potraviny z tradičních surovin

ekologicky není možné hospodařit všude, výhodné jsou však například chráněné krajinné oblasti nebo místa se zdroji pitné vody