Jak zachovat vratné lahve

Tajemník obalové asociace SYBA Vlado Volek použil v článku o poplatcích za odpad a o "obalovém" zákoně. Tak se nám radikál opět opřel do ministra (Hospodářské noviny 14. ledna) natolik zavádějící vyjádření, že považujeme za důležité se k nim vyjádřit.

Konkrétně se jedná o novou povinnost obchodů s prodejní plochou nad dvě stě metrů čtverečních, které prodávají nápoje v nevratných obalech, nabízet spotřebitelům stejné nápoje i ve vratných zálohovaných obalech, pokud takováto alternativa na trhu existuje.

Tato povinnost byla vložena do zákona na základě přímého požadavku řady občanů, nevládních organizací a 670 starostů a hejtmanů. Nejedná se tedy o mystifikaci, které se na ministrovi životního prostředí, jak Vlado Volek uvádí, mělo dopustit Hnutí DUHA, ale naopak o reakci na veřejnou poptávku.

Toto opatření má odstranit prohlubující se diskriminaci spotřebitelů, kteří mají zájem o nápoje v ekologicky i ekonomicky šetrných vratných zálohovaných obalech. Velké obchody, především většina obchodních řetězců, je před časem přestaly nabízet a výrazně tak přispěly k rozpadu systému vratných zálohovaných obalů a k eskalaci problémů s jednorázovými nápojovými obaly. Věříme, že si již uvědomily tyto problémy a spoluodpovědnost na jejich řešení, a právo na výběr, které zákon o obalech zavádí, svým zákazníkům umožní.

O to víc je zarážející, že Vlado Volek podává návod, jak tuto povinnost obejít. Navíc návod nesprávný, který může mít pro obchody, které ho uposlechnou, za následek nesplnění povinnosti dané zákonem a možná i pokutu až 500 tisíc korun od České obchodní inspekce. Převezme za toto chybné právní poradenství finanční odpovědnost?

Jaké je tedy správné znění této povinnosti? Stěžejní je odpověď na otázku, co je považováno za stejný nápoj. Při odpovědi na ni je třeba vycházet z definic druhů, skupin a podskupin nápojů ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 335/1997 Sb. a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 292/1997 Sb. Takže - pokud velké prodejny nabízejí například ochucenou minerální vodu (jedná se o podskupinu nápoje) v nevratných obalech, musejí ji nabídnout i ve vratných zálohovaných lahvích (pokud na trhu existuje).

Rozhodující je tedy členění nápojů podle zmíněných vyhlášek, ne členění na značku či výrobce. A právě v případě minerálních vod, limonád, sirupů nebo vín je existence jejich alternativy ve vratných obalech stále dosti široká.

Prodejce se tedy povinnosti umožnit spotřebiteli právo na výběr nezbaví ani v případě, že by nápoje odebíral jen od výrobců, kteří je plní pouze do nevratných obalů. Na volbě velkých obchodů ovšem zůstává, od kolika dodavatelů bude jednotlivé druhy nápojů odebírat a nabízet spotřebitelům, zda jen od jednoho či od několika.

Termín prodejní plocha, pomocí kterého se vymezuje, koho se povinnost týká, je běžně užívaný ve stavebním právu (například vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 295/1997 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny). Z těchto předpisů je zřejmé, že se jedná o celkovou plochu, která se výhradně používá k prodeji výrobků.

Pokud si tajemník obalové asociace Vlado Volek opravdu marně láme hlavu, jak zachovat systém opakovaně použitelných lahví, jak tvrdí v závěru článku, můžeme jej ujistit, že Ministerstvo životního prostředí dobře zná opatření, jak tento systém zachovat a jak odstranit jeho dosavadní diskriminaci. I když se jenom část z těchto opatření podařilo prosadit do zákona o obalech, ministerstvo bude i nadále věnovat této věci velkou pozornost.