Skončil jednotný hospodářský rok pro všechny

Možnost odluky účetního a kalendářního roku prospěje kromě jiných i berní správě, protože umožní rovnoměrnější výběr daní z příjmů Přechod na zdaňovací období odlišné od kalendářního roku ocení především společnosti se zahraniční účastí, které tak sjednotí svůj účetní cyklus s mateřskými firmami. Od 1. ledna letošního roku je i v České republice možné použít pro účetní a daňové účely jiné období než jen kalendářní rok. Tato možnost je vítána zejména společnostmi s významnou zahraniční účastí, které nyní mohou přizpůsobit své účetní období svým zahraničním vlastníkům. Většina daňových subjektů ji ale ocení zejména proto, že skoro ve všech činnostech existuje určitá sezónní nepravidelnost. Nová úprava je v souladu s obvyklými postupy ve světě a umožní sjednotit počátek zdaňovacího období s počátkem ekonomického cyklu daňového subjektu. I když u většiny subjektů nejsou sezónní vlivy tak silné jako v zemědělství, stále existuje řada odvětví, kde je lépe začínat účetní období jindy než 1. ledna. Změna je nepochybně výhodná i pro daňovou správu, neboť se správa daní rozprostře rovnoměrněji po dobu celého roku. Specifické problémy vznikající v souvislosti s uplatňováním ekonomického roku odlišného od roku kalendářního lze rozdělit do tří základních okruhů: Příprava na změnu účetního období Přechodné období Období po změně Příprava na změnu Změna účetního období je proces, který zahrnuje nejprve určité přechodné období. Toto období je delší nebo kratší než 12 měsíců a po něm pak následuje první hospodářský rok. Zákon vyžaduje, aby subjekt podal žádost o souhlas se změnou příslušnému finančnímu úřadu "tři měsíce před datem uvedeným v žádosti". Přitom není jasné, jestli se tímto datem míní navrhovaný počátek hospodářského roku nebo už datum zahájení přechodu - tedy první leden přechodného období. Dosavadní zkušenosti ukazují, že finanční úřady považují za toto datum den zahájení hospodářského roku. Daňové subjekty dosud většinou volí přechod s použitím zkráceného přechodného období, kde u této nejasnosti nevznikají problémy. V průběhu roku 2002 ovšem bude možné postupovat také tak, že za přechodné období bude považováno období od 1. ledna 2001 například do 31. října 2002. Pokud se pro něj subjekt rozhodne a podá žádost finančnímu úřadu například v červenci 2002, jistě splní tříměsíční lhůtu, neboť do žádosti uvede datum 1. listopadu 2002. V té době by však mělo být již podáno daňové přiznání za rok 2001. Daňový subjekt je dosud nepodal, neboť podle jeho názoru stále trvá přechodné období v délce 22 měsíců. Pro úplnost je nutno dodat, že požadavku zákona lze pro tento případ těžko vyhovět. Pokud by měl být dnem uvedeným v žádosti 1. leden 2001, kdy toto prodloužené období začíná, musela by být žádost podána ještě před účinností zákona. Finanční úřady zřejmě využijí této situace, aby zamezily spekulativní změně období u těch subjektů, které tak chtějí co nejvíce oddálit podání přiznání za rok 2001. V praxi tedy lze doporučit podání žádosti o změnu a získání souhlasu správce daně co nejdříve. Jiným sporným bodem je uplatnění hospodářského roku již ode dne vzniku účetní jednotky. Kalendářní rok i hospodářský rok jsou v zákoně postaveny naroveň a není žádný důvod se domnívat, že nově vzniklá jednotka musí použít právě kalendářní rok. Hospodářský rok je možno uplatnit pouze se souhlasem správce daně. Pokud tedy subjekt vzniká a od počátku chce uplatňovat hospodářský rok, může podat žádost současně s registrací a správce daně může vyhovět. Tříměsíční lhůtu pro předložení žádosti zákon ukládá pouze jednotkám, které žádají o změnu, což není případ nového subjektu. Přechodné období Pokud bude přechodné období delší než 12 měsíců, jedná se o zdaňovací období a poplatník bude postupovat obdobně jako v případě kalendářního roku. Tato varianta s sebou nese minimální nejistotu vyplývající z aplikace zákona, ovšem může být ekonomicky nevýhodná, neboť zákonné roční sazby se uplatňují na období fakticky delší než rok. Toto může být citelné zejména pro poplatníky s velkými daňovými odpisy. Použití zkráceného přechodného období dosud výrazně převládá pravděpodobně kvůli možnosti uplatnit za toto období alespoň polovinu ročních daňových odpisů. Tato výhoda je ovšem vyvážena riziky spojenými s aplikací jednotlivých ustanovení zákona. Přechodné období kratší než 12 měsíců není zdaňovacím obdobím a u značného množství ustanovení vznikají výkladové problémy. Nejasnosti se týkají uplatňování investičních odpočtů, tvorby a rozpouštění rezerv a opravných položek, uplatňování ztrát z minulých let i placení záloh. Možnost uplatnit za toto období alespoň polovinu ročních daňových odpisů ale pro většinu poplatníků představuje dostatečný důvod pro použití zkráceného přechodného období i za tuto cenu. Návrat do starých kolejí Po úspěšném přechodu na hospodářský rok se vrací daňový rytmus do původních kolejí. Přesto i v této době budou nastávat drobné problémy plynoucí z přechodného období. Příkladem může být například výpočet zrychlených odpisů, který se odvolává na počet let, po které byl již majetek odpisován. Dosud tato formulace jednoznačně znamenala počet zdaňovacích období, ale pro subjekt, který již zrychleně odepisoval majetek během dvou kalendářní roků a během následujícího několikaměsíčního zkráceného přechodného období, bude zřejmě těžké zvolit správný postup. Obdobně bude nutno najít jasnou interpretaci pro počítání let, po která lze vyměřit daň. Zkrácené přechodné období není zdaňovacím obdobím, a tak mohou vznikat pochybnosti, jak v takovém případě počítat lhůtu tří nebo 10 let pro dodatečné doměření daně. Jak dál? Možnost použít hospodářský rok je výhodná jak pro daňové subjekty, tak pro daňovou správu. Jedno-tlivé nejasnosti v zákoně budou v budoucnu nepochybně předmětem sporů při daňových kontrolách. Ministerstvo financí by mohlo předejít alespoň některým nejasnostem vydáním pokynu řady D, který sice nesrovnalosti v zákoně neodstraní, ale pomůže najít přijatelný kompromis. Poplatníkům, kteří se rozhodnou pro změnu, lze určitě doporučit důkladné zvážení jejich zamýšleného postupu, protože požadovaného cíle lze většinou dosáhnout více nebo méně bezpečným způsobem.