BSE: Špatná i dobrá zpráva

Petr Havel

Možná je to zvláštní, ale první podezření, a dokonce i případné potvrzení výskytu nemoci šílených krav - BSE, na území České republiky v sobě skrývá víc pozitivních signálů, než by se mohlo v této chvíli zdát.

Samozřejmě, v prvé reakci je toto zjištění velkým zklamáním. Zejména proto, že počet vyšetřených vzorků skotu s negativním výsledkem týden po týdnu po dobu několika měsíců utěšeně vzrůstal, zatímco v zemích Evropské unie detekovali veterináři další a další ohniska nemoci. I proto se u nás pozvolna obnovovala důvěra v domácí hovězí, i proto Česká republika v Bruselu neustále protestovala proti diskriminační kategorizaci do třetí skupiny s vysokým rizikem výskytu BSE. Otázka dne nyní zní, jak nyní možný výskyt BSE u nás interpretovat.

Každopádně rozhodně není na místě panika. Informace ministra zemědělství Jana Fencla o prvním podezřelém vzorku je totiž ve své podstatě potvrzením dobré práce veterinární kontroly, která dokáže tuto nebezpečnou nákazu identifikovat a podezřelou surovinu nepropustit do obchodní sítě. To by mělo být pro spotřebitele paradoxně větší zárukou než údaje o tom, že je všechno a vždy v dokonalém pořádku. V dokonalém pořádku totiž není v zásadě nikdy nic, vtip obvykle spočívá spíše v nutnosti dokonalému pořádku se blížit a nepořádek identifikovat. A to se v případě BSE v České republice stalo.

Jedná se ostatně o docela průlomový krok, který, přestože přináší negativní informaci, přispívá, nebo by alespoň přispět měl, ke zvýšení věrohodnosti státní správy, konkrétně správy veterinární. Globální nedůvěra veřejnosti k úředníkům všeho druhu včetně legislativních orgánů je veřejným tajemstvím a jakýchkoli impulsů k opačnému vnímání je jako šafránu. Veterináři byli dosud na tomto poli světlou výjimkou a nezklamali ani nyní. Svým dílem potřebné odpovědnosti k tomu tentokrát přispěl i ministr zemědělství, což nepochybně zaslouží pochvalu, byť by se záležitost ututlat asi nedala.

Nejde však jen o domácí spotřebitele. Oznámení o možnosti výskytu BSE podle mého názoru zvýší kredit naší země i v Bruselu, byť na tom Česká republika může dočasně prodělat v oblasti zahraničního obchodu. Podstatné totiž je, že Evropská unie na nás může zcela legitimně nahlížet jako na zemi, která se dokáže k výskytu nebezpečných chorob přiznat, ale také je zvládnout a identifikovat. Tedy jako na stát, na který je spolehnutí. Dosavadní postoj Bruselu k nám - jako k zemi dosud prosté výskytu BSE - byl totiž spíše směsicí závisti a zpochybňování skutečnosti, zdali jsme vůbec schopni chorobu odhalit.

A ještě pár slov k ekonomickým dopadům. Likvidace části chovu, ve kterém by byl výskyt BSE potvrzen, by znamenala ztráty kolem deseti miliónů korun. Rozšíření preventivních veterinárních opatření na plošné vyšetření všech jatečných zvířat starších 30 měsíců (další to signál věrohodnosti kontroly v ČR vůči EU) přes sto miliónů. To je dohromady čtyřicetkrát méně než například kompenzace za sucho. Plošné vybíjení zvířat nehrozí, BSE není slintavka a kulhavka, které se šíří přenosem. A pokud se týká exportu, tak ten není v případě standardní situace ani zapotřebí, protože poptávka a nabídka je u nás docela vyrovnaná.

Všechno má tedy v ruce spotřebitel, neboť problémy mohou nastat pouze při dramatickém poklesu odbytu hovězího masa oproti současnému stavu. Možná by proto bylo dobré vědět, že pravděpodobnost onemocnění i po požití masa z nemocného skotu je řádově jedna ku miliónu, navíc riziko hrozí především ne při konzumaci, ale při práci s rizikovým materiálem. Na otravu alkoholem nebo píchnutí včelou umírá daleko víc lidí. A to se ani nesnažím srovnávat riziko BSE s riziky automobilového provozu.

Autor je publicista

havel@pef.czu.cz