Vliv cen EU na náš trh je již dnes jasný

Potraviny dosáhnou v roce 2006 zhruba dvou třetin cenové úrovně SRN

Při posuzování Studie o sociálních a ekonomických dopadech vstupu do EU, připravené autorským týmem podle projektu Rady vlády pro sociální a ekonomickou strategii, je jedním z novinářsky nejvděčnějších témat »rohlík za tři koruny«. Tomu čtenář rozumí a hned ví, že právě tohle nechce. I když nikde v celé studii není o této konkrétní ceně ani zmínka.

Jaroslav Ungerman

Vyvozovat, že vše, co přinese pro vývoj cen vstup do EU, je špatné, že nás čekají těžké roky, je zřejmě nedorozumění. Patrně jde i o špatnou interpretaci modelových propočtů. Nesprávnou interpretací je např. tvrzení o předpokládaném vyrovnání cen potravin na průměrnou úroveň EU. Studie sice odhaduje zvýšení cen potravin od r. 1999 do roku 2005-2006 asi o 45 %, to však zdaleka neznamená vyrovnání na evropský průměr. Cenová úroveň potravin ve výchozím roce je proti SRN zhruba poloviční. Při předpokládaném odlišném vývoji v obou zemích (v ČR růst cen o 45 % a v SRN asi o 10 %) by ceny potravin v cílovém roce 2005-2006 mohly dosáhnout zhruba dvou třetin úrovně SRN a jen o málo vyššího podílu k průměru zemí EU-15.

Modelové propočty se nemohou zabývat propočtem konkrétní ceny jednotlivého výrobku. Ona cena »rohlíku za tři koruny« není ničím jiným než autorskou licencí a neumělým pokusem »přeložit« tyto propočty do řeči srozumitelné pro nezasvěceného čtenáře. Jak to však bývá, právě v tom se zpravidla udělá nejvíce chyb a omylů, které se těžko napravují. Modelové propočty se mohou (s jistou mírou přesnosti) týkat nanejvýš poměrně širokých skupin zboží (vlastně jakéhosi imaginárního zboží). Je to určité měřítko, z kterého bychom ale neměli vyvozovat závěr pro konkrétní produkt v konkrétním čase a místě.

Důvody k cenovým rozdílům

Podstatou úvah o vývoji cen potravin v ČR po vstupu do EU je posouzení vlivu některých základních faktorů. Prvním je společná zemědělská politika EU. Pro české zemědělce to znamená, že padnou veškerá omezení, která pro vývoz do EU dnes mají. Po našem vstupu musejí zmizet minimálně všechny celní a další bariéry (dotační politiku EU v zemědělství nechme stranou). Otázka je, proč by se např. cena potravinářské pšenice měla v západních Čechách a v sousedním Bavorsku lišit jako dosud o 30 %, resp. pro krmnou pšenici o 50 %? Nepovede blízkost těchto dvou trhů k tomu, že nižší ceny zde budou směřovat k vyšší ceně (která nakonec také může klesnout)? Co by v takovém případě nutilo české výrobce, resp. obchodníky k prodeji za tak nízké ceny? Možná, že by se takové cenové rozdíly mohly vysvětlit zablokováním trhů systémem výhradních dodavatelů, resp. odbytových řetězců. Kdyby tomu tak opravdu bylo, byl by to bezpochyby signál o nerovné soutěži a byl by to důvod k zásahu příslušných úřadů pro hospodářskou soutěž. Musí platit, že v podmínkách společného trhu může český výrobce bez problémů nabízet své zboží kdekoli v EU a za stejných podmínek jako domácí výrobce. Mezi důvody k cenovým rozdílům mohou dále patřit např. kvalitativní parametry zboží, dodací podmínky. Sotva však něco dalšího. Vliv cen EU na náš trh je již nyní průkazný. Je to zřetelně vidět na trhu s masem, kde je cena vepřového ovlivňována cenami dovozu (převážně z EU) a tuzemská farmářská cena ji docela dobře kopíruje. Nebude situace po našem vstupu i u dalších produktů obdobná?

Často se v souvislosti s očekávaným vývojem cen poukazuje na vývoj v méně vyspělých zemích EU v Portugalsku, Řecku a Irsku. Srovnání má minimálně dva problémy. Všechny tyto země již při svém vstupu do EU měly relativní cenové hladiny vyšší, než má ČR, a tedy přizpůsobování cen v nich bylo relativně menší, než by tomu mělo být v případě ČR. Všechny tyto země leží geograficky na »okraji« EU. Jejich vzdálenost od trhů vyspělých zemí je násobkem vzdálenosti, která od těchto trhů dělí ČR. Jak dlouho bude trvat cesta z českého území do SRN či Rakouska, nebude-li po vstupu existovat hranice a hraniční přechody v současné podobě? Kolik to naopak i při rychlém spojení trvá právě z těchto jižních zemí? Není to zřetelná konkurenční výhoda, kterou zde mají čeští farmáři a výrobci, ale současně i významný cenotvorný faktor?

Kupní síla obyvatelstva

Dalším faktorem, který bude působit na vývoj cen potravin, je kupní síla obyvatelstva. Dosavadní úvahy modelují zejména vývoj farmářských cen, tj. cen zemědělské prvovýroby. Mezi ní a konečným spotřebitelem je ještě několik mezistupňů, kde může dojít jak k přerozdělení zisku, tak i k nákladovým úsporám. Proto i výsledný dopad do cen pro konečného spotřebitele může být jiný. Nelze nevidět, že relativně vyšší ceny potravin v sousedních zemích EU (např. masa) jsou dány i vyšším stupněm zpracování a jeho vyšším podílem ve spotřebě. Nominální i reálné příjmy obyvatelstva porostou. Podle zkušeností znamenal vstup do EU pro každou zemi vždy zrychlení ekonomického růstu, a tudíž i rychlejší růst životní úrovně. I když dojde k přechodnému rychlejšímu vzestupu cen, přesto se prosadí tendence k rychlejšímu růstu výdajů spotřebitelů za jiné produkty než potraviny, a tedy relativní pokles podlu výdajů za potraviny v rodinných rozpočtech. To je tendence zaznamenaná ve všech zemích EU a není důvod, aby v ČR byl vývoj jiný. Vývoj spotřebitelslcých výdajů (i při přizpůsobování cenových hladin) je takový, že výdaje za potraviny rostou pomaleji než všechny ostatní. Jednostranné zdůrazňování růstu cen potravin nebere tyto souvislosti v úvahu. Za posledních 10 let poklesl podíl výdajů za potraviny (potraviny, nápoje, tabák) v SRN v domácnostech důchodců (dvoučlenných) o více než 7 procentních bodů a činí necelých 20 %. Ve čtyřčlenné domácnosti se středním příjmem činil podíl těchto výdajů 15,3 % a poklesl o 5 bodů. Přitom ještě v r. 1970 byl podíl výdajů v domácnostech důchodců téměř 40 % a v domácnostech se středním příjmem přesahoval 30 %. Údaje pro obdobnou domácnost na konci 90. let v ČR představují necelých 27 %. Uvážíme-li, že vývoj v ČR za vývojem v zemích EU zaostává, že je podle citované studie rozdíl v ekonomické úrovni více než 40 % (proti SRN), údaje o spotřebě tomu odpovídají. A lze téměř s jistotou očekávat, že také budoucí tendence v ČR budou shodné.

Agrární sektor

Přiblížení farmářských cen cenám v EU by také podstatně změnílo důchodovou situaci agrárního sektoru. V posledním desetiletí platilo (zjednodušeně), že ceny jeho hlavních vstupů (hnojiva, technika, chemikálie, nafta) byly blízké úrovni světových cen, ale ceny výstupů odpovídaly »českým« cenám. V jisté míře to platilo i pro ostatní výrobce, ale specifikem zemědělství je, že vyvážet nemělo kam, a nemělo tedy možnost si zvýšené náklady alespoň částečně kompenzovat. Výsledkem je nepochybně bolestivá restrukturalizace a často balancování na pokraji zániku řady farem. Nicméně agrární sektor si tuto cestu prošel a dnes svojí velikostí (zejména z hlediska zaměstnanosti) předběhl země s obdobnou ekonomickou úrovní a je v podstatě na úrovni svých západoevropských protějšků, to vše při finanční pomoci státu nesrovnatelně menší než v zemích EU. Pokud by v období vstupu do EU došlo k již uvedenému vzestupu farmářských cen, výrazně by to zlepšilo finanční situaci tohoto sektoru a mělo i velmi pozitivní vliv na vývoj venkova jako celku. Lze očekávat, že český agrární sektor by tak mohl být v krátké době v daleko lepší situaci než všichni jeho konkurenti v blízkém okolí. Při srovnatelných cenách by mohla vyniknout konkurenční výhoda plynoucí ze specializace a koncentrace. Tvrzení, že po vstupu ČR do EU nedojde k žádným změnám, není pravdivé. Spojovat si však vstup do EU jen s tím, že ceny potravin a dalšího spotřebního zboží a služeb porostou přechodně rychleji, a nevidět, že současně porostou i mzdy, že podstatně narostou i naše možnosti vyrábět pro široký trh, že se staneme součástí širokého evropského společenství, je ještě horší. Vytváří se tak falešný obraz o důsledcích vstupu do EU a co je hlavní - tyto úvahy nenabízejí jinou rozumnou perspektivu.

Autor je ekonom