Slintavka a tržby

Stánkařům v českém pohraničí klesají tržby. Prodavačům trpaslíků, pašovaného alkoholu i falešných značkových oděvů. Ale nejen jim, také restauratérům a majitelům kamenných obchodů, tedy většinou řádným podnikatelům. Může za to epidemie slintavky a kulhavky. Než by Němec čekal na hranicích na odbavení a ještě si ničil podrážky bot ve vaničce s chlorovým vápnem, radši české vepřoknedlozelo oželí a sedí doma. Pokles tržeb v příhraničí je alarmující a obchodníci si stěžují. Proč ale? Chvilku zkrátka nebudou vydělávat, slintavka tu s námi přece nebude věčně. To, že si založili živnost v pohraničí, je jejich věc a jejich riziko. Proti poklesu tržeb je nepojistí žádná pojišťovna. Bylo by to proti zdravému rozumu. Podnikání je přece rizikem ze své podstaty a bez rizika se "podnikalo" leda za socialismu. Nynější příhraniční krize však připomněla i jinou skutečnost. Přijatelnou kvalitu a neuvěřitelnou láci českého zboží ocenili západní sousedé ihned po zrušení železné opony. Nakupovali u nás vše, od krumpáčů po knedlíky. Tehdy se spustil pokřik, že cizinci vykupují naše pohraničí. A nyní je panika, že ho nevykupují. Zkrátka my křičíme kdykoli. Jsme "ochotni" přijmout všechny výhody, které nám západní Evropa nabízí, ale jakmile s ní musíme sdílet i horší časy, uzavíráme se do ulity a mluvíme o vlasti. Dnes cizinci okrádají naši vlast, protože u nás nenakupují, tehdy nás okrádali, protože nakupovali. Ještě stále je ale čas se rozmyslet, kam vlastně chceme jít. Jestli přes dezinfekční rohože do Evropy nebo... Ale kam vlastně?

Tisk

Další články v kategorii Podnikání

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info